13.06.2011 [09:15], Amisha, ze série Vlčí srdce, komentováno 23×, zobrazeno 5299×

Jedna dívka, deštivé městečko a dva kluci. Stokrát omílané klišé a třeba to tentokrát bude jinak...

„Mami, vypni tu muziku!“

Dunění rapu se ozývalo celým domem. Bella si povzdechla. Určitě brzo ohluchne. Nebo spadne dům...

„Charlie se bude vážně zlobit, pokud mu do večera spadne dům.“

Nakonec se rozhodla k radikálnímu řešení. Spěchala po schodech do předsíně. Obratně se vyhnula bačkoře s nemožným květovaným vzorem a tak tak oběhla prázdnou láhev od vody. Docela štěstí na její smůlu. Jenom co si to pomyslela, přerazila se o svoji nohu a nebýt zábradlí, rozplácla by se v chodbě na zemi.

„Mami!“ zkusila to naposled. Samozřejmě se nedočkala žádné odezvy. Otevřela skříňku a s velkým úsměvem vypnula pojistky. Blažené ticho se rozlehlo domem a naplnilo jí uši a celé tělo až po prsty na nohou. Zhruba 2 vteřiny na to se ozval příšerný křik.

Rychle popadla bundu a vyběhla ze dveří, stejně už to měla tak tak do školy.

Venku se rychle přichytila zábradlí. Co na tom, že nepršelo už nějakých dvanáct hodin. Určitě by našla něco, po čem by se dalo uklouznout. Dobalancovala k náklaďáčku a když se jí podařilo najít klíče (jako vždy v poslední možné kapse), naskočila a nastartovala. Couvala vážně opatrně, dokonce dneska ani do ničeho nevrazila. Možná to bylo proto, že všichni sousedi v okolí pečlivě uklidili vše, o co nechtěli přijít. Po prvním týdnu co měla auto, totiž všechno neslo stopu červeného nárazníku. Vážně bylo skvělé, že on neměl ani škrábanec, ale soused od vedle takové štěstí neměl. No, nebyla její vina, že si koupil evropské auto, které nic nevydrží. Vždyť ho jenom lehce ťukla do kufru...

Anebo ta příhoda s poštovní schránkou. Byla si jistá, že kůl, na kterém byla přitlučená, musel být shnilý. Kdoví, kde to ta stará almara koupila, když se dušovala, že je týden starý.

Bella si to svištěla po ulici svojí obvyklou rychlostí a spokojená, jak je nízký provoz, si pohvizdovala. Netušila, že řev jejího náklaďáčku varuje vše živé v dosahu jako alarm, a tak se cesta vylidní, než dokáže Bella nechtěně nadělat nějakou škodu.

Zaparkovala na svém obvyklém místě a pořád nemohla pochopit, že má pro sebe tři stání oddělené betonovou zdí. Pravda je, že ty čáry jsou nějaký křivý a úzký...

Vyrazila do školní budovy. Dnes byla jako první hodina biologie.

Došourala se na své místo a začala si pomalu vyndávat věci na stůl, opatrně, protože i šňůrka od batohu může způsobit nemalé potíže. Soustředila se tolik, že si v první chvíli ani nevšimla hrobového ticha, které se rozhostilo kolem ní. Pan profesor si něco zapisoval na stole a nad ním se tyčil vysoký kluk a na něco čekal. Ještě nikdy ho tady neviděla. Byl nepřirozeně bledý, a to doslova zářivě kontrastovalo s barvou jeho měděných vlasů. Vypadal znuděně. Ruce vražené v kapsách a na tváři netečný výraz. Učitel mu vrátil papír a se slovy, ať se někde usadí, ho poslal do třídy. Sborové zašumění převážně dámské části osazenstva. Jenomže jediné volné místo bylo u ní. Povzdechla si a sundala batoh ze židle vedle sebe. Došel k ní a překvapil ji tím, že se zeptal, jestli si smí sednout.

„Jasně, jinde není místo.“

Překvapeně zvedl obočí. Všimla si jeho barvy očí, černé tolik, že nebyla ani vidět panenka.

Naklonil se k ní.

„Jmenuji se Edward Cullen, a ty?“

Chvilku se na něj dívala a přemýšlela, jestli se chce seznámit, něco se jí na něm totiž ani za mák nelíbilo.

„Bella. Bella Swanová.“

Usmál se.

„Těší mě. Jsem tu nový, myslíš že bys mě mohla trošku provést po okolí?“

Jeho oči se vpíjely do jejích a ona měla pocit, že se topí. Vůbec jí to nevadilo. Cokoliv chceš, křičelo její podvědomí.

Už chtěla odpovědět, když se ozvalo několik drobných ran do dveří. Učitel šel otráveně otevřít. Za dveřmi stála dívenka. Maličká s rozježenými vlasy a něco urputně vysvětlovala a jedna její paže vystřelovala směrem k Belle. Později si uvědomila, že vlastně ukazuje na jejího nového souseda.

„Musí... špatně... auto... otec... postará.“

Kantor po chvilce jenom pokrčil rameny a přes třídu zavolal

„Pane Cullene, vašemu bratrovi se udělalo zle a tady...“ „Alice“ skočila mu do toho.

„Takže vaše sestra Alice by chtěla, abyste ho odvezl k vašemu otci do nemocnice.“

Bella nechápala, proč se na to malé stvořeníčko tak ošklivě zamračil.

„Brzy se uvidíme.“ Zašeptal směrem k ní a vyrazil ze dveří.

Belle naskočila husí kůže. To je ale divnej kluk, pomyslela si.

Zbytek vyučování proběhl v klidu. Dvě modřiny na stehně a jedna na paži. Tomu se dalo říkat i úspěch. Ploužila se z poslední hodiny, když jí začal vytrvale zvonit mobil. Otráveně zastavila a vyndala tu kvílící věc.

„Hm.“

„To je mi tedy uvítání, ty nevíš, jak se chovat?“

Protočila oči, ale malý úsměv jí prozradil, že je ráda.

„Jsem ještě ve škole, nemám čas. Co chceš?“

„No technicky jsi ve škole, ale nevím nakolik je náročné dojít k autu přes školní pozemky, Bello.“

„Jacobe?“

Ozvalo se zasmání přímo za ní. Trhla sebou.

„Ty jsi ale pitomec, Jacobe Blacku!“

Praštila ho do ramene. Zakníkl jako holka.

„A ještě jsi bačkora.“

Rychle vyběhla k autu ve snaze to stihnout dřív, než ji dožene. Takřka už držela za kličku, když ji strhl na dveře a svoje prsty zabořil do jejích žeber. Bezmocně se svíjela a snažila se ho praštit batohem.

„Já se počůrám.“

To ho obměkčilo a tak oba klesli na zem. Bella zhluboka oddechovala.

„To mi jednou zaplatíš.“

„Nemusím ti snad připomínat, že jsi si začala.“

Pokývala hlavou a pak se na něho usmála.

„Máš pravdu, uvařím večeři, jo?“

„Nene, dneska tě zvu já k nám do rezervace, bude táborák.“

Bella velmi nápadně zčervenala. Jacob ji chvilku pozoroval a pak se zasmál.

„Přísahám, že tě nenechám spadnout do ohně.“

„To nebyla moje vina, to bys měl vědět.“

„Jo, jo, ta proklatá větev ti skočila přímo pod nohy. Myslel jsem, že mě Charlie nenechá k vašemu domu přiblížit na půl míle.

„Jak jsi se sem vlastně dostal?“

„Svezl mě táta, ale už jel zpět. Jsem na tebe plně odkázaný. Prosím, že mě odvezeš domů.“

„Ty bys byl úžasné štěně, Jacobe.“

Měl obrovské hnědé oči a ty na ní upíral tak intenzívně, že měla pocit, jako by ji zalilo slunce.

„Tak si naskoč. Kam se to cpeš? Na korbu, jako hodný pejsek.“

„Nesnáším psy,“ povzdechl si.

Nakonec mu dovolila jet důstojně s ní uvnitř kabiny, ale nesměl jí povídat do řízení. A když se jednou neudržel a dovolit si ji upozornit na fakt, že příkopem se nejezdí, začala mu zase vyhrožovat, že půjde na korbu.

Domů dojeli o hodinu a třicet pět minut později. Bella vyskočila a šla se rychle převléknout. Jacob mezitím přemýšlel, jestli jí z bezpečnostních důvodů neponičit auto. Celou cestu krom silnice hlídala i slimáky a žáby a neváhala trhnout volantem pokaždé, aby tu nebohou potvůrku zachránila. Dvakrát mu bylo fakt horko. Jednou, když tak tak včas změnila směr, aby se vyhnula kamionu; a to nezapomněla nadávat, jak jsou tihle řidiči bezohlední. A podruhé, když zachraňovala kdovíco a málem nabrali traktor zezadu. Marně se jí snažil vysvětlit, že tohle vozidlo nejezdí víc než třicítkou.

Nakonec se spokojeně opřel o zeď domu a čekal. Občas uslyšel větší ránu, a ani nechtěl vědět, o co se přerazila tentokrát.

Po pár minutách vyběhla ven, vlasy měla sepnuté v drdolu a na sobě hnědý svetr a džíny. Vypadala krásně. Bez ohledu na její protesty jí sebral volant. Seděla celou cestu až do rezervace nafouknutá jako balon.

Když vystoupila, nezapomněla praštit dveřmi. Takřka hned si svoji chybu uvědomila. Přiskočila k autíčku a horlivě se mu začala omlouvat. Jacob pominul, že mluví s neživými věcmi.

„To mi spravíš! Je to tvoje vina.“ Ukazovala při tom na odlepený kousek laku. Jacob neměl to srdce říct jí, že už je odloupnutý hodně, ale opravdu hodně dlouho.

„Jistě, opravím, jenom co ty se naučíš řídit.“

Nehodlala se s ním hádat. Otočila se a vyrazila k ostatním. Připravovali věci na oheň a jakmile ji spatřili, několik tváří se rozzářilo.

Neviděla, jak ženy, co krájely maso, rychle schovávaly nože, aby se nepořezala. Rovnou dostala místo u již rozhořívajícího se ohně. Dívala se do plamenů a jenom relaxovala. Brzy se začalo stmívat a oheň nabral na barvě. Praskání ohně ji uklidňovalo.

Jacob ji sledoval z povzdálí. Usmíval se a cítil se spokojený. Takový celý.

Brzo, když byla hotová pečeně, přinesl jí větší kus.

„To je půl celého masa. Zajímalo by mě, jestli zbylo i na ostatní,“ zauvažovala Bella. Jacob s plnou pusou se usmál.

„Kdo zaváhá, nežhere.“

„Budu předstírat, že jsem ti rozuměla, ale měl bys vědět, že s plnou pusou se nemluví.“

Usmíval se, když jí nacpal pusu, jenom co to dořekla. Nadechla se, že mu vynadá, ale pak si to rozmyslela. Přece se neztrapní tím, že udělá stejnou chybu jako on. Později, když všichni dojedli, Billy začal povídat pohádky jejich kmene. Jacob seděl před ní v trávě, ona se mu probírala vlasy a splétala z nich dlouhé copy...

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

3)  Hanetka (13.06.2011 09:55)

Zlobivej Eda... a jak hezky umí lákat, bazilišek jeden. No jsem zvědavá, a ne málo...

2)  KalamityJane (13.06.2011 09:51)

1)  Bosorka (13.06.2011 09:23)

Běluše měla na mále! Ještě, že to Alice viděla
že by tentokrát zvítězil Jacob
Moc hezké!

«   1 2