Sekce

Galerie

/gallery/vmodlitba.jpg

Vánoční zázrak? Možná i tak by se dala pojímat pátá kapitola čtyřdílné povídky.

Malý bonusek si dovoluji věnovat Katce (Sestře Twilly) a Katce (Kate). Ale možná raději nečtěte, abyste si neskazily dojem.

Tak tedy.... Svátek svatého Štěpána

Jistě, kdyby to šlo, požádal by ji o ruku hned to ráno, kdy se stal ten div. Byl však ze všeho tak zmatený, že si nejprve potřeboval sám vše dobře promyslet. Navíc bylo třeba počkat na majora Whitlocka a nejdříve s ním dát záležitosti do pořádku.

Nečekali dlouho. Již na svatého Štěpána přišla do domu Swanových očekávaná návštěva.

„Mademoiselle, vím, co jsem vám řekl a co slíbil, ale díky vaší modlitbě se změnilo mnohé a já bych rád...“ monsieur Masena přerušila madame Swanová.

„Podívejte, koho k nám propustila armáda.“

„Nebyl jsem propuštěn, madame. Jen mi plukovník dovolil dodržet jednu gentlemanskou dohodu,“ odpověděl major Whitlock hostitelce, vcházeje do dveří salónu.

„Majore Whitlocku,“ pozdravili oba přítomní překvapeně, ale nikterak nadšeně.

„Mademoiselle,“  zasalutoval důstojník před Isabellou. Směrem k jejímu společníkovi sotva znatelně kývl hlavou. „Monsieur.“

„Asi bych měl madame Swanové pomoci s přípravou čaje,“ pronesl monsieur Masen a začal se zvedat. „Majore, dříve než vás ponechám o samotě, měl byste vědět, že vás zbavuji veškerých závazků, které vůči mně máte. Není třeba, abyste cokoli činil pouze z povinnosti,“ naléhal na důstojníka a váhavým krokem opustil místnost. Nemohl jinak. Major Whitlock i mademoiselle Swanová si zasloužili chvilku soukromí. Edward Masen se jen obával, co se stane, když se nestihl včas vyjádřit. Čeká ho snad lidský život v osamění? Co si Isabella vůbec myslí o tom, že ji po Vánocích neopustil, jak slíbil?

 

***

 

„Jakou jste měl cestu?“ zeptala se Isabella, aby oddálila nevyhnutelné.

„Děkuji za optání. Naštěstí se nám vánice vyhnula a podařilo se mi dorazit již dnes.“

„To je vskutku báječné,“ usmála se rozpačitě. Do dnešního dne nehovořila s majorem Whitlockem o samotě. Věděla, co ji čeká, ale dala by všechno na světě za to, aby k tomu nemuselo dojít.

„Mademoiselle, dostala jste mé psaní?“ optal se nesměle. Nevěděl, jak začít.

„Ano, ovšem. Ale dříve než budete pokračovat...“ Zaváhala. „Musím se vás na něco zeptat.“

„Ano?“ podivil se.

„Potkal jste někdy dívku či ženu, pro kterou byste se vzdal všeho na světě jen proto, abyste mohl být s ní?“

Ta otázka ho zaskočila. O lásce nikdy nepřemýšlel. Jeho život byl dosud plný jen povinností a závazků vůči armádě či rodině. To jeho otec naléhal, aby si našel nevěstu, a dcera jeho dobrého přítele, nyní policejního ředitele města Forks, se zdála vhodnou partií.

„Mluvíte o věcech, které jsou jen v románech. Ve skutečném životě si muž vybírá ženu podle toho, jak se hodí k jeho postavení,“ pronesl vážně.

„Ale není to tak vždy,“ namítla.

„Dala byste přednost nevyváženému svazku?“ podivil se.

„Dala bych přednost sňatku z lásky.“

Odmlčel se. Neuměl lhát a o svých citech nikdy nehovořil. Jak tedy pokračovat?

„Takové věci jsou jen prchavými zázraky. Domníval jsem se, že z mého listu bylo zřejmé, proč vás přijedu navštívit. Má to být vaším odmítnutím?“

Vstala z lenošky, aby mu stála tváří v tvář.

„Věříte na zázraky?“ Zavrtěl hlavou. „Jste dobrý člověk. Jeden z těch nejpřímějších a nejčestnějších, které znám. Nemohu dovolit, abyste žil život se ženou, která by vám nebyla svým srdcem věrná.“

„Rozumím,“ zamumlal a zaťal ruce v pěst.

„Jsem si jistá, že i na vás někde čeká zázrak, majore.“ Přála si ho přesvědčit, ale on už ji neposlouchal.

Mužská hrdost utrpěla, byl odmítnut a navíc zvítězil jeho sok, který z neznámých důvodů změnil svůj názor.

 

***

 

„Major již odešel?“ podivila se madame Swanová, když vešla do salónu.

„Ano, mamá,“ pronesla Isabella zamyšleně.

„Odmítla jsi ho s citem, dítě?“

„Snažila jsem se, ale nejspíš se mi to nepovedlo.“

„To není tvoje chyba. Muži už jsou takoví.“

„A kde je monsieur Masen? zeptala se nedočkavě.

„Odešel.“

„Proč?“ Ačkoliv se ptala nahlas, odpověď již znala. Znala jeho dobrou povahu. Sice nedodržel slib a po Štědrém dni neodešel, ale nikdy by jí nebránil ve šťastném manželství.

Bez vysvětlení vyběhla z pokoje, ve spěchu popadla kabát a rozběhla za ním do zasněžených ulic.

Co když jí zmizí a už nikdy se nevrátí? To se nesmí stát! Ne, po těch chvílích, co spolu prožili. Ne, po tom, co se změnil!

„Edwarde!“ zavolala na postavu v dálce před ní.

Sněhové vločky padaly jedna vedle druhé. Nebylo mu vidět do obličeje, přesto podle způsobu, jakým se otočil, si byla jistá, že je to on.

„Odmítla jsem ho,“ zašeptala.

„Isabello, možná se blíží sněhová bouře. Raději byste se měla vrátit domů.“ Udělal k ní váhavý krok.

„Odmítla jsem ho,“ zopakovala.

Zatajil dech. Nevěděl, jak se zachovat, ale nakonec se zachoval lidsky. Rozběhl se k ní a chytil ji za ruku.

„Skutečně se nebudete vdávat?“ Nemohl uvěřit.

Zbledla. To nebylo to, co očekávala, ale pak pochopila: „Nebudu si brát majora Whitlocka.“

Vroucně jí políbil ruku.

 

***

 

„Děti, nechcete si to ještě rozmyslet? Je na všechno tak málo času,“ snažila se přemluvit madame Swanová snoubence.

„Právě proto na datu trvám. S důležitými věcmi se nemá prodlévat,“ opověděl monsieur Masen.

„Mamá, vše je přeci dávno připravené. Vaše svatební šaty jsou, jako by byly šité na mne, a Otec František proti datu nic nenamítá. Nač to odkládat?“ divila se Isabella.

„Ale nestihneme všechny pozvat a pak taky výzdoba a ...“

„Mamá, já nic z toho nepotřebuji,“ přerušila Isabella svou matku a toužebně se zahleděla do očí svého snoubence.

„Nám zcela postačí, když konečně budeme svoji. A abych byl zcela upřímný, i Nový rok mi přijde příliš pozdě,“ pronesl Edward a chytil svou snoubenku za ruku, kterou něžně políbil.

„Jak vidím, nic s vámi nenadělám,“ povzdychla si madame Swanová.

 

***

 

Bylo pozdní odpoledne, když policejní ředitel Swan obdržel psaní.

„Drahá, píše mi Jonah. Jaspera prý přeložili do posádky Jacksonu v Mississippi. Proto se omlouvají, ale na svatbu nepřijedou.“ Všem přítomným bylo zřejmé, že je to od Jonaha Whitlocka pouze výmluva, aby nemuseli přijet na svatbu, kde měl být ženichem původně jeho syn Jasper, ale přešli to bez poznámek.

Tedy až na jednu: „Mississippi? Tam žije Mery Brendonová. Měli jsme ji i s rodinou pozvat. Má dvě velice milé dcery. Pamatuješ Isabello? Mary Alice a Cynthii. Byli jsme kdysi společně ve Washingtonu,“ rozpomínala se madame Swanová.

„Nevím, mamá.“ Nebylo se čemu divit, že si Isabella na ten dávný výlet nepamatuje. Bylo jí snad pouhých pět let.

„Drahý, měl bys jim napsat. Třeba by Brandon mohl majoru Whitlockovi v novém prostředí pomoci,“ pokračovala madame Swanová ve svých úvahách, doprovázejíc svého muže do jeho pracovny.

„Asi bys měla vědět, že major Whitlock nebude jediný, kdo na naší svatbě bude chybět,“ řekl monsieur Masen své snoubence.

„Jak to myslíš?“ podivila se.

„Carlisle se velice omlouvá, ale jisté rodinné záležitosti mu to nedovolují.“

„Isabello, ještě jsem ti zapomněla říci, že Esmé Evensonová poslala telegram s omluvou, ale nestihne se do Nového roku vrátit,“ nahlédla madame Swanová do salonu a opět zmizela.

Monsieur Masen se tajemně usmál a Isabelle svitlo: „Ono to spolu nějak souvisí, že Esmé ani Carlisle nepřijedou?“

„I oni měli svou vánoční modlitbu,“ pronesl její snoubenec záhadně.

„Jak to myslíš?“ ptala se, ale odpovědí jí byl jen jeho smích a políbení.

 

***

 

Svatba proběhla ve velice skromném duchu. To však na tvářích novomanželů nebylo nikterak znát. Oba zářili, jako by jim patřil celý svět.

A ještě jeden zázrak se stal. Nebo ne? Kdo ví. Jisté však je, že ani ne devět měsíců od svatby se manželům Masenovým narodila překrásná holčička.

„Jak se bude jmenovat?“ ptala se zjihle čerstvá babička.

„Já nevím,“ hlesla Isabella.

„Podobně, jako tvá oblíbená píseň – Rose. Souhlasíš?“ navrhl Edward.

„Malá Rosalie,“ řekla spokojeně Isabella a tiskla maličkou k sobě.

Děvčátku se jméno nejspíš zalíbilo, protože v odpověď zazněl dětský smích.

„To je jako malé rolničky!“ vyhrkla madame Swanová okouzleně. A najednou bylo jasné, jakou výzdobu budou mít ulice města Forks o příštích Vánocích. Jen si nebyla jistá, zda nový majitel sklárny bude s jejím nápadem souhlasit. Díky své povaze se ihned svěřila novopečeným rodičům.

„Asi byste měla vědět, mamá, že vše zůstane v rodině,“ uklidňoval ji její zeť.

„Tomu nerozumím,“ podivila se.

„Novým majitelem je totiž Edward,“ zasmála se Isabella. „Domnívala jsem se, že ti to otec dávno řekl.“

A vskutku, nový pan továrník Edward Masen se postaral nejen o to, aby nápady na vánoční výzdobu města byly vždy podle představ jeho ženy a její matky, ale dokonce zařídil, aby se jim za jejich píli dostalo náležité odměny.

Kolik dětí potom měli? To kdyby bylo pověděno, nic by nebylo na příští rok utajeno :)

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Kate

14)  Kate (28.12.2013 16:06)

Už aby to bylo.

emam

13)  emam (28.12.2013 14:42)

On v podstatě je každý konec otevřený, svět se točí dál... Ale možná se dočkáte zase příští advent;)
Jste zlatíčka

Kate

12)  Kate (28.12.2013 00:19)

Em, vidíš, co s námi dělají ty otevřené konce?

Lipi4

11)  Lipi4 (27.12.2013 01:39)

Tak jsi nemela psát poslední odstavec

emam

10)  emam (27.12.2013 00:04)

Lipi, tak to v žádném případě. Maximálně volné pokračování, ale to leda až příští advent :)

Lipi4

9)  Lipi4 (26.12.2013 22:08)



i ty jedna, takže ještě jeden bonus??

emam

8)  emam (26.12.2013 21:14)

Tak to jsem moc a moc ráda. Šila jsem hodně horkou jehou a místy se to kamsi zvrhávalo, ale nakonec vidím, že jsem to ustála
Díky, díky a díky Jo a rádo se stalo, Katuško!

SestraTwilly

7)  SestraTwilly (26.12.2013 21:04)

Ema nesklamala si ma,veľmi pekný bonus. Takže Edward sa stal továrnikom...ja som vravela Hanke,že ich v pohode uživí a nemýlila som sa. a žili šťastne...
Ema,ďakujem za poviedku a venovanie.:)

6)  danje (26.12.2013 15:26)

Kate

5)  Kate (26.12.2013 11:00)

A musela jsem si to dát ještě jednou, hltám každou tvoji větu. Prostě se mi celá povídka mooooooc líbila. V tom bys měla pokračovat, historické romány ti jdou. Jen tak dál. Jinak k těm mým oblíbencům... Doufám, že šel "milý" monsieur Evenson do háje! Sice to tam nebylo napsané, ale snad Esme neskočila z útesu! A co to dítě? Na to už se odpověď nejspíš nedozvím. :'-( Tak třeba příští advent...

4)  BabčaS (26.12.2013 10:43)

3)  Seb (26.12.2013 07:45)

Milý bonus a Alice se určitě o Jaspera postará.

HMR

2)  HMR (26.12.2013 06:30)

jo tak továrník??? a ani ne devět měsiců to jsou věci...:) :) :)

Kate

1)  Kate (26.12.2013 02:57)

A zítra si to musím jít přečíst ještě jednou. A zaměřím se na tu část o Carlisleovi a Esme. ;) Děkuju, ty víš, jak potěšit. A Jasper bude konečně s Alice. Krásný, úžasný závěr, neuvěřitelné povídky. I oni měli svou vánoční modlitbu. Ách!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek