Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/les.jpg

Rozloučení...



Vzbudila se a ruku měla položenou v Edwardových vlasech. Seděl k ní zády a měl opřenou hlavu a zavřené oči. Vypadal, jako by spal. Nebo byl mrtvý... Uchechtla se, znělo to hystericky.
„Dal bych všechno, co mám, jenom abych mohl vědět, co si myslíš.“
Přistiženě sebou trhla.
„Nechtěl.“
Otočil se k ní a upřel na ni ten oblbující-řekneš-mi-všechno-co-chci-pohled.
„Edwarde, já vím, co váš druh umí. Na mě to nepůsobí.“ Na konci se jí zatřásl hlas.
„Bojíš se nás?“
„Ano.“
„I přesto, co o nás víš? Já ti neublížím, to, co mě k tomu nutilo, je pryč... Nemusíš se bát,“ ujistil ji.
Nedokázala se s ním přít. Dneska, když už nebyla tolik v šoku a snažila se mírně kontrolovat, jí už nepřišlo v pořádku sedět s upírem v jedné místnosti. Chtěla pryč. Daleko od toho všeho. Jenomže neměla nic. Ani vlastní oblečení, a těžko mohla odjet v potrhaných a zakrvácených šatech. Možná by jí nechali tu soupravu, později by jim ji zaplatila. Jenomže k ní má jenom lodičky. Potrhaný. Možná by mohla zavolat Samovi. Což přineslo další palčivou otázku. Kde je její smečka? Proč se o ni přestali starat? Otiskl se přece jenom Jacob.
Nechtěla věřit, že by jejich přátelství nebylo skutečné. Vždyť přece trvalo celý život.
Včera za ní běželi a... nedokázala si ty události seřadit správně za sebou.
„Abych nezapomněl,“ navázal, jako by si nevšiml, jak se zamyslela.
„Máš venku návštěvu.“
Vyskočila na nohy, dřív než to stihl doříct. Jsou to oni? Nebo dokonce Jake? Došlo k omylu a žádný otisk se nestal? Vyběhla ze dveří a zastavila se na chodbě plné dveří. Kudy ven? Nakonec se rozhodla běžet na konec a doufala, že tam najde schody. Byly tam! Vřítila se do haly a tam sedící Rose a Alice se k ní otočily s němou otázkou.
„Je to dobrý nápad, Edwarde?“ Carlisle se netvářil příliš nadšeně.
„Je to její rodina,“ odsekl Edward.
Carlisle přikývl a řekl, že jde nahoru pro brašnu. Co kdyby prý náhodou.
Rodina. Rezonovalo jí to hlavou. Je jich víc.
Edward jí chytil za ramena a otočil si ji k sobě. Podíval se jí do očí.
„Přesto, že se nás bojíš a nevěříš nám, nikdo ti neublížil, že ne? Prosím, pokud budeš chtít, můžeš s námi zůstat. Odstěhujeme se a postaráme se o vás tak dlouho, jak budeš chtít. Chci, abys to věděla.“
Přikývla, ale bylo vidět, že ho doopravdy nevnímá. Vidina, že na ni venku čeká Jake, ji hnala dopředu. Skoro ladně seběhla schody. Měla pocit, jako by se vznášela. Konec noční můry.
Bosýma nohama se bořila do trávy a nevnímala chlad. Na konci zahrady ležel první vlk. Sam.
Doběhla k němu a skočila mu kolem krku. Zamručel a nechal se mačkat.
Rychle se rozhlédla a byla tam Leah, hned vedle, a Paul, Embry, Seth, Jarred... Přesto, že se snažila pročesat pohledem houštinu, mozek už věděl, co si její srdce odmítalo přiznat. Není tu.
Vrhla se k Leah a počkala, dokud se Sam nepromění.
„Báli jsme se o tebe. Neměla jsi utíkat.“ To bylo to první, co jí řekl.
„Nedokázala jsem tam zůstat,“ odpověděla do srsti své nejlepší přítelkyně.
„Nemohl jsem uvěřit, že si chceš sáhnout na život. Když jsme našli auto a ty jsi nikde nebyla, na první chvíli jsme úplně zpanikařili. Ale pak tvoje stopa vedla dál do lesa...“ Povzdychl si.
„Až sem... Vážně jsi se chtěla nechat zakousnout? Nechala bys nás tu všechny? Truchlící?“
Věděla, že jim to ublíží, ale nedokázala myslet na jejich bolest. Ne, když ta její byla tak intenzívní.
Uvědomila si jednu věc, nedokáže tu zůstat, ve Forks nebo v jeho okolí. Možná nesnese ani stejný stát. Všechno jí ho připomíná. Kamkoli se podívá, vidí jeho tvář. V hlavě se jí promítla Edwardova slova. Vezmou ji s sebou. Postarají se o to, aby byla v pořádku. Najednou jí upíří společnost nepřišla tak špatná.
„Same...“
Zamračil se.
„Jenom neříkej, že odcházíš.“
Dívali se na sebe a jemu do očí vstoupily slzy.
„To přece nesmíš!“
Celá smečka ji obklopila a každý se jí snažil dotknout.
„Já musím a vy to víte.“ Teď už plakala taky. Držela Sama za ruku a on nedokázal říct nic.

Domluvili se, že jí přinesou její věci. Šla zpět do vily a nohy ji sotva nesly. Edward jí beze slova otevřel dveře a ona, když vzhlédla, překvapeně zůstala stát. V hale byly narovnané kufry a nábytek halily stovky metrů bílých látek.
„Přinesou mi moje věci.“
Alice jí podala pár černých tenisek a odkryla jedno z křesel. Netrvalo to dlouho a před domem zastavilo policejní auto. Za ním ještě dvě další. Vyšla před dům a nevěděla, jestli se tátovi dokáže podívat do očí. Stál tam, před blikajícím autem, a tvářil se... nedokázala to popsat.
Nakonec rozevřel paže a ona do nich bez zaváhání vplula. Chtěla mu toho tolik říct. Hlavně o tom děťátku, ale věděla, že by ji nenechali odjet. A ona se jednou vrátí. Nebude sama.
Hladil ji po zádech. Tak jako včera, ale dnes v tom nebyla hrdost a pýcha. Čišela z toho bolest a rozloučení.
„Nechci, abys jela.“
A já nechci jet.
„Zbláznila bych se tu. Všechno mi ho připomíná a všichni mi ho připomínáte.“
„Já vím...“ Hlas se mu zlomil. Naposled ji pořádně stiskl a pak ji předal dál. Šel nahoru do schodů ke Carlisleovi. Chtěl vědět, že jí nic nehrozí.
Poslední, kdo ji objal, byl Sam. Držel velkou cestovní tašku a do rukou jí nacpal obálku.
Zmateně se na něj podívala.
„Složili jsme se. Abys měla něco do začátku.“
„Kdykoli se můžeš vrátit domů, víš to, že jo?“ Leah se třásl hlas. V očích se jí třpytily slzy.
Zmohla se jenom na přikývnutí. Jak by jim mohla říct, že její domov zemřel? Že tu nedokáže dýchat?
Pustila se Sama, o krok ustoupila a pozadu couvala tam, kde tušila stříbrné Edwardovo auto. Držel jí dveře otevřené. Nasedla a nedokázala od nich otrhnout pohled. Jak se rozjížděli, postupně se celá smečka proměnila, aby je mohla vyprovodit. Běželi vedle jejího auta, plakala a s rukou na skle jim dávala sbohem. Když najížděli na dálnici, provázelo je teskné vytí.
Edward zařadil vyšší rychlost a vyrazil vstříc nové budoucnosti.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

Bosorka

4)  Bosorka (08.08.2011 15:19)

Je od tebe velmi milé, jak uklidňuješ roduvěrné vlčice
Jak jsem již psala, zabodla jsi mi do břicha kudlu a teď s ní pomalu otáčíš
Kurňa já s ní doufala, já si tak moc přála,a by tam byl!
PS: Věřím Ti! ;)

Amisha

3)  Amisha (08.08.2011 15:15)

Sfin já ji přece ale nevystřelila na měsíc...
Navíc ještě pořád tam není že je to poslední díl, a něco jsem ti k tomu už řekla

2)  Katherina!!! (08.08.2011 15:06)

Nádhera!!! Ale brečím tady jak želva!!! Prosím, ať se brzo vrátí k vlkům:'-( :'-( :'-(

sfinga

1)  sfinga (08.08.2011 15:04)

Romčo, mám tě sice ráda, miluju tuhle povídku, ale tohle jsi dělat neměla. Já sice tvrdím, že Bella v každé povídce patří k Edwardovi, ale takhle Bella - tvoje Bella patřila a patří k Jakovi. Škoda. Těšila jsem se na vlčí mládě, na to jak bude Jacob starostlivej táta. No nic, je to tvá volba a já ji musím respektovat.
Doprdele, tak proč tu sedím a tečou mi slzy, co?

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek