Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/les.jpg

Pochopení...

Mžikala na něj. Neschopná to pochopit. Znala to slovo a věděla, co znamená, ale nechápala souvislost se svojí osobou. Vždyť jí přece nic není.

„Edwarde, to je velmi sporné, jak jsi na to přišel?“ Carlisle vypadal zmateně a dokonce trošku nesouhlasně. Aby to mohl poznat, musel by slyšet srdce, a on ho neslyšel.

„Voní jinak, jakmile jsem ji uviděl a ona krvácela... Prostě jsem měl pocit, že to nezvládnu. Ale když pak otevřela dveře a já ji držel v náručí, všiml jsem si, že její vůně je zkažená hořkým podtónem.“

Nechápala, co to tam řeší. Za chvilku před ní stála sklenice a krabička. Vzala tu růžovou věc do rukou a nevěřícně zvedla oči k těm stvořením.

„Na co mají upíři doma těhotenský test?“

Dostalo se jí dvou vyprsknutí a jednoho zamračeného pohledu od Rosalie. Ona taky nakonec vyskočila a popadla ji do náruče.

„Pojď, povídat si můžeme později.“

Bella se zatvářila popuzeně. Takhle si to tedy nepředstavovala. Rose ji vynesla do koupelny. Mimochodem chirurgicky čisté. Ukázala jí na toaletu, založila ruce v bok a netrpělivě si začala podupávat nohou.

„Nehodláš se koukat jak čůrám, že ne?“

Pozvedla na ni obočí a ukázala ke dveřím. Rosalie chvilku stála, pak nerozhodně přešlápla a nakonec za sebou praštila dveřmi.

„Tak.“ Bella si sedla na záchod, oblečená a v rukách otáčela tou krabičkou. Těhotná...

Nezůstane sama. Něco jí po něm zbude.

Usmála se přes slzy. Pohladila si rukou břicho.

„Teď jenom doufám, že tam jsi, maličký.“

Vzala skleničku a už ani ne za půl minuty máčela tenký proužek. Položila ho na umyvadlo a koukala, jak kapalina postupuje a jak se objevuje první čárka a hned za ní zřetelně druhá.

Je těhotná.

Zadržela dech. Bude mít dítě. Co si k čertu počne???

Musí si najít práci a byt. Dveře do koupelny se rozrazily a mezi nimi proběhl krátký boj o to, kdo půjde dovnitř jako první. Nakonec to vyhrál Edward. Děsilo ji, jak se rychle přemisťovali. Jednu chvíli dloubal Rose pod žebra a druhou klečel u ní.

„Neboj se,“ prosil ji.

„Co se vlastně stalo, Bello?“  Znělo to malinko vyčítavě, ale víc soucitně.

„Já měla včera svatbu...“

Rychle prohlédl její ruce, ale po prstenu ani památka. Nechápavě na ni zvedl obočí.

„Neuskutečnila se. Jacob se... oti...“ Ruce se jí roztřásly.

„Ššš, bude to v pořádku, najdu ho a natrhnu mu prdel.“ Pohladila ji po vlasech.

„Rosalie!“ Zašklebila se na Carlislea. Nedokázala to pochopit. Opustil ji v den svatby. Lidská láska je tak slabá. A ta vlčí nebude evidentně o nic lepší. Chlupatí podvraťáci.

Ale nedokázala se v myšlenkách soustředit na nadávky, protože to zastiňovalo to, že Bella bude mít miminko. Ona bude mít v rodině miminko... Za žádnou cenu jí nedovolí odejít.

 

Koupelna byla plná upíru a Belle se dělalo nevolno. Nebála se jich už. Alespoň ne tolik.

Začala se zvedat a několik ledových paží vystřelilo kupředu, aby jí pomohlo.

Zachytila se o Edwarda. Netušila proč, ale ve chvíli, kdy jí přestal usilovat o život, jí přestal vadit. Vlastně pokud k sobě měla být zcela upřímná, možná už jí nevadil předtím. Hlavně ve chvílích, kdy se ji nesnažil vypít jako džus.

„Chceš si na chvilku lehnout?“ zeptal se jí. Věděl přesně, kde bude odpočívat.

Přikývla.

„Určitě si budeš chtít něco sníst, viď? Miminko potřebuje jídlo. A klid,“ štěbetala Rose.

Odvedl ji do místnosti plné knih a skla a velké pohovky z černé kůže.

„To je tvůj pokoj?“

Zastyděl se. Podržel jí dveře, dokud neprošla, a potom je za nimi zavřel. Otočila se dokola, aby si všechno prohlédla.

„Máš to tu takové...“

„Strohé?“ doplnil ji a díval se, jak přikývla. Zkusil se podívat na tu místnost jejíma očima a musel jí dát za pravdu. Pokoj byl dokonalý, ale jako by byl vystřižený z časopisu o bydlení. Neměl duši. Jako on sám.

Dovedl ji k pohovce a posadil ji. Zimořivě si protřela ramena.

„Je ti zima. Omlouvám se, my to nevnímáme.“ Vyskočil a šel pustit topení. Možná úplně poprvé za tu dobu, co tu bydleli.

„Kolik je správná teplota?“

„Dvacet dva.“

Nastavil to a pak se honem vrátil k ní.

„Bello, nechtěla by jsi se převléct?“ Do dveří strčila hlavu Alice. Zmateně se podívala na šaty potřísněné krví a hlínou.

„Já tu ale nic nemám.“

Alice si ji přezíravě změřila pohledem a za nanosekundu byla zpět. V ruce držela kupičku oblečení. Tepláky a bavlněné triko. Byl to šedý komplet.

Nejistě došla do koupelny a opatrně ze sebe sundala ještě před několika hodinami nádherné šaty. Položila je na pult vedle umyvadla. Přejela dlaněmi po korálcích. Některé byly utrhané a pryč...

Nechtěla plakat, ale... Úplně zoufalá se sesunula na dlažbu. Svírala ten cár látky a měla pocit, že tu místnost svými slzami vytopí. Nakonec si jenom ve spodním prádle lehla na satén a zbytek držela v náručí. Byla úplně vyčerpaná.

Sledovala, jak se světlo odráží od látky, a měla chuť usnout a nikdy se už neprobudit.

Ale v hrudi ji cosi zahřálo. Přece jenom měla pro co žít. Její dítě. Není Jacobovo, je jenom její.

Nakonec se těžce zvedla, po čtyřech dolezla do sprchového koutu a tam na sebe pustila vodu.

Seděla tam a nechala se omývat teplou vodou, která jí smývala líčidla a úplně zničila francouzskou krajku jejího spodního prádla.

Měla zavřené oči, a tak jenom slyšela, že k ní někdo přišel.

„Takhle tu nemůžeš zůstat,“ ozvalo se přiškrceným hlasem. Edward si vedle ní klekl a začal jí rozplétat zacuchaný cůpek, ve kterém už dávno nebyla lilie.

Měl studené ruce, ale pracoval rychle a jemně. Namydlil jí vlasy a pak je jemně opláchl. Nakonec ji zvedl a zamotal do obrovské osušky. Byl div, že jí nekoukal jenom nos.

„Zbavím tě toho prádla, ať nenastydneš,“ zašeptal a usilovně se snažil nemyslet na to, co dělá.

Dvěma trhnutími ji zbavil všeho mokrého. Přitáhl si ji do náruče a posadil na pult. Vzal velký vatový tampon namočený štědře do odličovacího mléka. Očistil jí obličej a pak se usmál.

„Máš hlad?“

Zavrtěla hlavou. Dole v přízemí něco upadlo. Byla to rána jako z děla až Bella bezmocně nadskočila.

„Rosalie, uklidni se, děsíš ji.“

„Co? Proč se zlobí?“

„Myslí si, že bys měla hodně jíst, protože děťátko potřebuje výživu.“

Položila si ruce na břicho.

„Tak jo. Pak vám to všechno splatím, slibuju.“

Nechtěla ale jíst se všemi kolem sebe, tak ji Edward nechal samotnou u sebe v pokoji s narvaným podnosem.

Když pak o hodinu později vešel zpět, našel ji spát s hlavou na opěradle. Vypadala úplně vyčerpaně. Ale spánek jí dodal klid. Zmizela ta zoufalost jejího výrazu.

Přinesl prošívanou deku a přikryl ji.

„Spinkej, holčičko, já už na tebe dohlídnu.“ Políbil ji na čelo a pak si sedl před ni. Přál si, aby byla jeho a to dítě co nosí mohlo mít jeho jméno. Nechal se s tím na chvilku unést. Tou možností. Snil s otevřenýma očima a snažil si nepřipouštět šrámy, které mu to jistě způsobí.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

maryblack

16)  maryblack (15.03.2012 03:22)

Bye

15)  Bye (10.08.2011 23:35)

"Neměl duši. Jako on sám." Hele, Ty taky dokážeš ve dvou holých větách člověka úplně zbourat, co?
No potěš, tady to vypadá na první hystorický "otisk" upíra. Edward je dočista jasnej případ!
„Zbavím tě toho prádla, ať nenastydneš,“ zašeptal a usilovně se snažil nemyslet na to, co dělá.
Uf...
No nic, čekám, že to ještě slušně zamotáš, jdu dál

HMR

14)  HMR (07.08.2011 08:09)

Končíme s humorem a vážníme??? Amishko je to krásné, něžné a jemné i ve své momentální beznaději, jen promiň mému já - jak bude Cullenovic rodina vychovávat vlka?

Amisha

13)  Amisha (06.08.2011 21:41)

Aničko máš ode mě mailík...

Anna43474

12)  Anna43474 (06.08.2011 21:40)

Už vidím ten happyend - svítící Edward, svítící Bella a malý rezavý vlček vesele skotačící okolo nich (ale fuj, tolik cukrkandlu )
I když je to smutné (no jasně, kdo nedoufal ve šťastnou budoucnost Blackových, ať jde do rohu na hanbu :p ), je v tom kousek naděje
Krááásně jsi to napsala, paní Autorko
TKSATVO

Janeba

11)  Janeba (06.08.2011 20:55)

Ježkovy zrakany, Ami , takhle normálně píšeš? To je nádhera, rozplývám se nad Edwardem a přeju si, aby to psisko běhalo pořádnej kus od ní a Cullenovi nad ní drželi ochrannou ruku!!!
Děkuji!!!

sakraprace

10)  sakraprace (06.08.2011 20:53)

Koukám, že dnes všechno opláču. Chudák Bella. Ale Edwad je zpět ve hře. A Rose se rozjíždí, trochu mě děsí
Romi, prostě nádhera :(

sfinga

9)  sfinga (06.08.2011 20:05)

Bos, taky si to myslím. Zrovna to tak teď píšu v Pumě

Bosorka

8)  Bosorka (06.08.2011 20:01)

Sfin - ano, i mě k tomu donutila! Proto nemám otisk ráda, příjde mi, že bere svobodnou vůli...

Bosorka

7)  Bosorka (06.08.2011 20:00)

JUPÍ

sfinga

6)  sfinga (06.08.2011 19:54)

Hele, vílo, co jsi to se mnou udělala? Já jsem normálně naštvaná na Jacoba
Vím, že za ten otisk nemůže, ale stejně...
A Edward? Tohle je ten ušlechtilej upír, kterého jsme si všechny zamilovaly
Člověče, opravdu se blíží konec světa. Já nadávám na vlka (Jacobe zacpi si uši)

Amisha

5)  Amisha (06.08.2011 19:33)

děkuju holky za reakce a nim, no za to poděkuj Bosorce (skandování umí )
Karolí, kapitola zařazena a děkuju za komentík
Sarko no jsem ráda, že jsi spokejená
A Bosí já zase ráno zkusím další...

Karolka

4)  Karolka (06.08.2011 19:29)

Ani nevíš jakou práci mi dá psát souvislé věty. Ta Bellina bolest a... a... tak já to teda napíšu a EDWARD!!!!!!!!!!!
Strašně si to užívám. Užívám si fakt, že vím, a že všechno zdání klame!
Miluju tvýho Edwarda (už jsem se o tom zmínila???), ať už je to v kterékoli povídce.

SarkaS

3)  SarkaS (06.08.2011 19:23)

Jo! Celou dobu jsem v to tajně doufala a ted se to konecne plni!!! Otazka je, nebude z ni nakonec svobodna matka zijici na druhe strane statu? :D :D :D

2)  nim (06.08.2011 18:54)

alespoň,že se zrychlil přísun kapitol jinak bych si opravdu radši dala Jacoba a Belu:( ale i tak se mi to mooooc líbí

Bosorka

1)  Bosorka (06.08.2011 15:54)

Jak jsem již říkala: trháš mě na kusy:'-( a já s nadějí vyhlížím světlé zítřky!
Užijte si to Edwardofilky!
PS: Jsi skvělá!
Edit: Ještě mi došlo, kurňa Rosalie - jak ta si to představuje? bych na místě Belly umřela strachy, při představě, že si mé dítě v domě plném upírů odře koleno....

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek