Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/e+btemn%C3%BD.jpg

Únos

Drahá Bello, milý Edwarde,

promiňte, že Vám to trošku zkomplikuju. Ale oba víte, že Vás miluju, a tak snad máte u mě příděl špatných konců vyčerpaný... Jen se malinko potrápíme, abychom si toho štěstí vážili o trochu víc... Děkuji, že mi to odpustíte.

Navždy Vaše

ambra

 

Prolog


Na plísní potaženém stropě se miniaturní částečky vody sesbíraly do velikosti kapky a to zpečetilo jejich osud. Stál jsem strnule již několik hodin, možná dnů, a přesto jsem mechanicky natáhl ruku a kapku zachytil, ještě než dopadla na zem. Byla tu absolutní tma. Ne pro mě. A tak jsem bez problémů rozeznal, že voda na mé dlani se v detailech liší od slzy – obsažené krystalky soli byly jiné – ale i ten náznak spojitosti mě téměř vytrhnul z mého soustředění.

Po milionté jsem se pokusil postřehnout nějaký zvuk. Marně. Měli mě v hrsti. Musel jsem jim a jejich myšlenkám věřit, že Bella opravdu žije. Krátký nádech – jen znovu zastavit tu bolest.

Se závistí jsem si vzpomněl na všechny vězně, o kterých jsem kdy četl. Nikdy nechyběla postava žalářníka. Alespoň občas přinesl vodu, kus plesnivého chleba, odpornou šlichtu. Nic pro mě. Já dostal jen kobku, která – kdybych potřeboval ležet a spát – by mi nedovolila ani natáhnout si nohy.

Navzdory strnulé pozici těla můj mozek pracoval bez nejmenší přestávky. Své srdce jsem umlčel. Byl to hned druhý bod na seznamu – prvním a zbytečným byl počáteční bláznivý a divoký pokus prorazit si odsud cestu k  fyzickou silou. Ale oni dobře věděli, pro koho soustavu podzemních krypt upravují a zpevňují…

Věřil jsem, že když se nenechám drtit vlnami bolesti a výčitek, máme větší šanci. Ale moje víra stála na vratkých základech. Pouhá kapka vody ji málem v okamžiku pohřbila.

Bello, proboha, kde jsi?!


xxx


Ještě byla noc, ale světlejší pruh nad obzorem dával tušit, že se pomalu blíží svítání. Leželi jsme vedle sebe na zádech, písek, uvolňující postupně teplo nasbírané v minulém dni, jsem si nechávala protékat mezi prsty levé ruky. Pravou jsem měla položenou na jeho hrudi a mimovolně mu na kůži kreslila zmatené hieroglyfy. Ten záhadný nápis postupně směřoval níž k jeho břichu. Nohy až ke kolenům nám omývaly malé teplé vlnky. Věděla jsem, že mě nechává odpočinout. On odpočinek nepotřeboval. Cítila jsem na své tváři jeho pohled. Můj odhad byl správný. Stačilo jen k němu otočit hlavu a zařídit tak schůzku našim očím. Pak -  vesmír byl starší stěží o půl vteřiny - se nade mnou znovu skláněl.

Ani tentokrát nespěchal. Byla jsem mu za to vděčná, i když mi jeho pomalé polibky a doteky způsobovaly závrať na hranici utrpení.

Potlačila jsem myšlenku na to, jak strašně se musí ovládat, aby mi takovou dávku něhy dopřál.

Prudce jsem vydechla a přitáhla si jeho obličej těsněji a zároveň druhou rukou přitiskla jeho dlaň  k mému boku tak, aby to více odpovídalo mé touze. Snad jsem mu dostatečně naznačila, kam až může zajít a že to s opatrností nemusí přehánět. Tiše zasténal a sevřel mě pevněji. Jeho ústa se přesunula na můj krk.

V tu chvíli se za mými zavřenými víčky mihl stín. Mimoděk jsem otevřela oči a zmateně zamrkala.

Nad našimi propletenými těly stála obrovská postava v černém plášti. V místě, kde jsem automaticky pod kapucí zapátrala po obličeji, nebylo nic. Jen nekonečná prázdná černá propast. Ve stejném okamžiku, kdy si Edward uvědomil, že něco je špatně a já se nadechla k výkřiku, neexistující paže rozevřely plášť do nekončící šíře a temnota nás definitivně pohltila.

Uvědomila jsem si, že můj výkřik rezonuje v místnosti nezvykle dlouho. Edward mě nikdy nenechává křičet, teď jsem téměř ztratila hlas. Seděla jsem na posteli, pot mi stékal po zádech, a přesto jsem se třásla. Chvíli mi trvalo, než jsem si vzpomněla, že se můj manžel po čtrnácti blažených, ale hladových dnech vydal na pevninu lovit.

Únava mě užuž pokládala zpět na vlhké polštáře, ale hrůza z toho, že sen bude pokračovat tam, kde skončil, mě nakonec přinutila vstát. Měsíční světlo vykrajovalo velké světlé čtverce v prostoru ložnice, haly i kuchyně, takže jsem domem prošla potmě.

Ostrá zářivka ledničky mě připravila o dočasnou schopnost vidět i bez rozsvícených světel. Těsně před tím, než se mé prsty dotkly vypínače, sevřela je hrubě cizí ledová ruka. Moje srdce vynechalo úder a místnost se se mnou zatočila.

„Musíš ji takhle děsit, hlupáku?“ Jak může jít z tak krásného hlasu taková hrůza, blesklo mi nesmyslně hlavou. Někdo mi nehlučně přistrčil židli od jídelního stolu, takže jsem nakonec překvapivě neskončila na podlaze.

„Sklenici vody, dělej!“ Věta ještě visela ve vzduchu a neviditelné ruce už otáčely kohoutkem. Poslušně jsem se napila. Cítila jsem jen lehké záchvěvy vzduchu, jak se kolem mě obě postavy míhaly. Jedna až nepřirozeně vysoká, druhá naopak drobná, téměř dětská. Felix a Jane, poslal mi mozek odpověď dřív, než jsem o ni skutečně začala usilovat.

Jane se ke mně prudce naklonila – po předchozím snu jsem pocítila trochu hysterickou úlevu, že pod černou kapucí je nějaký obličej – a zasyčela na mě jen z pár centimetrů:

„Hmmm, myslím, že po tom, cos viděla při svém italském výletě, nebudeš dělat problémy. Já na tebe možná neplatím, ale on určitě,“ nepatrně pohnula hlavou směrem k Felixovi, a aniž by ze mě spustila oči, pokračovala. „A já zase spolehlivě zvládnu tvého miláčka.“ Evidentně nečekala na mou odpověď. Popadla mě za loket, a sevřela mě, jako by si chtěla vynahradit, že obvyklý způsob jejího mučení na mě neplatí. Do ložnice mě napůl přinesla, napůl přivlekla.

Rozhlédla se a během vteřiny házela do nejmenšího kufru namátkou vybrané oblečení. Konečně jsem se probrala z počátečního šoku.

„Kam mě chcete odvézt?“ Samozřejmě, špatná otázka, Jane jsem nestála ani za pohled. Tak jinak.

„Můžu ještě?“ kývla jsem směrem ke dveřím koupelny. Jane zvedla hlavu a vteřinu jí trvalo, než pochopila. Lidé, se kterými se setkávala, většinou neměli dost času na jiné lidské projevy než křik a pláč.

„Máš minutu,“ pronesla mrazivě.

Zavřela jsem za sebou a dopřála si luxus opřít se na chvíli o dveře a stisknout k sobě nevyspáním bolavá víčka. Snažila jsem se dospět k nějakému logickému vysvětlení, ale byl to marný pokus. Vír v mé hlavě nedal jasný tvar ani jediné myšlence. Samozřejmě jsme poslední měsíce žili v napětí, ale moje plánovaná přeměna a Alicin klid toto napětí zmenšily až na úroveň lehkého nepříjemného pocitu zasutého hluboko v podvědomí.

Alice! Jak to, že nic neviděla!

Ne, jen se zdržuju, další hádanky a nejistoty mi z téhle situace nepomůžou. Bleskově jsem posbírala pár věcí do toaletní tašky. Proklela bych se za to, že nemám žádná líčidla. Tužka na oči, rtěnka, cokoliv! Nakonec jsem vytáhla ze sprchy lahvičku tekutého mýdla a na pult vedle úhledné hromady čistých ručníků z něj vytvarovala trochu křivé písmeno „V“. Kdybych měla lepší psací prostředek, asi bych mu nechala vzkaz Proboha tě prosím, nejezdi! – i teď ten tichý křik otřásal zevnitř celou mou bytostí, ale věděla jsem, že by to byla zbytečná námaha. Ani moje smrt – a na tu jsem teď neměla dost času – by ho neodradila od pronásledování. Půjde za nimi buď pro mě, nebo pro pomstu. Možná pro obojí… A ať jedna nebo druhá možnost, tušila jsem, že nás to bude stát příliš

Edward zřejmě podle pachu pozná, kdo tu byl. Ale tohle jediné písmeno pro něj bude jistota. Spláchla jsem nepoužitou toaletu a s taškou v ruce vyšla z koupelny. Dveře jsem nechala lehce pootevřené. Přímému pohledu na můj vzkaz bránila stejná lahvička mýdla, se kterou jsem ho vytvořila. Ale Jane mě nekontrolovala. Vypadala naprosto sebejistě a klidně. Už stála s rukou na klice. Ve druhé držela kufřík. Znechuceně se podívala na toaletku v mé ruce, znovu hodila kufr na postel a tašku do něj ze strany nacpala.

Z ložnice jsem skoro vyběhla, doufala jsem, že uniknu dalším modřinám na paži.

Felix čekal na verandě před hlavním vchodem a znuděně hleděl do bujné vegetace směrem k moři. Bez varování mě popadl do náruče. K mému překvapení v tom nebyla stejná neurvalost jako u Jane. Jeho nenávist ke mně nebyla zřejmě podepřena tak jasnými důvody. U vody jsme byli v okamžiku. Tahle loď neměla s elegantním člunem rodiny Cullenů mnoho společného. Jistá zanedbanost a strohost svědčily o tom, že bude nejspíše jen pronajatá.

Nadechla jsem se, jako bych vzdálenost k pevnině měla uplavat, ne přeplout na lodi. V tichu, narušovaném jen lehoučkým pleskáním vln o záď, zapůsobil zvuk mého zděšeného vdechnutí jako úder do bubnu. V zadní části člunu se něco pohnulo. Někdo. Dosud strnulá postava se obrátila za tím zvukem.

Felix mě jako loutku postavil do lodi, vteřinu počkal, a když viděl, že se nehýbám, netrpělivě mě postrčil dál, k sedačce, která se matně rýsovala ve studeném svitu měsíce. Doklopýtala jsem až k ní, ale ani na okamžik jsem nedokázala odtrhnout oči od temného stínu před sebou.

Pomalu jsem přivykala tmě a noc – jako zatím každá na ostrově Esme - byla opravdu velmi jasná. Na zadní sedačce člunu, bez vnější známky odporu či boje, seděl Sam Uley, a jeho lhostejný výraz se ve chvíli, kdy se naše pohledy setkaly, změnil v čistou nenávist.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

27)  alexin11 (22.12.2014 13:10)

Teda je to desny. Vcera vecer jsem docetla od ambry jednu nekonecnou povidku a rikala jsem si, ze si dam par dni voraz. Jednak jsou vanove a jednak me deti znaji uz jen z mobilem v ruce jak do toho porad ziram. Vydrzela jsem az do dnesniho poledne a uz zase tu mam ambra-povidku. Takze dalsu predsevzeti az na Silvestra

26)  Katka (07.01.2011 02:22)

Co tam dela Sam? A jaktoze Alice nic nevidela? I kdyz tim Samem se to v podstate vysvetluje. Ach jo tohle moje nervy nemuzou vydrzet! Ambro, jsi proste bohyne a nezbyva nez opet tleskat

Evelyn

25)  Evelyn (03.08.2010 22:33)

Tak jo, mám za sebou den blbec s velkým D a potřebuji si ho zlepšit kvalitním čtením, takže jsem nevydržela a čtu
Začátek byl ohromný, což už jsem věděla, ale nyní se celá třesu na další vývoj událostí

Amisha

24)  Amisha (16.07.2010 08:46)

Ambro! Já odolávala a chtěla si to přečíst najednou a dneska jsem si řekla jenom nakouknu... No nazdar! A máš mě...

Lioness

23)  Lioness (26.06.2010 11:03)

První kapitola. Dokonale ovládáš umění, které zařídí, že pro nikoho nebude ani poslední. Copak by to šlo, nepřečíst si pokračocvání? Vždyť mám tolik nevyřčených otázek! Edwarda zajali? Volturiovi? A kde je pak Bella? Co je s ní? Sam vs. Alice?! Proboha... proč?

Nebraska

22)  Nebraska (25.06.2010 06:21)

Ty víš, jak začít, viď? Jak si mě omotat kolem prstu několika prvníma větama. Jak mě omámit romantikou na pláži, vyděsit postavou bez obličeje - vůbec mě nenapadlo, že by to mohl být sen, bála jsem se! A pak mě dodělat mrchou Jane a racionálně uvažující Bellou.
A všechno to nechat zničit posledním souvětím, po kterém jsem dlouho přemýšlela, co jsem ti vlastně chtěla napsat
Díky za slib happy endu hned na začátku - po první kapitole by mě jinak ani nenapadlo na něj myslet ;)

ScRiBbLe

21)  ScRiBbLe (20.06.2010 14:13)

Cože? Sam jako TEN Sam? .
Pane bože, vážně jsi mě dostala! Jsem z toho totálně mimo! Krásný, úplně jsem se vžila do příběhu!

Jodie

20)  Jodie (19.06.2010 19:10)

wow, ty pesimisto..... ale jinak krásné

Ewik

19)  Ewik (15.06.2010 09:44)

Čekala jsem až bude pár dílů, ale toto bych rozhodně nečekala.
Je to jiné, ale stejně krásné. Musím na další.

Pehy

18)  Pehy (12.06.2010 09:49)

WOW! Musím říkat jak moc mě to zaujalo? xD Krása, každopádně budu číst dál!
xD

ambra

17)  ambra (07.06.2010 22:06)

Děkuji všem za komentáře, s ohledem na zmiňované lehké vychýlení z mé obvyklé trágy jsem nadšená z každé zprávy o Vaší setrvalé přízni:D

Silvaren

16)  Silvaren (07.06.2010 16:31)

áááá krásně jsem se ponořila do příběhu a nechala se omývat vlnkami slovíček. Hmmm, tobě to píše.

sakraprace

15)  sakraprace (06.06.2010 09:31)

Cože? Jak? Sam? Nádech, výdech. Jo, omlouvám se za vskutku inteligentní začátek, ale normálně jsi mě zaskočila a opět úplně strhla. :D Jako vždy nemám u tvých povídek vůbec na vybranou, jestli je budu číst nebo ne. Já je prostě číst musím, jsou geniální a okamžitě se dostávám do závislého stavu. Další díl bude brzy, že jo, sííííííím?

ivv

14)  ivv (06.06.2010 00:36)

tak to bolo zase niečo, už si predstavujem edwarda v tej kobke chudaka, krasneho zamilovaneho andela. no, som diagnoza, omg ja ho žerem, toto žerem.

huh a tie scenare čo ma teraz napadaju, tak ako to bude dalej... !!!zblaznim sa z toho!!!

ona bude tehotna a nebudu ju moct premeniť, čó´?! .. a ja neviem ešte čo všetko, prosim, dúúúfam, že maš niejaky predvoj dopredu napisany, lebo sedim na tvojom zhrnuti deň - noc!!! a sa tešííííííím
moj krasny ed a piš piš piš! tešííím!!! :)

Bye

13)  Bye (06.06.2010 00:26)

Jsem "Tvoje" čtenářka.
Čekala jsem něco jiného - dostala jsem něco jiného.
Je to v úplném pořádku!!!

ambra

12)  ambra (06.06.2010 00:20)

Já... tentokrát děkuju velmi nejistě. "Moje" čtenářky asi - možná - čekaly něco jiného. Sama se divím, co se mi to stalo... Slibuju, že pokud se dostanu do slepé uličky, vynahradím Vám to zase nějakým hodně bolavým příběhem. I tak zůstávám jen Vaše. Ale to už víte...

Bye

11)  Bye (05.06.2010 23:06)

Není na tom nic k smíchu, já vím. Přesto mám na tváři velmi široký úsměv. Ambra vypráví! Kouzlo trvá...

Oči... Vesmír... Proboha Tě prosím, piš! Spěchej...

BlackBeauty

10)  BlackBeauty (05.06.2010 22:01)

Ambro, zatím to vypadá skvěle já jen prosím o happyend ...;)

9)  Liz (05.06.2010 21:52)

Úžasné jsem napnutá k prasknutí jak to bude dál

Evelyn

8)  Evelyn (05.06.2010 21:14)

Tedy, ambro, jsem moc zvědavá, jak se příběh bude vyvíjet dál. Začíná velmi zajímavě

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek