Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/OZ.jpg

Epilog epilogu aneb Co se do „Občas zataženo“ nevešlo

-         Jak tráví věčnost Charlie Swan?

-         Stane se z Jacoba Blacka nakonec vlčí Alfa?

-         Jak to vypadá v domácnosti novomanželů Masenových?

Od dramatického pádu střechy ve Volteře uplynul jeden rok...

Charlie 1/3

 

Svůj dar už uměl ovládat víc než dobře. Nastěhoval se do denalijského domu a podílel se na jeho rozšíření o „ženské křídlo“, jak ho z legrace kdosi pojmenoval. Nejspíš Sasha. Její jazyk byl ostřejší než břitva a vždycky dokázal – ať vhod či nevhod – pojmenovat věci trefně. Proč se ale nejčastěji musela trefovat právě do Charlieho?

Nudil se. Strašně. Zpětně si vybavoval směšná lidská rčení o tom, že to nebo ono, by se dalo dělat věčně. Nesmysl! I ta nejzábavnější věc vám po nějaké době poleze krkem.

„A co vlastně pořád děláte?“ zeptal se jednou Eleazara, když všichni seděli v hale po návratu z lovu. Víckrát tu otázku nepoložil. Pán domu se totiž místo odpovědi jen zamilovaně podíval na Carmen. Charlie zvedl oči v sloup a odešel. Za sebou slyšel jen Sashin zvonivý smích.

Nakonec na to přišel. Přeci jen existovala věc, kterou se nejspíš dokáže bavit celou věčnost. No, pár století tedy určitě. Když si ze srubu, kde těch pár děsivých dní žili s Bellou a Jacobem, přenášel několik osobních věcí, narazil i na svůj rybářský ruksak. Nejdřív mu to přišlo jako nesmysl. Ryby už přece dávno nejí. A tak to nádobíčko sice vzal s sebou, ale doma ho hodil na dno skříně. Tehdy měl ještě práce nad hlavu a skoro rok si na tu věc ani nevzpomněl.

Jednou odpoledne, když se zase s prásknutím dveří zavřel ve svém pokoji (navztekaný na Sashu, která byla snad všude, kam se hnul a aktuálně se ho ptala, jestli neuvažoval o tom, že by si oholil knír), zůstal strnule stát a přemýšlel, jestli by se neměl odstěhovat a žít sám. Vždycky byl spíš samotář a dům plný upírů (a hlavně upírek) už mu dost lezl na nervy. Jo dřív, když bylo nejhůř, sbalil se a odjel na ryby...

S úsměvem se otočil ke skříni. Za půl minuty už s tím ováleným zaprášeným batohem sbíhal ze schodů před dům.

Jako naschvál seděla Sasha venku na zábradlí, na sobě letní šaty a rozverně houpala bosýma nohama. Vlasy jí na sluníčku zářily, stejně jako všechny kousky odhalené kůže. A že jich bylo.

„Kampak, Charlie? Na výlet?“ zeptala se vesele.

Charlie napočítal v duchu do pěti. Ona byla jediná na světě, která ho většinou donutila mluvit až příliš.

„Jdu na ryby.“ Už když to říkal, věděl, že se to neobejde bez dalšího vyptávání. Ta ženská by mohla být policajt. Chytrá je na to dost, napadlo ho.

Plavně seskočila dolů a zvědavě se na něj dívala.

„Na ryby? Proč?“

Ta otázka mu nejdřív připadala hrozně hloupá, ale pak si uvědomil, že pro upíra to není zrovna obvyklá činnost.

„Je tam nádherný ticho,“ vyjelo z něj. Pořád se na ni zlobil. Kvůli tomu kníru a vlastně kvůli všemu na světě.

Zvážněla, ale její oči se usmívaly pořád. Jinak to asi ani neuměla. Přišla až těsně k němu. Charlie se najednou nedokázal pohnout.

„A kdybys nějakou rybu chytil, co bys s ní udělal?“ zeptala se tiše.

Nebyl si tak úplně jistý, jestli ještě pořád mluví o rybolovu. Nadechl se její vůně. (Už mnohokrát předtím sám sebe přistihl, že to dělá. A to i v situacích, kdy by ji nejraději uškrtil. Kdyby to šlo...).

„Zase bych ji pustil,“ odpověděl.

 

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥

Jacob


Jake se vrátil z práce a už v chodbě ho přivítala nádherná vůně chystaného oběda. Zdálo se, že Nive umí skvěle naprosto všechno. Stačilo jí pár dní a celé La Push jí leželo u nohou. Milovali ji úplně všichni. Od malých dětí, přes puberťáky a maminky, až po ty nejstarší. Nejvíc ji ale miloval její manžel.

Nedočkavě vtrhnul do kuchyně, ale když se rozhlédl, čekalo ho zklamání. Nebyla tam. Na sporáku bublala ta báječně vonící věc, ale nikdo na ni nedohlížel.

Pak se ozvalo klapnutí dveří a k vůni dušeného masa se připojila jedna ještě mnohem krásnější. Držel ji v náručí ještě dřív než ho stihla přivítat. Nive měla co dělat, aby neupustila křehký balíček, který právě držela v rukou.

„Jaku... vajíčka,“ hlesla, ale to už jí vzal nákup z rukou a začal ji líbat. Jeho horké dlaně nejdřív hladily její vlasy a spánky, a pak pomalu sjížděly po krku, po holých ramenou a pažích až k bokům. Dotýkal se chladivé látky jejích šatů a už dávno zapomněl, jaký měl hlad, když před chvílí přišel domů.

Políbil ji na rameno a v tu chvíli si na něco vzpomněl. Kousek od ní odstoupil a ona celá zmámená a překvapená otevřela oči. Celou si ji prohlédl, jak tam stála v těch nicotných letních šatičkách a černým copem sahajícím až téměř k jejich spodnímu okraji.

Polknul.

„Nive... Vážně není dobrej nápad chodit takhle ven,“ začal a cítil se jako hlupák. Původně to chtěl říct mnohem razantněji a ne se zakoktávat.

Nechápavě se podívala na své oblečení.

„Myslíš, že je to příliš... příliš...“

Zase udělal krok k ní a s bušícím srdcem jí položil ruce na nahá ramena.

„Není to příliš. Je to přímo smrtící,“ hlesnul.

Zčervenala a sklopila oči.

„Je mi tu pořád strašné horko,“ kuňkla omluvně.

„Já tě chápu. Opravdu. Ale měla bys vidět a slyšet myšlenky zbytku smečky.

Vykulila na něj oči. Nikdy nepřemýšlela o tom, že by si jí někdo všiml.

„Promiň,“ vypravila ze sebe v rozpacích. „Já to v tom teplém oblečení nějak vydržím.“ (Tím myslela cokoli, co mělo dlouhé rukávy a nohavice.)

Zarazil se. Její tělo takhle blízko mu zpravidla nedovolovalo přemýšlet, ale právě teď ho něco v jejím hlase zarazilo.

„Jsi tu šťastná?“ zeptal se opatrně.

„Jsem šťastná všude, kde jsi ty,“ odpověděla. Její oči nikdy nelhaly. Mluvila pravdu. Přesto tam cítil ještě něco.

Sklonil se a políbil ji. Tentokrát jen krátce.

„Co kdybychom odjeli na Aljašku?“ nadhodil a pátravě jí hleděl do tváře.

„Na léto?“ Celá se rozzářila.

„Napořád.“

Chvíli se jen nevěřícně dívala, a pak mu najednou visela kolem krku a opakovala jen děkuju, děkuju, děkuju, děkuju...

„Amaroku,“ řekla, když se trochu uklidnila. Takhle ho oslovovala jen občas, většinou pokud šlo o vážnější věci. „Jak by se ti líbilo být Alfa, vůdce smečky.“

Zamračil se.

„Myslím, že o tom už jsme mluvili. Nemůžu Samovi vzít něco, co jsem mu už jednou provždy dal.“

Tajemně se usmála a pohladila ho po tváři.

„Já ale nemluvím o téhle smečce. Já myslím novou. Naši. Malou.“ Položila si ruku na ploché bříško.

Jacob zadržel dech. Jako ve snu se díval na svou ženu a její vše říkající gesto.

„Opravdu?“ vyklouzlo mu, i když už pochopil.

Přikývla.

Vzal ji do náruče a vyběhl s ní schody do patra.

Hrnec s na uhel spáleným gulášem musela Nive druhý den vyhodit. Už nešel umýt.

 

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥

Charlie 2/3

 

Přesně tohle potřeboval. Jen klid a ticho a les. Dokonce to bylo ještě lepší, než si pamatoval. Teď totiž ryby ve vodě slyšel a pokaždé, když se nějaká blížila k návnadě, napjatě čekal, jestli se chytí nebo ne. Jo, tohle ho zachrání. Ani se nebude muset stěhovat. Prostě – kdykoli ho ta ženská zase naštve, popadne ruksak a zmizí.

Ryby se od protějšího břehu klidily přesně ve stejnou chvíli, kdy uslyšel blížící se kroky. Příliš rychlé na člověka. Vodní plocha se v tomhle rameni jezera táhla do dálky dvou set metrů. Přesto okamžitě poznal, kdo je příčinou jeho zkaženého podvečera. No jistě!

Přikrčil se za vzrostlé keře a rozhodl se počkat, až zase odejde. Pokud ho neuvidí, nebude mít přece důvod zůstávat. Jenže ona tam pořád stála a rozhlížela se. A ryby se samozřejmě nevracely. Charlie dostal vztek.

Fajn! Takže se už zase neudržím a zase na ní budu vrčet! A tentokrát si dám záležet, aby konečně pochopila, jak je nesnesitelná. Že rok pod jednou střechou s ní je víc, než může průměrnej upír unýst!

Rozběhl se lesem podél břehu. Dokud to má ještě pěkně srovnané v hlavě. Byl tam za pár vteřin. Našel už jen hromádku šatů, včetně spodního prádla. Boty ne. Většinou je totiž vůbec nenosila. Na hladině se dosud čeřily kruhy.

Skvělý! Teď mi ještě ke všemu potrhá vlasce!

Zůstal tam stát, s rukama založenýma na prsou a pěkně v sobě živil hněv. Napadlo ho několik dalších jedovatostí, které jí vpálí, jen co se objeví. Trvalo to ale poměrně dlouho. Nepotřebovala se nadechnout. Právě přemýšlel, co tak dlouho může dělat na dně jezera, když se pár metrů od břehu objevila její hlava s mokrými hnědými vlasy. Nejdřív se zatvářila překvapeně a pak dokonce rozpačitě, ale nakonec se jako obvykle usmívala.

„Byla jsem opatrná. Návnady jsem se ani nedotkla,“ zasmála se.

Charlie si honem připomínal, co jí to vlastně všechno chtěl říct. Zase ho předešla a promluvila dřív. Ostatně, vždycky mu připadalo, že ta ženská je o dva kroky napřed, i když se snažil sebevíc.

„Budeš tam stát ještě dlouho?“ zeptala se se zájmem.

„A co když jo?“ reagoval a konečně vydoloval ten vztek.

„No... vlastně to nevadí,“ odpověděla Sasha. Její šibalský úsměv ho pokaždé neskutečně vytočil. „Já jdu ale z vody,“ dodala a to už se vynořila i zářivě bílá ramena.

Charlie jen otevřel pusu a o dva kroky couvnul. Policajt! Chlouba okrsku! Náčelník! Vždycky do každého perfektně viděl a pálilo mu to tak neskutečně, že se za pár let mohl dopracovat až na místo vrchního inspektora kriminálky v Seattlu.

Teď si ale připadal jako zajíc. Jak může mít upír pocit, že mu rudnou uši?!

Vystoupila až na břeh a celou dobu z něj nespustila oči. Konec konců, ani on se nedokázal dívat jinam než na ni. Bez ohledu na to, jak neslušné to bylo. A najednou zapomněl, čím ho vlastně tak štvala. Taky začal mít neodbytné podezření, že všechny věci, které kdy udělala, to jak mluvila, jak se tvářila, že to vlastně vždycky obdivoval.

Jen nemohl přijít na to, proč ho to pořád tak provokovalo. Odpověď ho samozřejmě napadla už dávno, ale to by musel spolknout velký kus chlapské ješitnosti, aby byl ochotný to přijmout.

Sasha došla ke svému oblečení, ale nezastavila se u něj. Velmi pomalou chůzí pokračovala k Charliemu. Ten se v tu chvíli dopracoval k naprosto heroickému výkonu, protože ten balvan vlastní pýchy dokázal spolknout. A ani to nebolelo. Šel jí naproti.

Ty dva kroky, které udělal, než se dostali těsně k sobě, jí dokázaly na tváři vytvořit ten nejkrásnější úsměv, jaký kdy viděl. Nebyla v něm ani stopa povýšenosti nebo škádlení. Sasha vypadala prostě šťastně.

Váhavě zvednul ruku a dotkl se pramenu mokrých vlasů splývajících dolů a špatně zakrývajících drobná krásně tvarovaná ňadra.

„Moc toho nenamluvím,“ řekl tiše a skoro omluvně.

Objala ho kolem krku.

„Právě teď mluvíš až moc.“ Zasmála se. A Charliemu to tentokrát ani trochu nevadilo.

 

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥

Bella a Edward


Anchorage Press

„Obyvatelé městečka Palmer oslavují. Každoročně udílená cena prezidenta Spojených států amerických pro nejklidnější a nejbezpečnější město v naší zemi tentokrát doputovala právě k nim. Sociologové i politologové dosud zkoumají tento neskutečný fenomén. Faktem ale zůstává, že nehodovost a kriminalita, která se ještě v loňském roce pohybovala v průměrných hodnotách, klesla během uplynulých dvanácti měsíců prakticky na nulu.“

Edward dočetl článek z ranních novin a usmál se na svou manželku. Vlastně novomanželku. Co je jeden rok ve srovnání s věčností?

„Za tohle bys možná mohla brát plat,“ smál se. „Jsi efektivnější než všechny zásahové složky dohromady.“

„Doprava a nehody jsou moje zásluha, uznávám. Ale s kriminalitou nemám nic společného,“ bránila se.

„Ne?“ zvedl obočí v hraném pohoršení. „A proč každému lumpovi ve městě přestane v pravou chvíli fungovat auto nebo pod ním praskne žebřík? Nesmím zapomenout na toho maníka, co sám sebe omylem zavřel v trezoru, který vykrádal, a pak byl ještě rád, že ho našli, než mu došel vzduch.“

Láskyplně se na Bellu podíval a chystal se pokračovat ve čtení novin. Otočil stránku a... přetrhla se v půli. Zacukaly mu koutky, ale nedával na sobě nic znát. Místo toho se pokusil otočit další list. Zase se přetrhnul.

Zavrtěl hlavou, jako by se tomu strašně divil, a vstal z křesla. Z konferenčního stolku sebral ovladač a namířil na televizi.

A obrazovka vybuchla.

„Ups...“ ozvalo se za jeho zády. Slyšel její tichý smích.

„Tos byla ty!“ otočil se k ní rozhořčeně. Hodlal tuhle hru hrát ještě malou chvíli.

Ona ho jen s úsměvem pozorovala.

„Hmm... nějaké potíže s ovládáním daru?“ zeptal se zamyšleně a pomalu se k ní blížil.

Zavrtěla hlavou. Oči jí zářily.

„Takže to samo?“ Zbýval už jen poslední metr.

Zase nesouhlas.

„Tak to přeci jen bylo sebeovládání.“ To už ji objímal a tuhle větičku šeptal do jamky klíční kosti.

„Miláčku, jestli mě chceš... nemusíš kvůli tomu pokaždé... demolovat... byt.... Stačí říct... Mě přemlouvat nemusíš.“ Jeho rty putovaly po jejím krku a výstřihu až k lemu trička.

„A s tímhle nic udělat nemůžeš?“ zeptal se nešťastně s pohledem na tu nepropustnou hranici.

Zasmála se.

„Není na tom jediná vada. To se nemůže roztrhnout,“ odpověděla.

Vzápětí se ozval zvuk trhané látky.

„Ups...“ zavrněl její manžel a s pohledem na její odhalenou kůži odhodil cáry toho hadříku. „Ale máš pravdu... není na tom jediná vada.“

 

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥

Charlie 3/3

 

Dávno nastala noc. Vlastně, svítání se rychle blížilo. Ještě pořád zůstávali u jezera. Už třetí den. Leželi pod stromem, náruč toho druhého neopouštěli ani na okamžik. Charlie se otočil na bok a už potisící si užíval pohled na ženu vedle sebe. Sasha měla zavřené oči a šimrala ho na ruce. Usmívala se. Nechápal, jak mu její smích mohl někdy připadat rozčilující. Taky mu došlo, že rybolov ho sice nějakých pár stovek let bude určitě bavit, ale na první místo seznamu oblíbených činností ho rozhodně nezařadí.

A víc. Vždycky si myslel, že mu samota vyhovuje. Teď se musel ušklíbnout sám nad sebou. Lhal si. Prostě se bál, že s ním žádná nevydrží. Jako Renée. Tak proč se znovu zbytečně vystavovat bolesti...

Sasha otevřela oči a oplatila mu jeho zkoumavý pohled. Tentokrát žádnou otázku nepoložila. Nechala ho, aby ji znovu líbal.

„Opravdu toho moc nenamluvíš,“ řekla pak s úsměvem.

Trochu se zamračil.

„Varoval jsem tě.“

Přetočila se na něj a její tvář mu zakryla výhled na blednoucí nebe.

„Ale tvůj způsob mlčení je nejkrásnější, jaký jsem zažila.“

 

 


Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2 3 4   »

67)  betuška (28.01.2015 17:56)

Trošku som sa hrabala v starších poviedkach a tuto takýto klenot!!!!
Nápad skvelý a ešte lepšie spracovanie
Ďakujem za úžasnú zábavu

Karolka

66)  Karolka (18.07.2013 23:29)

Přiznám se, že to byl naprostý adrenalin. Všechno jsem promýšlela až "za pochodu". Ale možná o to víc jsem si to užila. Děkuji.

SestraTwilly

65)  SestraTwilly (18.07.2013 20:59)

Krásna poviedka Karolka. A ten záver nemá chybu. Áro a jeho
banda dostali svoje Edward a Bella
našli svoje šťastie a skôr bonus Charlieho so Sashou si
dala tiež dokopy. To sa mi veľmi páčilo. Bola to síce
tvoja najakčnejšia poviedka,ale o to zaujímavejšia.

Karolka

64)  Karolka (09.07.2012 18:41)

Jalle, také moc děkuji.

Jalle

63)  Jalle (06.07.2012 13:00)

ďakujem za ďalšiu krásnu poviedku s Happy Endom, aach ten epilog epilogu

Karolka

62)  Karolka (13.06.2012 10:44)

Děkuju, Týnko.

Linfe

61)  Linfe (12.06.2012 21:47)

Ty jo bylo to super počteníčko :-) Díky

Karolka

60)  Karolka (28.04.2012 08:47)

haničko, moc děkuju. Jsi milá. Tohle bylo prázdninové psaní a jedenkrát v životě jsem zkoušela "tvořit" bez předem připraveného scénáře a byl to docela adrenalin.

59)   (24.04.2012 20:07)

děkuji moc za tu možnost číst tvé řádky
s každou další zhltnutou povídkou jsem víc a víc v úžasu nad tvým talentem
nebudu se už vyjadřovat k postavám a příběhu,to už tady mnohem lépe udělaly ostatní dámy
chtěla jsem jen říct,jak moc jsem si užívala tu hru se slovy,jejich melodii,příběh plynul úžasným tempem a bylo to vážně a jsem moc ráda,že čeština je tak barevná
děkuji

Karolka

58)  Karolka (07.10.2011 21:56)

Wow! KalamityJane! Veliké díky! Nemáš tušení, jak moc jsi mi zvedla náladu. Ještě jednou děkuju.

KalamityJane

57)  KalamityJane (07.10.2011 21:36)

Normálně tu brečím dojetím! Je mi blbý to znovu opakovat po dočtení každé tvé povídky, ale i tahle je naprosto úžasná a za srdce beroucí. Moc krásná a naprosto upřímně miluju všechny tvé povídkové postavy. I ty, které nejsou zrovna úplně na straně dobra... Skvělé! Díky za tuhle povídku!

56)  Deby (09.09.2011 16:42)

jo a abych nezapomněla,epilog epilogu byl fantastickej...každá jeho část,nedokázala bych říct,která se mi líbila nejvíc...možná ta,kdy Bella trhala Edovi noviny:D
Moc pěkný!:)

55)  Deby (09.09.2011 16:39)

Karolko zrovna jsem dočetla celou povídku...je mooooc krásná,doufám,že se ted nebudeš zlobit,ale...není tak krásná jako třeba Zoom nebo Kukačka či Žralok...nebo je to jen můj pohled,každopádně jsem u ní tak moc nešílela,nevím,čím to je...ale netvrdím,že se ti nepovedla! To ani náhodou...je to první povídka,kterou jsem četla,kde se Charlie stal upírem a myslím,že to krásně pasuje,Sashu jsem si oblíbila a jsem ráda,žes mu někoho našla;) Amarok Jacob nebyl tolik protivný jak ho znám,což je další skvělá věc (je to vlastně taky poprvní,co jsem od tebe četla povídku s Jacobem na scéně)...no obsah...parádaaa...ten nápad s magnetama...mluvit o upírech jako o "Těch",bylo taky moc dobrý!! některýma větama jsi mě dostala do kolen...myslím,že většinu z nich vypustil z pusy Jacob (jak jinak),jsem ráda,žes mu našla Nive...no a představa,jak Aro zakopl o svůj vlastní plášt,no nazdar:D a pád stropu...no to bylo taky něco...ještě na začátku,když zmizel Edward,fakt jsem se lekla! Ale máš štěstí,žes k té kapitolce napsala,že máš ráda happy endy:D jinak by mě asi trefil šlak,ale došlo mi,že bude s Carlislem,když napsalas,že doktor Cullen odjel...to bylo moc chytrý...

Takže jsem si díky tomu krásně zkrátila čas při čekání na další díl Žraloka (to víš,ještě mám prázdniny,tak se nějak nuda vyplnovat musí)

Děkuju za opět krásnej zážitek a jdu asi na další povídku nebo co...

54)  Bree (07.08.2011 11:15)

velmi vtipná povídka :-P

Karolka

53)  Karolka (15.07.2011 22:31)

Děkuju, Nikki, to mě těší. Tohle mě strašně bavilo. ;)

52)  Nikki (15.07.2011 22:19)

tý jo.. dnes jsem na tuto povídku narazila a dnes jsem ji i přečetla.. wau, to byla jízda moc pěkné, fakticky

Karolka

51)  Karolka (11.05.2011 13:19)

miamam: Mockrát děkuju. Moje Múza je trochu neurotička, takže se s ní občas těžko vyjednává. Jsem ráda, že se líbilo.

miamam

50)  miamam (11.05.2011 11:04)

Tak, dočteno... Chjo. Poslední kapitoly jsem nebyla schopná okomentovat, když to bylo tak napínavý, promiň... Krásná povídka - obsahovala podle mě motivy ještě na další dvě tři povídky, ale je to tvoje můza, že jo, taky si asi občas dělá, co se jí zamane:) Byla to prostě další libůstka "do sbírky"

Karolka

49)  Karolka (20.02.2011 16:58)

kamčí: Moc děkuju. Jsem ráda, že sis to užila. Já psaní rozhodně ano.

48)  kamčí (20.02.2011 16:53)

vážně krásná oddychovka, aten konec samá romantika...

1 2 3 4   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek