Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/e+btemn%C3%BD.jpg

Bratři a vlčí sestra


Edward udělá, co musí. Kdo by se na něj zlobil. A Emily není žádné trdlo, i když rozhodně nemá upíří mozek…

 

S povzdechem jsem se postavil do krátké řady u pultu, kde svítící nápis ohlašoval prodej letenek do Evropy.

Překvapivě mě to skoro uklidnilo – vědomí, že už padlo rozhodnutí, že se někam pohnu, i když téměř jistě špatným směrem. Proč by se jinak Jane namáhala s tou maskovací akcí…

Věděl jsem, že dělám přesně to, co očekávají. Jenže Alice nevolala. Což znamenalo jediné. Stále nic neví. A já v tuto chvíli nemám na vybranou.

Právě, když jsem se chystal platit, přišla mi textovka. Sejdeme se v Londýně. Jasper.

 


xxx

 


Letadlo se ještě neodlepilo od země a já si znovu připomínal bolestný obsah slov klamat sám sebe. Už jsem to zažil před pár měsíci. Tehdy jsem se domníval, že ji opouštím pro její dobro, a ukázalo se, že tato moje iluze ji skoro stála život. Před chvílí na letišti jsem se toho dopustil znovu – dopřál jsem si dokonce okamžik jistého klidu – jen proto, že jsem dospěl aspoň k nějakému rozhodnutí.

Teď, jen o pár desítek minut později, ve chvíli, kdy se opravdu dalo jen sedět a čekat, a nebylo nic, čím bych se mohl alespoň na chvíli zaměstnat, mě bolest a hrůza opět ochromily. Tehdy to bylo moje rozhodnutí, a i když se zdálo pevné, přečkal jsem tu dobu bez ní jen díky podvědomé víře, že tak jako tak se s ní někdy někde nějak znovu setkám.

Teď se to dělo mimo mou kontrolu. Bella zmizela. Nejen z Ostrova Esme. Nejen z mé náruče, ve které jsem ji držel ještě včera. Především zmizela z Aliciných vizí.

V tom okamžiku jsem věděl, jak tu cestu zvládnu. Raději nepřetržité mučení vzpomínkami a – pokud mi mozek nějaký nápad nabídne – plánování čehokoliv, co by mi mohlo pomoci uspět, jen abych ani nepomyslel na to, proč někdo vypadne z Aliciny kouzelné, nikdy nedopsané knížky.

Ve stejném zlomku vteřiny, kdy ten krátký a ubohý plán na několik příštích hodin proběhl mou hlavou, jsem prudce otevřel oči a dosud urputně zaťaté čelisti samy povolily. Situace, kdy Bella zmizí, přeci nejsou tak vzácné! Vždyť to byla jedna z mých hlavních výmluv, proč jsem ji nechtěl pouštět do La Push! Za ním, za Jacobem!

Děkoval jsem prozřetelnosti, že i když mé srdce se zastavilo již dávno, má mysl pracuje o tolik lépe. Ve Volteře přeci vědí o vlcích každý nejmenší detail. Viděl jsem škodolibý záblesk v Arově hlavě ve chvíli, kdy zahlédl v mé paměti vysvětlení, proč po skoku z útesu Alice vůči Belle oslepla… Vlastně mě mělo okamžitě napadnout, že toho budou chtít využít. Jenže – u Ara tehdy k tomu spojení nedošlo. A další věc neseděla – pokud by ho to napadlo později a on se rozhodl, že spustí tohle a zneužije – nějak – vlčí neviditelnost, tak Alice by to pravděpodobně věděla dřív než on…

Přesto jsem se té nepatrné naděje nedokázal vzdát.

Krátce poté, co jsem vytáhl telefon a stisknul rychlou volbu na Carlislea, se ke mně s nesouhlasným výrazem ve tváři vydala jedna z letušek. Už po cestě se nadechovala k umravňujícímu proslovu. Skoro jsem zapomněl, jak je užitečné umět se správně podívat… Když se vracela na své místo, měla na tváři přihlouplý úsměv a lehce vrávorala…

Ve chvíli, kdy jsem po čtrnácti hodinách procházel poslední kontrolou na londýnském Heathrow, to, co se původně zdálo být jen zábleskem naděje, se změnilo skoro v jistotu.

Carlisle měl s Blackovými korektní vztahy a teď se to hodilo. V La Push šíleli. Sam a Emily byli pryč…

A nebyla to jediná novinka. Ještě jsem nikoho neviděl, ale ty dva hlasy bych poznal i ve větším davu…

Londýn nezklame. Zataženo i na konci srpna. Hmm, a tomu odpvídá i nálada většiny lidí. Nechápu, proč jsou tak závislí na slunci. Míň se potí, je to fajn, tolik je necítím… Děsím se toho, jak bude vyvádět Edward…

Áááách to je taková otrava! Hlasování o proměně a to všechno kolem – dávno to mohlo bejt vyřešený. Ale na druhou stranu – konečně nějaký vzrůšo. I když – přeci jen mi nejde do hlavy, že takhle zmizela…

A už jsem je viděl. A další kus zoufalého děsu byl pryč. Tolik let máme za sebou. Skuteční bratři. Mohlo mě napadnout, že Jasper nemá šanci odjet sám. Jen nechápu, že je Alice a Rosalie jen tak propustily…

Žádné objímání, na to nás neužilo. Jen Jasper zesílil svůj vliv na mě přirozeně vypadajícím plácnutím na rameno. Poddal jsem se tomu. I malá šance, že mi alespoň krátkodobé a klamné uvolnění zlepší koncentraci na podstatné záležitosti a odtrhne mě od vnitřního zoufalého křiku, byla nyní vítána. Carlisle volal i jim, takže už věděli o Samovi a Emily. Přivítal jsem, že z toho vyvozují stejné závěry jako já.

Ukázalo se ale, že tohle byl poslední bod, ve kterém jsme se shodli. Jasper už sice z kapsy vytahoval vytištěné potvrzení o zaplacení letenek do Říma, ale nesouhlas měl vepsaný ve tváři. Poněkud mě překvapilo, že jenom ve tváři. Upřeně zíral na svítící přehled příletů a odletů a intenzivně pracoval na tom, aby si ho uložil do paměti. Dokonce včetně ohlášených zpoždění. Zmátlo mě to. Něco přede mnou skrývá? Ale proč… Najednou se mi podíval do očí. Edwarde, soustřeď se na Bellu, prosím, o ni jde, snaž se myslet na Bellu. Vyslal tuhle myšlenku a zároveň uvolnil své soustředění na mou náladu. Nebylo těžké ho poslechnout. Odvrátil ode mě pohled a skoro nahrbil záda pod přívalem toho, co ode mě schytal.

Emmett vypadal poněkud nesoustředěně. Samozřejmě nepostřehl, co se odehrálo mezi mnou a Jazzem, ale prudké výkyvy emocí zasáhly i jeho.

Z Jasperovy hlavy se na mě hrnula další jména zemí a měst, časy odletů a příletů. Než jsme dorazili do Říma, potom do Florencie a vypůjčeným autem do Volterry, uměl jsem je nazpaměť i já. Zastavili jsme na záchytném parkovišti pro turisty hned na kraji města. Italské počasí bylo v srpnu stejně spolehlivé jako to londýnské, takže jsem plánoval počkat alespoň tak dlouho, aby se ve stínech při zdech domů dalo bezpečně projít. Uličky byly úzké, nebude to trvat dlouho.

Jasperovi zazvonil mobil. Nemusel dávat hlasitý odposlech, abychom Alici všichni slyšeli.

„Nemáte šanci, když tam půjdete teď, je to zbytečné. Tohle vidím, jinak nic. Takže prostě musíte počkat. Edwarde, prosím, věř mi a poslechni. Pořád nevím, co je s Bellou. Ale pokud jim to stálo za tu námahu a zapletli do toho vlky… Kdyby ji chtěli jen… potrestat, nebylo by to tak komplikované.“

Počkat. Jakoukoliv jinou alternativu bych mohl zvážit. Ale ne tuto. Věřil jsem Alici. Ale potřeboval jsem vědět, že Bella žije. Že někde je. A potřeboval jsem vyslechnout nabídku. Za jakou cenu jí mohu vykoupit život.

Když jsem po necelých dvou minutách vyběhl z auta směrem k volterrskému hradu, zůstali za mnou dva cizinci, kteří kdysi bývali mými bratry.

 


xxx

 


Nikdy jsem nezkusila ani pitomou marjánku. Takže mě reakce na utrejch, kterej mi vnutili chvilku potom, co mě narvali do tý černý káry, poněkud vyděsila. Bylo mi vážně vážně blbě. Překvapivě mě ale nejvíc naštvala absolutní dezorientace. Časová i prostorová. Přes tlustý závěs jsem rozeznala, že je den. Na nákup jsem vyrážela pozdě odpoledne, takže celkem jistě jsem někde strávila noc. Bylo to v tomhle dost hnusným pokoji?

No, rozhodně je to lepší, než se probudit někde v nevkusně hezkým pokoji s růžovou lampou a saténovým přehozem přes postel. Já měla pořád stejný džíny, zdálo se, že na pásek nikdo ani nesáh a nebejt přikurtovaná ke kovovému čelu proležené postele – jako v hodně špatný detektivce - skoro by se mi ulevilo.

Jenže mi bylo vážně zle. A pokud jsem si doteď někdy myslela, že vím, co je žízeň, tak to byla jen představa o žízni.

A - skoro by se mi ulevilo - znamenalo opravdu jen skoro. Protože navzdory žízni, nevolnosti a šílenýmu strachu jsem nedokázala zahnat pocit, že se tohle až tak netýká mojí osoby. Jak jinak si vysvětlit tu malou ranku na mé dlani, kterou teď překrývala směšná náplast s motivem Asterixe a Obelixe? Ta vzpomínka už byla rozplizlá začínajícím raušem.

Seru na to kámo, vo nějakým řezání nebyla řeč! Koukni na její obličej – ta má dost za sebou a ještě do ní máme řezat? Říkám ti, že jsou to magoři!

Drž hubu idiote a nemávej těma rukama takhle! Jsou tu kamery! Za ty prachy udělám, co si řeknou! Cokoliv! Rozuměls, kreténe? A tys slíbil, že budeš fungovat! Koukni na ni, už nic neucejtí, potřebujeme jen pár kapek! Podej tu její zasranou bundu, dělej!

Jenom trochu to štíplo.

A pak tma.

To, že zatím žiju, znamená jen jedno – nějak se to týká Sama. A možná všech kluků. A protože to, jak žijeme, jak vypadá každý náš den, určuje něco, s čím nikdo z nás nic nezmůže, nebylo těžký dopracovat se k myšlence, že zcela jistě to musí mít něco společnýho s tou skvadrou z úžasný vily a čerstvou novomanželkou, podle mě naprosto šílenou Bellou Swanovou.

A teď tu ležím na hnusným smradlavým kavalci, umírám žízní a zároveň skoro zvracím při představě, že cokoliv dodám do svýho žaludku. Potichu jsem si odkašlala. Nejdřív jsem to zkusila zlehka. Ale až čtvrtý stupeň mého jekotu „Je tady někdóóóó!“ vyvolal nějakou odezvu.

Ozvalo se cvaknutí zámku. Na prahu se objevila sotva desetiletá holka. Měla jsem dost problém vnímat, jak vypadá nebo jak se tváří. V mrňavých rukách totiž s překvapivou jistotou držela obrovskou bouchačku, a moje směšná záliba v detektivkách způsobila, že mi okamžitě došlo, co znamená to zvláštní cvaknutí.

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

14)  Katka (07.01.2011 11:19)

Uff destileta holka s odjistenou bouchackou.. No ty mi davas. Vzdycky napises neco, po cem mi zarucene padne celist na podlahu. Co melo pro boha znamenat to Edwardovo prohlaseni o cizincich co kdysi byvali jeho bratri???!!!

Evelyn

13)  Evelyn (03.08.2010 23:02)

Nevěřím, že by Jazz s Emmettem nechali Edwarda vydat se do jámy lvové samotného. Za tím něco bude A Jazzovo vrývání si do paměti nepodstatných údajů na letištní tabuli tomu nasvědčuje, alespoň doufám.
A Emily? Hlídají ji vážně lidé? Lidé s pistolí, samozřejmě, ale stejně lidé... Skvělé, ambro, jsi samé překvapení

Cam

12)  Cam (21.07.2010 13:53)

Co? Coo? Cvaknutí? Nestane se Emily nic, že ne?:(

Lioness

11)  Lioness (28.06.2010 23:28)

Londýn, proč zrovinka Londýn? Oni chtějí letět spolu? Ehm... aha. Asi začínám být paranoidní, já čekala něco víc. :D A ta další část... Ono to nevyjde?! Proč je tak zbrklý? Sebevrah! Cítím se trochu tupě, jsem jediná, komu tu něco uniklo? Cizinci? Co tak strašného udělali? Ale poslední část byla nejlepší, geniální. Emily, únosci, připoutání... A Jane (byla to ona, ne?) s bouchačkou. Páni. Nezastřelí ji, že ne? Prosím! Ale jak Tě znám, ještě douho se to nedozvím. (Ostatně, dlouho je i na konci další kapitoly. ;) )

Nebraska

10)  Nebraska (25.06.2010 06:47)

Ehm, přestup na společný let mě vážně nenapadl, hledala jsem za tím něco víc
Tvrdohlavý Edward, no jistě. Samozřejmě, že si to udělá po svém. Achjo.
A Emily a její probrání se bylo skvostně napsaný - kontrola pásku mě dostala, taková třešnička na dortu. Ale co ta holčička? Teda ty mi dáváš! A já chci víc! ;)

ambra

9)  ambra (22.06.2010 08:54)

Milé dámy, milé slečny, děkuji za přízeň... Však vy víte...

Ewik

8)  Ewik (21.06.2010 01:53)

Krásný díl
Edward je úžasný a Emily je statečná - něco mi říká, že jim to pěkně zavaří:D

ScRiBbLe

7)  ScRiBbLe (20.06.2010 15:38)

Jaký cvaknutí?
Pane bože ambro, co mi to děláš? rychle další nebo si ukoušu s nehty i prsty!

Jodie

6)  Jodie (20.06.2010 11:01)

další, další!!!!

Silvaren

5)  Silvaren (19.06.2010 14:26)


nádech - výdech, dobrý, už zase dýchám
Zbožňuju Tvého Edwarda. Je ještě starostlivější a oddanější než originál, nemůžu si pomoct, je dokonalý.
Páni, to je tak napínavý!!! Co je s Bellou? Já to nevydržím!
(toť mé výkřiky do tmy, souvislejší myšlenky momentálně nejsem schopná)


sakraprace

4)  sakraprace (18.06.2010 23:53)

Hustýýýý, je to děsnej nervák. Já snad ani nebudu spát. Jsem strašně, ale strašně napnutá. Dokonalý popis Edwarda, jeho myšlenkových pochodů a to, jak se navzdory Alici vydal dál. Sám. Jsem úplně hotová. Nádherný díl.

Karolka

3)  Karolka (18.06.2010 23:22)

*Mám neodbytný pocit, že se nám ambra chce pomstít, co myslíš, Bye? Chce nám ukázat, jaký to je, pěkně vyděsit čtenáře.*
Ehm... Tak jo. Už jsem si ze svého plochého hrudníku sundala diody (Ty diody na elektrošoky) a jsem schopná napsat pár souvislých vět. Edward: Je to on. Poznávám jeho způsob uvažování. Poznávám jeho srdce v každé jeho větě o Belle. Málem jsem si vykašlala srdce, když navzdory radám Alice opustil kluky. (A nemůžu nepřemýšlet, jestli je předtím nějak nezpacifikoval..). A jde tam sám...
Vnitřní monology kluků. Perfektní. Jejich myšlenkovo emocionální přestřelka na letišti. Geniální.
A zlatý hřeb. Manželka vlka - vlčice Emily. Už teď ty únosce lituju.
A na tohle nesmím a nechci zapomenout: "...jen abych ani nepomyslel na to, proč někdo vypadne z Aliciny kouzelné, nikdy nedopsané knížky." Píp ambro.

Hanetka

2)  Hanetka (18.06.2010 23:19)

Tak já jsem čím dál nedočkavější. Co na ně ještě všechno chystáš? Je to tak napínavé, že jsem jako na skřipci. Jak to bude dál? Tak honem, piš...

Bye

1)  Bye (18.06.2010 22:54)

Tys mě rozesmála! Asterix a Obelix
ambro, je možný, že na mě dýchla stará dobrá atmosféra NZOR? Nebo je to tím, že jsi teď tak vzácná, že mám pocit, jako když potkáš po letech přítele a všechny ty vzpomínky se ti vrátěj?
Děkuju za naprosto dokonale vyslovené odpovědi na všechny dvě moje otázky, ALE... jsou tak trochu neúplné, Ty! No dobrá, já umím být trpělivá (to, že nebombarduju každý den Tvoje shrnutí prosbama o DÁVKU sis jistě správně vysvětlila jako nadlidskou disciplínu a úctu k tvořivému tichu Tvojí osoby).
Je mi jasný, že se příště nedozvím, jak moc zbytečný byl Edwradův sprint, ani co přišlo po zvláštním cvaknutí, takže budu formulovat jinak, nikoliv originálně.
Co Sam? Co Bella?
Nebo se pletu?

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse poster - Cullens