Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/les.jpg

Rozloučení...



Vzbudila se a ruku měla položenou v Edwardových vlasech. Seděl k ní zády a měl opřenou hlavu a zavřené oči. Vypadal, jako by spal. Nebo byl mrtvý... Uchechtla se, znělo to hystericky.
„Dal bych všechno, co mám, jenom abych mohl vědět, co si myslíš.“
Přistiženě sebou trhla.
„Nechtěl.“
Otočil se k ní a upřel na ni ten oblbující-řekneš-mi-všechno-co-chci-pohled.
„Edwarde, já vím, co váš druh umí. Na mě to nepůsobí.“ Na konci se jí zatřásl hlas.
„Bojíš se nás?“
„Ano.“
„I přesto, co o nás víš? Já ti neublížím, to, co mě k tomu nutilo, je pryč... Nemusíš se bát,“ ujistil ji.
Nedokázala se s ním přít. Dneska, když už nebyla tolik v šoku a snažila se mírně kontrolovat, jí už nepřišlo v pořádku sedět s upírem v jedné místnosti. Chtěla pryč. Daleko od toho všeho. Jenomže neměla nic. Ani vlastní oblečení, a těžko mohla odjet v potrhaných a zakrvácených šatech. Možná by jí nechali tu soupravu, později by jim ji zaplatila. Jenomže k ní má jenom lodičky. Potrhaný. Možná by mohla zavolat Samovi. Což přineslo další palčivou otázku. Kde je její smečka? Proč se o ni přestali starat? Otiskl se přece jenom Jacob.
Nechtěla věřit, že by jejich přátelství nebylo skutečné. Vždyť přece trvalo celý život.
Včera za ní běželi a... nedokázala si ty události seřadit správně za sebou.
„Abych nezapomněl,“ navázal, jako by si nevšiml, jak se zamyslela.
„Máš venku návštěvu.“
Vyskočila na nohy, dřív než to stihl doříct. Jsou to oni? Nebo dokonce Jake? Došlo k omylu a žádný otisk se nestal? Vyběhla ze dveří a zastavila se na chodbě plné dveří. Kudy ven? Nakonec se rozhodla běžet na konec a doufala, že tam najde schody. Byly tam! Vřítila se do haly a tam sedící Rose a Alice se k ní otočily s němou otázkou.
„Je to dobrý nápad, Edwarde?“ Carlisle se netvářil příliš nadšeně.
„Je to její rodina,“ odsekl Edward.
Carlisle přikývl a řekl, že jde nahoru pro brašnu. Co kdyby prý náhodou.
Rodina. Rezonovalo jí to hlavou. Je jich víc.
Edward jí chytil za ramena a otočil si ji k sobě. Podíval se jí do očí.
„Přesto, že se nás bojíš a nevěříš nám, nikdo ti neublížil, že ne? Prosím, pokud budeš chtít, můžeš s námi zůstat. Odstěhujeme se a postaráme se o vás tak dlouho, jak budeš chtít. Chci, abys to věděla.“
Přikývla, ale bylo vidět, že ho doopravdy nevnímá. Vidina, že na ni venku čeká Jake, ji hnala dopředu. Skoro ladně seběhla schody. Měla pocit, jako by se vznášela. Konec noční můry.
Bosýma nohama se bořila do trávy a nevnímala chlad. Na konci zahrady ležel první vlk. Sam.
Doběhla k němu a skočila mu kolem krku. Zamručel a nechal se mačkat.
Rychle se rozhlédla a byla tam Leah, hned vedle, a Paul, Embry, Seth, Jarred... Přesto, že se snažila pročesat pohledem houštinu, mozek už věděl, co si její srdce odmítalo přiznat. Není tu.
Vrhla se k Leah a počkala, dokud se Sam nepromění.
„Báli jsme se o tebe. Neměla jsi utíkat.“ To bylo to první, co jí řekl.
„Nedokázala jsem tam zůstat,“ odpověděla do srsti své nejlepší přítelkyně.
„Nemohl jsem uvěřit, že si chceš sáhnout na život. Když jsme našli auto a ty jsi nikde nebyla, na první chvíli jsme úplně zpanikařili. Ale pak tvoje stopa vedla dál do lesa...“ Povzdychl si.
„Až sem... Vážně jsi se chtěla nechat zakousnout? Nechala bys nás tu všechny? Truchlící?“
Věděla, že jim to ublíží, ale nedokázala myslet na jejich bolest. Ne, když ta její byla tak intenzívní.
Uvědomila si jednu věc, nedokáže tu zůstat, ve Forks nebo v jeho okolí. Možná nesnese ani stejný stát. Všechno jí ho připomíná. Kamkoli se podívá, vidí jeho tvář. V hlavě se jí promítla Edwardova slova. Vezmou ji s sebou. Postarají se o to, aby byla v pořádku. Najednou jí upíří společnost nepřišla tak špatná.
„Same...“
Zamračil se.
„Jenom neříkej, že odcházíš.“
Dívali se na sebe a jemu do očí vstoupily slzy.
„To přece nesmíš!“
Celá smečka ji obklopila a každý se jí snažil dotknout.
„Já musím a vy to víte.“ Teď už plakala taky. Držela Sama za ruku a on nedokázal říct nic.

Domluvili se, že jí přinesou její věci. Šla zpět do vily a nohy ji sotva nesly. Edward jí beze slova otevřel dveře a ona, když vzhlédla, překvapeně zůstala stát. V hale byly narovnané kufry a nábytek halily stovky metrů bílých látek.
„Přinesou mi moje věci.“
Alice jí podala pár černých tenisek a odkryla jedno z křesel. Netrvalo to dlouho a před domem zastavilo policejní auto. Za ním ještě dvě další. Vyšla před dům a nevěděla, jestli se tátovi dokáže podívat do očí. Stál tam, před blikajícím autem, a tvářil se... nedokázala to popsat.
Nakonec rozevřel paže a ona do nich bez zaváhání vplula. Chtěla mu toho tolik říct. Hlavně o tom děťátku, ale věděla, že by ji nenechali odjet. A ona se jednou vrátí. Nebude sama.
Hladil ji po zádech. Tak jako včera, ale dnes v tom nebyla hrdost a pýcha. Čišela z toho bolest a rozloučení.
„Nechci, abys jela.“
A já nechci jet.
„Zbláznila bych se tu. Všechno mi ho připomíná a všichni mi ho připomínáte.“
„Já vím...“ Hlas se mu zlomil. Naposled ji pořádně stiskl a pak ji předal dál. Šel nahoru do schodů ke Carlisleovi. Chtěl vědět, že jí nic nehrozí.
Poslední, kdo ji objal, byl Sam. Držel velkou cestovní tašku a do rukou jí nacpal obálku.
Zmateně se na něj podívala.
„Složili jsme se. Abys měla něco do začátku.“
„Kdykoli se můžeš vrátit domů, víš to, že jo?“ Leah se třásl hlas. V očích se jí třpytily slzy.
Zmohla se jenom na přikývnutí. Jak by jim mohla říct, že její domov zemřel? Že tu nedokáže dýchat?
Pustila se Sama, o krok ustoupila a pozadu couvala tam, kde tušila stříbrné Edwardovo auto. Držel jí dveře otevřené. Nasedla a nedokázala od nich otrhnout pohled. Jak se rozjížděli, postupně se celá smečka proměnila, aby je mohla vyprovodit. Běželi vedle jejího auta, plakala a s rukou na skle jim dávala sbohem. Když najížděli na dálnici, provázelo je teskné vytí.
Edward zařadil vyšší rychlost a vyrazil vstříc nové budoucnosti.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

maryblack

24)  maryblack (15.03.2012 03:29)

Bože!!!Přes slzy nevidím:'-( :'-( :'-( :'-( :'-(

maryblack

23)  maryblack (15.03.2012 03:29)

Bože!!!Přes slzy nevidím:'-( :'-( :'-( :'-( :'-(

HMR

22)  HMR (14.08.2011 23:08)

Bye

21)  Bye (10.08.2011 23:48)

"...ale nedokázala myslet na jejich bolest. Ne, když ta její byla tak intenzívní." Achjo, Ty mě dostáváš...
Vzhledem k tomu, že to nevsí na titulce a že dole není napsáno END, případně HAPPY END, předpokládám, že se tam ještě NĚCO!!! přihodí. Ve skutečnosti mi to vlastně spíš připadá jako začátek. Je celkem jedno, jestli teď navážeš přímo, nebo skočíš v čase, jistý je, že se budou dít věci, co?

Amisha

20)  Amisha (09.08.2011 15:55)

Už dnes... Snad

Janeba

19)  Janeba (09.08.2011 08:48)

Teda Ami , číst tvoji povídku od konce, fakt nebyl asi nejlepší nápad!!! :'-( Bulím tady jako želva a to pořádně netuším o co jde!!! Je mi líto Bellinky, že opouští svou vlčí rodinu, Jsem však ráda, že našla někoho, kdo je jí ochoten i s miminkem pomoct! Zase ta mezidruhá snášenlivost!!! Miluju to!!! Jen mě dojala ta závěrečná scéna .... .....! Skvělé!!!
Děkuji!!!

Amisha

18)  Amisha (09.08.2011 07:09)

nim: Do konce to asi dám, možná už budou jenom dvě. Uvidím

17)  nim (09.08.2011 00:50)

Díky za přibližnou odpověď:) Byla to čistě sobecká otázka, jedu na dovču a chtěla jsem jen vědět, jestli se konce povídky dočkám do konce prázdnin, čímž ale nechci říct, že bych chtěla konec, jsem jen nedočkavá:) V práci se mi bude špatně číst...... Díky moc za zrychlený přísun kapitol:) :) Moc se těším na další část

16)  Scherry (08.08.2011 21:47)

Celá povídka je moc krásná, nemůžu se dočkat další kapitolky

Anna43474

15)  Anna43474 (08.08.2011 19:58)

Zahodit minulost, to šlo rychle... :(

Bosorka

14)  Bosorka (08.08.2011 17:40)

Ještě něco - po dočtení této kapitoly mě okamžitě napadla slova jedné mé milované autorky (jestli se pozná) - Zkurvený geny! Zkurvený otisk! ;)

Twilly

13)  Twilly (08.08.2011 17:06)

Wow, Amiško, nemám slov... nevím co bude dál a nevím jestli mám být ráda, nebo ji litovat... já prostě nevím, zlato

Bosorka

12)  Bosorka (08.08.2011 17:05)

Pro někoho happy end, pro někoho noční můra

MisaBells

11)  MisaBells (08.08.2011 16:37)

Tak a tohle by mi jako můj osobní HE stačilo. Jenže vzhledem k tomu, že ty jsi ty a píšeš co píšeš... to ještě bude zajímavé, tak šupenzí dál!

Hanetka

10)  Hanetka (08.08.2011 16:18)

jak už jsem psala jinde, to byla ale smutná kapitola. A jak se Jake teďka dozví, že bude táta, když mu Bella odjede? Já vím, otiskl se, ale stejně by to měl vědět. Já vím, no... počkám si. :(

Amisha

9)  Amisha (08.08.2011 16:10)

nim: Ech kolik kapitol? No řeknu to takhle to záleží na míře vyhrožování. Zatím neplánuju vím kam se chci dostat.Jenom se tam musím nějak logicky dokousat.

8)  nim (08.08.2011 16:04)

Opravdu se mi povídka moc líbí, ale ten Jacob mně mrzí Moc bych chtěla, aby byla Bella s vlky, ale je to věc autorky a ta je při svém psaní opravdu dobrá Chci se jen zeptat, kolik bude mít povídka přibližně kapitol, jsem napjatá jak kšandy

SarkaS

7)  SarkaS (08.08.2011 16:03)

Jaka jsem tam nečekala, takže mě nepřekvapilo, že tam nebyl, ale ten konec. Ten mě úplně dostal, jak ji vyprovázeli, chtělo se mi brečet. :'-( :'-(

sakraprace

6)  sakraprace (08.08.2011 15:37)

No ty voe, Zatracení vlkodlaci se svými otisky!!! Strašně se mi chtělo plakat, když letěla po schodech v očekávání, že tam bude Jake. :( A Charlie a ten odjezd, ty mě dorazili. :( :( Čeká ji budoucnost o kterou zatím nestojí a já jsem strašně zvědavá, jak k ní přijde.

Karolka

5)  Karolka (08.08.2011 15:28)

Takže... kostky jsou vrženy. Jen se obávám, že s Jacobem teď nebude mluvit ani klika od dveří...
Připadá mi, že všechny unáší nezvratný osud. A chce se mi křičet, aby se někdo (ale kdo?) tomu osudu vzepřel a zabojoval (ale jak?). Ty to naštěstí víš a určitě se o ně postaráš.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek