24.12.2010 [12:00], Amisha, Povídky jednorázové, komentováno 22×, zobrazeno 3695×

Je to bez valného děje, ale mně se to líbilo. Tak na mě buďte hodní.

Bella a Edward, vánoční stromeček a sníh...

„Tiše a ochotně purpura na plotně voní, stále vonííí.“

„Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme, přátééélééé...“

„No tak!“

„Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas... ech, pak že upíři mají neomylnou paměť na všechno!“

Bella si třela spánky v zoufalé snaze ze sebe něco dostat. Ještě chvilku bude takhle přemýšlet a začne tlouct hlavou o zeď. Což o to, nové okno do zahrady...

Venku padal sníh, nad krajinou přebíral vládu pán noci a všechno ozdobil skřítek mrazníček. Bella sledovala jak kreslí na okna nové vzory podobné krajkám.

„Tady jsi to ošidil, lajdáku!“ křikla na něj. Odpovědí jí bylo čistě bílé okno.

„Se skřítkama je potíž, havěť je to,“mrmlala si Bella pod vousy. Dobře si pamatovala, jak loni skončily dva lovy, když Edward jednu takovou potvoru poznal. Nechala okno oknem a šla rozdělat v krbu oheň.

„Ještěže nejsou skřítci i na oheň, nejspíš by mi to tu podpálili.“

Vzala do ruky sirky a škrtla. Opatrně přiložila k polínkům a párkrát foukla, aby mohla sledovat, jak se ohýnek utěšeně snaží polykat dřevo ve svém dosahu. Rozhodla se jít ozdobit stromeček.

Jak to říkal Emmett? Je takovej malinkatej, naprosto zanedbatelnej. Mrňavej dvouapůlmetrovej stromeček. Pch!

Rozhlédla se, všude se válely krabice s ozdobami a umělým sněhem. Tak, jak je tam Alice nechala, když vzteklá odcházela. Bella jí totiž nedovolila postarat se o výzdobu. Chtěla Edwarda překvapit sama.

Mohla by to mít během dvou, maximálně tří vteřin hotové, ale chtěla si to užít. Odsunula všechny ty módní a střelené koule a sáhla po krabici, kterou se její švagrová snažila sprovodit ze světa. Plnou starých a dohromady neladících ozdob a s velkou křišťálovou hvězdou na vršek. Jemně pohladila víko staré krabice. Zažloutlá a hodně natržená, ale byla po její babičce. Stále ještě se dalo rozeznat její písmo a jemná malba navrchu. Brala jednu kouli po druhé a věšela ji. Ke každé měla vzpomínku. Milovala je. Skleněné a ručně malované.

Hodiny nad krbem ohlásily deset hodin. Ještě jí zbývá trocha času. Ještěže je její princ tak úzkostlivě dochvilný. Dozdobila stromek.

☼☼☼

Bella poletovala po domečku. Tu umístila cesmínu, tady zapálila vanilkovou svíčku. Celý prostor zabarvený mihotavým světlem svíček a oranžovým teplem z krbu se odrážel v ozdobách na stromečku.

„Teď už chybí jenom svařák.“ Zamračila se. A pít ho bude kdo? Hm, jak by to jenom…?

Vyběhla do mrazu a ani ne za deset minut z lesa za nohu táhla medvěda. Uvázala ho u zadního vchodu a když vypadal, že bude drápat výzdobu, mírně ho praštila za krk.

„Spinkej...“

V kuchyni vytáhla dvě obrovské sklenice a karafu. Spokojeně se usmála.

☼☼☼

Převlečená a připravená se uvelebila na gauči. Zlaté saténové šaty přepásané tmavě hnědou stuhou jí volně splývaly po bosých nohách. Zavřela oči, jako by chtěla spát. Přesně poznala okamžik, kdy už nebyla sama. Nebylo to proto, že na její obličej spadlo pár vloček, které díky teplu v místnosti okamžitě tály. Ani proto, že do prostoru proniklo trochu mrazivého vzduchu. Cítila ho. Ne nosem, ale srdcem. Věděla, kdy se ocitl nablízku.

Usmála se.

Stál nad ní a nehýbal se, nedýchal a ona věděla, spíš tušila, kolik sil ho to stojí. Jemně se protáhla, jako by právě vstávala. Když otevřela oči, seděl v dřepu u ní a upřeně sledoval její výraz.

„Jsi nádherná.“

Pohladila ho po tváři a on ji opřel do její dlaně. Přibližoval se, ale nepospíchal. Oba milovali to jiskření, to napjaté očekávání. Díval se jí na rty, její ústa brněla dychtivým očekáváním.

„Hladovím,“ zašeptala.

Vzepřel se na rukou a pomalinku překonal poslední část své cesty k jejímu obličeji. Jemně ji kousl do spodního rtu.

„Ach, Edwarde!“ Nevydržela to a přitáhla si ho k sobě a na sebe.

Do sebe.

Vánoční noc byla dlouhá. Než měsíc přešel z jedné strany nebe na druhou, stihl Edward obdivovat svou manželku na všech myslitelných místech jejich útulného domu. Slušelo jí to úplně všude. Teď právě leželi vzájemně propletení pod oknem.

„Děkuju,“ políbil ji na spánek. Pak se na ni podíval a začal se smát.

„Možná bys to tak mohla nosit pořád.“ Zatvářila se nechápavě.

„Oděná do vzduchu. A vlasy ti… blikají.“ Omotal si šňůru světel na prst. Ozdoba, která donedávna visela na okně. Víc nedopověděl, protože ho vzala po hlavě polštářkem, který to jako jediný přežil celý. Do této chvíle.

Na chaloupku padaly vločky a měsíc, počítající hvězdy, se snažil skrýt ruměnec nad dováděním, které se odehrávalo pod ním...

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

22)  Jalle (07.08.2013 08:46)

21)  Zombichlerka (20.06.2011 12:45)

Krásné, sladké...

20)  Kristiana (17.06.2011 08:46)

Pohádkově krásné.

19)  SarkaS (17.06.2011 02:02)

To bylo naprosto kouzelné. Jako z pohádky. A ta věta s blikajícími vlasy, tomu dodala tu správnou špetičku humoru, která dovedla povídku k dokonalosti

18)  semiska (19.02.2011 00:38)

Zlato, nádherné. Hltala jsem to jedním dechem a jen tiše jim záviděla. Krásná romantika.

17)  Amisha (26.12.2010 08:11)

Janeba: Děkuju nápodobně.
Ambro: Já právě taky , tak alespoň takhle.

16)  ambra (25.12.2010 23:55)

Fakt si odpočinuli? Ami, krásné a křehké jako ta ozdobná koule po babičce (to mě hrozně dostalo, taky si schovávám staré, nemoderní a neladící kousky...). Uáááá! Je to hrozné, ale závidím jim, že měli chaloupku sami pro sebe

15)  Janeba (25.12.2010 16:29)

Amisho, krásně pohodová povídka! Báječné prožití svátků a spostu úžasných nápadů! Děkuji!
P.S. Pobavila mě Bellinka, táhnoucí za nohu medvěda!

14)  Amisha (25.12.2010 13:45)

Holky děkuju

13)  Yasmini (25.12.2010 12:40)

Úžasné já se ti tu červenám a přiblble usmívám. No snad mi to nezůstane až do nového roku.
Díky Ami.
Y.

12)  Hanetka (25.12.2010 10:53)

Amí, nádhera... tak si tu lebedím a usmívám se... Jen polštáře mám zatím bohužel celé...

11)  MisaBells (25.12.2010 10:49)

Měla jsem tu čest - a mám ji znovu - tohle číst. Děj neděj tohle je nádhera a je to dokonalá chvilka odpočinku. Tohle k těm vánocům patří, ne? Na nic velkého nemyslet a jen si odpočinout. Krásný, dokonalý a úžasný, Romí.

10)  sfinga (24.12.2010 22:09)

Amishko, konečně jsem se dostala k tvé povídce, ostuda jedna
Děkuju za vánoční naladění, děkuju za nádhernou Bellu a zamilovaného Edwarda, děkuju za dokonalé Vánoce po upírsku.
Tvoje prstíky pozlatit málo

8)  sakraprace (24.12.2010 15:26)

Nádherné vánoce

6)  plyshovymedvidek (24.12.2010 14:13)

krása zlatíčko
proti takovým vánocům bych nic nenamítala

5)  Amisha (24.12.2010 14:05)

Karolka: Miláčku...

4)  Karolka (24.12.2010 13:56)

Krása! Tak si říkám, až nám odrostou děti, taky by se mi takový Vánoce líbily...

3)  Amisha (24.12.2010 13:11)

Carlie: Ještě spí a spí... Nějak na něj neměli čas, no...
Emuska: Děkuju

1 2   »