Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/e+btemn%C3%BD.jpg

Jacob

 

Já vás varovala, že se ten průšvih dotkne všech...

Bellu, Sama a doktůrka máme stále v havanském "hotýlku" se skvělou pokojovou službou.

Edward na tom není o moc lépe - nějak nám uvíznul ve Volteře.

Naději pro nás představují Jasper a Emmett. Jenže ti to budou řešit v Itálii.

A Bella potřebuje pomoc vážně dost rychle...

 

Každej jednotlivej den po jejich odjezdu se mi rozbil na milion kousků. A každej ten kousek byl ostrej jako střep, po kterým musím přejít.

Na telefon jsem se nedokázal ani podívat. Každým dnem musí volat Charlie. Bude nám se zadržovanýma slzama povídat některou z historek, co si pro něj připraví. Letecký neštěstí? Autonehoda? Nebo se připlete do přestřelky gangů? Při její smůle by jim to určitě zbaštil. A ta smradlavá pijavice si ji k sobě definitivně připoutá.

Snažil jsem se soustředit na nenávist k němu, abych se znovu tak zoufale netopil v tý lásce k .

Blázinec v mý hlavě dostoupil vrcholu. Spousta do detailu promyšlených plánů, jak zničíme Cullenovy po porušení smlouvy, se míchala s naprosto zoufalým přáním, aby ji ten parchant nerozmačkal dřív, než z ní udělá zrůdu, a aby – a to bylo vážně šílený! – se mu ta strašná věc povedla – aby to Bella přežila.

Zakázal jsem si zbytečnou snahu ten maglajz rozmotávat, i když při každý hlídce do mě chtě nechtě ostatní (jasně, že nejčastěji Leah) vrtali, co to šlo.

Jak můžeš toužit po tom, aby to přežila, když plánuješ jejich likvidaci? To ji necháš běhat samotnou ve Forks? Jaku, je ti jasný, že pokud po nich pudem, tak ji musíme taky…

Držte huby!

A pak stačilo jedno odpoledne a já měl najednou další starosti.

Než jsem se dozvěděl, že zmizela Emily, byl pryč i Sam.

Našli jsme Emilyino auto. Zakrvácenou bundu.

Samova čerstvá stopa nad tím jinak prázdným parkovištěm visela jako další vrstva příliš těžkýho kabátu.

Nebylo tak složitý dát si pět a pět dohromady.

Někdo unesl Emily, aby dostal Sama. Sama moh chtít jen někdo, kdo věděl.

Ještě na tom parkovišti u Walmartu se něco stalo. Sevřel jsem rukama postranici a opřel si hlavu o promáčknutý místo, kde se Sam očividně snažil uklidnit. Na betonu mizelo pod prachem pár kapek jeho krve. Roztřás jsem se. Překvapilo mě to, myslel jsem, že moje sebeovládání je – až na tu pochopitelnou výjimku tehdy večer na jejich svatbě – jedna z mála věcí, na kterou můžu bejt pyšnej.

Zkusil jsem Samovu metodu. Ostatní na mě koukali jako na blázna, protože jsem počítal nahlas. A pomalu.

Při deset jsem zvednul hlavu a podíval se na ostatní. Něco bylo jinak. Všechno bylo jinak.

Já to ale nechtěl!

„Jacobe, to přeci nemůžeš…“ Embry se tvářil nešťastně, ale ta jeho věta už neměla žádnou váhu. Já o tom nerozhodoval, nějakej podělanej instinkt v nás to zařídil a on to cítil. Věděl. Všichni to věděli.

Smečka nemohla zůstat bez alfy. Ještě než nám naplno došlo, že Sam nás teď nemůže vést, padla ta tíha na mě.

Trvalo to celý pár vteřin, během kterých jsem stále svíral postranici Emilyina náklaďáčku a tvaroval v ní neplánovaně otisky svých zaťatých prstů.

S dalším nádechem jsem se trochu uvolnil a můj mozek, kterej byl poslední týdny utáhnutej ve svěráku zoufalýho strachu o Bellu, najednou začal fungovat, jako by ho ta neplánovaná vlna alfa energie nakopla k netušeným výkonům.

Někdo unesl Emily, aby dostal Sama. Sama moh chtít jen někdo, kdo věděl.

Jako nejpravděpodobnější se mi zdálo, že ten někdo bude šťastlivec z opačný strany hřiště, kterej přežil likvidaci novorozených ze Seattlu a zkouší něco jako pomstu. Jenže jsme na parkovišti nezachytili ani náznak pachu nějaký pijavice. Jasně, každej si na podobný věci může někoho najmout, jenže jsem věděl, že takových, co dokážou normálně fungovat s kontaktama v lidským světě, moc není. Cullenovi, jasně. Ale nějakej špinavej nomád, co zabíjí bezdomovce v Seattlu? To mi nesedělo.

Další nápad se dostavil během vteřiny – bylo to jako krátký spojení.

Volturiovi. Žili jsme v přesvědčení, že o nás neví. Jen ta malá černovlasá pijavice podávala ruku tomu jejich zvrhlýmu šéfovi ve chvíli, kdy už o nás věděla. O mně věděla.

Ale když se objevili tehdy po bitvě, neviděli nás. Jenže mohli cítit divnej smrad. A jeden z volturiovskejch katů po návratu domů prostě jen natáh ruku a šéfovi to docvaklo…

Neměl jsem o nich přesnou představu, nato jsem s Bellou v poslední době moc málo mluvil, ale Seth se nijak zvlášť nesnažil tajit podrobnosti toho italskýho výletu, kterej znamenal konec pro mý naděje, takže pár informací jsem přeci jen nechtěně získal.

Jenže to pořád moc nedávalo smysl. Vážně si ty hnusný italský pijavice myslí, že můžou Sama získat jako nějaký živý exponát do sbírky? Nebo nám chtěj ukázat, kdo tady má navrch?

Samým soustředěním jsem znovu zaťal ruce do narezlýho plechu a rozhlídnul se po všech těch vyděšených, ale zároveň odhodlaných obličejích kolem sebe.

Každej náš další krok závisí na mým rozhodnutí, všichni se mu podřídí, ať bude jakýkoliv.

Vážně špatnej vtip. Představoval jsem si, že Cullenovy příště uvidím až ve chvíli, kdy je budeme trhat na kusy. Teď bylo jasný, že dřív nebo pozdějc zamířím i k nim – ne jako rovnocennej partner (vzpomínka na společnou likvidaci armády novorozených byla kupodivu pořád celkem snesitelná), ale jako ten, kdo od nich něco potřebuje. Protože nějaký informace mám. Ale oni určitě víc. Vytáčelo mě, když jsem si jen představil tu ochotu a soucit, s jakýma se na mě vrhnou.

Jenže strach o Sama a hlavně o Emily mi dočasně nějak stopnul pocity ponížení a znechucení. Ne úplně, ale dost na to, abych už neváhal a byl schopnej vyrazit k Cullenům rovnou z toho opuštěnýho parkoviště.

Nakonec mě od toho odradily příliš silný instinkty. Nemůžu hledat pomoc u těch, který to všechno – ať už přímo či nepřímo, úmyslně či neúmyslně – způsobili. Nemůžu hledat pomoc u našich přirozenejch nepřátel.

Poradíme si s tím. I kdybych měl klukům vlastnoručně nabalit bágly s proviantem a vyrazit s nima do Itálie prokousat si cestu k Samovi klidně znovu přes celou armádu pijavic.

Rozdělil jsem úkoly – kdo zůstane se mnou, kdo odveze auto, kdo a v jakým pořadí bude držet hlídky. Během pár vteřin jsme dohodli systém – dva, ale raději tři musí být neustále ve vlčí podobě, navíc v bdělým stavu, aby nám neuniklo možný spojení se Samem – nějak jsem si nedokázal představit, že by se delší dobu neproměnil. Zároveň musíme co nejvíc zkrátit dobu od Samovýho kontaktu do informování ostatních.

Pro případ, že by to přeci jen byla akcička nějaký pomstychtivý studený party ze Seattlu, jsem určil k běhání větší perimetr.

A přesně v momentě, kdy se všichni rozběhli nebo rozjeli po svý práci, mi došlo, že jen předstírám nějakou smysluplnou činnost. Celej můj ubohoučkej plán je postavenej na naději, že se Sam co nejdřív promění a že bude natolik v pořádku, aby nám stih říct, co se vlastně děje a jak mu můžem pomoct. Dřepnul jsem si na obrubník vedle místa, kde ještě před chvílí stálo Emilyino auto, a složil hlavu do těch svých obrovských pracek, který teď byly cítit rzí, Samovou krví a – nikdy bych to nikomu nepřiznal – na chvíli taky trochou pitomý mokrý soli.

Ten velkej a na okrajích ostrej balvan, který mi v těle nějak uplácala Bella, totiž nezmizel. Ani se nezmenšil. Jen se vedle něj nacpal další a mně najednou nestačily plíce. Prostě to strašně bolelo.

Ty tichý kroky mě nepřekvapily. Myslel jsem si, že se vrátí.

„Sethe, mazej si po svých!“ Kdovíproč jsem najednou taky ochraptěl. Přišel pomalu, zezadu, a nejistě mi položil ruku na rameno. Nesnášel jsem, jak mě litujou, a žádný slova útěchy, natož dotyky nebo objímání jsme nikdy nevedli. Každej z nás měl svých starostí nad hlavu. Ale stejně jsem neuhnul. Seth mě neohrabaně poplácal a svez se do sedu vedle mě. Zamyšleně kreslil ukazovákem do prachu rovnoběžný klikyháky.

„Jacobe, měli bysme zajít k Cullenům co nejdřív.“ Snažil se o klidnej tón, ale slyšel jsem to potlačovaný napětí. Seth, Edwardův kamarád… Neovládnul jsem úšklebek. Aspoň jsem zamaskoval to, co mi svítilo z obličeje ještě před chvílí.

„Nemusíš se hned ksichtit, jasně, jseš teď alfa, a taky ti nechci radit. A nenadržuju Edwardovi!“ dodal s významně zvednutým obočím.

„Copak, taky už čteš myšlenky?“ neodpustil jsem si.

Nenechal se rozhodit. Pokračoval soustředěně a odhodlaně.

„Jen… je prostě jasný, že nám můžou poradit nebo klidně pomoct. Dokonce je možný, že to nějak souvisí i s jejich rodinou. Jsme s nima po bitvě, a taky vlastně přes Bellu, propojený víc, než si chceš přiznat. Tohle je trucování, Jaku…“ Rázným pohybem škrtnul všechny čárky, co zatím načmáral do prachu. Zvednul se a znovu mě plácnul do ramene. Jenže tentokrát to nebylo útěšný gesto. Spíš jako by mě chtěl probudit.

Vydržel jsem trucovat ještě víc než dvacet hodin. Doma jsem se jenom míhal, ale když se ozval telefon, zrovna jsem otvíral dveře.

Byl to Carlisle. Zajímavý, od tý doby, co mi rovnal kosti, mi nedělalo až takovej problém spojit jeho obličej a hlas s lidským jménem.

Teď se mu povedlo, že jsem se na prvním schodu před dveřma posadil příliš rychle. Je to tady. Tragický příběh. Pochopil jsem, že Bella zmizela. Aspoň teda z vizí tý malý černovlasý. Ale její manžel ji údajně zoufale hledá. Co to znamená? Zabil ji hned při první novomanželský noci? Nebo nedokázal přestat, když ji kousnul?

Přes zábradlí jsem zvracel příliš hlučně, takže jsem neslyšel zbytek rozhovoru.

Nechtěl jsem to slyšet!

Zůstal jsem ležet na schodech a přál si nebejt.

Kolečkový křeslo se zarazilo o práh.

„Jaku, není to, jak si myslíš. Bella skutečně zmizela a oni ji opravdu hledaj. Doktor měl plno divnejch otázek, ale když jsem mu řek o Samovi a Emily, skoro se mu ulevilo. Myslí si, že by moh Sama někdo využít pro krytí Bellina únosu.“

Tátova slova mi docházela se zpožděním. Vliv alfa energie na funkci mozku vykazoval značný výkyvy a prognóza byla taky pěkně nejistá.

Začal jsem se pomalu sbírat. Ještě jsem si nedovolil nějakej náznak naděje. Ale konečně jsem se musel přestat vymlouvat. Na trucování teď vážně nezbejval čas.

Dorazil jsem k nim za slabou čtvrthodinku. Po dvou a pěkně rozvibrovanej. Nechtěl jsem, aby ostatní slyšeli, co se děje. Aktuálně bych nesnes příval z dalších hlav.

Dveře domu už byly otevřený. Čekali na mě.

„Ahoj Jacobe,“ doktor měl vážně velký štěstí, že se nepokoušel o ten svůj profláknutej úsměv. Všichni stáli v nepřirozeně strnulých pozicích. Jasně, přede mnou nemusej nic hrát. Jenže pak mi došlo, že zdaleka nejsou všichni. Emmett a Jasper (po těch pár týdnech, kdy jsem v nich viděl jen cíle svýho budoucího útoku, mi používání jmen, i když jen v mý hlavě, hrozně vadilo) byli pryč. A nemusel jsem se nadechovat dvakrát, abych poznal, že už pár hodin. Dech se mi zadrhnul. Jeli ji hledat? Přece já nebudu trčet v lesích kolem Forks, zvlášť pokud je naděje, že Sam je někde blízko ní…

Ruce se mi třásly až k ramenům.

Všimnul jsem si, že doktor nepatrně ustoupil. A i když to bylo divný, najednou mi bylo trapně. Pomohlo mi to uklidnit se.

„Jeli ji hledat,“ vydech jsem. Otazník nebyl nutnej.

Slovo si vzala Alice:

„Jeli za Edwardem, já nic nevidím, takže samozřejmě míří do Itálie, jiná možnost není. V domě, odkud Bella zmizela, poznal Edward pach dvou Volterských. A Bella mu nechala vzkaz, takže alespoň v tu chvíli byla v pořádku. Mrzí nás, že Sam a Emily zmizeli, ale zřejmě ho použili k tomu, abych ten únos neviděla.“ Přejela si rukou přes čelo, jako by ji bolela hlava. Jednomu by jí skoro bylo líto. Stejnej výraz měla i ten večer, kdy zjistila, že to kvůli mně neviděla, že Bella přežila skok z útesu. Zřejmě myslela na to samý, protože se zatvářila skoro omluvně.

„Netušila jsem, že to ze mě Aro vytáhnul. Soustředil se jen na to, jestli jsem skutečně odhodlaná Bellu jednou proměnit.“

Zřejmě jsem měl výraz naprostýho idiota, protože hned pokračovala:

„No Edward ti nelhal, když říkal, že ji nechce proměnit. Moje záruka byla jediný způsob, jak ji zachránit.“

Ne, vážně jsem nechtěl poslouchat, jak je šlechetnej! Ani teď, ani jindy!

Znovu se mi roztřásly ruce.

„Jacobe,“ pokračoval doktor, „už jsem to volal Jasperovi a Emmettovi, pokud je Sam skutečně s Bellou, je šance, že se vám Sam ozve a my zjistíme, že je odvlekli někam na opačný konec světa. Prosím tě, pokud se skutečně spojíte, dej nám vědět. Nepodnikej nic na vlastní pěst. Ti dva, co unesli Bellu… jsou moc nebezpeční, nestačí na ně fyzická síla.“

Možná se tvářím jako idiot, ale idiot snad kruci nejsem.

„Možná jste zapomněl, doktore, na takovou drobnost,“ znělo to jedovatěji, než jsem původně chtěl, „ale maj Emily, a pokud nejsou cvoci, držej ji pěkně daleko od Sama. Takže pokud nechci riskovat, že mi Sam vykousne srdce, když bych jen nepatrně ohrozil jeho holku, budu si to muset sakra promyslet.“

Doktor i Alice si málem skočili do řeči, ale oba je přerušil zvuk, který mi nedovolil zůstat ani o vteřinu dýl. Vyloupnul jsem se, sotva jsem prolítnul dveřma.

Leah.

Volala policie ze Seattlu. Našli Emily. Je postřelená. Ale bude žít.

Takže když se o nějakých třicet hodin později ozval Sam, měl jsem volný ruce. Výlet do Havany je přesně to, co jsem už dávno potřeboval.



předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

18)  Jalle (24.07.2013 18:42)

Názov poviedk y je veľmi výstižný

17)  Katka (07.01.2011 23:20)

Sakra zenska, ty mi davas!Divim se, ze jsem se jeste nezblanila! Ale vsadim se, ze tohle je jen takovy maly pdstrceni nadeje a vsechno se jeste zkomplikuje. Musim rict, ze to nas moc pekne sijes. Celou dobu jsem si myslela, ze se ty pohledy odehravaji ve skoro stejnym case, a ty sem najednou strcis 30 hodin. Jsi vazne bozska!!

Ewik

16)  Ewik (12.08.2010 10:45)

Krásný pohled, krásný díl Ale já potřebuji vědět, jak je na tom Bella a co zoufalstvím mučený Edward?
S velkým zpožděním pokračuji dál.

Linfe

15)  Linfe (05.08.2010 10:11)

Tak jo, tahle detektivka se mi rozhodně móooc líbí. Je to krásně zapasovanej příběh do původního děje. Lehce hodně strašidelnej, místy legrační a nežnej, ale mám ho ráda. Jediné co mě dost děsí je frekvence přidávání tvých kapitolek, co jsem tak koukala. Jsem napnutná jako sáňky v létě a docela by mě zajímalo, jak to dopadne. To je právě ten důvod, proč raději čtu už uzavřené povídky.

Sice sem ti nechala komentář jenom u tohohle dílečku, ale snad mi to odpustíš. Nejlepší díl - no ten s tím Jasperem samozřejmě, málem jsem se u toho vysublimovala do prostoru.

Pozn. red - sublimace je termín pro okamžitou změnu formy předmětu či látky ze skupenství pevného rovnou do plynného.

Což mi připomíná, že si mě jako chemika vážně moc pobavila krystalky soli v slzách.Moc jsem se nasmála, je to samozřejmě totální blbost :-)

Ale jinak Ambři, díky díky díky a kdy bude další?

ambra

14)  ambra (04.08.2010 16:58)

Alaska: Děkuju moc; po tom prvním komentíku jsem cítila skoro úlevu, že budu mít konečně dost silnou záminku to nedopsat . Ach jo... Jsi zlato...
Všem členkám klubíku VCS ještě jednou veliké a upřímné DĚKUJI!!!

Alaska

13)  Alaska (04.08.2010 15:36)

Asi budu muset hledat svou spodní čelist pod stolem. Našla jsem příčinu mého zmatení, kdy asi nedostatečnou pozorností při čtení v autobuse, u mě došlo k záměně Emiliina a Bellina pohledu.
Teď však žasnu nad tvou hlavou, má mysl je sotva schopna pohltit příběh v celé své šíří a ta tvá ho byla schopna vymyslet. Strašně se mi líbí, jak je příběh pojat rozkouskovaně z jednotlivých pohledů všech zůčasněných a navíc tvá schopnost vdechnout každé bytosti její vlastní osobitou povahu. Emily je dokonalá, je z toho cítit, že ona jediná je v tomto neskutečném panoptiku člověk (Bellu už nepočítám, ta je přece jenom tak "trochu" už poznamenaná Edwardem ). Jacobova vzpurná povaha je taky nezapiratelná a teď navíc ta povinost s Alfou...

A Sam, úplně z tvého textu cítím, že on je opravdu vyspělejší než ostatní ze smečky, i když momentálně jeho racionální rozhodnutí trýzní starost o Emily.

Jsem zvědavá, jak daleko až dojde ctižádostivost Volturiů. A Alicin "postupný odchyt" - této formulaci jsem se musela nehorázně smát. Ovšem nejkomičtější představa byla, když Jasper s Emmettem vyzvedli vlky na letišti. To jsi vylíčila tak skvěla, že jsem je doslova měla před očima.
Moc se těším na další dávku indicií, které nás snad šťastně dovedou k vysvobození většiny zúčastněných. Teď už snad pochopím...

Alaska

12)  Alaska (04.08.2010 13:18)

Našla jsem si konečně trochu času, abych s klidnou hlavou přečetla novou kapitolku a ejhle. Pohled jen jeden jedinej, nesmím zapomenout podotknout, že neskutečně brilantní, takže tady problém nebyl. Odvážím se i trvdit, že jsem pochopila děj, ale takový to malý bezvýznamný cvak se nedostavilo . Holt jsem předchozí kapitoly nejspíš hltala s příliš velkým nadšením a příliš rychle. Já to ale nevzdám , jdu znova od začátku a pak snad zanechám smysluplný komentář.

Evelyn

11)  Evelyn (03.08.2010 23:49)

Tak Jacobův pohled mi doplnil poslední kousky do skládačky. Úžasné Převzetí vůdcovství, posilování nenávisti k Edwardovi, aby nerostla láska k Belle... Jsi báječná
Jen jsem k prasknutí napnutá na situaci Edwarda a Belly

Silvaren

10)  Silvaren (01.08.2010 23:45)

Proč mám vždycky pocit, že se žádná z dějových linek nevyřešila, ale místo toho se objevila nová? Víc napnutá už být neumím! Je to naprosto dokonalé. To, jak se dokážeš vcítit do všech postav a vyprávět z jejich pohledu a hlavně jejich jazykem

Karolka

9)  Karolka (01.08.2010 11:26)

Upozornuju te, ze jestli budu muset na dalsi dil cekat tak dlouho jako na tenhle, prijede ti neohlasena navsteva se zbrani v ruce! Tak, ted k teto kapitole. Ty vole! To je proste TW! Jeste nikdy jsem necetla ff, ktera by se atmosferou tolik podobala saze. A o takovem jazyku se jiste SM muze jen zdat. Jsem uplne Pip!

magorka

8)  magorka (31.07.2010 23:56)

Ambro , fnukam tu jak malej parchant. Díky za kapitolu o Jakovi. Obavám se, ze ho naprosto nekriticky zboznuju zejména v tvém podání. Připadne překlepy pls omluv. Čtu to na mobilu a t9 je něco, za co by lidi od jablek zasloužili zakroutit krkem nebo potkat nasratou Jane

ambra

7)  ambra (31.07.2010 20:18)

Milé ženy a dívky, děkuji za komentíky, speciálně Lioness za větu Je to jen teenager - v té je totiž shrnuto to nejdůležitější, co jsem tím chtěla říct. Fakt bych tohle nechtěla prožívat v šestnácti, a to ani s podporou vlčí identity.:)
Ještě jednou - díky za čas, který jste tomu daly...

Lioness

6)  Lioness (31.07.2010 19:37)

Tohle je smutné. A těžké. Ostře vnímám, a to jen díky Tvým slovům, všechnu tu tíhu, kterou Jacob nese. Jeho láska je odsouzená k smrti, a to buď z rukou jejího manžela, nebo z jeho vlstních. Sam je pryč a on přebírá úlohu Alfy, přesně tu, které se chtěl vyhnout. Snaží se myslet jen na něco, ale to, čemu se chce vyhnout, je příliš provázané s myšlenkami, kterým se věnovat musí. Musí jednat, ale neví jak a snaží se to skrýt sám před sebou.
Stojí nad propastí, do které nechce a nesmí spadnout a jediné, co mu pomáhá, je činnost. A je to jen teenager. Adolescent bez dostudované střední. Jak tohle může zvládnout?!
Byla to skvělá kapitola, pohled Jaka jsi zvládla lépe než perfektně.
Ale co je s Bellou? Samem? Doktůrkem? Edwardem? Jasperem a Emmettem? A co ti vlkodlaci, kteří jsou s nimi? Heidi? A díky, že už se nemusím ptát na Emily, i tak toho musíš zodpovědět až až.

sakraprace

5)  sakraprace (31.07.2010 11:22)

Chudák Jake :( tak citově utýraný a pokoušející se vyhnout nevyhnutelnému. Jsem zvědavá jestli spojí své síly s Cullenovými nebo to budou řešit odděleně.
Ale to nic nemění na tom, že nás strašně napínáš. Vždyť Bella má skoro prokousnutý krk a co Jazz s Emmettem?!?! A Sam v Havaně? A postřelená Emily?! Já to potřebuji vědět!!!! Kdy bude další díl????

Bosorka

4)  Bosorka (31.07.2010 07:59)

AMbro - mučeníčko je tvoje potěšeníčko, že jO?
Díky za phled do Jacobovi hlavinky, ale co zbytek utýraných?! Co Jazz? Co Bella s málem prokousnutým krkem? Co Bosorka, která se zase týden nebo možná i víc nedostane na net?

Nebraska

3)  Nebraska (31.07.2010 06:56)

Jako...
Ambřičko, luxusní. Vážně. Jacobova hlava je bezedná studnice úžasně pohrkaných myšlenek a vystihla jsi ho dokonale - ale proč, sakra, nevím nic novýho?! Teda vím, ale víš, jak to myslím... Áchjo, takovýhle napínání, ty jsi prostě potvůrka
Ale děkuju. A Seth je miláček, jako snad ve všech povídkách :-)

Bye

2)  Bye (31.07.2010 00:46)

ambro, co to?! Jacob! Teď byla na řadě Bella a Sam! Vždyť ona má furt skoro prokousnutej krk!!!
Jasně, dostalas mě. Uznávám. Teď jen doufám, že z toho všeho dostaneš i Jacoba. Toho chudáka zamilovanýho, těžce zkoušenýho, rozdrásanýho. Já trpím s ním a Ty to víš.
A ovšem, nejde jen o to, ŽE mě necháš trpět, ale o to JAK to děláš.
Rafinovaně.
Za prvý, naservíruješ události - už samy o sobě drtivý.
Ale takový prostý mučeníčko Tě neuspokojí, tak nasadíš větší kalibr - Jakův vnitřní svět. Kterej tvoří, odhadem, tak půlku a víc obsahu.
Eh, od LČP se nic nezměnilo...
Ovšemže jsem srozuměná s tím, že Jaka zase uvidím až poté, co se dozvím, jak se má Edward, co dělají Jasper s Emmettem a jestli se Belle už zase přitížilo
A žádám Tě, v zájmu zachování mýho duševního zdraví: už se mnou nedělej žádný experimenty, jo?

Hanetka

1)  Hanetka (30.07.2010 23:05)

To se to rozjíždí... A začíná to do sebe zapadat. Chudák Jake... je mi ho moc líto. Tolik protichůdných pocitů se v něm tluče a on neví, co si s tím počít. Ale věřím, že ty mu poradíš, a dobře. Tak jen dál, hezky piš, ať to tu přibývá.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek