Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/zlat%C3%A1%20r%C5%AF%C5%BEe.jpg

Jak to bylo dál po návratu domů? Omlouvám se za tuhle nudnou pasáž, která tu už byla tolikrát, ale nějak mi to bez ní nepřišlo kompletní.

Obrovské díky a ponížené úklony věnuji Kecince a Karolce za neskonalou trpělivost a opravu téhlé kapitoly. Díky...

Po dvoudenní cestě byli konečně doma, Bella koukala na Edwarda tak vroucně, že se mu z toho málem podlomila kolena. Byl tak šťastný. Kluci je chvilku pozorovali a pak bez varování popadli Edwarda, táhnouc ho na lov. Bella mu jenom zamávala a šla se přichystat, aby, až se vrátí, ho mohla přivítat jak se sluší a patří. Došla do ložnice, kde vzala ručník a odebrala se do vany, však to taky už potřebovala. Rozpustila svoje dlouhé kaštanové vlasy, které jí sahaly do půli zad, kde se v měkkých vlnách vlnily, pomalu se nořila do voňavé pěny. Zavřela oči a těšila se, jak bude rukama klouzat po svalech svého muže, už je to tak dlouho…

Z přemýšlení jí vytrhlo až tiché chichotání. „Hodláš čekat, až ta voda vinou tvé teploty zmrzne?“ smála se jí Alice. Bella se zamračila a otevřela oči, aby zjistila, že z vody se už vůbec nekouří a že pro ni nemá rozdílnou teplotu. A sakra.

„Jak dlouho?“ Alice se jenom zvonivě zasmála. Něco málo přes pět hodin. Pak že upíři nedokážou snít. Bella si rychle umyla vlasy svým jahodovým šamponem a už chtěla letět do skříně. V tom jí zabránila natažená ruka s nějakým balíčkem. Alice se potutelně usmívala, konečně dojde na její vybrané prádlo. Pravda, musela ho několikrát měnit, protože móda je neúprosná a strašně rychle se mění. Bella na ní zírala s otevřenou pusou. Byla jí naprosto vděčná. Tolik se těšila, až se bála.

Když Bella došla do ložnice a rozbalila balíček od Alice, málem ji šla uškrtit. Převlékla se a došla k zrcadlu. Zalapala po dechu. Dobře, no snad to bude mít kýžený účinek. Vzala si na těch pár nití župan a šla se naaranžovat na postel. Když si lehla, zavřela oči. Ne že by mohla spát, ale představovala si, co za chvilku nastane. Tolik se těšila. Náhle ucítila na své tváři studený dech, mírně pootevřela rty a lehce se naklonila na bok, aby mohla lépe obejmout a polaskat svého muže. Pomalu otevírala oči a v tom ztuhla.

„Emmette!“ Rychle se vyšvihla do sedu a upravila župan, aby skryla, co odhaloval. Ještě že už se nemůže červenat.

„No ne, že bys nebyla kus a k nakousnutí, ale já mám rád svoje tělo a Rose by mě roztrhala, že ani zázrak by mě už neposkládal dohromady.“ Usmíval se Emmett, ale u toho už tahal Bellu na nohy. „Jdeme, krásko. Tohle bude muset počkat na později, protože rodina ti odmítá vydat Edwarda na pospas.“ Bella si začala něco mrmlat, ale šla za tím otravou. No šla, on jí vláčel za sebou.

Když došli dolů, něco se jí zdálo divné. Všichni stáli pod schody a čekali na ně. Alice se culila. Tak teď jí definitivně uškrtí. Ona to věděla, ta mrňavá zákeřná potvora. Nechala mě dvě hodiny česat a upravovat a grrrr…

„Kde je Edward?“ Raději změnila Bella svoje myšlenky, jinak by se poprala s Jasperem. On by ji nikdy nenechal ublížit Alici.

Rose přišla k Belle a vzala jí za ruku. „Pojď se mnou. To bílé prádlo má svůj důvod.“ Zavedla jí se zakrytýma očima do své ložnice, tam jí pohled odkryla, aby viděla figurínu oblečenou do svatebních šatů.

Bella zalapala po dechu, a kdyby mohla, plakala by. Došlo jí, co to mělo znamenat. Oni jí po stu letech chtěli dopřát svatbu, která by měla šťastný konec. Ne jako ta první...

V ten den byla tak nervózní. Strašně se bála i přesto, že už je upír. Že upadne nebo na někoho něco zvrhne. Ale to se nestalo. Alice kolem ní nadšeně poskakovala a upravovala jí vše. Všechno bylo připraveno, všechny kytice ve správném úhlu, správné barvě. Všichni byli přichystaní upravení a natěšení, až na jednoho. V okamžiku, kdy měla dojít největšího štěstí a provdat se za lásku svého života, se něco pokazilo… Pamatuje si to, jako by to bylo včera. Alice jí dávala posledního motýlka do vlasů, když v tom se jí rozostřil zrak a ona upustila vše na zem.

„Edwardova budoucnost právě zmizela. Jak je to možné? Vždyť je s Jasperem?“ V tu ránu se rozletěly dveře a dovnitř vběhl Emmett s vyděšeným výrazem a začal nám vyprávět, jak jim unesli Edwarda přímo před nosem a oni se nemohli ani pohnout. Byl úplně zdrcený. Vyprávěl, jak se tam objevili tři upíři, které nikdo z nich neznal a oni se náhle nemohli pohnout, a tak zabránit odvlečení Edwarda. Až později jsme zjistili, že upíři byli čtyři, jenom Alec se nenechal vidět. Byl to on, kdo je zmrazil a nám pak trvalo sto let, než jsme ho našli.

Teď tu stojí a dívá se na krásné svatební šaty tolik jiné než ty první, ale o to víc pohádkovější. Rose ji chvilku nechala, aby se mohla nadechnout, i přesto, že to vůbec nepotřebovala. Bella pomalu lehounce vzala do ruky lem šatů, aby si je prohlédla. Jemná látka jí klouzala po prstech. Byly tak jemné. Shodila župan a mezitím jí Rose šaty sundala z figuríny, otevřela spodní lem sukně, aby do něj Bella mohla vklouznout. Zašustilo to, padly jí jako ulité. Rose si Bellu otočila a zapnula korzet.

„Tak, teď už jenom vlasy a líčení,“ zpívala ode dveří Alice a za sebou vláčela kufr plný líčidel přímo na tuhle událost. Bella si říkala, kdy tohle stihly naplánovat při tom všem hledání. No, Alice je prostě Alice. Bella tiše seděla a nechala jí pracovat. Už si zvykla a nechtěla jí odporovat. Hlavně se moc těšila. Copak asi dělá Edward?

 

Pohled Edwarda

Pořád jsem nemohl uvěřit, co se všechno semlelo. Sto let! Páni! Tolik času promarněného v temné kobce. Když mě Bella našla, nemohl jsem uvěřit svým očím. Byl jsem tolik slabý, že jsem v první chvíli myslel, že mám halucinace. Odmítal jsem totiž striktně jejich stravu, takže mě nechali vyhladovět a snad doufali, že se pak na někoho vrhnu. Odolal jsem.

Ale byla to ona. Stála v těch rozražených dveřích jako anděl pomsty. Náhle jsem jí měl v náručí a leželi jsme na zemi. Po chvilce tu s námi byla celá rodina. Když se Bella začala zvedat a já taky, nechtěl jsem jí už nikdy pustit. Ale najednou se usmála, pronesla něco, jako: za chvilku jsem zpět a zmizela. To už jsem ale byl v objetí celé rodiny. Byli tolik šťastní a já s nimi.

Esmé se ztratila chvilinku po Belle. Kam to proboha šly? Odpověď přišla záhy. Emmett mě podepřel a vyšli jsme na kamennou chodbu směrem k hlavnímu sálu. Jenom jsem doufal, že to není to místo, kam šly ty dvě. Samozřejmě bylo. Když jsme vcházeli, něco nebylo v pořádku. V síni bylo o jednoho míň. Byl tam Marcus, Caius a Jane a Alec. Ale kde je Aro? Rozhlížel jsem se, až se můj pohled zastavil na Esmé, která se usmívala takovým zákeřným zvlášť spokojeným úsměvem.

Náhle mi to došlo. Stála u hromádky svíjejících se částí těla a po sále byly ještě další čtyři. Proboha, oni roztrhali Ara!

„Já ne, to Esmé,“ přišlo mi myšlenkou od mé usmívající se ženy. No páni! Potom Bella sáhla za sebe a něco po mě hodila. Automaticky jsem to chytil. Jenom mi nějak nedocházelo, co to je. Emmett se na mě asi nemohl koukat, protože mi odšrouboval víko a strčil mi to pod nos. Víc nápověd jsem nepotřeboval, byla to krev z pumy.

Naráz jsem ji vypil. Byl to neuvěřitelný pocit po tolika letech. Už abych mohl jít na pořádný lov a měl zpět svou sílu. Pořád se ale všechno odehrávalo, jako by mimo mě, jako přes tlusté sklo. Jenom jsem pochytil, že se objevili vlkodlaci a Caius se přidal k Arovi. A pak oheň a náhle auto a cesta domů. Ani nevím jak, objevil jsem se Belle v náručí a ta mě konejšivě hladila ve vlasech. Bylo cítit, jak je šťastná a já s ní.

Když jsme dorazili domů, kluci mě okamžitě odvedli na lov. Prý - abych měl dost síly a tu já chtěl mít. Pořád se mi hlavou honily myšlenky na Bellu, vůbec se mi od ní nechtělo. Pil jsem tolik, jako bych chtěl těch sto let dohnat. Úplně to ve mně žbluňkalo. Ale oči jsem už zase měl zlaté a síla byla taky zpět.

Vraceli jsme se domů a už jsem měl nakročeno ke schodům a do naší ložnice, ale Alice mi to nedovolila. Málem přišla o hlavu. Ukázala mi svoje myšlenky a v nich byla naše svatba. Vztek mě okamžitě přešel a ochotně jsem se nechal vláčet do nějaké místnosti, kde bylo pro mě přichystané oblečení. Nemohl jsem se dočkat. Bylo to od nich neuvěřitelně krásné. Převlékl jsem se a čekal, až pro mě přijdou. Slyšel jsem, jak Rosalie ladí piano a jak po domě probíhají přípravy. V tom vešel Carlisle a usmíval se.

„Ne že bych čekal, že se bude minulost opakovat, ale Esmé nedala jinak, než abych tě šel pohlídat.“ Usmál jsem se zpět a doufal, že dneska to vyjde tak jak má. Konečně.

Emmett strčil hlavu do dveří a jenom na nás mrkl. To asi mělo znamenat, že jdeme. Byl jsem tak nedočkavý a zároveň tolik vyděšený. Když jsme vešli do haly, málem jsem to tu nepoznal; všude samá květina. Nádhera. Šel jsem na svoje místo a netrpělivě čekal na svou nevěstu. A potom mi upadla čelist…

 

Nastal čas. Bella se zhluboka nadechla a zavěsila se do Carlisla. Spolu vykročili po schodišti do prostorné haly, kde bylo tolik květin, že Bella přemýšlela, kolik květinářství Alice vykradla. Usmála se nad tou myšlenkou. Ne že by toho Alice nebyla schopná, ale oni to nemají zapotřebí.

Když se rozhlédla po hale, její pohled se utopil ve dvou zlatých očích a v tu chvíli nevěděla nic o nějakých květinách nebo čemkoli jiném. Carlisle byl šťastný, že se mu povedlo ji dovést k oltáři bez toho, aby uličkou proběhla jako neřízená střela. Obřad byl pohádkový a dlouhý. Oba se nemohli dočkat, až bude po všem a oni se budou moct ztratit. Ještě že přesvědčili Alici, aby nemuseli předstírat hostinu.

Šťastný pár vyběhl z domu a nehleděl na malou upírku, která se snažila jim ještě lecos vnutit - tu kufr, tu nějaký jiný nesmysl. Běželi k rychlému autu Aston Martin, které stálo před domem. Vyjeli, aniž by se ohlédli.

„Doufám, že je ještě uvidím,“ povzdechla si Esmé.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

ireen

5)  ireen (04.04.2012 18:13)

TO BYL FOFR!

Linfe

4)  Linfe (10.10.2010 11:30)

Páááni tak to vzalo teda rychlej spád. A nudný to nebylo ani maličko. Tak já rychle pokračuju dál jo?

ambra

3)  ambra (22.06.2010 18:13)

Nudná pasáž?!?! No, v porovnání s minulou kapitolou asi klidnější... I když moje srdce si to možná tak úplně nemyslí... ;)

sakraprace

2)  sakraprace (26.04.2010 10:13)

Uáááá, co mi to děláš, fňuk. Ještě, že jsem sama doma. Sedím tu a řvu jak malej fakan.:) Nádhera!!!! Kapku to rozdýchám a jdu na další

1)  MishEL.6 (20.04.2010 18:51)

TO BYLO KRásné!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek