Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Vra%C5%BEedn%C3%A9%20sny_perex%20ob.jpg

Horor, thriller, detektivka, romance... To vše se pokusím napěchovat do této povídky.

Rodina Cullenů jsou upíři. Navenek žijí život tak, jak ho známe. Mají však i druhou identitu. Pracují jako soukromí vyšetřovatelé. Jednou je kontaktuje mladá dívka, která má děsivé sny. Zdá se jí, že páchá vraždy zvlášť bestiálním způsobem. Kdo je ta zvláštní dívka? A který z Cullenů v ní najde svůj osud?

Prolog


Každý má nějakou fobii, nějaký skrytý strach. Lidé se většinou bojí nepodstatných věcí. Zvířat, citů, situací.

Seděla jsem na posteli a zírala z okna na pomalu plynoucí mraky. Měsíc byl zrovna v úplňku a oblaka plynoucí přes jeho zářící kotouč vrhala tajuplné stíny na vše kolem.

Oči se mi pomalu začaly zavírat, ale já se tvrdohlavě bránila. Věděla jsem, že podlehnu. Nedokázala jsem zabránit svému vyčerpanému tělu, aby upadlo do spánku.

A to bylo přesně to, čeho jsem se nejvíc bála.

Já se bála usnout a snít.

 

 

Kapitola 1 – Jsem zrůda

 

„No tak maličká, nekřič, už se nemusíš bát, jsem u tebe a všechno bude v pořádku,“ ujišťoval jí příjemným tichým hlasem mladý policista.

Svíral opatrně malé hubené, chvějící se tělíčko dítěte v náručí. Nebála se ho. Křik postupně přešel do vzlyků a ty do tichého kňourání.

Apaticky se nechala odnést do auta a nereagovala na vnější podněty. Její oči, byly nepřirozeně prázdné, zorničky rozšířené a tělem jí projížděl neovladatelný třes.

Stále jí šeptal slůvka útěchy a sliboval, že vše bude v pořádku.

Ale ona věděla, že už nikdy nic nebude jako dřív, nic nedá do pořádku to, co se stalo.

Odvedl jí z domu a posadil do policejního auta. Schoulila se do klubíčka, hubenýma rukama objala svá kostnatá kolínka a pohupovala se sem a tam, uzavřená ve své šokem napadené mysli.

 

Znovu a znovu se jí před očima odehrávala ta scéna jako ve zpomaleném filmu.

Byla noc a ona ležela ve své postýlce. Zdál se jí krásný sen, ve kterém si hrála na louce plné rozkvetlých květin se svým vlastním andělem. Najednou jí do snu vniklo něco cizího, narušil ho podivný zvuk.

Už neviděla louku. V hlavě se jí ozývalo táhlé a tlumené šustění, jako když se had plazí po nerovném povrchu a všude byla hustá tmavá mlha. Po chvíli se mlha začala protrhávat a ona se ocitla před jejich domem. Cítila se jinak. Její sedmiletý mozek nedokázal popsat emoce, které se do něj najednou přelily jako voda z protržené hráze.

Stála přikrčená a těkavě se rozhlížela kolem, zda nemá nechtěného svědka. Byla napjatá a tělem se jí rozléval pocit vzrušení.

Zalovila rukou pod velký květináč přede dveřmi a hmatem zkoumala povrch. Pak se vítězně usmála, když její prsty zavadily o náhradní klíč k domu.

Tiše, tak aby neupoutala sebemenší pozornost, zasunula klíč do zámku a otočila. Ozvalo se tiché klapnutí a dveře se otevřely.

Vkradla se dovnitř a opatrně za sebou zavřela. Rozhlédla se po prostorné hale. Chvíli poslouchala a pak tichounce jako kočka, zamířila do patra k ložnicím. Její vzrušení stoupalo. Celým jejím tělem prostupoval nával adrenalinu a nedočkavosti. Nedočkavosti, aby se už dostavil ten pocit euforie a rozkoše, který její tělo začalo vyžadovat čím dál častěji.

Otevřela dveře do ložnice svých rodičů. Chvíli stála na prahu a vychutnávala si ten pocit moci a očekávání.

Přiblížila se opatrně k otci. Spal s tichým pochrupováním a jednou rukou objímal pas své ženy. Její vlasy, černé, dlouhé a husté, byly rozhozeny po polštáři a tvořily závoj, který je oba zakrýval.

A pak se to stalo.

Prudce zvedla ruku ve které se v měsíčním světle zaleskl velký ostrý nůž. S neúprosnou přesností a rychlostí proťal otci krční tepnu. Řez byl tak silný, že skoro oddělil hlavu od trupu. Svou smrt muž ani nezaregistroval. Proud horké krve vystříkl a smáčel vše v okolí několika metrů. Jak srdce, které ještě několik sekund bilo, vytlačovalo další a další přívaly té horké tekutiny rozlévaly se v její hrudi jako na povel dva pocity, skoro stejně silné. Ten první, kterému nerozuměla byla čirá euforie a vzrušení. Ten druhý jí nutil křičet a křičet a utéct co nejrychleji to bude možné.

Nepoddala se ani jednomu z nich. Ve chvíli kdy horká a lepkavá krev vystřikovala s posledním úderem umírajícího srdce z rozervaného krku jejího otce se vzbudila matka.

Dezorientovaně si sáhla na mokrou tvář a zašátrala po lampičce na nočním stolku. Ve stejné chvíli, kdy se pokojem rozlilo tlumené světlo lampičky se nůž opět zabořil do lidského masa. Ve zvířecím výkřiku hrůzy, bolesti a paniky se její matka zhroutila zpět na postel.

Pocit euforie a rozkoše se stupňoval a její ruka bodala a bodala dokud rozkoš nedosáhla vrcholu.

 

Ten okamžik byl zlomový. Druhá její část, ta panicky sevřená děsem a nutící jí prchat se prodrala na povrch, ji protáhla znovu hustou mlhou se syčivým zvukem a dovolila mysli, aby se vzbudila.

Táhlý a kvílivý výkřik se rozlehl nocí a byl následován nepříčetným vřískotem mučené duše.

Ten do mozku se zarývající srdceryvný řev vyplašil postavu stojící nad zkrvavenými těly a stále oddechující po prožitém vyvrcholení. Jako stín se protáhla balkonovými dveřmi a po točitém schodišti rychle zmizela ve tmě.

Sousedi vyburcovaní křikem se přihnali během několika minut a to co nalezli, se jim nesmazatelně vrylo do paměti jako nejhorší noční můra.

Dívka stále nereagující na vnější svět, stočená do klubíčka pevně zavřela oči. Ona věděla co se stalo. Ona je zrůda, to ona přeci zabila své rodiče.

 

Najednou se jí do hrudníčku vetřel nový pocit. Třes ustával, a ona konečně otevřela pevně sevřená víčka. Ten klid který jí zasáhl nepocházel od ní.

Vzhlédla a opatrně propátrávala očima okolí. Celý dům i se zahradou byl obtočen policejní páskou a hordy morbidně zvědavých lidí se tísnily za ní.

Dívka lhostejně přejížděla pohledem po těch neznámých tvářích, až se jí najednou zrak zasekl na jediném obličeji.

Dech se jí zrychlil a mysl se naplnila poznáním. Tam ve stínu, nikým nepozorován, stál její anděl. Tu tvář by poznala mezi tisíci. Od doby kdy si dokázala uvědomit, že se jí něco zdá, ho vídala ve snech. Jeho oči, nyní upřené na ni, byly jako rozbouřené moře plné pocitů. Díval se na ni s nekonečnou lítostí a porozuměním. S naprostou jistotou věděla, že ten cizí pocit klidu a útěchy pochází od něj. Na chvíli byla schopná si připustit, že ona za smrt rodičů nemůže. Že to co viděla a cítila, nebylo z její hlavy. Chtěla vyskočit z auta a rozběhnout se ke svému andělovi, ale když znovu zvedla oči, už tam nestál. A s ním zmizel i falešný pocit bezpečí a klidu.

S novou silou na ni udeřily krvavé vzpomínky.

To už ale její mozek nesnesl a ona se začala propadat do milosrdného bezvědomí. S posledními zbytky vědomí zaslechla toho mladého policistu, jak odpovídá svému nadřízenému.

„Rodiče jsou oba mrvtí, pane, přežila to jen jejich sedmiletá dcera. Jmenuje se Alice."

 

O několik set metrů dál, skrytý za stromy, zvedl muž k uchu telefon. Hned po prvním zazvonění to někdo zvedl.

„Přišel jsem pozdě. Utekl. Svědkem byla malá holčička, jejich dcera. Carlisle, má z toho divný pocit. Cítil jsem z ní nejen hrůzu a strach, ona se ubíjí vinou. Myslí si, že to ona zabila své rodiče. Ten její pocit je tak reálný, že tomu nerozumím.“

„Vrať se domů,“ řekl ten Carlisle, „probereme to, až přijdeš, musíme vymyslet co dál.“

„Dobře,“ souhlasil mladík a se zachmuřenou tváří zaklapl telefon.

Ještě jednou se podíval směrem, odkud cítil tu nešťastnou dívku. Doufal, že se z toho jednou vzpamatuje a bude žít normálním životem. V duchu jí slíbil, že udělá všechno pro to, aby vraha jejích rodičů našel a vyvrátil tak ten její nesmyslný pocit viny.

Jasper nechal vystoupit na povrch svou upíří podstatu, otočil se na patě a okem nepostřehnutelnou rychlostí se rozběhl domů.

 

Kapitola 2

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Alison

8)  Alison (05.11.2012 20:11)

Tak zatiaľ to vyzerá dosť zaujíma a aj ma to upútalo, tak sa už teším čo bude ďalej

7)  nathalia (08.11.2010 20:29)

Vypada to moc zajimave! Jdu na dalsi (o:

Gassie

6)  Gassie (29.08.2010 21:50)

Páni! Malá Alice! Naprosto dokonalý Jasper! Úžasné Pokračuju dál.

Carlie

5)  Carlie (29.08.2010 16:04)

Fíha... malá Alice, dokonalé! A Jasper na ni dohlíží
Tohle vypadá úžasně a nadchlo mě už samotné promo k povídce, jeeej, to téma, ten styl... honem jdu na pokračování

Michangela

4)  Michangela (19.05.2010 14:53)

Hrozně sugestivní zážitek! Díky za uklidnění od Jaspera.

ambra

3)  ambra (09.05.2010 00:19)

Ach milá Popolko, náádhera! Až jak začínám číst, tak si dodatečně uvědomuju a vážím toho, kdo mě to vlastně pochválil! Byla jsem tam, klepala se zároveň s Alicí a natahovala tady ruce, aby nešel ještě po ní! A Jasper... No jasně

sakraprace

2)  sakraprace (20.04.2010 21:03)

No to.. to musím vydýchat. Panebože, Popo, ten pipis byl tak reálný, mám husinu i na zadku.

Ree

1)  Ree (17.04.2010 23:02)

Teda... páni. Fuj! Ne, to nepatřilo na povídku, ta byla úžasná. Jenom, eh... chudák Alice. Tak já jdu dál. A ještě jednou upozorňuji, že jestli se budu bát, tak přijedu a vezmeš mě k sobě! :D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek