Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/e+btemn%C3%BD.jpg

Nehoda


Jasperovy pohnutky už známe. Co čeká Edwarda po jeho neuváženém, ale nutném kroku? A jak se má mezitím Emily?

 

Něco bylo jinak. A můj pocit jinakosti rozhodně nevyvolal fakt, že Giannu vystřídala jiná snaživá naivka, která přemýšlela o tom, jestli náhodou její předchůdkyni nevyhodili kvůli příliš hlubokým výstřihům.  Od všech členů gardy, kteří prošli recepcí Volterrského sídla, jsem i přes cinkavou uklidňující hudbu jasně slyšel, jak se neustále v myšlenkách vracejí k záhadnému zmizení Jane, Felixe a Demetriho. Překvapilo mě to. Byli přece zvyklí, že je Aro posílá na speciální mise.

„Ahoj, jsem Letitia, můžu vám pomoci?“ Něčí budoucí dezert si při pohledu na mě stahoval níž blůzu, kterou jen před chvílí popotahovala směrem ke krku.

„Ať vyřídí, že je tady Edward Cullen.“ Tahle se k Arovi určitě ještě nepřiblížila. Lekl jsem se vlastního hlasu. Příliš připomínal dobu, kdy jsem byl bez Belly dobrovolně a každý sebekratší telefonát domů mě stál příliš mnoho sil.

Musel jsem se okřiknout. Tohle je přece tak jiné. Teď pro ni představuji naději. Když už jsem to tehdy zpackal a nedokázal se od ní udržet dost daleko, teď to mohu definitivně napravit.

Zvedla telefon a důležitě mě ohlašovala. Odstoupil jsem od ní co nejdál, i když únik před jejími myšlenkami byl i tak iluzorní.

Trvalo nezvykle dlouho, než pro mě přišli. Podruhé jsem byl překvapen. Vždyť Arovi muselo být jasné, že dorazím rovnou sem. Viděl v mé hlavě, co k Belle cítím.

V trůním sále mě napětí, kterého byl každý plný, překvapilo potřetí. Arův voskově bledý obličej vyjadřoval rozčarování. Neubránil jsem se ušklíbnutí. Samozřejmě, že přede mnou nemusí nasazovat kamennou tvář.

„Vítej, vítej, náš milý příteli!“ Jeho přivítání chyběla obvyklá dávka zatuchlého cukru. Okamžitě byl u mě a naprosto samozřejmě mě popadl za ruku.

Toužil jsem po tom, abych se mohl pokusit myslet na něco jiného a on si všechny ty obrazy z mé hlavy bral tak, aniž bych to vnímal. Ten luxus mi nebyl dopřán, a tak jsem si spolu s ním prohlédl kaleidoskop mých posledních dnů – první pohled na Bellu, jak ve svatebních šatech opatrně, a přesto překvapivě elegantně, kráčí krátkou uličkou ke mně, náš pomalý tanec pod květinovým baldachýnem, roztržku s Jacobem, loučení s rodinou, přistání na ostrově, její zářící tělo tu noc na pláži, výraz v jejích očích, každé zašeptané slovo i každý výkřik. Obraz těch dnů, kdy jsem se jí snažil nedotýkat, ale unavit, i tu noc, kdy jsem svůj boj definitivně vzdal. To ráno potom. Pocit dokonalého štěstí a naplnění. Můj odjezd na lov. Alicin telefonát.

Ve chvíli, kdy se mi vzpomínkami prohrabal k momentu mého poznání identity únosců, jsme sykli překvapením oba. On nad tím faktem, já proto, že to pro něj byla novinka.

U informace o možnosti zapojení vlkodlaka dokonce lehce pootevřel ústa.

Konečně to dávalo smysl. Nebyl to Arův plán. Proto Alice nic neviděla. Jane, Demetri, Felix. Kdo z nich to zorganizoval? Felixe jsem rovnou vyloučil. Jane nebo Demetri.  Žádná teatrální trestná výprava, ve kterou jsem v hloubi duše doufal. Bellinu přeměnu jsme stejně plánovali a vzhledem k tomu, jak silně při minulém setkání Ara zaujala, jsem měl dobrý důvod doufat, že trestem pro nás má být jen Arova možnost sledovat její dar nějakou dobu po přeměně.

Co ale plánují a chtějí ti tři? Nepoznal jsem, jestli se Aro, který mě stále držel za ruku, dozvěděl odpověď na tuto otázku ode mě nebo jsme to pochopili současně.

„Nic ti nedává právo nás tady držet.“ Můj hlas zněl znovu normálně. Sebevědomě, jasně. Právě jsem vyslovil první větu v té odpudivé místnosti nasáklé pachem krve a strachu a potěšilo mě, že všichni kolem vykulili oči nad tou drzostí. Nejsem jeho vazal a musí to vědět on i ostatní.

Konečně mě pustil. Byl jsem ve výhodě. Užíval jsem si zmatený vír v jeho hlavě. Po prvotní zuřivosti, ke které ho přivedlo vědomí, že Jane podniká něco za jeho zády, se neubránil radosti nad tím, jak geniální byl její nápad využít ke krytí vlkodlaka. Stejně jako já pochopil, že „za zády“ neznamenalo „proti němu“, ale „proti Cullenům“.

Nechtěl jsem mu dát čas, aby se dostal k nějaké souvislé úvaze, co si s nastalými možnostmi počít.

„Zdá se, že nemáš tak dobrou představu o činech svých podřízených, jak jsem se domníval,“ prohlásil jsem jen s velmi lehkým náznakem ironie.

Přešel to mlčením. Vír se pomalu měnil v jasný tvar nápadu.

„Tady Bellu, ani informace o místě jejího pobytu nezískám. Jistě chápeš, že nemůžu ztrácet čas.“  S lehkou úklonou, ve které už byl výsměch dobře čitelný, jsem vycouval ze sálu.

Zbývaly mi vteřiny.

Když jsem se mihnul kolem recepčního pultu, slyšel jsem, jak se dveře sálu rozrážejí.

Na ulici jsem byl dřív, než ten zvuk za mnou dozněl.

Skok a stín pozdního odpoledne mě dostatečně ukryl před podvečerním sluncem. Mířil jsem úzkými uličkami zpět k parkovišti. Riskoval jsem a v okamžiku, kdy nikdo neprocházel poblíž, jsem běžel svou rychlostí. Alec a určitě ještě jeden, ve dvou musí být opatrnější, mám šanci získat náskok.

Ten muž v zářivě červené Bravě zřejmě jednou přesvědčí sám sebe, že ho zloději něčím omámili ještě předtím, než vystoupil z auta. Nenajde jiné vysvětlení pro to, že v jednom okamžiku se natahoval po klíči a chystal se vypnout motor a v dalším se válel mezi odpadky pod keřem na seschlém ostrůvku zeleně, který odděloval jednotlivé parkovací zóny.

Brava podivně poskočila, když jsem plynový pedál téměř zatlačil do podlahy. Nejbližší městská brána byla na dohled.

Uslyšel jsem je za sebou příliš brzy. Lepší auto blesklo mi hlavou předtím, než jsem na jazyku ucítil tu pachuť. To, co mě obklopilo a pohltilo, nebyla temnota. Spíš lepkavá páchnoucí bažina.


xxx


Claire nebyla žádný vořezávátko. Dala mi dost jasně najevo, že příště bude stačit mnohem míň než můj jekot, aby to zmáčkla.

Zdálo se, že jsme v domě samy. Jen párkrát jsem zaslechla opakující se kousek jedný odrhovačky od No Doubt, z čehož jsem usoudila, že je to telefon.

Nebyla vořezávátko, ale taky v ní kupodivu zůstalo dost lidskýho. Takže jsem dostala napít, trochu najíst a vzala mě na záchod, kterej byl hned vedle mý útulný komůrky, a přesně odpovídal kategorii tohohle superluxusního hotelu.

Když mi před odchodem na onu místnost uvolňovala pouta, bylo zřejmý, že si buď hraje často na četníky a zloděje nebo nejsem první návštěva tohohle typu, kterou tu obstarává. Šlo jí to totiž senzačně. Ještě než jsem ztuhlý ruce vymotala, držela znovu tu věc, ze které se mi dělalo ještě mnohem hůř. Naprosto z cesty mě napadlo, že už nikdy nevezmu do ruky detektivku.

Než mě po návratu znovu přikurtovala, dopila jsem zbytek vody a poprosila o další. Zatvářila se tak dokonale otráveně, že jsem málem vyprskla.

„Je ti něco k smíchu, ty káčo?“ vyjela na mě překvapivě ostře a zamávala mi železem před nosem. Ani jsem nedutala.

„Dávej si na mě bacha, rozumíš?“ Zřejmě měla pocit, že její autorita není dostatečná, takže se mě při tý větě chystala praštit do obličeje. Milimetr od mý jizvy jí ruka zůstala ztuhle trčet ve vzduchu. Zahlídla jsem rozpaky.

„Už ani necekni!“ sykla na mě ještě.

„Hej, prosím tě, když budu něco potřebovat, jak tě mám přivolat?“

Na prahu se otočila a vypadala zmateně.

„No normálně zařveš héééj Claire, ne?“ zatvářila se nechápavě a zabouchla za sebou. Rozesmála jsem se nahlas.

Nad ránem mi bylo znovu zle. Modlila jsem se, aby to jediný zařvání bylo dost, protože víc jsem nedala. Jen jsem zhluboka dýchala, abych to ještě chvíli udržela v sobě.

Claire tentokrát trvalo odemykání dveří i pout neskutečně dlouho. Rozespale brblala, ale kvér nezapomněla. Musela ho odložit až na záchodě, kdy mi při zvracení držela vlasy. Zdálo se, že je to další činnost, v který má praxi, protože se tvářila tak nějak nezúčastněně. Po návratu jsem se složila na postel a automaticky se schoulila do klubíčka. Stála nade mnou a koukala nerozhodně chvíli na mě, chvíli na pouta. Nakonec je s nepříjemným zachrastěním mrskla do šuplíku v omláceným nočním stolku. Závan zatuchliny, který se z něj vyvalil, když ho zabouchla, mě přinutil vstát a aniž bych čekala na její dovolení, potácela jsem se zpět na záchod.

„Do prdele práce,“ ulevila si spíš smířeně než skutečně naštvaně, a vydala se za mnou.

„Seš zbouchnutá nebo co?“ Málem se jí podařilo mě rozbrečet. Ve chvíli, kdy o to zřejmě poprvý nestála.

Následující den zůstaly pouta ve smradlavým šuplíku a já měla čas a prostor vymyslet, co dál. Těch posledních dvacet čtyři hodin bylo tak všechno, co jsem byla ochotná snýst.

Když mě Claire před večerkou vedla naposledy na záchod, byla jsem dost fit na to, abych ji přimáčkla ke zdi a nacpala do pusy, kterou spíš než ke křiku otevřela údivem, kus hadru.

Byla umlčená, ale hluk jsem stejně neuhlídala. Bouchačku totiž nepustila tak ochotně, jak jsem doufala. Nikdy mě nenapadlo, že výstřel je tak moc hlasitej. Jako by mi v uších vybuchly dvě malý nálože. Díky tomu jsem necítila jinou bolest. V absolutním tichu, který po tý ráně následovalo, jsem proto dost nechápavě zírala na rychle se zvětšující rudej flek na svým tričku. Doprdele, já se snad z týhle díry nedostanu…


xxx


Ach Demetri, vážně jsi ve formě! Prostě jsem se musel pochválit. Vycházelo to dokonale. Edward musí být v té ubohé červené kraksně, Alec ukořistil stříbrné žihadlo. Bylo evidentní, kdy se dostal Alec dost blízko. Šlápnul jsem na plyn.

Zkroucená hromada červeného plechu se ještě kutálela ze svahu a už jsem zastavoval vedle Alecova auta.

Samozřejmě zuřil, ale stačila jediná věta, aby jeho zuřivost rozředila zvědavost a pak dobře čitelná chtivost. Taky jeden z těch, kteří trpěli ztrátou původního postavení.

„Pozdravuje tě Jane, Alecu.“

Ozvala se rána. Červená změť dopadla na dno strže a následný výbuch z ní překvapivě rychle udělal ohnivou kouli.

Můj plán s nečekanou nehodou se plnil, aniž bych se nějak zvlášť namáhal. Stisknul jsem čelisti, abych ovládnul spokojený úsměv.

Alecovu ctižádost jsem ale podcenil. Během půl vteřiny zmizel v oblaku černého kouře pode mnou.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

16)  Katka (07.01.2011 20:56)

No ty kraso, ja se zblaznim. Ne nezblaznim, vsechno si to pekne logicky zduvodnim. Emily nemuze umrit, proto by psk smecka srovnala celou Volteru i s osazenstvem se zemi. Edward v tom aute nemohl uhoret, protoze tuhle povidku zacinal v kobce bez Belly. A navic Alice by ho prece neposlala na jistou smrt. Ale jo, ja se prece jen zblaznim AMBROOO!!!!!!

Evelyn

15)  Evelyn (03.08.2010 23:26)

Trochu mi nesedí Emilino vyjadřování, ale asi ne všichni mluví spisovně a způsobně, no Co mě ale trošku děsí, je ta červená skvrna na její košili. Nenecháš ji umřít, že ne?
Překvapený Aro, kterého to překvapení ale potěšilo, jak jinak taky, že. Mám z něj husé kůži...
A vhled do Demetriho hlavy byl perfektní

magorka

14)  magorka (07.07.2010 12:15)

ať to dobře dopadne, ať to všichni přežijou, ať Ambra netrpí spisovatelskou eleonórou, ať se nezbláznim nedočkavostí dřív, než tahle povídka skončí...amen

Lioness

13)  Lioness (05.07.2010 14:54)

Výdech, nádech, výdech, nádech, vý-. Kruci. Potřebuju najít nějaký způsob uklidnění. Tohle mi dělat nemůžeš, jsem mladá a umřít na nečekaný šok by bylo... trapné?
První část: Edward. Ne! Alice, udělej něco! Proč odvolala Jaspera a Emmetta? Co má za lubem? A Aro... to jako bude potěšený? To jim to schválí? Ututlá to?!
Druhá část: Claire... Kolik jí má být? Ani ne deset? Co pak musí mít za sebou? Jak se dostala do takové situace? Emily... prosila jsem Tě, ať ji necháš žít, být... Nestačí to? Jistěže ještě doufám, ale bojím se, bojím...
Poslední část: Demetri je ve Volteře? Kde jsou pak Felix, Jane, Sam a Bella a ten doktůrek? Edward shořel? Vybuchl? Je mrtvý?! A co má kruci znamenat ten poslední odstaveček?

ScRiBbLe

12)  ScRiBbLe (03.07.2010 14:46)

Bože! já chci další díl nebo se zblázním.
Nevím, jak to děláš, ale vždy mě naprosto vtáhneš do příběhu, a když dočtu poslední písmenka, tak mě to vyflusne a já čučím na obrazovku jako pako!
Prosím, další

Ewik

11)  Ewik (03.07.2010 14:32)

Co jsi jim to provedla??
Nemůžu se dočkat dalšího dílu, že já si tento nenechala i s tím předchozím na příště Teď budu jak na trní

Skvělé, těším se

ambra

10)  ambra (03.07.2010 11:39)

Jůůůůů! Nové a staronové čtenářky!!!
DeSs - já myslela, žes mě opustila... Byla jsem z toho:'-( , ale už jsem zase
Karolko, Neb, Bye - tolik smajlíků?! Děkuju!
Silvaren, sakraprace - zdravíme naše pilíře! Děkuji!!!
Hanetko - děkuji, opět dokonalá!
Jarusinka - jůůů vítej! Moc ráda Tě tu vidím a moc děkuju! Tvoje úžasné komentáře jsem ostatním autorkám vždycky záviděla...
Lenka - jééé, já nevěděla, že to čteš a mám velkou radost! Děkuju!

Lenka

9)  Lenka (03.07.2010 09:49)

Tak tohle asi nerozdýchám.
Takové šoky mi nedělej.
No v každém případě je to skvělá kapitola a já se moc těším na další.

8)   (02.07.2010 21:18)


Teda... ja-ne-mám-slov...
Dnes som na administrácii zahliadla niekoľko veľmi, ale naozaj veľmi zaujímavých komentárov k tejto poviedke, tak som si povedala, že sa na ňu pozriem a dočítala som sa teda až sem...
Zo začiatku som bola trochu zmätená, ale už je to lepšie...
Páni, takú akciu a napínavosť v každom jednom diele som nečítala teda už poriadne dlho. Úchvatné, mrazivé, pohlcujúce.
Ale teda som v poriadnom šoku z tohto dieliku...
Demetri je teda poriadna mrcha... A potom Aro... on je už aký idiot?!
Záverečná scéna s Emily a Edwardom ma totálne odpísala...
Ako vidím neostáva mi nič iné, ako sa spoliehať na nie príliš optimistickú časť z prvej kapitoly, keď bol Ed v kobke.
Fuuuu... stále som šokovaná...
Dúfam, že pokračovanie bude čím skôr

Hanetka

7)  Hanetka (02.07.2010 20:26)

Zmatená jsem a vedrem to není.
To Ambřin příběh tu zuby cení.
Otázek tisíc a odpověď žádná-
co provádí s tebou ta Múza zrádná?
Takové nápady, až mě z nich mrazí,
zabít je chtějí ti Volterští vrazi?
Unést jsi nechala těhotné holky,
a jejich muže též - žádné okolky!
Teď jenom nevím, jak skončit to může.
Pro další díl já bych svlíkla se z kůže!!!

sakraprace

6)  sakraprace (02.07.2010 19:48)

Aro je fakt pako. Jane ho podrazila a dělá si co chce a on na ni ještě bude pyšný. Zmetek úchylnej. Ale ten jejich rozhovor byl dokonalý.
Jakmile začal Edward utíkat, tak už jsem nedýchala. Kapku teď funím, ale dobrý. Jen si nejsem jistá, jestli ještě jedeme podle nějakýho plánu?!
Emily je taky těhotná, no to mě po...Cožéééé??? Ona ji postřelila!!! Je jenom postřelená, že jo? Kde máš další odstavce??? Já je potřebuju!!! Určitě si z toho zase začnu kousat nervy.

Silvaren

5)  Silvaren (02.07.2010 19:43)

Ambro! Ty jsi se rozhodla mě zabít! Co je to za šoky? Jak? Kdo? PROČ??? Ohnivá koule zvětšující se rudá skvrna ááááá Asi mi přeskočí.
Naprostý mazec, naprostá nádhera, DOKONALOST SAMA!!! Báječné, úžasné, geniální

Bye

4)  Bye (02.07.2010 18:26)

ambro, kurnik, jestlis chtěla docílit toho, abych byla čím dál zmatenější, tak se Ti to daří! Já jsem mimořádně nepozorný čtenář, špatně čtu mezi řádky, tak se musím fakt pekelně soustředit.
Ale ne, už to snad začíná dostávat nějaký nejasný obrysy, ale nedáváš mi to zadara.
Ten "rozhovor" dvou čtenářů myšlenek byl dechberoucí, od začátku, když si Aro z Edwrdovy hlavy vytáhl všechny ty omg vzpomínky, až do infarktovýho finiše "kdo z koho". No, Edward byl rychlej, ale né dost. Nebo to všechno zapadá nejen do Demetriho plánu, ale i do Aliciných vizí?
Emily rozhodně taky není žádný ořezávátko. A něco mi předtím uniklo (jakej by to byl div!)? Ona je taky těhotná! Všimni si přítomnýho času, protože jestli je ta krev Emilina (asi jo, achjo)... tak s tím rozhodně musíš něco udělat, protože z toho by ses pak musela zodpovídat Samovi. Ee, to bys nedala.
A jakou roli bude hrát Alec?
Kdy začne ten postupný odchyt?
Co dělaj Jasper a Emmett?
To se asi jen tak nedozvím.
Tak jinak:
Co Bella a Sam?
Doktůrek?
ambro, stojím tady v pozoru a čekám na další dávku!

Nebraska

3)  Nebraska (02.07.2010 18:17)

CO? No ty krávo!!!
Ambřičko, v rámci zachování mého duševního zdraví už mi takovýhle šoky nechystej! Jsme si jisté, že se ještě pořád držíme Alicina plánu? Nebýt prologu, pravděpodobně už bych teď seděla v autě na D1 a jela z tebe vytáhnout, co bude dál
A co Emily?! Co mi (jí) to děláš? Ale velkou pochvalu máš za Claire, ta je moc povedená
No a Aro, to je taková třešinka na dortu - vsadím se, že je teď na Jane opravdu pyšný, šmejd jeden!
Uf... Tak jo... Já si počkám a v pohodě to vydržím! Toho nuceného nervózního úsměvu si nevšímej, toho tiku v oku taky ne - bylo to vážně výborný a moc jsem si tu stašiděsnou kapitolu užila ;)

Karolka

2)  Karolka (02.07.2010 17:46)

A do pihele tmavýho!!! Ještě, že série začínala Edwardem v kobce, jinak bych už byla na kupce, teda na hromadě. Já ani nedokážu říct, jak strašně nesnáším Volturiovi. Oni za to chudáci malí ani nemůžou. Nejspíš toho - kromě pochopitelného závodního stravování - nestihli napáchat tolik, kolik jsme jim toho svými povídkami už přisoudili, ale právě teď míra mojí trpělivosti přetekla. KRETÉNI HNUSNÝ!!!!!!!!!!!
Ehm...
Znovu naprosto úžasné myšlenkové pochody Emily, kterou miluju zase o něco víc (a o to hůř mi teď je). Můj vztah k Arovi (jehož charakter jsi dotáhla až do mrtě - mohl by mi někdo vysvětlit, co to je mrť?) se teď pohybuje v takovém levelu, že k jeho popsání potřebuju slova, která nemůžu takhle veřejně použít.
Jsi úžasná. A jestli od tebe ještě někdy uslyším, že to není dost dobrý, tak si tě podám!
And:

DeSs

1)  DeSs (02.07.2010 17:03)

Oni ho jako zabili? Výbuch asi upíra zabije, že? Nebo ne? To asi zjistím přístě. A Emily? Tu jsi taky zamordovala? Proč nemůže ta krvavá skvrna být třeba na lýtku?:D A co chystá Alice, že nepsutila kluky s Edwardem? OMG, to je otázek a žádná odpověď.:D
Tak prosííím brzo další, bylo to skvělé a krásně popsané. Jen kdyby tam nebyly ty "vraždy", který, doufám, vraždy nebudou. Nemůžeš je zabít, ani jednoho!
Těším se na další díl.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Zatmění -smečka