Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/e+btemn%C3%BD.jpg

Svatá trojice

 

Dnes se podává Demetri (dokonce s nevábnou oblohou), Bella (ach jo) a jako zákusek nemohou chybět Jasper a Emmett.

 

Děkuji věrným i nevěrným členům klubu VCS za setrvalou i občasnou přízeň a za trpělivost...

 

Věděl jsem, že každá minuta mého zpoždění jeho náladu výrazně zhorší. Přesto jsem se nedokázal pohnout. Seděl jsem v nazelenalém přítmí volterrských garáží – stále ještě v jednom ze služebních aut -  v části podzemního komplexu vytesaného před staletími přímo do skály. Pamatoval jsem si vůni čerstvě narušeného kamene z té doby. Z doby, kdy jméno Demetri budilo hrůzu a úctu. Z doby, kdy jsem byl jeho pravou rukou. Z doby, kdy jsem nemusel bojovat o jeho pozornost.

Naprosto zbytečně jsem registroval změť nedůležitých vjemů. Postupné chladnutí motoru auta. Zvuky ulice, celého města – útržky ze světa, který existoval jen jako zásobárna potravy pro nás. Zásobárna, která o skutečném smyslu své existence nemá ponětí až do okamžiku, kdy pohlédne do rudých očí vyvolených.

Samovolně, bez nutnosti soustředění, jsem vnímal pozici každého obyvatele hradu. Nervozita způsobená žízní měnila obvyklým způsobem jejich chování. Zalézali do svých pokojů; jen nejstarší páry vydržely vedle sebe. V takových dnech doslova bilo do očí, jak je naše skupinové soužití nepřirozené. Zvířata spojuje potřeba množit se. Nad kořistí dokážou být solidární ze stejného důvodu – nasycení potomků, zachování rodu. Naší přirozeností je boj o kořist. A množíme se jen účelově. Pro zahnání dlouhé chvíle, nebo když tvoříme armádu. Z toho, jak velké vzdálenosti teď dělily většinu členů gardy nade mnou, mi došlo, že Heidi má zpoždění. Každý z nich připomínal nálož trhaviny vteřinu před výbuchem. Doufal jsem, že Alicin přítel nám v těchto situacích bude brzy hodně nápomocný…

Napětí v horních patrech se poslední hodiny před krmením dalo krájet. Sotva se ale všichni nasytí, dostaví se další fyzické potřeby. Vrhnou se na toho, kdo bude po jídle zrovna nejblíž. Krev a sex. V pravidelných intervalech a v tomto pořadí. Rok za rokem. Století za stoletím. Nic jiného. Proto získal Aro s bratry takovou moc. Nabídli něco navíc. Pocit moci. Důležitosti. Smyslu. Při trestných výpravách dokonce vědomí úkolu a cíle. A kromě touhy po krvi a jiném kamenném těle také touhu po uznání. Jak jen oni uměli být uznalí!

Za dva metry tlustou kamennou zdí právě chystali celu pro Cullena. Slyšel jsem, jak několikery paže zkusmo buší do ocelových dveří. Aro musí šílet. Určitě se celý třese na to, až toho naivního idiota vyzpovídá; jenže k němu nemůže jít bez přesných informací, takže čeká na mě. Alec je dnes za hrdinu. Urval hrst listí z mého vavřínového věnce.

Co bude mou dnešní odměnou? Znám je tak dlouho, a přeci neodhadnu, jak zareagují. Uznají mé argumenty o nutnosti mlčení kvůli utajení před Alicí? Dostanu šanci dokončit svůj plán?

Ještě u toho srázu se zdály vyhlídky skvělé. Cullen asi shoří. Jane se právě chystá přeměnit tu jeho lidskou hračku. A na ni nalákáme Alici. Přivedu Arovi Alici a Bellu; Cullen – ach, jaká smůla! - nedopatřením zmizí. Na hradě nebude strašit nikdo, kdo by mi trvale a navždy viděl do hlavy. Otřásl jsem se jen při té představě. Ještě na začátku celá akce směřovala k získání celé Cullenovic svaté trojice. Jenže jen šance, že bych se zbavil toho vlezlého hlupáka, způsobila, že už jsem tu myšlenku nedostal z hlavy – příliš lákavá!

Pak se staly dvě věci.

Alec zachránil Cullena z toho vraku. Nepochybně, protože když ho házel to, co z něj zbylo, do kufru auta, ozvalo se zasténání. Ještě teď jsem se při vzpomínce na ten zvuk otřásl. Oheň opravdu pálí; vyvolení, které opustí štěstí a Arova přízeň, umírají v nepředstavitelných bolestech…

Janein telefonát. Vlastně dva. Tím prvním jsem si kryl záda – demonstrativně jsem dával najevo znepokojení nad tím, že se Cullen asi usmaží. Jane zbytečně panikařila. Odmítala na mě počkat, nechtěla přeměnu odkládat. Ona prý vypadá na konečné stadium. Pořídila jí i doktora; bylo to k ničemu. No dobrá – nebudu u toho, ale doufal jsem, že ji stihnu, až se bude po přeměně probírat. Málokdo tušil, jak velký vliv má na novorozeného první kontakt s jiným našeho druhu. Vše lidské tak rychle mizí; mohu to být já, kdo vytesá do její dokonalé nové upíří mysli první a nejdůležitější informace, kdo ji vymodeluje pro naše – Arovy – potřeby. Kdo způsobí, že po první fyzické zkušenosti – se mnou, samozřejmě - zapomene na ty trapné zážitky s Cullenem.

Jenže sotva jsem přejel od onoho srázu do Volterry, volala Jane znovu.

Ta nicka, lidská nula, které se dostalo té nevýslovné cti, že jsem ji vzal na vědomí a hodlal zařídit její přijetí do gardy, ta ubohá troska vydržela něco, co nevydržely tisíce jiných před ní. Dělala to s upírem a dokonce je snad v jiném stavu. Představa lidského rozmnožování mě trochu znechucovala. Ne snad ani akt samotného plození – sám jsem míval období, kdy jsem si sexem zvyšoval požitek z jídla, které následovalo vzápětí, spíš myšlenka na slizké cosi v tom příliš měkkém a nedokonalém lidském těle… Ovšem porody znamenaly pro spoustu našich možnost přežívat dlouho na malém území i s relativně nízkým počtem obyvatel. Když našla rodina matku ráno mrtvou, svedlo se to na přílišnou ztrátu krve při tom úkonu. Pokrok v medicíně ovšem tyto možnosti velmi omezil a skrytá kousnutí skoro upadla v zapomnění.

Co si teď Aro přečte v mé hlavě? Pouhé pochybnosti o tom, že z toho všeho nakonec něco opravdu bude. Jane jí dává maximálně čtyřiadvacet hodin a možnost přeměny za této situace odmítla svým obvyklým roztomilým způsobem.

Zaostřil jsem pohled na své ruce. Stále jsem nesmyslně svíral volant. Během posledních pár vteřin se změnil v nepoužitelnou změť kovu a plastu. Na sedadle vedle mě ležel telefon – volant zaplatil za jeho přežití. Její slova mě pálila v mozku. A já je nedokážu vymazat. Uvidí to. Uvidí všechno. Pochopí, že jsem neschopný. Že mě nepotřebuje.

Mechanicky, jako bez vůle, jsem vystoupil z vozu. Po cestě k železným dveřím výtahu jsem odhodil do rohu poslední zbytky volantu.


xxx


Felix už stál u mé hlavy a odhrnoval mi vlasy z krku. Ochromila mě hrůza. Jenže tentokrát jsem se nebála o sebe.

„Bella je těhotná!“ vykřikl doktor ve chvíli, kdy jsem Felixův dech ucítila pod svým uchem.

Všichni na okamžik zkameněli. I moje myšlenky. V činnosti zůstal jen můj pud. Ne pud sebezáchovy. Pud, který způsobí, že ženy ujdou desítky kilometrů pouští či sněhovou plání bez jídla a vody, pud, který je dožene k zavraždění tyrana ohrožujícího jejich dítě, pud, který jim dá sílu vyříznout si ohrožené dítě z vlastního břicha.

Felix, který se po doktorově větě na okamžik tázavě podíval na Jane, se probral a s rozmyslem znovu upravil mou hlavu a krk do ideálního úhlu.

„Jane?“ To přeci nemůže být můj hlas! Ten pud způsobil, že promluvil někdo silný, zdravý a sebevědomý.

„Pokud mě teď kousne, zemřu. A zemře i dítě, které bude nesporně velmi zajímavé. Měla bys to ještě zvážit.“

Felix nespokojeně zamlaskal a znovu se s otázkou v očích otočil ke své zvrácené velitelce.

Jane na chvíli zavřela oči. Na vteřinku vypadala jako malá holka, která doma po příchodu ze školy našla příliš dlouhý seznam úkolů. Když na mě ale znovu upřela karmínové duhovky, o její vůli by nemohl nikdo pochybovat. Jako stroj přešla ke mně. Automaticky jsem zadržela dech. Trvalo by jí možná vteřinu vyrvat mi srdce z těla. Skutečně natáhla ruku. Chvíli zaváhala. A pak ji poněkud neohrabaně položila na mé vypouklé břicho. Strnula jsem hrůzou. A dítě okamžitě zaprotestovalo. Ten pohyb byl tak prudký, až mi unikl vzlyk; Jane nevěřícně vytřeštila oči a ucukla, jako by se spálila. Chvíli si dodávala odvahy a zkusila to znovu. Tentokrát jsem se snažila hrůzu ovládnout. Přesto dítě opět zareagovalo na můj stres.

Jane ale ruku neodtáhla.

Poznala jsem ten úsměv.

Zadívala se na mé břicho. Soustředěně. Odhodlaně.

A ten pud způsobil, že jsem se během vteřiny vymrštila a vrhla se na ni. Ostrá tupá bolest v zátylku. Znovu mě pohltila tma.


xxx


S vlky to bylo jednodušší, než jsem doufal. Měli dost přesné instrukce od Jacoba, a když uviděli obrovskou napěchovanou ledničku, znatelně se uklidnili.

Rozložil jsem před ně několik krabic s ještě teplou pizzou, kterou jsme koupili cestou, a než to všechno snědli a zapili odhadem deseti litry mléka – neskutečný zápach! – dostali jsme se do fáze, že na mě nejen přestali podvědomě vrčet (obzvláště Paul s tím měl problém), ale dokonce se smířili s tím, že budou přijímat moje pokyny.

Už jsme se nemohli zdržovat. Aliciny instrukce byly jasné.


xxx


Na centrálním náměstí ve Volteře, přímo před Palazzo dei Priori, stála malá skupinka turistů a zuřivě cvakala jednu fotku za druhou. Když začal zvon na věži odbíjet celou a velké hodiny se chystaly ukousnout další zlomek věčnosti, zaklonili všichni automaticky hlavu a zastínili si oči. Tři děti, které se dospělým do té chvíle bez valného zájmu o tu úžasnou památku – v očích Američanů starou zhruba jako Grand Canyon – motaly pod nohama, si jako na povel zakryly uši a nejmladší z nich začalo fňukat. Dřív, než si toho všimla mladá žena v zářivě růžovém tričku s nápisem WELCOME TO USA, přidřepla si u holčičky bohyně. Nebo filmová hvězda. Nebo anděl. Anebo ďábel. Dlouhé mahagonové vlasy stékaly až k štíhlému pasu, vypasovaný overal z jemně zeleného hedvábí zdůrazňoval zvláštní odstín pleti, z níž ale pod elegantním kloboukem s širokou krempou a za velkými slunečními brýlemi nebylo vidět mnoho.

„Neplač, maličká,“ zašvitořila dokonalou angličtinou s roztomilým italským přízvukem. Holčička ztuhla – zírala fascinovaně na dokonalá ústa nalíčená rtěnkou v  malinovém odstínu, nevědomky ale o krok couvla; zastavila se u nohy, která – jak se ukázalo - patřila jejímu otci. Ten zíral úplně stejně. Jenže rozhodně neměl v úmyslu couvnout.

Krátký přátelský rozhovor, během něhož skupina vytvořila kolem krásky těsné klubko, jsem přerušil s pocitem radosti a zadostiučinění.

„Heidi?“ Trochu ztuhla, a pak se ke mně pomalu obrátila.

„My se známe?“ Použila takový tón, že jeden z mužů vedle ní se nevědomky otřásl. Já ne. Místo toho jsem se usmál. Zářivě. Sladce.

Upravil jsem si bekovku. Přirozenost!

„Jsem Jasper Hale Cullen. A nutně spolu musíme něco probrat.“ Emmett po mé pravé ruce se neusmíval. Udělal dva kroky, vytáhnul Heidi z toho chumlu a zamračil se na stále ještě oslněného tatínka.

„Tady jste v Evropě, měli byste být opatrnější!“


xxx


Nemohl jsem uvěřit, že mi to prošlo. Jistě, teď, při cestě na letiště, jsem si neustále opakoval, že Aro vlastně neměl jinou možnost, než mě to nechat dodělat. Přesto mi moje pravá ruka, kterou ještě před chvílí svíral s neobvyklou dávkou vzteku, připadala stále podivně ledová. Zatřásl jsem hlavou, abych definitivně zahnal ošklivé myšlenky.

Bude to dobré. Dokážu to. Udělám pro to všechno. Ke svaté trojici přidám Arovi do sbírky ještě jezulátko.

A moje sláva bude věčná.

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

22)  Katka (08.01.2011 00:42)

V minule povidce jsem pasovala na psychopata Jacka, ted to bude Demetri. Se tam probuh vsichni chovaj, jak kdyby byli do Ara zamilovany.. jak msli poslusni psici se stazenyma ocasama a blazenyma vyrazama, kdyz je pannicek pohladi.. A co chteji delat s Heidi? Ambro, ty mi vazne davas :D

Nebraska

21)  Nebraska (29.08.2010 06:54)

Dobře, tahle kapitola mi během dovolené nějak utekla
Nicméně naprostá nas*anost na Jane mě poránu pořádně probrala! Mrcha jedna hnusná podlá, svině svinutá!!
Demetri. Pejsek :p Luxusně popsaný život ve volterrském zámku
A teď, juch, další kapitola!
(Za tuhle ti posílám pusu! )

DenyFish

20)  DenyFish (24.08.2010 15:39)

Mou přízeň máš už stoprocentní. Jsi zahrnuta do mého harému zbožňovaných, takže už mi neunikne ani písmenko, co napíšeš

ambra

19)  ambra (24.08.2010 14:56)

Deny, zatím není, mám regulérní zásek . Ale taky první písmenka (konečně!!!) další kapitoly v PC. Zároveň oznamuju, že jdu vkládat další kapitolu PTML;)
A abych nezapomněla na to nejdůležitější - děkuju za přízeň!!!

DenyFish

18)  DenyFish (24.08.2010 14:24)

Ono už to není dááál?
ÚÚÚžasný, mám nervy na dranc ...

Linfe

17)  Linfe (16.08.2010 13:21)

Tak jo, musím přiznat, že se opravdu u téhle povídky docela bojím. Nečte se mi to tak snadno jako jiné, ale když už jsem se vrhla na vojnu tak to taky dočku. Jistě to byl skvělý díl, ale jak to pěkně popsat, když se člověk bojí, co bude dál a neustále někomu něco ošklivého provádějí?

Snad to chápeš, Ambro. Svým způsobem se ti snažím tady napsat, že je to dobré. Až moc dobré :-(

Silvaren

16)  Silvaren (15.08.2010 23:47)

Moc díky za Demetriho pohled, leccos mi došlo. ehm Moc se mi líbí alegorie svaté trojice a jezulátka na konci. A taky se moc těším, jak Jasper rozcupuje Heidi. Nádherně oblažena letím na další Tvá písmenka.

Bosorka

15)  Bosorka (15.08.2010 18:59)

Jasper, Jasper, Jasper sice se jen mihl ale mé útroby to roztřepetalo jako škytavka té mé chobotničky....
Demetri myslící? ,ale za ty jeho myšlenky by zasloužil nakopat do ukulele (pokud to tedy upíra bolí).
Je úžasné, jak to dokážeš popsat z pohledu všech zůčastněných - i když více Jaspera by nebylo?
A pospěš si prosím, ež se ti rozdvojím...

Evelyn

14)  Evelyn (15.08.2010 15:42)

Ambro, já mám taky pocit, že je to kapitolu od kapitoly lepší a lepší. A to je co říct, jelikož začátek mě úplně ohromil. Píšeš úžasně, čtivě, poutavě a svým vlastním stylem. U Tvých věcí musí čtenář alespoň trošku uvažovat, což se mi moc líbí. Takže opět tleskám a moc se těším na další

Ewik

13)  Ewik (12.08.2010 14:23)

Tak už jsem o kousek spokojenější. Vím, že Bellu nekousnou, uf. Ale co Edward? A Sam? A jak je Emily? A hlavně co to má Alice za plán??
Budu se těšit na pokračování.

magorka

12)  magorka (09.08.2010 14:46)

Ambro, budu čímkoli budeš chtít - píďo i tím lanem - na to jsem docela "exprt" ;)

ambra

11)  ambra (09.08.2010 14:42)

magorko, ty jsi moje pevné lano z deprese! :D Si tě dám zarámovat...;)
Hanetko, znáš mé maniodepresivní výkyvy, no... Do fabriky se mnou, vony by mě ty kecy přešly...
DĚKUJU!!!

magorka

10)  magorka (09.08.2010 09:54)

a ještě komentík ke kapitole a tvému komentíku Ambro....takže 1) Demetri taky přemýšlí???? jsem naprosto konsternována (kdo mi sakra schoval ty pampersky!!!)Dobrá, smiřuji se s myšlenkou, že tedy má cosi jako mozek. Ale každopádně takovej bídáckej, že by se měl stydět až na zadku - šiligán jeden!
2) iiiiiiiiiiiiiiii jak já tu Jane nesnášim (ne, nenapravili to ani srdceryvné povídky o pohnutém osudu Jane před přeměnou - byla mrcha, je mrcha a bude mrcha ještě pěkných pár staletí, než ji někdo utrhne hlavu a přiloží zapalovač)
3)"Emmett po mé pravé ruce se neusmíval." Cha! tahle jednoduchá věta dokázala naprosto dokonale, barevně a plasticky vykreslit celou situaci lépe než několikařádkový popis vražedných pohledů, vrčení, tíživého ticha, odsekávaných slov a já nevím čeho všeho! Ambruško má zlatá, tys rozená kouzelnice se slůvky! (a omlouvám se za tu familiérnost ). A slibuju Ti na svou duši, na psí uši (3x) a na kočičí svědomí, že ať bude dílů třeba ještě sto, tak každý důkladně přečtu a opatřím komentářem, čestný!!!

Hanetka

9)  Hanetka (09.08.2010 09:48)

K čemu ty deprese? Omlouvám se, nedostala jsem se k tomu dřív... dopisovala jsem svoji poslední kapitolu a ještě mě ji zbývá opravit, ale udělala jsem si pauzu a dočítám resty. A je to skvělé! Ambro, trpíš zbytečně pocitem méněcennosti - píšeš báječně a vážně ti závidím jak tvoje nápady, tak styl a lehkost, jaká na mě z každé kapitoly dýchne! Každé slovíčko přesně na svém místě, vyvážená akce, vtip, napětí i romantika, celkově je to paráda! Tak koukej psát dál a nech těch poraženeckých řečí, ano?

magorka

8)  magorka (09.08.2010 09:21)

já, já, JÁ se hlásím!!!! jsem tu a poctivě čtu všechny povídky!!! Dokonce jsem se kousla do zadku a od úterka budu mít doma to wificosi, takže konec mému prodlení se čtením povídek a konec louskání pidiblešek na mobilu!!!! UŽ SE MĚ NEZBAVÍTE sakra...postrádám smajlík pro ďábelský smích!!!!

ambra

7)  ambra (08.08.2010 19:20)

Milé moje zbývající! Díky za krásné komentáře; slibuju, že se pokusím to dotáhnout během dvou kapitol. Obávám se, že pokud by to bylo delší, nebude komu děkovat:p .
Mám s touhle povídkou takové trápení - počet čtenářů díl od dílu klesá - paradoxně zároveň s tím, jak stoupá můj dobrý pocit z toho, co vkládám. Tenhle způsob publikování jednoho naučí pokoře. "Opravdový" spisovatel si může nalhávat, že každý, kdo si koupí jeho knížku, ji taky přečte. Tady si nenalžete nic. Vytrativší se čtenáři Vám sice nenapíší - přestalo mě to bavit, mizím. Ale to ticho je tak výmluvné... A tak, jak mizí čtenáři, je pro mě čím dál těžší vybičovat se k napsání další kapitoly. Nicméně jména níže mi nedovolí s tím seknout. Děkuju, že to se mnou dáte...

Lioness

6)  Lioness (08.08.2010 11:53)

Tak mě napadá... neměla by se ta povídka spíš jmenovat "Všechno, co snesou mí čtenáři"? Mám dojem, že prasknu pod dojmem všech těch obrovských emocí, které jsi na mě vyvalila. Jsem znechucená i fascinovaná, napnutá i jemně pobavená... Jsem toho plná!
Demetri... to byla luxusní část. Jeho myšlenkové pochody... páni. Nechápu, jak za něj takhle dokážeš přemýšlet, ale je to fenomenální. Mimochodem, nebyl před přeměnou věřící?
Bella je těhotná. Bella je v maléru. A my taky. Co se s ní, k sakru, zase děje?!
Jasper je zlatý. Rozený vůdce. A za každým takovým mužem hledej ženu. Alice je zlatá.
Scénka s Heidi mě dostala. Tak živě jsi na mě vychrlila popis celé té skupinky, všech jejich pocitů ohledně té božské upírky...
Ale ten nejzlatější hřeb se skrývá v Emmettovi. Za něj tě jednoduše zbožňuju, za to, jak jsi zmákla jeho charakter.

Alaska

5)  Alaska (08.08.2010 11:51)

Ambro, ty záříš s každou kapitolkou a dnešní nástup byl doslova famózní. Popis Volterry se mi dostal pod kůži.Jeho popis trochu zcelil události posledních hodin. Následně Bella a její jasná mysl a následný útok, nečekala jsem ho. Chudák doktor, nejspíš to bude mít ještě hodně těžké, ale čistě taoreticky tekováhle praxe po škole se nepoštěstí jen tak někomu.
A malá zmínka vlků, to mléko tam skvěle padlo, i mě se nakrčil nos, přesto, že ho normálně piju.
A Heidy, která si ani nedokáže představit, co jí čeká. Emmettova poslední věta, skvěla dokreslila celou situaci - i Emmett si uvědomuje, jak je situace vážná a jediná věta bez náznaku humoru, způsobila, že i já jsem se zarazila a umravnila své myšlenky, že jde skutečně do tuhého.
Je to něco jedinečného, originální v tom ohledu, že i přes zdánlivý mladistvý věk většiny aktérů na mě dýchá atmosféra mnohem starších a vyspělejších myšlenek.

Bye

4)  Bye (08.08.2010 09:04)

Týjo, ambro! Exkurze do Demetriho hlavy (Ty fakt nevynecháš nikoho, co?) s podrobným rozborem upířího chování.
Jako bonus k tomu dvě věci. Demetri plánující "milování" s Bellou (aby zapomněla na trapné okamžiky s Edwardem ). To byla ta úsměvná část.
A ta další, která mě bude nejspíš nějakou dobu v noci strašit: "...sám jsem míval období, kdy jsem si sexem zvyšoval požitek z jídla, které následovalo vzápětí,..."
A pak... Okamžitě chci vědět, co je s Bellou!!! Ona se vrhla na Jane?!
Štěstí, že jsi vzápětí zařadila humornou vsuvku s vlky :D Oni fakt na nic jinýho, než na to žrádlo nemyslej, co? (vlastně je podezírám, že to maj podobně, jako upíři )
Jo, a už jsem Ti říkala, že odteď miluju Jaspera? A tebe? (úplně nejvíc, až napíšeš pořádnej hepáč!)
Svatá trojice s jezulátkem! Ty jsi

sakraprace

3)  sakraprace (08.08.2010 07:36)

Úžasně popsaný Demetriho vnitřní boj. Pokus Jane zmučit nenarozené dítě mě vyděsil k smrti. Ještě, že se objevil Jazz a z té hrůzy mě dostal zpět.
Začala jsem číst napnutá a skončila úplně stejně. Potřebuji další písmenka a odstavce

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek