Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/e+btemn%C3%BD.jpg

Hotel v Havaně

 

Konečně se vracíme za Bellou, Samem a... doktorem.

 

„Bello, Bello, proberte se!“ Jeho dech takhle zblízka celkem dobře vypovídal o tom, jak dlouho je kartáček na zuby jedním z mnoha našich nesplněných a nesplnitelných přání. Můj mozek líně zpracovával úvahu, jestli mám zbytky sil opravdu spotřebovat na otevření očí - bezvýznamný úkon, který mi stejně k ničemu není.

Jenže jeho prosba téměř přetékala zoufalstvím…

Mozek malinko zrychlil a poslal mi krátkou vzpomínku.

Sladký hlas, který ve mně vzbuzoval pocit nejčistší hrůzy – Jane? – mluví někde blízko, ale tentokrát vím, že ne ke mně:

„Je to velmi prosté, doktore,“ a v tom slově zní tolik ironie! „nepřežije ona, ty ani o vteřinu déle.“

Nesmím umřít. Kvůli tomuhle vystrašenému klukovi, kvůli mamce, kvůli taťkovi a především kvůli Edwardovi, protože já přece chápu, co by to znamenalo.

Jenže tak nějak taky chápu, že jsem za hranicí, že moje vůle v téhle partii sedí dávno na lavičce náhradníků.

Vzpomínka na Edwarda znovu ostře zabolela. Zkoušela jsem si představit, kde asi teď je – strašně jsem se o něj bála, ale ten strach na chvíli přehlušilo něco jiného – tak silně jsem zatoužila, aby byl tady, se mnou, až si bolest, která s novou silou dopadla na mou hruď, vyžádala konkrétní důkaz o své přítomnosti a já tiše zasténala. Překvapilo mě to. Dávno jsem neměla sílu mluvit, plakat, naříkat. Doktor vedle mě se znatelnou úlevou vydechl.

„Bello, zkuste to, dnes mi možná konečně obstarají stojan a infuze, pojďte, zatím aspoň pár lžiček…“ Pach jeho dechu teď překrylo něco jiného. Těžkého, nakyslého. Rybina? Zapůsobilo to jako čichací sůl. Vytřeštila jsem oči a začala naprázdno dávit. Doktor rychle odložil misku s tamtím, aby mě mohl podržet, ale žádnou nádobu nepotřeboval. Dokonalá dehydratace. Před mnoha hodinami jsem se dokonce přestala potit.

Mark znovu ztratil nervy.

„Do háje, jak jim to mám vysvětlit?“ Opět přiskočil ke dveřím a napřáhl ruku s dlaní sevřenou v pěst k novému zabušení. Stál přesně ve stejné pozici, jako když jsem ho viděla poprvé. Jen ty kalhoty už opravdu nebyly bílé. Jeho odhodlání ale tentokrát nestačilo ani k jedinému úderu. Ruka se nehlučně svezla po starém dřevě a klesala dál zároveň s ním. Skončil zhroucený na kolenou, schoulený v předklonu a ramena se mu otřásala tichými vzlyky.

„Co se to proboha děje, co je to za blázny! Já tady nemám být, netýká se mě to! Budou mě hledat, naši mě budou hledat, Lily mě bude hledat, určitě už se na mě nezlobí. Já pitomec si chtěl naposledy užít bez ní! Ach, Lily, odpusť mi, odpusť mi, prosím, že jsem byl takový idiot…“ Tu litanii jen s malými obměnami jsem slyšela už asi po sté. I když sténal, a podle zaschlých stop na tváři jsem už dříve poznala, že pokaždé také plakal, cítila jsem k němu jen upřímnou lítost. Ani náznak pohrdání. Protože mi došlo, že vlastní příliš dobré instinkty a správně tuší, že nevyvázne živý.

Odvrátila jsem se od něj a bloudila očima po vysokém špinavém stropě. Zvuky zvenčí zněly nepřetržitě – bez ohledu na to, zda kolem rozpraskaných, kdysi na modro natřených okenic pronikaly tenké proužky slunečního svitu, nebo zda se místnost ponořila do úplné tmy a jen občasný záblesk světel projíždějícího auta ji narušil. Neutichající šum, klaksony, hudba, veselý výskot, sem tam přerušený hlasitějším křikem.

Podle melodie hlasů bych španělštinu asi poznala, i kdyby mi Mark při mé první jasné chvilce po příjezdu nevysvětlil, že jsme v Havaně, zřejmě v jedné z nejchudších čtvrtí. Ušklíbla jsem se. Jasně, jeho představa o různých úrovních chudoby na Kubě bude jistě přesná.

Znovu jsem zavřela oči a soustředěně analyzovala svůj stav. Převládající bezvědomí jsem přičítala vyhladovění a dehydrataci. Nepopsatelné křeče v břiše, které mě odrovnávaly zpočátku, naštěstí polevily. To mě trochu uklidňovalo, nebyla jsem si dvakrát jistá, jak by se Jane rozhodla řešit případný akutní zánět slepého střeva.

Bezmyšlenkovitě jsem ochablé ruce položila na břicho. Unikl mi hlasitý překvapený výdech. Po několika dnech neplánované hladovky jsem čekala, že kosti na bocích budou nevábně a osamoceně trčet do prostoru. Trčely. Zdály se i přes látku kalhot skoro ostré. Jenže mezi nimi… Sekundu potom, co jsem vykřikla, stál Mark u mě.

„Doktore, co je to?“ Ta věta ještě doznívala v místnosti, a už u mě stáli i ti dva. Jane po mně hodila další ze série znechucených a nenávistných pohledů a okamžitě vytahovala telefon.

„Můžeš se, laskavě, konečně vyjádřit?“ Jako obvykle mluvila s Demetrim, jako obvykle takovým tempem, abych si i já jejich rozhovor vychutnala. Jakákoliv možnost způsobit mi bolest jinak, když to její osvědčenou cestou nešlo, jí nemohla proklouznout mezi prsty.

„Ne, nepřeháním. Dávám jí tak čtyřiadvacet hodin.“

„Ne, pokud to celé nemělo být jen plýtvání mou energií, nebudu riskovat. Udělám to hned. Dokonce máme potravu pro první žízeň.“ Naštěstí o Marka ani nezavadila pohledem.

„Je mi jedno, že máš potíže, je mi jedno, že on se pravděpodobně usmaží v autě!“ Při té větě se na mě jemně usmála a mně se zastavilo srdce.

„Ne, to mi jedno není. Jenže Aro pochopí, kdo především to zpackal. Už nečekám ani minutu!“ Zaklapla telefon a líně se obrátila k Felixovi.

„Nikdy jsem to nedělala. No a nejsem si moc jistá…“ Ušklíbla se. „Udělej to ty, tebe dokážu zastavit.“

Během telefonátu Mark soustředěně a opatrně kontroloval mé vzedmuté a velmi tvrdé břicho. Ucítili jsme to současně.

Felix se zatvářil naštvaně, ale podle zářivé barvy duhovek se zřejmě krmil jen před pár hodinami, takže  tu důležitou vteřinu ho zdrželo jen rozhodování, kam kousnout.

Mark naprosto nechápal, oč se tu jedná ani o čem ti dva mluví. Přesto považoval za přirozené oznámit Jane své zjištění.

Felix už stál u mé hlavy a odhrnoval mi vlasy z krku. Ochromila mě hrůza. Jenže tentokrát jsem se nebála o sebe.

„Bella je těhotná!“ vykřikl doktor ve chvíli, kdy jsem Felixův dech ucítila pod svým uchem.


xxx


Těsně před přistáním se tý blonďatý zrůdičce uráčilo nakouknout na Bellu uvelebenou na doktorově sedadle. Kývla na mě a já šel. Co jsem taky moh´ jinýho.

„Potřebuje doktora?“ Byla moc blízko, i když mi sahala sotva nad opasek. Na chvíli jsem odvrátil hlavu a jen strašně silný soustředění na Emilyn výraz ráno po probuzení dokázalo zastavit ten novej záchat třasu.

Ta malá mrcha naklonila hlavu ke svýmu kostnatýmu rameni a jedovatě se pousmála.

„Copak, hafíku, nějaký problém?“ To mě kupodivu vrátilo na sto procent do lidskýho těla. Připadal jsem si jako zrádce. Když řeknu, že doktora potřebuje, je s fešáčkem ámen. Když ne, je ámen s Bellou, se mnou a hlavně s Emily. Sorry, doktore.

„Ech, jo, potřebuje doktora.“

„Zařiď to.“ Znovu měla ten kamennej výraz.

Nebylo těžký toho chudáka přesvědčit, ať nás doprovodí do hotelu, kde si Bellu do péče převezme místní lékař. Další, co ho život naučí, že nemá věřit cizejm lidem. Jenže on to ponaučení už zřejmě nevyužije v praxi.

Z Havany jsem byl vyjevenej. Hlavou mi projela úchylná myšlenka, že jestli se z tohohle dostaneme živý, tak sem vezmu Emily na vejlet. Hrozně ošuntělý město plný hrozně divnejch aut – skoro jsem se vohlížel po Elvisovi – vodevšad muzika, troubení taxíků, rozesmátý vobličeje ve strašně moc vodstínech hnědý a černý.

Čekal na nás celkem solidně – na místní poměry – vyhlížející mikrobus. Jen jsme se do něj naskládali, Jane i Felix na sebe otevřeli okýnka, i když ta ojetinka slušně klimatizovala. No jo no, ještěže vy mi voníte…

Městem jsme kličkovali snad dvě hodiny. Snažil jsem se udržet si pojem o naší poloze, ale ke konci už jsem si vážně nebyl jistej.

Vo co líp vypadal mikrobus, vo to hůř ten barák. Asi třípatrová poflikovaná barabizna na vokraji malýho náměstíčka, kde si u mrňavý kašny s jediným ubohým čůrkem vody děti cachtaly nohy, dědkové kouřili jako komíny a ty divný auta jezdily kolem podle naprosto nepochopitelných pravidel. Ze spousty otevřených voken vyřvávala muzika a sem tam i nějaká ženská.

Auto zajelo do uzavřenýho dvora. Velký vrata za náma někdo přibouchnul.

Doktor vypadal vyjeveně, ale snažil se, chudák, zachovat dekórum. Voči mu lítaly z Jane na Felixe, ale všechny instinkty mu celkem správně říkaly, že s dotazem se může vobrátit leda tak na mě. Pávě se k němu nadechoval, když jsem mu do toho skočil.

„Radím ti mlč, nevotravuj je, na nic se neptej a dělej, co ti řeknou. Pak máš možná šanci.“ Měl voči jako talíře naplněný až po vokraj čistou hrůzou. Z předního sedadla se ozval cinkavej smích a mně se znovu roztřásly ruce.

Felix otevřel boční posuvný dveře. Doktor z auta skoro vypadnul. Chtěl jsem vzít Bellu, která vypadala trochu líp, i když byla zase mimo, ale rudookej mě předběh a už s ní mašíroval pryč.

Přes rameno ještě mlasknul na Marka. Přesně jako na psa. A von poslech a šel. Zoufale se rozhlížel prázdným dvorem, jenže samozřejmě nezahlíd ani kočku.

Na mě zbyla zase vona. Znovu naklonila hlavu. V očích měla zvědavost a mně poprvý vážně nebylo z těch vočí dobře.

Pobídla mě jen pohybem ruky, trochu neohrabaně jsem se vymotal ze stísněnýho prostoru auta a už jsem pelášil za ní. Skutečnej pes. Na jazyku jsem měl divnou hořkou pachuť.

Třetí patro. Fakt překvápko. S těmihle vysokými stropy nebyly tři patra zrovna málo. Ta plesnivá místnost byla holá jako prst. Okno, zevnitř zarýglovaný okenicema, a zvenčí nejtlustší mříže, jaký jsem kdy viděl.

„Ani chlup, nezapomeň na to, hafíku.“ Nakrčením nosu dala najevo to, co mi bylo jasný. Nemusí mě extra hlídat. Pozná po čichu, kdybych se proměnil, a pozná to klidně za dva dny potom.

Svezl jsem se na podlahu v rohu, tak, abych měl dveře proti sobě. Usnul jsem skoro okamžitě.

A bylo to nádherný a strašný současně. Nádherný, protože Emily na mě čekala, jako by mi celou dobu seděla rovnou pod víčkama. A strašný, protože měla svou původní krásnou tvář bez jizvy, takže nečekala na mě. Žila si svůj normální život bez tý šílenosti, do který jsem ji uvrtal. A pak to zas bylo nádherný, protože i bez tý jizvy říkala moje jméno.

„Same,“ šeptala, „Same, miláčku, kdepak jsi běhal tak dlouho? Strašně se mi stejskalo.“ Natahovala ke mně ruce a děsně jí to slušelo. Měla takový dost obtáhlý tričko, kvůli kterýmu jsem dost brblal. Některý vlčata s ním měly očividnej problém, což mi došlo, když se jim to její triko začalo míhat v hlavách. Jenže vona se tomu jen smála, ne jako nějaká pitomá koketa, spíš tak – mateřsky…

A teď stála proti mně v tom úžasným triku, natahovala ke mně ruce a vůbec si nevšímala krvavý skvrny, pořád se zvětšující skvrny, která na tom triku malovala divnej vzor.

Emily! A ten výkřik už nebyl výkřik, stál jsem uprostřed tý místnosti na všech čtyřech a moje zavytí otřáslo tím hnusným barákem v základech.

 

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

Evelyn

18)  Evelyn (09.07.2010 12:45)

Ambro, na něco takového jako nezveřejňování ani nemysli. Já třeba si Tvojí povídku nechávám, než bude dopsaná. Z první kapitoly jsem byla absolutně nadšená, ale ráda bych si povídku přečetla jako celek, ne po kouskách. Proto ode mě nemáš zatím kometáře, ovšem hodlám to napravit

Hanetka

17)  Hanetka (09.07.2010 12:42)

Jak to, zabírala místo? Máš tady jedno z předních míst! Jsem asi pořád trochu v šoku, ale ještě se držím, abych tu nenapsala něco, co by mě později mrzelo... Budeš odpoledne na ICQ? Musím s tebou hodit řeč!

Bye

16)  Bye (09.07.2010 12:36)

Kurňa, neříkej, že s tím můžem nesouhlasit, ale to je asi všechno, co můžem dělat!
Já to chci!
Ale taky to chci bílý na černým!
A pak Ti chci VEŘEJNĚ napsat, že to bylo skvělý!
ambro, počet komentů i zobrazení se teď snížil nám všem. Jsou prázdniny... ale Ty to víš, co?
Večer Tě vyzívám na Skype férovku, frajerko!
Mám toho ještě hodně na a teď už musím jít.

ambra

15)  ambra (09.07.2010 12:29)

Hanetko, nebudeš sama, bude Vás dohromady deset . A to není málo!!! Ale není to dost, abych tady zabírala místo. A Tobě bych to poslala mailem, i kdyby sis nenapsala;) .
Bye, klídek, je to jen ff...;)

Hanetka

14)  Hanetka (09.07.2010 12:26)

Ambro, to nemyslíš vážně! Mail jsem ti poslala, ale... Nesouhlasím, nesouhlasím a nesouhlasím!!! A nebudu určitě sama! Zvaž to ještě!

Bye

13)  Bye (09.07.2010 12:00)

ambro, tohle mi nedělej!
Na Tvým shrnutí ještě nic není, ale já mám žaludek scvrklej jak rozinku. Asi budu blinkat...
Ne!
Ne!
NE!

ambra

12)  ambra (09.07.2010 11:54)

Berunky, děkuji za komentáře. Bližší info o tom, jak se dostat k další kapitole, najdete na mém Shrnutí.

Bye

11)  Bye (07.07.2010 21:29)

Tak, po dnešním nemilosrdným frontálním útoku Jacoba Blacka na mý osrdí (ještě furt se klepu) jsem si myslela, že se mnou jen tak nějakej vlk nehne.
Mysleti znamená ho*no věděti.
Takže nemyslím a radši vnímám ty emoce, ve kterejch mě mácháš Ty, potažmo Sam.
ambro, Emily bez jizvy říkala jeho jméno?!
Co mi to děláš???
Navrch on VIDĚL co se jí stalo!
A partie Bella - Mark - Jane? Nedokážu říct, kohos vystihla líp, jen cejtim, že jim to spolu morbidně klape.
Havana. No, tak každej z nás už viděl nějakej ten cestopis, ale ještě se mi nestalo, abych u tývíčka cejtila a slyšela tolik života, kterej v tom městě teče, jako tady skrz zavřený okenice

sakraprace

10)  sakraprace (07.07.2010 19:43)

Ambro, já snad budu mít záchvat. Bella, těhotná, ale kousl ji Felix nebo ne?????? Mark, žije ještě??? Ani nepočítám, že by z tohoto vyvázl, ale jeden nikdy neví?!
A pak Sam, bože můj, je úžasný a já doufám, že jak on tak Emily toto přežijí.
Nádherná kapitolka, víc už snad ani napnutá být nemůžu. Strašně, ale skutečně strašně moc se těším na další.

Bye

9)  Bye (07.07.2010 13:27)

Navrch za chvíli vyrážím na Eclipse a mé myšlenky teď dlí v jiné dimenzi :D

Bye

8)  Bye (07.07.2010 13:24)

Přijmi moji (nedostatečnou) omluvu.
Tohle si nechám na večer. Teď, s celou rodinou za zadkem by se efekt snížil na polovic. A já podle komentů (jasně, nemá se to...) soudím, že bych pak litovala ;)

magorka

7)  magorka (07.07.2010 12:23)

Ambro!?!?! samé otazníky a žádné odpovědi.....grrrrrrr ještě chvilku a asi taky "bouchnu" jako Sam - kanclík mám naštěstí dostatečně velký, ale netušim, jak budu psát komentáře - asi drápem ne? :D Připadám si jako v hodně "noir" kriminálce..... a kdybych nebyla tak napnutá, tak si tu normálně chrochtám blahem pig :D Super díl!

Karolka

6)  Karolka (07.07.2010 12:03)

A já to musím napsat: ZATÍM nejlepší díl. Stupňuje se to. Několik perel, u kterých jsem se musela zastavit a zírat na ně, jako na valoun zlata ležící na silnici:
...moje vůle v téhle partii sedí dávno na lavičce náhradníků...
...bolest, která s novou silou dopadla na mou hruď, vyžádala konkrétní důkaz o své přítomnosti a já tiše zasténala...
...Emily na mě čekala, jako by mi celou dobu seděla rovnou pod víčkama.
Pak všechny pasáže popisující Havanu - LUXUS!!!
Na několika místech se mi udělalo špatně strachy a zhnusením. Jsem vyřízená. Ten konec mě pravděpodobně bude strašit ve snu.
Vážená paní, vás je pro fan fiction obrovská škoda.

Silvaren

5)  Silvaren (07.07.2010 11:34)

Co to? To už je konec? S každou další kapitolou přibývá front, na kterých je třeba bojovat. Miluju a strachuju se o čím dál tím víc postav (ne, Volturiovi to skutečně nejsou), protože je popisuješ tak nádherně a uvěřitelně, že si připadám, jako bych je znala osobně. A tak netrpělivě očekávám rozuzlení příběhů a pevně doufám, že chystáš šťastné konce - aspoň pro někoho.

4)   (07.07.2010 10:40)

Sakra ale čo Edward a Alec???*hryziem si nechty nervozitou*

Začína na mňa dopadať hystéria... Čo teraz budú s tou Bellou, dopekla, robiť?!?!?!
A čo Emily??? Čo bude ďalej??? Prosím prosím nenapínaj ma a pridaj čo najrýchlejšie pokračovanie.
Panebože... Opäť dolieha hystéria:D Čo Sam??? Chudák, asi dostane po pysku Btw. doktorko sa zdá byť sympaťák... som zvedavá či to prežije...
Teším sa na pokračovanie, skvelý diel

DeSs

3)  DeSs (07.07.2010 09:53)

A zase nevím, jestli to ti dva přežili, jen že Bella je těhotná a má na mále. To jsou teda vyhlídky! Doufám, že ji nepřemění i tak a nezabijí Nessie, teda jestli to bude Ness. A to vytí... Chdák Sam, ale jak se má asi ovládat ve spánku? :D
Prostě nádhrea, strašně napínavé a skvělě popsané. Popis Havany byl nádherný a přesný, zmínka o Elvisovi mě rozesmála. Prostě super.

Hanetka

2)  Hanetka (07.07.2010 09:25)

Ambro, ty vrahu! A po tomhle mám vydržet v práci??? Ech, tak se ti povedlo, že teď už se pojím i o to doktorské pískle. Kruciš, ať už to pokračuje, ukoušu si nehty...

Nebraska

1)  Nebraska (07.07.2010 08:38)

Achjoooo, ty jim dáváš :-( Ty mi dáváš :-( Samova část mě vážně maximálně dostává, navíc pořád nevím, co je s Emily, takže jsem měla chuť výt s ním. No a vytí! Jako kdyby toho nebylo už dost
A Bella to měla jen tak tak... Díky za doktora - a to, že to ucítili oba, z toho mi normálně běhal mráz po zádech
Uf, tak jo... budu statečná a vydržím!

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek