Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/les.jpg

Jacob se nezdá...

„Takhle vymetenou kuchyň jsem ještě neměla.“ Bella stála uprostřed té spouště s rukama v bok.
Jacob seděl v koutě a baštil poslední jogurt. Po chvilce jej našla nahnutého přes jediný spotřebič, kterého si zatím nevšiml.
„Jedeš od toho mrazáku!“
Praštila ty jeho nenechavé pracky utěrkou. Jake se na ni zašklebil.
„Ale já mám hlad.“
„Vždyť jsi snědl grilované kuře, steaky na zítra a to pominu, že byly syrový, bochník chleba a kostku másla. Jenom zelenině jsi se vyhnul.“
„Nejsem králík, i když toho bych si dal, hmmm.“ Zamyšleně si u toho hladil břicho.
„Tak si ho jdi ulovit, nenažranče.“
Vyvalil na ni ty svoje hnědé oči.
„By mě zajímalo co dám Charliemu k večeři. Dušenou mrkev s bramborem?! Vždyť mě vystěhuje!“
Jakeovi se rozsvítily oči.
„Fakt? U nás je místa dost.“
Bella protočila oči.
„Vždyť máte jenom dvě místnosti.“
Usmál se na ni.
„Nechal bych tě spát u mě v posteli.“ Prohlásil to jako nabídku roku. Usmála se. Někdy dokázal být tak sladký.
„Musíme zajet na nákup!“ zavelela. Zvedl se poslušně ze židle.
„Cokoli, co bude znamenat víc jídla,“ zamumlal si pod vousy.
Otočila se na něj a zahrozila mu.
„Zapomeň, že to všechno sežereš, než dojedeme domů.“


Bella se po zcela vyčerpávajícím odpoledni v supermarketu málem složila. Páni, na to, aby Jacoba uživila, by potřebovala brigádu navíc. Tvářil se ale tak zkroušeně, když mu zakázala vzít toho třetího krocana. Už tak se bála, že to nebude schopná zaplatit. Teď, když už byli doma a ona za jeho vydatné pomoci vybalovala jídlo do lednice, měla chuť se usmívat. Byli jak manželé po deseti letech.
Takhle je tam našel Charlie. Smějící se a už dovářející večeři a přitom se hádající se o tom, co do toho ještě patří.
„Čekáme návštěvu, Bells?“ zeptal se, když uviděl ohromný hrnec, plný něčeho, co úžasně vonělo.
Zrovna rvala Jacobovi naběračku z ruky, takže se strašně lekla, protože o tátovi nevěděla.
„Nevidíš? Je tu Jacob,“ prohlásila a plácala při tom toho vlčáka po ruc, jak se snažil uchvátit zpět ten kus nádobí, aby mohl ochutnávat.
„To je důvod, proč vaříš málem v prádelním hrnci?“
Zakývala hlavou. Pokynula jim ke stolu a na Jacoba syčela, že dostane jenom misku na kompot.
Schlíple si sedl a čekal na příděleček. Nakonec dostal zadělávací mísu a menší naběračku. Charlie na něj koukal přes svůj kouřící talíř a nemohl uvěřit vlastním očím. To dítě má ale apetit.
„Charlie, mohl bych vzít Bellu po večeři na procházku?“
„Jasně jenom nechoťte do lesa, není tam bezpečno.“
Jacob se rozkašlal, aby skryl smích. Kdyby jenom náčelník věděl...

Už se skoro stmívalo, když vyrazili podél cesty jakoby do města, s jasným cílem Charlieho zmást. Díval se totiž děsně nenápadně za záclonkou, kam že to ta mládež jde. Jakmile byli z dohledu, zamířili k prvnímu lesu.
„Ještě jsi mi ani neřekl, jak se cítíš?“
Zadíval se do soumraku a chvilku přemýšlel.
„Myslím, že takový celý. Celou dobu jsem tušil, že mi něco chybí, a teď už vím, co, a jsem spokojený.“
Odmlčel se.
„Ale nejvíc jsem šťastný, že to víš ty. Nechtěli jsme to před tebou tajit, nebo alespoň nijak dlouho. Vyrůstala jsi s našimi legendami, takže jsem byl přesvědčený, že to uneseš.“
Pohladil ji po tváři.
„Zvládla jsi to skvěle. Když jsme tě tam viděli, tak naše srdce tloukla v jednom vystrašeném rytmu. Všichni tě mají rádi a báli se, co ty na to. Nedovedeš si představit tu úlevu.“
Bella se na něj dívala doširoka rozevřenýma očima a hltala to, co říkal. Nakonec jí hlavou bleskla šílená myšlenka.
„Nechal bys mě na sobě projet?“
Usmál se a přikývl.
„Čekal jsem, kdy se na to zeptáš.“
Zčervenala.
„Ale budeš se pevně držet, ano? Ukážu ti moje místo, chceš?“
Horlivě přikývla.
Za chviličku před ní stál obrovský vlk.
„No to je pěkný, ale jestli čekáš, až ti vylezu na záda, musím ti říct, že jsi jak kůň; a jestli nechceš, abych ti něco ukopla, budeš si muset lehnout.“
Zafuněl a pak si před ní ustlal. Vyškrábala se mu do kožichu, a jak se mu usadila mezi lopatky, měla pocit, že tam patří. Jako by to místo bylo rezervované pro ni.
„Ech, jak se tě mám chytit? Nechci, aby tě to bolelo.“ Zasmál se. Po vlčím. Pochopila, že může kdekoli, a tak ho opatrně chytila za nejbližší chlupy. Udělal dva lehké kroky a pak se rozeběhl. Klouzali lesem jako stíny. Neslyšně a vítr jí čechral vlasy. Sledovala všechno, co stihla. Bylo tak úchvatné, vidět svět jeho očima. Když přeskočil spadlý strom, výskla jako rozverné dítě. Nakonec se rozeběhl do kopce, takže se mu celá položila zezadu na krk, aby se na něm udržela. Nedokázala pochopit, že jeho srdce tluče pořád stejně, jako by ani nepodnikal žádnou namáhavou činnost. Zastavili na vrcholu a ona, když zvedla hlavu, oněměla úžasem. Před sebou měla mořskou hladinu, kde ve třpytivých odlescích právě zrcadlil svou podobu měsíc. Na nebi bylo jenom pár cárů roztrhaných oblaků, které dávaly celé té podívané malinko děsivý nádech. Vlny se tříštily pod jejíma nohama o skálu a zpěněně se vracely do náruče oceánu.
„Páni.“
Jacob si lehl i s ní do měkké trávy a zadíval se na měsíc. Byl vlkodlak, a přesto nikdy nepocítil tu bodavou touhu s tím neznámým cizincem mluvit pomocí vytí.
„Je tady tak krásně.“
Sklouzla vedle něj do trávy, aby se mohla opřít o jeho bok. Položil vedle ni svou obrovskou hlavu a společně se dívali, jak nebe temní. Vnímala, jak měsíc postříbřil jeho srst, a říkala si, jak je neskutečný. Vypadal tak, jak ho popsaly legendy. Možná ještě krásnější, jak si tam ležel a sledoval měsíc.
V kapse jí zavibroval mobil. Se značnou neochotou ho vytáhla.
„Ano, tati? To už je tolik? No, my jsme došli skoro až do La Push, dobře, zůstanu tam a jo, ráno.“
Jacob se na ni se zájmem podíval.
„No jo, dneska si beru tvoji postel.“
Zvedl pysky a značně potěšený předvedl vlčí úsměv. Vylezla si mu zpět mezi lopatky a vyrazili na cestu domů. Šel pomaleji a jako by si vychutnával, že má čas. Najednou vedle nich zapraskala větev. Bella leknutím naskočila. Pátrala ve tmě, co ten hluk způsobilo, a když to objevila, usmála se.
„Velmi vtipné. Jarede, to není žádná legrace, takhle mě děsit,“ zamračila se na oko, a pak toho velkého lumpa plácla po hlavě. Nakonec se ukázalo, že jsou tam všichni. Poskakovali kolem a šťouchali do nich čumáky. Nakonec se Paul rozeběhl a hlavou vrazil Jacobovi do boku. Belle cvakly zuby a tak tak se udržela. Jake ji pomalu sesunul na zem, aby se na něj mohl vrhnout. Rozkročil se a chlupy na krku se mu naježily. Zavrčel tak, že to muselo být slyšet až ve Forks. Jako neřízená střela vyrazil vpřed, srazil Paula a tlačil ho před sebou, až s ním porazil dva mladé stromy. Paul kňučel, ale Jake jako by ho neslyšel. To už se Belle nelíbilo.
„Jacobe, lehni.“
Přesto, jaký dělali hluk, všechno v jednom momentu utichlo. Jake se k ní otočil s nevěřícným výrazem ve tváři. Přestali ale bojovat, a to bylo pro ni nejdůležitější. Paul se klátivě zvedl a přední tlapu držel ve vzduchu. Došla až k němu, a i přes vrčení Jacoba ji vzala do dlaní. Měl tam zaražený pořádný kus kamene.
„Mám to zkusit vytáhnout?“
Paul pomalu přikývl. Bylo vidět, že ho to bolí. Bella uchopila ten kus nerostu. Snažila se nevnímat ten mlaskavý zvuk, který při cestě ven vydával. Nakonec ho odhodila, a než dopadl na zem, Paul pomalu zkoušel, jestli ho ta tlapa už unese.
„Zbláznil ses?! Vždyť dostaneš otravu krve!!! Pochybuju, že by na vás zabírala tetanovka.“
Všichni na ni vytřeštili oči, a pak se začali po vlčím smát.
Paul znovu zvedl tlapu, aby se mohla podívat. Byla jako nová. Přejela po ní, a jako by se nikdy nic nestalo.
„Tomu tedy říkám hojení, taky bych něco takovýho potřebovala.“
„To je možná pravda, ale otázka je, jestli by to stačilo. Nejspíš bys byla první vlkodlak, který vráží do stromů.“
Lekla se, protože si nevšimla, že se Jake proměnil.
„No, když to zvládneš ty, proč ne já?“
Jakmile tu otázku vyslovila, litovala, že nedržela pusu. No, na druhou stranu, kdo uvidí v jeden den, totiž noc, tolik vlkodlaků protočit oči?
„Agrch, že jsem něco říkala, tak zlý to se mnou přece není!“
Jasně se urazila a chtěla s hlavou vztyčenou odejít do setmělého lesa. Určitě by se jí to povedlo jenom kdyby tam nebyl ten kořen. Odmítala přiznat, že to byla její noha.
Jak tak ležela a prohlížela si koruny stromů proti nebi plném hvězd, povzdychla si.
„No jo, no,“ Rezignovala. „Tak jsem nemehlo, no.“
Jake k ní natáhl ruku a pomohl jí vstát.
„Tak co, jdeme domů?“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

maryblack

24)  maryblack (15.03.2012 01:51)

HMR

23)  HMR (18.07.2011 23:09)

otesánek, já to věděla! vždycky jsem přemýšlela, jestli byli Cullenovi ochotni sponzorovat ze svých bezedných finančních zdrojů i smečku, a jestli Alice do svých nákupů "po Robřesku" zahrnula i nové chlupaté spojence
kdyby náčelník věděl, nepustil by ji tuplem
jo, jo taková jízda na vlku

Bosorka

22)  Bosorka (02.07.2011 20:48)

Amisha

21)  Amisha (02.07.2011 20:47)

Ne ty prostě vnímáš detaily. Já zrovna matlím další dílek a hrozně se u toho bavím

Karolka

20)  Karolka (02.07.2011 20:41)

Tak teď nevím, jestli mám být hrdá. Asi to o lecčems vypovídá. :D

Amisha

19)  Amisha (02.07.2011 20:31)

karolí: yop a všimla sis toho jenom ty...

Karolka

18)  Karolka (02.07.2011 20:10)

To je ta tvoje elfí romantika. Twilight netwilight. A hele... on byl Jake na konci ehm... nahej? Lehni Karolko!

Lenka

17)  Lenka (02.07.2011 19:42)

Moc krásné.


Bye

16)  Bye (01.07.2011 19:42)

hm, takže dnes úplně bez edwarda, jo? No, chvíli jsem myslela, že na ně bafne v lese, a oni to kamarádi :-) pěkně nás vodís za nos... Teeth. A jak to bylo dál?

MisaBells

15)  MisaBells (01.07.2011 15:08)

Jogurt... Naběračka a zadělávačka... Holka, ty se v tom dokonale vyžíváš, co? A závěr taky boží. Tetanovka a tak... Jsi génius. Píšeš to s takovou lehkostí, že by ti člověk záviděl! Dííík.

Hanetka

14)  Hanetka (01.07.2011 11:49)

Amishko, přesně, jak už jsem řekla. Tohohle Jacoba mám čím dál radši. A užívám si to.

sakraprace

13)  sakraprace (01.07.2011 11:44)

Nádhera. Luxusně jsem se bavila. Od posledního jogurtu přes nákupy a večeři až po konec kapitoly jsem neskutečně bavila.

Bosorka

12)  Bosorka (01.07.2011 06:55)

Ani - bylo to dokonalé (nebyl tam Edward!;) ):D
Amisho - by to chtělo seznam! :D

SarkaS

11)  SarkaS (30.06.2011 22:18)

Panečku, těžká závist. Projet se na vlkovi velikosti koně? Kdo by nechtěl, já teda rozhodně jo Úžasná kapitola

Anna43474

10)  Anna43474 (30.06.2011 22:07)

Šikovná Bellča mezi vlkodlaky - kdo by si to pomyslel???
Nevidíš? Je tu Jacob. Skvělá replika
Mám jen jednu malou výtku - bylo tam málo Edwarda :(
TKSATVO

Amisha

9)  Amisha (30.06.2011 20:57)

Aha aha, no tak mě nečte. Hihi tak vím kdo bude oběť příštího žertíku, echm pssst

Twilly

8)  Twilly (30.06.2011 20:56)

Amiško nejsem si zcela jista, ale něco mi našeptává, že Lipi

Amisha

7)  Amisha (30.06.2011 20:53)

No a kdo tedy ujíždí na Jaredovi? Kurník já v tom mám ale binec. nicméně prohlašuji, že žádnému vlkovi nebude zkřiven chlup, tedy alespoň ne na dlouho

Twilly

6)  Twilly (30.06.2011 20:49)

Bosorka vždycky jenom PAULA :D :D :D

Amisha

5)  Amisha (30.06.2011 20:43)

Bosí promiň já myslela že máš ráda Jareda , nicméně o něj bylo královsky postaráno ne?
Holky já jsem tak ráda že se vám ten výplod líbí

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek