Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/e+btemn%C3%BD.jpg

Hotel v Havaně

 

Konečně se vracíme za Bellou, Samem a... doktorem.

 

„Bello, Bello, proberte se!“ Jeho dech takhle zblízka celkem dobře vypovídal o tom, jak dlouho je kartáček na zuby jedním z mnoha našich nesplněných a nesplnitelných přání. Můj mozek líně zpracovával úvahu, jestli mám zbytky sil opravdu spotřebovat na otevření očí - bezvýznamný úkon, který mi stejně k ničemu není.

Jenže jeho prosba téměř přetékala zoufalstvím…

Mozek malinko zrychlil a poslal mi krátkou vzpomínku.

Sladký hlas, který ve mně vzbuzoval pocit nejčistší hrůzy – Jane? – mluví někde blízko, ale tentokrát vím, že ne ke mně:

„Je to velmi prosté, doktore,“ a v tom slově zní tolik ironie! „nepřežije ona, ty ani o vteřinu déle.“

Nesmím umřít. Kvůli tomuhle vystrašenému klukovi, kvůli mamce, kvůli taťkovi a především kvůli Edwardovi, protože já přece chápu, co by to znamenalo.

Jenže tak nějak taky chápu, že jsem za hranicí, že moje vůle v téhle partii sedí dávno na lavičce náhradníků.

Vzpomínka na Edwarda znovu ostře zabolela. Zkoušela jsem si představit, kde asi teď je – strašně jsem se o něj bála, ale ten strach na chvíli přehlušilo něco jiného – tak silně jsem zatoužila, aby byl tady, se mnou, až si bolest, která s novou silou dopadla na mou hruď, vyžádala konkrétní důkaz o své přítomnosti a já tiše zasténala. Překvapilo mě to. Dávno jsem neměla sílu mluvit, plakat, naříkat. Doktor vedle mě se znatelnou úlevou vydechl.

„Bello, zkuste to, dnes mi možná konečně obstarají stojan a infuze, pojďte, zatím aspoň pár lžiček…“ Pach jeho dechu teď překrylo něco jiného. Těžkého, nakyslého. Rybina? Zapůsobilo to jako čichací sůl. Vytřeštila jsem oči a začala naprázdno dávit. Doktor rychle odložil misku s tamtím, aby mě mohl podržet, ale žádnou nádobu nepotřeboval. Dokonalá dehydratace. Před mnoha hodinami jsem se dokonce přestala potit.

Mark znovu ztratil nervy.

„Do háje, jak jim to mám vysvětlit?“ Opět přiskočil ke dveřím a napřáhl ruku s dlaní sevřenou v pěst k novému zabušení. Stál přesně ve stejné pozici, jako když jsem ho viděla poprvé. Jen ty kalhoty už opravdu nebyly bílé. Jeho odhodlání ale tentokrát nestačilo ani k jedinému úderu. Ruka se nehlučně svezla po starém dřevě a klesala dál zároveň s ním. Skončil zhroucený na kolenou, schoulený v předklonu a ramena se mu otřásala tichými vzlyky.

„Co se to proboha děje, co je to za blázny! Já tady nemám být, netýká se mě to! Budou mě hledat, naši mě budou hledat, Lily mě bude hledat, určitě už se na mě nezlobí. Já pitomec si chtěl naposledy užít bez ní! Ach, Lily, odpusť mi, odpusť mi, prosím, že jsem byl takový idiot…“ Tu litanii jen s malými obměnami jsem slyšela už asi po sté. I když sténal, a podle zaschlých stop na tváři jsem už dříve poznala, že pokaždé také plakal, cítila jsem k němu jen upřímnou lítost. Ani náznak pohrdání. Protože mi došlo, že vlastní příliš dobré instinkty a správně tuší, že nevyvázne živý.

Odvrátila jsem se od něj a bloudila očima po vysokém špinavém stropě. Zvuky zvenčí zněly nepřetržitě – bez ohledu na to, zda kolem rozpraskaných, kdysi na modro natřených okenic pronikaly tenké proužky slunečního svitu, nebo zda se místnost ponořila do úplné tmy a jen občasný záblesk světel projíždějícího auta ji narušil. Neutichající šum, klaksony, hudba, veselý výskot, sem tam přerušený hlasitějším křikem.

Podle melodie hlasů bych španělštinu asi poznala, i kdyby mi Mark při mé první jasné chvilce po příjezdu nevysvětlil, že jsme v Havaně, zřejmě v jedné z nejchudších čtvrtí. Ušklíbla jsem se. Jasně, jeho představa o různých úrovních chudoby na Kubě bude jistě přesná.

Znovu jsem zavřela oči a soustředěně analyzovala svůj stav. Převládající bezvědomí jsem přičítala vyhladovění a dehydrataci. Nepopsatelné křeče v břiše, které mě odrovnávaly zpočátku, naštěstí polevily. To mě trochu uklidňovalo, nebyla jsem si dvakrát jistá, jak by se Jane rozhodla řešit případný akutní zánět slepého střeva.

Bezmyšlenkovitě jsem ochablé ruce položila na břicho. Unikl mi hlasitý překvapený výdech. Po několika dnech neplánované hladovky jsem čekala, že kosti na bocích budou nevábně a osamoceně trčet do prostoru. Trčely. Zdály se i přes látku kalhot skoro ostré. Jenže mezi nimi… Sekundu potom, co jsem vykřikla, stál Mark u mě.

„Doktore, co je to?“ Ta věta ještě doznívala v místnosti, a už u mě stáli i ti dva. Jane po mně hodila další ze série znechucených a nenávistných pohledů a okamžitě vytahovala telefon.

„Můžeš se, laskavě, konečně vyjádřit?“ Jako obvykle mluvila s Demetrim, jako obvykle takovým tempem, abych si i já jejich rozhovor vychutnala. Jakákoliv možnost způsobit mi bolest jinak, když to její osvědčenou cestou nešlo, jí nemohla proklouznout mezi prsty.

„Ne, nepřeháním. Dávám jí tak čtyřiadvacet hodin.“

„Ne, pokud to celé nemělo být jen plýtvání mou energií, nebudu riskovat. Udělám to hned. Dokonce máme potravu pro první žízeň.“ Naštěstí o Marka ani nezavadila pohledem.

„Je mi jedno, že máš potíže, je mi jedno, že on se pravděpodobně usmaží v autě!“ Při té větě se na mě jemně usmála a mně se zastavilo srdce.

„Ne, to mi jedno není. Jenže Aro pochopí, kdo především to zpackal. Už nečekám ani minutu!“ Zaklapla telefon a líně se obrátila k Felixovi.

„Nikdy jsem to nedělala. No a nejsem si moc jistá…“ Ušklíbla se. „Udělej to ty, tebe dokážu zastavit.“

Během telefonátu Mark soustředěně a opatrně kontroloval mé vzedmuté a velmi tvrdé břicho. Ucítili jsme to současně.

Felix se zatvářil naštvaně, ale podle zářivé barvy duhovek se zřejmě krmil jen před pár hodinami, takže  tu důležitou vteřinu ho zdrželo jen rozhodování, kam kousnout.

Mark naprosto nechápal, oč se tu jedná ani o čem ti dva mluví. Přesto považoval za přirozené oznámit Jane své zjištění.

Felix už stál u mé hlavy a odhrnoval mi vlasy z krku. Ochromila mě hrůza. Jenže tentokrát jsem se nebála o sebe.

„Bella je těhotná!“ vykřikl doktor ve chvíli, kdy jsem Felixův dech ucítila pod svým uchem.


xxx


Těsně před přistáním se tý blonďatý zrůdičce uráčilo nakouknout na Bellu uvelebenou na doktorově sedadle. Kývla na mě a já šel. Co jsem taky moh´ jinýho.

„Potřebuje doktora?“ Byla moc blízko, i když mi sahala sotva nad opasek. Na chvíli jsem odvrátil hlavu a jen strašně silný soustředění na Emilyn výraz ráno po probuzení dokázalo zastavit ten novej záchat třasu.

Ta malá mrcha naklonila hlavu ke svýmu kostnatýmu rameni a jedovatě se pousmála.

„Copak, hafíku, nějaký problém?“ To mě kupodivu vrátilo na sto procent do lidskýho těla. Připadal jsem si jako zrádce. Když řeknu, že doktora potřebuje, je s fešáčkem ámen. Když ne, je ámen s Bellou, se mnou a hlavně s Emily. Sorry, doktore.

„Ech, jo, potřebuje doktora.“

„Zařiď to.“ Znovu měla ten kamennej výraz.

Nebylo těžký toho chudáka přesvědčit, ať nás doprovodí do hotelu, kde si Bellu do péče převezme místní lékař. Další, co ho život naučí, že nemá věřit cizejm lidem. Jenže on to ponaučení už zřejmě nevyužije v praxi.

Z Havany jsem byl vyjevenej. Hlavou mi projela úchylná myšlenka, že jestli se z tohohle dostaneme živý, tak sem vezmu Emily na vejlet. Hrozně ošuntělý město plný hrozně divnejch aut – skoro jsem se vohlížel po Elvisovi – vodevšad muzika, troubení taxíků, rozesmátý vobličeje ve strašně moc vodstínech hnědý a černý.

Čekal na nás celkem solidně – na místní poměry – vyhlížející mikrobus. Jen jsme se do něj naskládali, Jane i Felix na sebe otevřeli okýnka, i když ta ojetinka slušně klimatizovala. No jo no, ještěže vy mi voníte…

Městem jsme kličkovali snad dvě hodiny. Snažil jsem se udržet si pojem o naší poloze, ale ke konci už jsem si vážně nebyl jistej.

Vo co líp vypadal mikrobus, vo to hůř ten barák. Asi třípatrová poflikovaná barabizna na vokraji malýho náměstíčka, kde si u mrňavý kašny s jediným ubohým čůrkem vody děti cachtaly nohy, dědkové kouřili jako komíny a ty divný auta jezdily kolem podle naprosto nepochopitelných pravidel. Ze spousty otevřených voken vyřvávala muzika a sem tam i nějaká ženská.

Auto zajelo do uzavřenýho dvora. Velký vrata za náma někdo přibouchnul.

Doktor vypadal vyjeveně, ale snažil se, chudák, zachovat dekórum. Voči mu lítaly z Jane na Felixe, ale všechny instinkty mu celkem správně říkaly, že s dotazem se může vobrátit leda tak na mě. Pávě se k němu nadechoval, když jsem mu do toho skočil.

„Radím ti mlč, nevotravuj je, na nic se neptej a dělej, co ti řeknou. Pak máš možná šanci.“ Měl voči jako talíře naplněný až po vokraj čistou hrůzou. Z předního sedadla se ozval cinkavej smích a mně se znovu roztřásly ruce.

Felix otevřel boční posuvný dveře. Doktor z auta skoro vypadnul. Chtěl jsem vzít Bellu, která vypadala trochu líp, i když byla zase mimo, ale rudookej mě předběh a už s ní mašíroval pryč.

Přes rameno ještě mlasknul na Marka. Přesně jako na psa. A von poslech a šel. Zoufale se rozhlížel prázdným dvorem, jenže samozřejmě nezahlíd ani kočku.

Na mě zbyla zase vona. Znovu naklonila hlavu. V očích měla zvědavost a mně poprvý vážně nebylo z těch vočí dobře.

Pobídla mě jen pohybem ruky, trochu neohrabaně jsem se vymotal ze stísněnýho prostoru auta a už jsem pelášil za ní. Skutečnej pes. Na jazyku jsem měl divnou hořkou pachuť.

Třetí patro. Fakt překvápko. S těmihle vysokými stropy nebyly tři patra zrovna málo. Ta plesnivá místnost byla holá jako prst. Okno, zevnitř zarýglovaný okenicema, a zvenčí nejtlustší mříže, jaký jsem kdy viděl.

„Ani chlup, nezapomeň na to, hafíku.“ Nakrčením nosu dala najevo to, co mi bylo jasný. Nemusí mě extra hlídat. Pozná po čichu, kdybych se proměnil, a pozná to klidně za dva dny potom.

Svezl jsem se na podlahu v rohu, tak, abych měl dveře proti sobě. Usnul jsem skoro okamžitě.

A bylo to nádherný a strašný současně. Nádherný, protože Emily na mě čekala, jako by mi celou dobu seděla rovnou pod víčkama. A strašný, protože měla svou původní krásnou tvář bez jizvy, takže nečekala na mě. Žila si svůj normální život bez tý šílenosti, do který jsem ji uvrtal. A pak to zas bylo nádherný, protože i bez tý jizvy říkala moje jméno.

„Same,“ šeptala, „Same, miláčku, kdepak jsi běhal tak dlouho? Strašně se mi stejskalo.“ Natahovala ke mně ruce a děsně jí to slušelo. Měla takový dost obtáhlý tričko, kvůli kterýmu jsem dost brblal. Některý vlčata s ním měly očividnej problém, což mi došlo, když se jim to její triko začalo míhat v hlavách. Jenže vona se tomu jen smála, ne jako nějaká pitomá koketa, spíš tak – mateřsky…

A teď stála proti mně v tom úžasným triku, natahovala ke mně ruce a vůbec si nevšímala krvavý skvrny, pořád se zvětšující skvrny, která na tom triku malovala divnej vzor.

Emily! A ten výkřik už nebyl výkřik, stál jsem uprostřed tý místnosti na všech čtyřech a moje zavytí otřáslo tím hnusným barákem v základech.

 

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

37)  Katka (08.01.2011 14:52)

Tak to je dobře. Ale víš, jaký lidi jsou - honem ať mám všechno a nad ostatníma se moc nepozastavovat. Přesedla jsem na PC, tak jsem přemýšlela, jestli si to všechno nepřečtu ještě jednou a nenechám ti komentíky i u povídek, kdy jsem jen sobecky četla, četla a četla. Víš jak, aby se ti líp psalo a VCS bylo dřív dopsaný :D :D :D :D

ambra

36)  ambra (07.01.2011 21:56)

Katy, to jsem byla ještě mladá a blbá . Ne, vážně, udělala jsem velký pokrok, ale člověk fakt ubere. Pořád mám velkou radost, ale už mě to nedrásá. Haleluja, když se někdo ozve u poslední kapitoly

35)  Katka (07.01.2011 21:52)

Sam se promenil? Ale to je Emily mrtva!!!! A ted k tvymu komentari - to ze lidi nekomentujou, neznamena, ze nectou. Vis jak je pro me tezky se na konci kazdy kapitoly zastavit a napsat komentar?Je to k zblazneni, ale kdyz jsem u kazdy kapitoly cetla, co pro tebe komenty znamenaji, premaham se, abych okamzite nevlitla na dalsi kapitolu, ale udelala ti taky radost. A vysledek se dostavil v podobe tvyho prislibu

Evelyn

34)  Evelyn (03.08.2010 23:33)

Bella je těhotná, to jsem asi i čekala. Oznámení na poslední chvíli bylo ovšem poněkud infarktové
Sam je u Emily, to je dobře, ale vzor na Emilině tričku mě nepřestává děsit

Cam

33)  Cam (21.07.2010 15:23)

Bella. Sam. Koho je mi líto víc? Snad jen - vydržte oba!

Lioness

32)  Lioness (15.07.2010 11:41)

Napínavé. Dech beroucí. Návykové.
Stále se ptám: Jak jim to můžeš dělat?
A nepřímo si odpovídám: Děkuji, že jim to děláš.
Protože ať je to jakkoliv bolestné a místy kruté, je to úžasné. Čtivé.

Bella. Ouč. Chtějí ji, umírající, přeměnit. A ona je těhotná. Taková malinká komplikace. Co si s ní počnou?
Sam. Ta slovní spojení, která sis na nás připravila, ten popis Emily podle Sama... a ten konec!!!
Musím jít dál...

ambra

31)  ambra (09.07.2010 20:06)

Hani, já jsem mučitel...Několikrát jsem v Pze zmínila, jak mi Jodie před odjezdem významně řekla - Víš, a nebude to divné? Ty píšeš tak...(významná pomlka) a jsi taková...(ještě významnější pomlka). Koukám na ni a říkám - píšu tragicky a jsem trhlá? A ona (mlčící), jen významně pokývala hlavou...:D :D :( Jsi zlatíčko! Je fakt, že Ty vypadáš a působíš přesně jako Tvé texty - víla ze světa fantazie...

Evelyn

30)  Evelyn (09.07.2010 19:49)

Živelná rozhodně neznamená bezcitná, tak jsem to fakt nemyslela Jen bych, nejprve Tě vidět, čekala spíše něco ve stylu Myšky nebo Narozeninového přání. Prostě sršící vtipem. O to víc obdivuju, že dokážeš psát vážně.
Doufám, že teď si rozumíme, do dalšího vysvětlování, co jsem jak myslela a nemyslela, bych se auž asi pořádně zamotala

Bosorka

29)  Bosorka (09.07.2010 16:42)

A teď jsem dočetla komentáře!
Prťko! Já si tě najdu a zbuším!....když mi teda někdo pomůže..... Slibuju na holý pupek, že až budu mít příště dovču bez netu tak ti to dám vědět! Dokonce poprosím Neb, aby to dala jako zprávu dne na hlavní stranu.
ALE HLAVNĚ SE NEPODCEŇUJ! Tvoje povídku jsou:
1) skvělé
2) ještě lepší
3) ..... snad nemusím doplňovat!
Takže nerozčiluj čarodějnici nebo budeš mít ráno na nose bradavici (a ná ní chlup a na něm blechu a na ní DDT)!

Bosorka

28)  Bosorka (09.07.2010 16:35)

Ambro - co mi to děláš? KDe mám brát všechnu lítost pro všechny?
Hele, že jí nekousne, že ne? škemry škemry.....

Ewik

27)  Ewik (09.07.2010 14:28)

Ambro, přiznávám poslední jsem nějakým nedopatřením zanedbala a mooc se stydím. :'-(
Ale přesto se musím ospravedlnit - můj velmi skromný koment máš u každého dílu, jsem tady a čekám na další písmenka.
Moc ráda čtu tvoje povídky, jsou šálkem mého ´čaje´.
Bude mě mrzet, když povídku nedokončíš, je skvělá.

Silvaren

26)  Silvaren (09.07.2010 14:01)

Má závislost na Tvém psaní mi nedává na vybranou - soukromě po mailu, potrubní poštou nebo třeba morseovkou, tak jak je to pro Tebe nejlepší. Budu vděčná za každé Tvé písmenko!

ambra

25)  ambra (09.07.2010 13:54)

Silvi, já to nevzdávám, jen fakt nemůžu sedět u pc a trpět, že to čte deset lidí. To je soukromá akce ne něco k veřejné publikaci. Děkuju.

ambra

24)  ambra (09.07.2010 13:52)

Hani, živelná neznamená bezcitná . No a kombinace Martini a nervozity udělá s jedním divy:D . Uááá, zrovna teď v přehledu vyskakují čtenářky, které se "těšily na další písmenka ode mě", no a já se těšila na ně. Ewik ještě asi 3 kapitoly dala, pak už to bylo "všechno, co snesla":D :D . Nene, prostě jen moje ubohé egíčko nesnese ten sešup.

Silvaren

23)  Silvaren (09.07.2010 13:51)

Néééééé :'-( :'-( :'-(
Co nám to děláš, Ambro? Tvé povídky jsou ÚPLNĚ NEJVÍC NEJLEPŠÍ a navíc zraješ jako víno!!! Prosím, nevzdávej to. Jak už tu zaznělo, lidi jsou na dovolených a taky jsou líní komentovat. PROSÍM PROSÍM PROSÍM

Evelyn

22)  Evelyn (09.07.2010 13:28)

A jen taková vsuvka - venku je krásně, jsou prázdiny a doba dovolených. Obecně se teď komentuje méně než v zimě. Kdybys přestala psát, byla by to obrovská škoda. Tvoje povídky jsou úžasné, perfektně promyšlené, mají nápad a šmrnc, píšeš bez chyb a Tvůj způsob vyjadřování mě u Lčp i Nzor uchvátil. Po tom, co jsem Tě viděla osobně, jaksi nechápu, jak někdo tak živelný jako Ty, dokáže napsat tak procítěné a pro mě naprosto ohromující povídky. Dokážeš do nich dát TO něco, co je číní výjimečnými a nezapomenutelnými.

ambra

21)  ambra (09.07.2010 13:07)

Holky, dopoledním zveřejněním informace jsem se zbaběle chtěla vyhnout téhle diskusi. Řeknu to narovinu - chybí mi zpětná vazba od "jen" čtenářek. Zmizením Bosorky počet mých čtenářek klesl o třetinu. O zobrazeních si nedělám iluze - lidi jen tak courají... Když je něco zaujme, napíšou koment. Totéž si myslím o těch skvělých číslech u lčp - Bye, Tebe občas někdo objeví a dá vědět, že dočetl. Mně se to stalo jednou... Jsem ráda, byla to Lioness a díky tomu jsem ji přemluvila sem. Ale na ťukání bez odezvy jsem fakt stará. Přísahám, že kvůli Vám to dopíšu, ale pak se vracím do reality.

Hanetka

20)  Hanetka (09.07.2010 12:54)

Slyšíš to? Vidíš to? Máš štěstí, že musím teď na poradu, ale ještě se těš! A Nejvíc by mě potěšila nová kapitola, tady a teď! Nebo....

Bye

19)  Bye (09.07.2010 12:52)

Uf, holky, pořádně jí vyprašte kožich!!!
Já se vypínám.
Prej "zabírala místo"...
Chceš smajíky?


Evelyn

18)  Evelyn (09.07.2010 12:45)

Ambro, na něco takového jako nezveřejňování ani nemysli. Já třeba si Tvojí povídku nechávám, než bude dopsaná. Z první kapitoly jsem byla absolutně nadšená, ale ráda bych si povídku přečetla jako celek, ne po kouskách. Proto ode mě nemáš zatím kometáře, ovšem hodlám to napravit

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse