Sekce

Galerie

/gallery/VKV-p.jpg

PS: Povídka je psaná převážně nevážně =D

7. kapitola

Vlk k vlkovi sedá aneb Otisk je sviňa

Otočila jsem se na Edwarda a zkoprněla. Z koutků úst mu tekly sliny a místo očí měl srdíčka, jak to bývá v animovaných filmech. Tohle je špatné, velice špatné.

„Nečum tak na mě a běž za ní!“ ponoukala jsem Edwarda, který svou židli nenápadně přesunul o metr blíž ke mně. Můj hlas ho trošku probral, protože sebou polekaně škubl. Utřel si tlamu do rukávu růžové košile s modrými puntíčky a zatvářil se poněkud ublíženě. Přimhouřila jsem oči a snažila se vypadat zle, což mi problém nikdy nedělalo. Hlasitě polkl, i když vůbec nevím co. Ještě před chvílí tady vyplavil moře slin. Možná přeci jen mají s Jacobem něco společného…

Kvapně se zvedl, načež zakopl o Angelu a Tylera, kteří se oddávali své touze na podlaze jídelny. Potom vyběhl pryč. Ve skrytu duše jsem doufala, že to Edward Jessice rozmluví. Copak holka bláhová neví, jak daleko je Tibet? To by však Edward nesměl být takový vůl… tedy bejk! Raději jsem zvedla své ctěné pozadí a vydala se za ním.

Stál vedle Jess a divně rozhazoval rukama. Nenápadně, jak jsem to znala z akčních filmů, jsem se schovala za prosklené dveře, abych je lépe slyšela.

„Ani kolík?“ zaslechla jsem její udivený hlas.

„Ani ten,“ vystrčil na ní svůj pěstěný… chrup.

„Páni, jsi tak… tvrdý,“ žasla. Proboha, o čem se to baví?

„Chci to taky,“ vydechla a hladila ho po hrudi.

„Tady a teď?“ zeptal se. „Ano.“ Ne, to nemyslí vážně, přece tady nebudou… Ne, na to nemám žaludek. Edward se k ní sklonil a cucnul jí na krku. No fuj… Raději jsem se odebrala na latrínu v lese za školou, abych svůj obsah žaludku nevyklopila na někoho ve škole. Nebyla jsem natolik silná, abych se vrátila do školy, tak jsem nasedla na svůj prskolet a vydala se na místní pláž. Můj miláček trochu stávkoval. Není divu, když byl ještě včera na kousíčky.

Ale pár tub sekunďáku a několik rolí izolepy to spravily. Přesně jsem věděla, kdy jsem přejela hranice La Push. Poznala jsem to podle stop od Billyho vozíku. Včera mu na něj kluci koupili nový motorek, tak se teď proháněl celým La Pushským územím. Sem tam jsem zahlédla kaluž krve, nebo pramen šedivých vlasů. Určitě měli zase v noci houbičkovou párty a nikdo ho neuhlídal. Jsou nemožní.

Můj miláček opět chcípnul pět metrů před cílem. To snad není možné. Teď budu muset stopovat.

Sedla jsem si na jeden z pařezů a čekala. Přemýšlela jsem nad dnešním dopolednem. Je Jessica vážně taková nymfomanka? Proč se mi nikdy nesvěřila? A co Edward? Opravdu je tak tvrdý? Chtěla bych si taky sáhnout… Najednou jsem uslyšela nějaký divný zvuk. Otočila jsem se a v dálce si všimla pomalu se blížícího objektu. Po pár dalších metrech jsem si s radostí uvědomila, že je to Billy. Motůrek mu hlasitě předl, ale sem tam udělal drkotavý pazvuk. Smutně jsem si uvědomila, že po Jakově smrti se mu o něj nikdo pořádně nestará. Když však přijel ještě o něco blíž, všimla jsem si, že původcem onoho drkotání není motor, ale zhruba dvacetimetrová šňůra plechovek, kterou za sebou vláčel. No jistě, ten jeho pitný režim.

„Bello!“ zavýskal nadšeně, když dorazil až ke mně. Vrásky na čele se mu samým nadšením vyhladily. Usmála jsem se na něj jeho oblíbeným koňským úsměvem a pro lepší dojem jsem i zařechtala. Billy se začal smát a našponování vrásek bylo rázem tatam. Zase vypadal jako přešlechtěný buldok.

„Jak se daří, Billy?“ zeptala jsem se ho a beze slova se mu vyhoupla do klína. Zavrtěla jsem se, abych si udělala pořádné pohodlí. Účinek byl však opačný, cosi do mě začalo silně tlačit. Nevěnovala jsem tomu žádnou pozornost a objala Billyho jednou rukou kolem krku. Hlavu jsem mu složila na rameno.

„Hijé!“ zavelela jsem a boky se zhoupla kupředu. Billy sebou škubl, zkřivil tvář a zavzdychal. Oči mu zčernaly a od kol se najednou začalo silně kouřit. Prudce jsme vyjeli vpřed.

Těch pět metrů jsme ujeli za neuvěřitelných 20 minut. Vlasy mi cestou vlály, a tak měly nyní až překvapivý objem.

„Co tě za mnou přivádí, lvíčku?“ zeptal se Billy, když si všiml mé nádherné hřívy.

„Říkala jsem si, že na tebe přijdu povídat. Po Forks se proslýchá, že tady máte piráta silnic a Charlie říkal, že ti kluci koupili nový motorek, tak jsem se přišla podívat na to tvoje žihadlo.“

„Ten starý mýval ještě žije?“ podivil se. „Včera se tady tak sjel, že jsem ho měl problém dovést alespoň k hranicím,“ zasmál se mi do ucha a já sebou trochu škubla, povyskočila a na něco se nabodla.

„Ehm… to byl naviják,“ zamumlal Billy a snad i zčervenal. Jo, naviják, to bude ono. Dojeli jsme až před dveře a já Billymu pomohla dovnitř. Rozhlédla jsem se po domě a nestačila žasnout. Všude kolem byly fotky, obrázky nebo plakáty Jaka. Do očí se mi vehnaly slzy.

„Taky se ti tolik stýská?“ zeptala jsem se a ukázala na stěnu.

„Ne. Ale kluci se učili vařit houbičkový guláš a trochu jim to vyprsklo. Ty plakáty dobře zakrývají skvrny,“ přiznal a zajel do obýváku.

„Ach tak,“ řekla jsem a ještě jednou si tu nádheru kolem prohlédla. „Ehm… Asi ti z něj nic nezbylo, co?“ zeptala jsem se zdráhavě a po očku sledovala ledničku. Billy si povzdechl a záporně zavrtěl hlavou. Škoda, docela bych si dala. Oči mi přejely znovu celou místnost a zasekly se nad Billyho postelí.

„Billy?“ začala jsem pochybovačně. „Tohle přeci není Jacob.“ Ukázala jsem na plakáty Setha Clearwatera jen v otrhaných trenýrkách, které visely nad postelí. Billy se zakuckal a posléze začal dusit pivem. Rychle jsem k němu přiskočila a začala ho bušit do zad. Všimla jsem si přitom jeho mužných svalů, což trochu mou pozornost rozptýlilo, a tak jsem si ani nevšimla, že Billy zvedá ruku ve smířlivém gestu. Rychle jsem ruku stáhla a začala se mu omlouvat.

Stále jsem si ho však nepřestávala pochybovačně měřit. Proč tu má propána fotky Setha? Propalovala jsem ho pohledem. Uh, má tak krásné a upřímné oči. Všech pět.

„Ty mi darovala Sue k narozeninám,“ vymlouval se, ale já mu to nebaštila.

„A proč je máš nad postelí? Tam jsou snad taky fleky?“ vyzvídala jsem.

„Ehm… dalo-dalo by se to tak říct,“ vykoktal ze sebe. Byl tak roztomile nervózní. Ret mu cukal pod náporem tiků a v očích měl stejně oddaný výraz jako bejk na obědě. Pozoroval mě a já jeho. Proč jsem si nikdy nevšimla jeho dokonalého těla? Proč mě vždycky zajímal jenom jeho Jacob? Proč, když je jeho táta o hodně hezčí a nemá blechy. Na tváři se mu objevil úsměv a začal si broukat melodii z Titanicu. Po tváři se mi snesla slza a v rychlosti jsem ho objala. Konečně se vzpamatoval a promluvil.

„Zacláníš mi, Bello!“ řekl naštvaně a odstrčil mě. Podíval se na místo, kde jsem před chvíli stála a tvář se mu zase rozjasnila.

Nechápavě jsem následovala jeho výraz a pohledem zastavila na plakátu Setha. Řekla bych, že nezakrýval jen tak ledajaké fleky. Ale ne! To znamenalo…

„Billy?“ fňukla jsem. „Billy! Sakra, Billy, vzpamatuj se,“ třásla jsem s jeho vozíkem, ale s ním to nepohlo. Naštvala jsem se a odjistila mu brzdy. Jelikož měli obývák v mírném kopečku, vozík ihned zmizel někde ve vedlejší místnosti, kde se ozvalo tříštění skla. Dobře mu tak. S pocitem zadostiučinění a radostným pískotem jsem se vydala zpátky domů.

Štrádovala jsem si to po značce pěší zóny ven z La Push. Prskolet jsem zlomila v půli a strčila si ho do batohu. Od minulé návštěvy Makra mám doma izolepy víc než dost. Akorát jsem míjela přeškrtnutou ceduli La Push, když v tom jsem z lesa slyšela zpěv. Nebo spíše krákání.

„Mám rád vůni tvý kůže, hřej, když můžeš mě hřát,“ po chvíli jsem si uvědomila, že jsou mi ty přeslazené hlasy povědomé. Zastavila jsem, vytáhla z kapsy dalekohled a zahleděla se do lesa. Viděla jsem však jen tmu, divné. Pak jsem si uvědomila, že jsem nesundala krycí klapky. Rychle jsem to napravila a znovu se podívala do lesa.

Na jednom padlém stromu seděl Seth. Byl ke mně zády. Divně se u toho nakláněl, vypadalo to, jako by se houpal. Teď už byl slyšet hlas jen jeden, a to Sethův. Měla jsem snad předtím halušky? Než jsem si však stačila cokoliv vysvětlit, Seth spustil znovu. „Tak už přestaň si hrát, já to mám taky rád.“ Byla jsem vážně mimo. Seth se najednou začal klepat, ruce zatínal v pěst. Ještě tak, aby se přeměnil. Jenže se z jeho hrdla vydrala další slova: „Budeš zámek, já klíč, kterým ty otočíš, a projdem spolu pak rájem.“

Sjela jsem pohledem níž. To jsem však asi neměla dělat, protože v tu samou chvíli se z pokleku začala zvedat střapatá hlava. Byl to Paul! Žaludek se mi trochu zhoupl při představě, čeho jsem právě byla svědkem. Ti dva se na sebe stále zamilovaně koukali. Pak Paul sklopil pohled, skousl si spodní ret a bylo jen slyšet zvuk zapínajícího se poklopce.

Tak tohohle jsem svědkem být určitě neměla. Z hrdla se mi ozvalo hlasité zaúpění, když se Seth k Paulovi přitisknul a věnoval mu dlouhý polibek. Oba mě zpozorovali a rozpačitě mi zamávali. Rozeběhli se ke mně a za chvíli už stáli naproti mě.

„Ahoj, dračice,“ zvolal šťastně Seth. No jasně, Jacob se jednou prokecnul a přezdívka mi zůstala.

„Ahoj, štěně,“ opětovala jsem mu pozdrav. „Takže… vy dva?“ zeptala jsem se a znechuceně se uchechtla.

„Však víš, jak je otisk silný,“ usmál se nervózně Paul a poškrábal se za uchem. Proboha, ty jejich blechy. Raději jsem o pár kroků ustoupila. Myla jsem se před měsícem, takže teď mám alespoň na půl roku pokoj. Jo, umyju se až na Vánoce.

„Jo, chňapu. A Billy to ví?“ zeptala jsem se a otočila se směrem k jeho domu, ačkoliv jsem ho neměla šanci vidět. Jacob se rád schovával, tak mají místo bílé fasády vojenské maskování a dům tak splývá s okolním okolím.

Sotva jsem to však vyslovila, Paul si Setha natiskl ještě více k sobě a zavrčel.

„Jo, chtěl mi ho přebrat,“ podíval se vražedně stejným směrem jako já.

„Ale no tak, čumáčku. Přece víš, že miluju jenom tebe,“ usmál se Seth a políbil ho.

„Ehm… Tak myslím, že vás u toho vrkání nechám o samotě,“ řekla jsem a chystala se odejít, když mě Paul zastavil.

„Jo, Bello, něco pro tebe mám.“ Oči se mi rozsvítily a úsměv roztáhl. Podal mi nějakou malou kartičku. „Myslím, že tahle ti chyběla.“ Podívala jsem se na ni a přestala dýchat. Vždyť to je poslední pokémonská kartička s Picachuem.

„Kde jsi ji sehnal?“ zeptala jsem se šťastně.

„Jacob ji měl schovanou mezi svým spodním prádlem,“ odpověděl. To zablešené psisko!

 

ReeAjjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

7)  Jalle (16.05.2012 18:16)

toto by malo byť sfilmované

ireen

6)  ireen (04.04.2012 12:05)

Pokémonská kartička mezi Jacobovým prádelkem

anetta

5)  anetta (21.03.2012 13:00)

Twilly

4)  Twilly (15.12.2011 16:58)

eMuska

3)  eMuska (25.04.2011 12:06)

košeľa kvapky tibet billy seth&paul vy dve

SarkaS

2)  SarkaS (21.10.2010 10:43)

Karticka mezi spodnim pradlem... to chapu ze ji to nastvalo..

ambra

1)  ambra (30.04.2010 23:24)

Ajjinko, po třech odstavcích ležím pod stolem, tohle nemůžu musím zítra od první kapitoly, protože jak neznám okolnosti, určitě mi některé vtipy ještě unikají. Dobrou s kobrou, zítra mě tu máš

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek