Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/zimn%C3%AD.jpg

Tak... Není to úplně třeskutě vtipné. Ale nezapomeňte:

Finis coronat opus!

 

 

Konec korunuje dílo! :-)

 

Od jara bylo všechno špatně. Chyběl jen krůček, abych mamince přiznala, že role hrdinky vážně není pro mě a že se ráda vrátím k ní a Philovi.

Jaro – naprostý děs, léto – katastrofa. Po pár měsících klidu mě znovu začaly budit noční můry. Zhruba v polovině prázdnin se změnily. Nedokázala bych přesně popsat, proč mě ty zdánlivě klidné obrazy tak děsily, proč jsem se budila s křikem, ubrečená a zoufale smutná. Objímala jsem polštář nebo vlastní ramena.

Moje nová noční můra měla tvář i hlas. Tvář nádherného kluka – skoro muže – rámovaná nedbale upravenými vlasy v neskutečném odstínu, se na mě pokaždé dívala s hlubokým smutkem v očích. Jeho hlas jsem znala díky jedinému slovu – hodiny a hodiny na mě jen zíral, a pak ho nějaká cizí a zlá síla ode mě začala vzdalovat. Když mi už už mizel, natáhl ke mně naposledy ruku a zavolal moje jméno: Bello!

A já se probudila s pocitem děsivé ztráty.

Nakonec jsem sama sobě dala ultimátum – jestli se to do konce září nezlepší, vrátím se do Phoenixu a dobrovolně zavolám svému terapeutovi. Už jsem věděla, že pokud mě smutek ze snů neopouští ani během dne, je to vážné. A já tesknila po někom, kdo neexistoval.

Neexistoval do prvního září. Když se ve dvou nablýskaných drahých autech to ráno přiřítili na školní parkoviště, všichni studenti forkské střední na ně zůstali civět s pootevřenou pusou. Já byla natolik ponořená v čerstvé noční bolesti, že jsem je sotva postřehla.

Ale pak jsem periferně zahlédla povědomý pohyb. A důvěrně známou barvu vlasů.

Srdce mi zrychlilo na trojnásobek obvyklého výkonu. Můj neznámý z letních snů se mi zhmotnil přímo před očima.

Během vteřiny mi došly dvě věci: K terapeutovi už nikdy nemůžu. Pokud bych nahlas vyslovila, že jsem potkala někoho, o kom se mi nejdřív zdálo, nejspíš bych okamžitě skončila v ústavu. Ta druhá věc mě ale trápila mnohem víc – toužím po někom, kdo existuje.

Sny nezmizely. A jít potom do školy a vidět ho… Příliš brzy jsem si musela připustit, že zapadnu do stáda, které nikdy nevezme na vědomí. Všichni Cullenovi byli krásní. On ale i mezi nimi vynikal. Navíc byl neuvěřitelně chytrý, pohotový a nadaný sportovec. Po dvou týdnech získal post kapitána školního týmu, správnou fotbalovou přezdívku E. C. a srdce i tělo školní miss Lauren Malloryové.

Dny se vlekly a já se pokoušela překonat svou závislost na něm. Nemohlo to být nic jiného. Bella Swanová se přeci nezamilovává. A už vůbec ne do někoho, s kým nikdy nepromluvila a kdo se jeví jako povrchní floutek a střídá holky jako ponožky.

Za můj smutek můžou jen ty sny. Tuhle lež jsem dotáhla k dokonalosti. Nemá smysl vracet se do Phoenixu, protože sny tady stejně nedokážu nechat. A možná, že když se ještě těch pár měsíců, které mi zbývají do závěrečných zkoušek, budu dívat na to, co objekt mé touhy vyvádí, zvolím tím nejlepší způsob, jak se z těch bláznivých představ definitivně vyléčit…

Skutečnost byla mnohem prostší.

Když jsem jen pomyslela na to, že už ho nikdy neuvidím, chtělo se mi umřít.

Jediný malý záblesk naděje, že nejsem naprosto ubohá neviditelná šedivá myš, ve mně budila jeho sestra. Alice se mnou chodila na biologii. Moc toho nenamluvila, ale občas jako by vystihla, že potřebuju podržet. Jednou v říjnu, po noci, během níž mě E. C. pohladil po tváři, a já se probudila vteřinu předtím, než mě políbil, jsem se tak klepala, že jsem nedokázala nastavit mikroskop ani přibližně na požadované hodnoty. Zachytila mou ruku a držela ji, dokud jsem k ní nezvedla ubrečené oči.

„Zlá noc?“ zeptala se tiše. V jejím pohledu jsem postřehla skutečný zájem. Opravdový soucit. Ale ona přece neví nic o tom, čím si pravidelně procházím… Každé ráno znovu a znovu ta zdrcující a ochromující ztráta někoho, kdo mi ve skutečnosti nikdy nepatřil a patřit nebude…

Neodpověděla jsem. Nestihla jsem to. Hystericky jsem se rozvzlykala. Pan Banner překvapeně vzhlédl a rychle pokynul Alici, aby mě vyvedla na chodbu.

Další hodinu jsme seděly na lavičkách před tělocvičnou a Alice trpělivě běhala pro další a další papírové utěrky ze zásobníků na záchodcích.

Neskutečná osoba. Celou hodinu nepromluvila. Když jsem se konečně zvedla, znovu mě chytila za ruku. A řekla jedinou větu:

„Bello, slib mi, že odjedeš až po Vánocích.“ Jen to slovo mě zase rozbrečelo. Mě žádná vánoční idyla nečekala.

Nehloubala jsem, jak Alice ví o mém rozhodnutí odjet. V tu chvíli jsem prostě přikývla na znamení souhlasu.

A získala tím další výmluvu pro svoje poblázněné srdce. Musím zůstat ještě pár týdnů, slíbila jsem to Alici.

E. C. se zřejmě rozhodl užít si do Vánoc vlastní adventní kalendář. Na každý den jedno okénko s překvapením. Takže každý den jsem ho zahlédla v objetí s jinou dívkou. Přestával být vybíravý. I moje jediná kamarádka Jessica si nakonec užila svých pět hodin pochybné slávy.

Tři dny před svátky nějakým nedopatřením došla řada na mě. Hned ráno, když jsem otvírala svou skříňku, se nečekaně opřel o tu sousední. Mike Newton s výkřikem odběhl k pítku, aby si proudem vody ochladil prsty, které mu E. C. při tom ležérním pohybu přiskřípl.

„Ahoj, ty jsi Bella, že jo!“ řekl se stejným nadšením, jako by objevil nový světadíl. Jenže tomu nechyběla upřímnost. A kousek bezelstnosti. A dokonce něhy. Ale možná jsem si to namlouvala, protože ve chvíli, kdy můj hlas ze snů vyslovil Bello, jsem se v něm ztratila.

Odkývala jsem mu všechno. Čekal na mě každou přestávku, popadl mě, sotva jsem vyšla z učebny, přitiskl mě ke zdi a líbal mě tak, jak mě ještě nikdy nikdo nelíbal.

Přesně tak, jak líbával ostatní dočasně vyvolené.

Při obědě nejedl; seděl obkročmo na lavici vedle mě a levačkou svíral moje ruce za zády. Nesměla jsem si vzít ani sousto – krmil mě sám, dokonce mi i přidržoval plechovku s colou. Smáli jsme se jako dva blázni.

Další den se konal školní vánoční bazar. Domluvili jsme se, že budeme spolu ve stánku s domácími sušenkami. V uplynulých dnech jsem jich napekla tunu – jeden z pokusů, jak se unavit a dopřát si bezesnou noc. Samozřejmě to nezabralo.

Doufala jsem, že možná dnes bych se mohla normálně vyspat… Byl přeci celý den se mnou a zdálo se, že i plány na zítřek myslel vážně. Ale sen, který mě ovládl vteřinu po usnutí, byl nejhorší z těch, co se mi zatím zdály. Samozřejmě tam byl on. Smutek v jeho očích se však tentokrát změnil v zoufalou beznaděj. Po dlouhých hodinách, kdy na mě jen nešťastně zíral – tentokrát žádný dotek, žádný pokus o polibek -  ho ode mě znovu něco trhalo. Nakonec řekl výjimečně dvě slova:

Sbohem, Bello…

Probudilo mě vlastní zoufalé kňučení. Rychle jsem vyskočila z postele a běžela do sprchy. Jen honem smýt tu beznaděj, ten pocit prázdnoty a marného toužení. E. C. na mě čeká. Vím to. Po včerejšku nemůže dělat, že mě nezná.

Jasně, opustil všechny přede mnou. Jenže on je můj vyvolený ze snů. Vím, že k sobě patříme…

Do tělocvičny, kde se bazar konal, jsem dorazila mezi prvními. Na dřevěný pult malého stánku jsem rozložila barevný papír a na okrasné podnosy začala opatrně skládat své voňavé výtvory. Pak se doprostřed právě vytvořené křehké pyramidy zabořila velká ruka a rozdrtila napadrť několik nejhezčích kousků.

„To je teda kýč, Swanová, nezbláznila ses?“ zachechtal se. Jak málo se teď jeho hlas podobal tomu, který se se mnou nad ránem loučíval…

Po zbytek dne se na mě už ani nepodíval. Obešel postupně všechny štace, které během podzimu zvládl, a symbolicky zakotvil u Lauren.

Dokázala jsem brečet tiše a naivně jsem si myslela, že i nenápadně. Tiché odkašlání a drobná ruka s krabicí kapesníků mě vyvedly z omylu.

„Alice…“ Bez přemýšlení jsem se jí vrhla kolem krku.

„Díky, žes počkala do Vánoc,“ zašeptala mi do ucha.

Po pár minutách, během nichž jsem smáčela Alicin nádherný svetr, se ozvalo další odkašlání. Někde za jejím ramenem. Mimoděk jsem se tam podívala.

A skoro jsem se na něj vrhla, abych mu vyškrábala oči. Ale něco mě zarazilo. Zůstala jsem stát s vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou. Alice mi ukazovákem opatrně vrátila bradu na své místo.

„Ahoj,“ usmál se. Trochu jinak než obvykle. Tak nějak pokřiveně.

„Alice mi říkala, že uvažuješ o Dartmouthu. Jsem tam už třetí semestr a teď mám konečně na Vánoce měsíc volno a chci ho strávit ve Forks s rodinou. Tak kdybys chtěla, můžeme se sejít a probrat nějaké věci do přihlášky. Jo a zapomněl jsem se představit.

Edward. Edward Cullen. Asi znáš Edmunda. Mého trochu neukázněného bratra,“ usmál se omluvně.

„Ty budeš Bella,“ řekl ještě.

A já konečně poznala ten správný hlas ze svých snů.

 

povídky od ambry


Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

kajka

37)  kajka (25.02.2016 12:52)

Chacha, úplně přesně si pamatuju, jak jsem u prvního čtení téhle povidky skřípala vzteky zubama, když došlo na ničení sušenek.
Pointa je prostě bezvadná.

36)  danje (14.11.2013 13:46)

Jalle

35)  Jalle (04.08.2013 13:32)

nádherný príbeh

SestraTwilly

34)  SestraTwilly (21.05.2013 22:35)

Tak toto bol záver,skoro mi oči vypadli.Ja som myslela,že si sa zase pohrala s Edwardom a jeho charakterom. NO ty si to ukončila veľmi,veľmi prekvapujúco.Super!!!

ambra

33)  ambra (31.03.2012 09:58)

Děkuju

kajka

32)  kajka (31.03.2012 07:25)

Ty jedna lstivá, potměšilá, škodolibá, záludná, nevypočitatelná, zlomyslná, poťouchlá, geniální spisovatelko! Ještě že jsi tam dala ten perex, jinak by mě kleplo, takhle se dala tušit čertovina. Já tě úplně vidím, jak si sedíš u kompu a s potutelným úsměvem ťukáš ty svoje perly. Smála jsem se od první věty a taky trnula. Furt jsem si říkala, že je snad zakletej, co má Alice s vidoměrem a jaká je Bella chudinka malinká. Jsi zvíře! Díky za pěkné ráno.

31)  Lumo (02.11.2011 22:01)

Asi už nemám slov Ta poslední věta, Edward! Ten správný E. C.

30)  Katka (09.01.2011 13:27)

Tak Edmund.. To je teda peknej proutnik Nezbyva mi nez opet tleskat. Jsi proste dokonala

magorka

29)  magorka (06.01.2011 09:59)

a já už si řikala, jak je možný, že Edward je TAKOVEJ ksindl grrrrrrrrrrr pig pig pig a hele...dvojče juchuuu:) . Teda vědět ze snů dopředu co se stane, to je hukot. Fuj, asi bych to nechtěla zažít. Radši řeším za pochodu, dle momentální nálady. Plánování čehokoli je pro mě očistec a to se říká, že raci jsou ti "udržovači rodinného krbu" a v podstatě děsné konzervy. Houby, zvěrozvěsti kecaj :) :)
Přiznám se, ž po "Ježíškách" jsem povídku otevírala s připravenejma chechtákosvalíkama v očekávání nějaký povedený taškařice. A možná o to víc mě sejmula ta těžká atmosféra. Řeknu Ti, mně někdo rozmlátit moje vánoční perníčky, se kterejma se s vodpuštěním s**u vždycky už od konce listopadu, tak upír neupír, koušu, škrábu, škubu pačesy a možná i s frenetickým (ha, konečně možnost využít tohle divný slovo) výrazem vytahuju krbový sirky Ambro úplně něco jiného než jsem čekala, ale vůbec toho nelituju je to MMMMMM

ScRiBbLe

28)  ScRiBbLe (02.01.2011 19:24)

Během čtení příběhu jsem vypadala asi takto - :( , pak a po přečtení takhle ! A nakoc se přitrouble usmívám jako nějaká pomatená úchylačka !

Bylo to originální a já si celou dobu myslela, že on je Edward a čekala, co se z toho namyšleného a holky střídajícího Edwarda vyklube a on to byl Edmund!

ambro, nechápu, kam stále chodíš na tak originální, výborné a dokonale sepsané nápady.

Díky, bylo to úžasný!

Nosska

27)  Nosska (26.12.2010 22:25)

:D :D :D :D :D :D tak tohle byl o originální, konec naprosto luxusní já nemám slov

eMuska

26)  eMuska (22.12.2010 23:35)

Dooo kelu! Tak to bolo... Ja neviem, proste úžasné! Takže zlé dvojča... Posledná veta - ukážková, na jednotku s hviezdičkou! Perfektné. A normálne si drzo dovolím zažiadať o pokračovanie...

25)   (22.12.2010 22:13)

Takže adventný kalendár čo?
Teda, najprv aká kruťárna a nakoniec?
Si mi dala teraz, normálne mi slzy vybehli. Síce nemám vianočnú náladu, ale musím uznať, že toto rozhodne bolo kúzlo vianoc;) zázrak. A ja na zázraky neverím:D
Prííííšiel Edward
Daj mi E!
Daj mi D!
Daj mi W!
Teraz A!
A teraz R!
Znovu D!

JOu hou Edwáááárd * okej, už krotím svoje nadšenie Edmund nech sa schová:D *



HMR

24)  HMR (22.12.2010 20:47)

Třeskutě vtipné to tedy rozhodně nebylo. Ale konec...

Baruu

23)  Baruu (22.12.2010 20:26)

Ty mi teda dáváš. Už jsem začínala truchlit nad ztrátou a v tom najednou.. Páni
Dokonalý

ambra

22)  ambra (22.12.2010 19:50)

Berunky, nebudu vám vykládat, že celý den lítám jak hadr na holi - kdo ne, že . Nicméně odskakuju k PC (samozřejmě!!! ) a lebedím si, jak jste mi tam vychytaly všecko, co jsem tam chtěla napsat. Byla to rychlá realizace nočního nápadu - prostě jsem od toho blázince musela na chvilku utéct - takže je to poněkud neučesané. Ale Edmund mi z té hlavy nechtěl vypadnout:D .
Děkuju, strašně strašně moc!!!

Carlie

21)  Carlie (22.12.2010 19:39)

Ambro, Ty nikdy nezklameš! :D
Adventní kalendář?
Bylas vtipná , bylas emotivní , dokonale jsem se nechala nachytat a pohádkový konec jsem slupla a sladce se mi v duši rozplynul jako marshmallow
A ty sny, aaach jo, kdo by to neznal, někdy ve snu zažijeme něco s někým (nemyslím TO, čistě platonicky :D) a druhý den jsme těch pocitů plní a jsme přesvědčení, že ten druhý to musí taky cítit, taky vědět, protože ten sen se stal, byl tak skutečný! (ehm, proč rovnou nepíšu v první osobě čísla jednotného, že...:D)
Díky, Ambřičko, krásný vánoční příběh

Lioness

20)  Lioness (22.12.2010 19:26)

Tahle povídka mi připomněla bonbón - nejdřív pomalu rozbaluješ, posloucháš šustot obalu, sleduješ, jak se pomalu objevuje vnitřek, už cítíš jeho chuť na jazyku, ale musíš si ještě chvilku počkat, než ho skutečně ochutnáš... Miluju bonbóny!
Popravdě jsem absolutně nečekala Happy end, i když budou Vánoce. Hloupé, když vím, jak hodná krásná duše jsi. Ty bys mi přece něco takového neudělala!
A tak jsem pomalu poznávala Edmunda a považovala ho za pokroucenou verzi Edwarda. Trpělivě hltala řádky a koutkem mysli odhadovala konec. Proč jen ji ta Alice naváděla počkat? Myslela jsem si, že když Bella počká, Edmund jí pořádně ukáže, jaký je to lotr a ona se konečně poučí a vzdá se ho. Ubohá teorie. Nádherná realita.

Yasmini

19)  Yasmini (22.12.2010 19:12)

Já jsem si celou dobu říkala, až k ní přijde tak ona odolá. Neodolala. Tak jsem si říkala on se do ní zamiluje a změní se. Nezměnil. A ty jsi to vymyslela dokonale. Zase miluju Edwarda a E.C. ať se jde bodnout.
Bylo to úžasné ty sny a všechno. Prostě pohádka.

Y.

Twilly

18)  Twilly (22.12.2010 16:51)

Ha... tak teraz sa priznávam, cítim sa ako bloncka , SKOČILA SOM TI NA TO!!!!!!! a zožrala to aj s navyjákom .... jasné, že hodnotím ako SKVELÉ

... si stále plná skvelých námetov... ak môžeš, ostaň aj naďalej TAKÁTO

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek