11.01.2011 [16:15], Nebraska, Povídky jednorázové, komentováno 23×, zobrazeno 5815×

Pokud se chcete cítit nesví a nebýt si jistí, co si o tomhle máte myslet, čtěte. Pokud jste citlivé duše a křehké květinky, nečtěte.

Squick by se neměl líbit nikomu, teoreticky.

18+

Zasloužila si volno, určitě. Milovala dny, kdy mohla jen tak zmizet z Volterry, úplně sama. Procházela se úzkými uličkami, které byly v tomhle ročním období prakticky prázdné, pokud nepočítáme zdejší obyvatele. A ti se před ní raději schovávali do domů, zavírali okna, překotně odstrkovali gondoly od mol a spěchali pryč.

Jane Benátky milovala. Nevěděla, proč se před ní starousedlíci mají na pozoru a poznají, co je zač i přes kontaktní čočky a napodobování lidských pohybů. Tady o ní prostě nějakým šestým smyslem věděli a to, že se ta děsivá dívka zase vrátila, se rozkřiklo nečekaně rychle. A ona si díky tomu užívala pocit predátora. Divoká kočka, před kterou se všechna drobná, zbytečná zvířátka rychle schovají do děr a nor. Šramot jejich chodidel ve stínech a ustrašený šepot za zdmi. Tak ubozí!

Přes cestu přeběhla těhotná žena. Za ruku vlekla malého chlapce, který při pohledu na Jane ztuhl. Vzduchem se nesl pach čerstvé moči. Jane znechuceně pokrčila nos, jako by prošla hnízdem krys.

Pro ni lidé nic jiného nebyli. Hmyz, krysy, odpad. Pohrdala jimi. Proto si ke krmení vždy vybrala ty nejnákladněji oblečené, ty, kteří vypadali, že ve svém životě dokázali spoustu věcí. Ty, kteří ostatními opovrhovali. Odmítala se krmit obyčejnými zavšivenými turisty.

Došla zpět do nejlepšího zdejšího hotelu. Apartmá v nejvyšším poschodí jí dělalo radost a užívala si ho pokaždé, když tu byla. Majitel hotelu i zaměstnanci se jí báli – jejich strach cítila už od náměstí Svatého Marka - ale peníze, které od ní dostali, jim rozhodně nesmrděly. Pochopili, že jim od ní nic nehrozí, jen když se jí budou klidit z cesty. Neptali se, proč nikdy nechodí na snídani, proč si nenechá dovézt něco do pokoje, proč jim nedovolí, aby jí vyměnili ložní prádlo. Když odjela, oddechli si a věděli, že mají zase na pár týdnů pokoj.

Tentokrát přišla jen proto, aby se vykoupala a převlékla. Protože on už tu také byl. Vydal se na krátkou procházku přes Calatravi jen proto, aby vítr roznesl po městě jeho vůni. Jen proto, aby ji k sobě nalákal. Hrál si s ní. Sváděl ji. A ona to milovala. Byl jediný, kdo si s ní mohl dělat, co chtěl. Věděl to, a plně toho využíval.

Napustila si vanu plnou horké vody, aby ze sebe smyla prach a puch toho města. Teď chtěla vonět jen pro něj, chtěla, aby cítil jen ji, její podstatu. Nemohla se dočkat koupele, která na ni čeká v jeho domě. Nemohla se dočkat jeho. Horko a tupé pulsování v jejím rozkroku bylo mučivé. Ráda by ho nechala čekat, aby taky trochu trpěl, ale věděla, že to není v jejích silách. Byla jeho.

Cesta k jeho domu se jí zdála nekonečná. Když se jí do cesty připletla skupinka turistů, využívající mimosezónních cen, neovládla se a zavrčela na ně. Kníkali jako hejno podsvinčat.

A pak už stála před jeho prahem. Nemusela klepat. Věděl o ní. Jakmile za ní zabouchl dveře, nakázal jí:

„Svlékni se.“

Měla na sobě jen plášť, takže stačil nepatrný pohyb a stála před ním nahá. Vzrušilo ji, když viděla, jak se mu rozšířilo chřípí a lascivní úsměv odhalil jeho zuby.

„Připravil jsem ti koupel,“ zavrněl a otřel se nosem o její rameno. Dotyk jeho průsvitně bledé pokožky na jejích zádech jí způsobil mrazení.

„Bavila ses?“ zeptal se.

„Byl to diplomat,“ hlesla, zatímco ji vedl k veliké koupelně.

„Snažil jsem se sehnat někoho, kdo by byl hoden té pocty,“ řekl, když vstoupili na mramorovou podlahu.

„Je to jen koupel,“ uklidňovala ho.

„Je to jen ředitel pobočky banky,“ pokrčil rameny. Dovedl ji ke starodávně vyhlížející vaně na nožičkách, umístěné uprostřed koupelny. Z pozlacených kohoutků tekla teplá voda a ředila krev ředitele. Jane přijala nabízenou ruku a s jeho pomocí vstoupila do lázně.

„Zbožňuju, jak potom voníš,“ zašeptal. „Mám chuť olíznout každý koutek tvého těla.“ Natáhla k němu ruku a on to hned vyzkoušel na jejím zápěstí. „Hmmm,“ zamručel spokojeně. Pak se postavil, ucouvl o dva kroky, aby na něj měla dobrý výhled, a začal se svlékat. Jane začala dýchat přerývaně.

„Nikdy se tě nenabažím, kuřátko moje,“ oznámil jí, když si rozepl drahou brokátovou vestu. „Jsi moje múza. Jsi moje malá, zlobivá holčička.“

„Ano,“ souhlasila omámeně. Rozepnul si košili a odhodil ji na zem. Nebylo většího rozdílu mezi dvěma těly jejich druhu. Zralý muž, jehož kůže připomínala pergamen, a mladá dívka, sotva odrostlé dítě. Nejmocnější vládce a jeho služebnice. Ten nejvyšší a ta, která milovala moc.

Stál před ní, nahý, vzrušený. Pozoroval maximální kontrast mezi červenou vodou a téměř bílou pokožkou jejího těla.

„Teď se postav,“ vyzval ji. Poslechla. Červené kapky stékaly od jejího krku přes drobná ňadra, útlý pas a téměř chlapecké boky. Byl jako u vytržení. V očích měl obrovský hlad a chtíč a ona věděla, že za pár okamžiků budou jeho i její potřeby ukojeny. Předtím ale musela přijít poslední část jejich předehry, tak jako vždy. Ta nejlepší. Na pár vteřin se jejich role prohodí.

„Teď, Jane. Potrestej mě.“

Jeho tělo se sesunulo k zemi pod náporem bolesti, kterou mu způsobovala. Zatínal zuby tak silně, že se vyrýsovaly šlachy na jeho krku, vystoupily svaly na zaťatých pažích a hrudi, objevily se prázdné a nepoužívané žíly na jeho spáncích.

Měla ho v hrsti. Teď byl jen její. Byl v její moci. Mohla si s ním dělat cokoliv.

Mohla by ho zabít.

Na pár vteřin byla ona tou nejmocnější bytostí jejich světa, a to vědomí způsobilo, že její vzrušení vystoupalo k vrcholu. Nohy jí pod náporem prudkého orgasmu vypověděly službu a ona s mohutným cáknutím nekoordinovaně klesla zpátky do vody.

Krev byla všude. I na něm. Postavil se, nejdřív trochu nejistě, ale během okamžiku už to byl zase on, hrdý, mocný, dokonalý. S pobavením sledoval její ztěžklá víčka a líný úsměv. Vzrušení, které s návalem nesnesitelné bolesti zmizelo, bylo zpět, ještě silnější než dřív.

„Ty malá mrcho,“ zachraptěl. Jane se zasmála. Nebyl to smích dítěte, nebylo to pubertální chichotání dívky. Byl to vábivý a omamný smích dospělé, uspokojené ženy.

„Tak pojď, Aro,“ zašeptala. „Jsem jen tvoje.“

Milovala víkendy v Benátkách.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

3)  Gassie (11.01.2011 16:23)

Bylo to zajímavé a originální.
Ale souhlasím s Ajjinkou, toto nebude můj šálek kávy.

1)  Ajjinka (11.01.2011 16:09)

Wow, squick asi nebude zrovna můj oblíbenej žánr, ale když je někdo schopnej dát v povídce dohromady Bellu s Carlislem a myslet to úplně vážně, tak tohle je příjemná změna!
Navíc tam bylo zase to, co umíš jenom TY taková ta nepopiratelná nebraskoita
Teď snad jen...
Jeď, Aro, jeď!

«   1 2