Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/JaE.png

Druhá část. Jak to dopadne ve Vegas? Najdou uprchlíky včas?

2.

Tak tedy, vypravit se za nima do Vegas na stíhačku, to byl nejblbější nápad století. A stejně to bylo úplně na houby. Vlastně… horší nápad byl brát celou rodinu. Ve dvou bychom to možná ustáli od začátku líp.

První zádrhel byl hned na letišti, protože Rose nemohla skousnout, že takhle na poslední chvíli mají letenky jen do turistický třídy. Taky ji mohli posadit na křídlo letadla, předpokládala jsem, že by to bylo pro všechny milejší, než tohle. Ale řekněte jí to někdo! Vrčela na tu chudinku za pultíkem letecký společnosti, ať kouká někde vyčarovat první klasu - jedno kde -, až se ta nešťastnice krčila a nejspíš se začínala bát, že je Rose nakažená vzteklinou. Jasně jsem si všimla, jak pokukuje, jestli jí nekapou sliny. Šťouchla jsem do Jaspera, aby Rosalii uklidnil dřív, než ji napadne nějaké ty šťastlivce s VIP letenkami zakousnout, aby zbylo na nás. Vytrhla jsem té vyděšené letenkářce vouchery z ruky a vrazila jí smotaný peníze. Než se vzpamatovala, už jsme to stádo s Edwardem hnali k bráně. Emmett ještě po cestě vykřikoval, že si zamlouvá místo u předního okýnka. Moment, nesedí tam pilot?  Začínala jsem litovat, že Esme s Carlislem jsou na svým líbánkovým ostrově - slavili nějaký výročí svatby, už nevím, jestli osmdesátý nebo devadesátý - před těma by snad nikdo z nás nedělal takovou ostudu.

Cesta letadlem byla jedním slovem utrpení. Nervózní Edward si kousal nehty a neklidně poklepával nohou o koberec, až se z něj prášilo. V jednu chvíli jsem nabyla dojmu, že si hodlá vyzout boty a dát za vyučenou i nehtům dole. Emmett pokřikoval na celé letadlo: „Hele, támhleten mrak vypadá jako nahatá ženská, a támhle ten taky, ale tlustá!“ Rose se tvářila, že k němu nepatří, a oblažovala oslnivejma a tak zubatejma úsměvama svýho souseda z druhý strany, až blahem (nebo hrůzou) omdlel, sesunul se na stranu a ona tak měla o opěrku víc místa.

Alice si mnula čelo a ve snaze zviditelnit vize pro ni díky Jacobovým a Nessiiným genům neviditelný se mračila, až měla obočí nad nosem spojený a vypadala jako naštvanej skotskej teriér, a Jasper byl nešťastnej jak šafářův dvoreček - v plný turistický třídě mu krev kolemsedících až moc voněla a navíc nevěděl, co dřív - jestli uklidňovat ostatní, nebo polykat slinu a odolávat žízni. Tisknul se k okýnku tak urputně, až ho Alice musela lehce poodstrčit, jinak by se propálil skrz. Jeho chování přimělo mírumilovnou letušku, aby se k němu sklonila a nabídla mu něco k pití. Podíval se na ni tak mlsně, že to Alici vytrhl ze soustředění a zděšeně vyjekla: „Ne! Manžel nemá žízeň, že ne, zlato?“

Jasper se na ni zamračil jak batole, kterýmu vzali lízátko, a odmlouval: „Ale lásko, přece není slušné odmítat nabízené občerstvení,“ načež Alice rezolutně přitvrdila. „Ne, slečno. Rozhodně nic k pití. V žádném případě!“ Musela vzbudit v letušce dojem, že se Jasper léčí z alkoholismu, protože na ni nasraně vrčel a mračil se víc než Rosalie. Už pak nepřišla.

Když jsme dorazili do Vegas, schopnosti neschopnosti, upíři neupíři, byli jsme úplně v pr… tam. V tom mumraji statisíců lidí se ani omylem nedalo poznat, jestli ten nebo onen v doslechu, kdo myslí na kapli a tajnej sňatek, je naše Nessie, guvernérova dcera nebo přiožralá holka po tahu, co jí přeskočilo a chce se vdát za toho sexy týpka z baru, co za ni zatáh útratu.

Edward chvíli bezradně mžoural, pak se chytil za hlavu a zakvílel, že ho bolí jako střep. Alice se přidala v harmonickým duetu.  A ani se moc nebránili, když Emmett, kterej celou cestu po vegaskejch ulicích mlsně pokukoval po billboardech a plakátech u jednotlivejch kasín, najednou nadšeně zajódloval a zařval: „Tady mají bezva program, pojďte sem na chvíli!“ A už cpal Rose do dveří a tělem bránil, aby neviděla ten poutač s polonahatejma tanečnicema u vchodu.

Jen jsme vlezli dovnitř, Alici se rozjasnil ksichtík. „Ruleta!“ zajásala a vrhla se doprava k místům, odkud se ozývalo hrkání a cvrnkání kuličky a vítězné i zklamané áchání. Jasper se na mě omluvně usmál a pokrčil rameny.

„Necháme ji chvilku, jo, Bello?“ zaprosil. „Konečně vidí nějakou budoucnost, netušíte, co to pro ni znamená, jak se jí ulevilo - málem se z toho i mně podlamují kolena.“ Sám zářil jako solární lampička v poledne.

„Tobě se z Alice podlamují kolena pořád,“ odfrkl si Emmett, „Což dost dobře nechápu. Mrňavá, hubená, praštěná… ačkoliv ta její nespoutanost a impulzivnost může být v některých chvilkách rajcovní. Ale tady to bude jiná kvalitka…“ mlsně se olízl a upřeně  se zahleděl na pódium ve vedlejším sálu, obklopené malými stolečky a křesílky, kam mohli složit kosti návštěvníci unavení neustálým sázením a chvilku se pokochat jistě kvalitním programem. A aniž by se ptal, jestli může, už táhl Rosalii udaným směrem.

„Tak, a zbyli jsme tu sami. Co budeme dělat?“ vzhlédla jsem k Edwardovi.

„Zahrajeme si poker,“ odpověděl nepřítomně s pohledem zavrtaným k zeleně potaženejm karetním stolům vlevo. Cože? No krucinál, to mám tu naši holku hledat sama?

„Edwarde,“ tahala jsem ho za rukáv, „Edwarde, Jacob. Renesmée. Svatba. Vzpomínáš?“

„Jistě, Bello, taky si můžou zahrát, bez obav…“ přikyvoval, evidentně mě vůbec nevnímal a pořád se hrnul k pokeru. Rukáv jsem mu musela pustit, abych mu ho neutrhla. Proč mi krucinál nezůstala ta novorozenecká síla? Teď už se žádným z nich nehnu. Možná bych přeprala tak Alici, ale tu by Jasper bránil, a na toho nemám. Do hajzlu! Co teď?

Ze sálu, kde probíhalo představení a kam před chvilkou zmizel Emmett s Rosalií, se vyřítil pobledlý týpek v obleku a nervózně si otíral čelo. Nemusela jsem být Einstein, abych si dala dohromady dvě a dvě - respektive Emmetta a průšvih. Vpadla jsem tam jako Němci do krytu a naskytla se mi scéna z války Roseových. Doslova. Rose držela nad hlavou jednu z tepaných židliček a Emmett se krčil za vychrtlou tanečnicí, která neměla nejmenší tušení, co se děje. Vzhledem k tomu, že neměla ani podprsenku, já to tušení měla.

„Broučku, lásko, poupátko krvavý, polož tu židličku, nebo si ublížíš…“ přemlouval Emmett svou ženu.

„Tobě ublížím, ty nadrženej osle!“ vrčela křehká blondýnka. „Vylez zpoza té kreatury!“

„Ale miláčku…“

„Strč si miláčka za klobouk!“

„Bello!“ zajásal Emmett ve falešné iluzi toho, že bych mu mohla být nápomocna. „Řekni jí něco…“ škemral.

„Něco,“ vyřkla jsem s pobavením. Emmettova protažená tvář za to stála a Rose se začala otřásat v přívalu smíchu.

„No tak! Buď správná švagrová, proboha! Já za nic nemůžu!“ bránil se, zatímco Rosalie už opět měla svou židličku pod kontrolou. Ani jsem si nevšimla, že se celý ten sál vyprázdnil.

„Nemůžeš, jo?! A kdo mi řekl, že bych si měla nechat udělat taky ty třásně na bradavky?! Že bys měl doma rád taky taková prsa do ruky?! Kdo tu kostnatou slepici plácl po zadku se slovy: ‘Ukaž mi to, bejby!’“ Rosaliin hlas sílil a nožičky židle se s podivným skřípěním začaly deformovat.

„Nechal jsem se unést…“

„Já ti ukážu unést…“

„Z toho se asi nevylížu, co?“ kuňknul a vzápětí mu došel ten dvojsmysl, protože se vilně ušklíbl. „No tak, bejby. Víš, že jsi jediná a miluju tvoje déčka…“ Rose povolila a Emm tím nabral na sebevědomí. Jejich okamžik, kdy si to málem rozdali uprostřed sálu v Las Vegas, přerušil pořadatel. Vběhl tam s bandou tučňáků na steroidech a my tři vyklidili místnost s hlavou pomalu mezi koleny, aby si nás víc nevšímali.

„Máte sem zakázán vstup!“ křikl za námi panovačně vrchní tučňák.

„Tolik k upoutávání pozornosti, Rose,“ prskla jsem.

„Vidíš? To je všechno kvůli tobě,“ zasyčela, ďábelsky se usmála a Emmetta, kterej chtěl využít situace a dál si to žehlit šmajchlováním, popadla za křídlo a lifrovala k východu. Vypadala, že si dá venku druhý kolo a spočítá mu to i s úrokama. „Měli byste…“ začala jsem, ale po zjištění, že ti dva už za mnou dávno nejdou, vzdychla jsem a vzdala se pokusu o moralizování. Moralizování! Poučování! Rodičovství! Renesmée! Edward… kde je Edward?

Zaměřila jsem se na hloučky, protože okolo mého manžela se vytvářely hloučky ženskejch, kamkoliv vlezl. Možná něco na té Rosaliině židli je… napadlo mě, když jsem ho uviděla obaleného polonahejma slečnama. Naštěstí o nich neměl nejmenší tušení, protože se urputně soustředil. Prodrala jsem se k němu za pomoci loktů.

„Edwarde,“ zkusila jsem zoufale odtrhnout svýho muže od stolku se zeleným ubrusem. „Edwarde, máme tu nějakej úkol.“

„Samozřejmě, Bello,“ odpověděl nepřítomně a dál s kamenným obličejem hleděl do vějířku karet, kterej držel v ruce. Prokristapána, proč mi jenom nemůže číst myšlenky? Nemůžu mu nadávat na veřejnosti, ale co by si u mě teď teda přečet v hlavě, to by si za rámeček nedal. Místo mě ale dokázal číst myšlenky všem okolo, tudíž jim náramně viděl do karet - kdy se ten přeslušně vychovanej upír s neotřesitelným hodnotovým žebříčkem změnil ve falešnýho hráče? To se nestydí využívat svejch nadpřirozenejch schopností? Zjevně ne. Aniž by mi věnoval další pozornost, natáh ruku po červenejch žetonech. Krupiér viditelně zesinal, čehož si Edward ani za mák nevšiml.

„Dorovnávám a zvyšuji,“ prohlásil a položil na věžičku těch kulatejch placiček další. Už jsem se s ním nezdržovala a propletla jsem se davem lidí k francouzský ruletě.

Tý už nějakou chvíli kralovala Alice. Další cheater. Bolest hlavy ji jako zázrakem přešla, zajásala, že vidí budoucnost alespoň něčeho, a rozbíjela bank tak, že to snad Vegas ještě nevidělo.

„Faites vos jeux, s’il vous plaît!“ zahlásil krupiér, roztočil ruletu a cvrnkl dovnitř kuličku.

„Na červenou, lichá sedmnáct,“ posunula před něj hromádku žetonů a on ji přihrábl na správnou číslici. Další sázející honem přistrkovali žetony na stejný políčko. Nejspíš už si spočítali, že se ta mrňavá černovláska zatím pokaždý trefila.

„Rien ne va plus,“ ukončil sázky nervózně krupiér a kulička ještě chvíli poskakovala a lítala po
dobíhajícím kole. Ani jsem se nemusela dívat, kam se dokutálí a zapadne. Procpala jsem se mezi lidma k Jasperovi, kterej seděl u Alice a tvářil se jak její bodyguard, a zatahala jsem ho za rukáv.

„Musíme nějak ty šílence zastavit. Teď už nejde jenom o Nessie, ale taky nám o holej zadek. Koukej,“ ukázala jsem bradou na chlápka s drsným vzhledem, co se předtím procházel kasínem s rukama za zády a ostřížím zrakem sledoval cvrkot. Teď se neprocházel. Stál vzadu u dveří napůl schovanejch za závěsem, něco vykládal chlápkovi s buldočím ksichtem, ale naditým do značkovýho smokingu. Ten držel v ruce doutník tlustej jak klobásu a zíral na Alici u rulety. Pak se zamračil, chlápek z ostrahy mu zase něco řek a buldok zaostřil na Edwarda u pokerovýho stolu. Pak luskl prstama a zpoza závěsu se vynořili další chlápci - v oblecích, ale stejně vypadali spíš jako komando ztracenejch ideálů. Něco jim řek a oni se  - na takový vazby docela hbitě - začali proplítat mezi lidma směrem k nám.

„A sakra,“ ujelo Jasperovi. „Majiteli kasína se nelíbí, že bude muset vyplácet moc vysoké výhry. A poprat se tu nemůžeme. Prozradili bychom se. A vyhrát je taky nemůžeme nechat - kdyby se nás pokusili sejmout, asi by se divili, že se modřiny dělají spíš jim. Kde je Rose s Emmettem?“

„Už venku,“ ušklíbla jsem se škodolibě. „A Emovi nemusej urvat hlavu tyhle gorily, myslím, že to Rose zvládla sama. I když mu možná neutrhne ani tak hlavu, jako spíš…“

„To je fuk,“ přerušil mě Jasper. „Popadni Edwarda a zmizte, než tu dojde na konfrontaci. Já se pokusím eskortovat Alici. Strategická schůzka za deset minut…“ odmlčel se a zadíval na své vodotěsné hodinky, „… tedy v osmnáct padesát o tři bloky dál.“ Páni, jednou voják - navždy zelenej mozek, co? Zdá se, že to snad má vrozený, nebo co.

Byla jsem rozhodnutá prásknout do kočáru a v nejvyšší rychlosti vykvačit ven, ale Jasper mě zarazil. „Hlavně neutíkej, jo? Mohla bys to tu pěkně roztočit a lidská ruleta není pro člověka moc příjemná věc. Pěkně pomalu…“ Pomalu?! Ty upíří magore, chápeš, že se na nás hrnou men in black a kriminálka Las Vegas v jednom? „Nebuď namíchnutá,“ odfrkl si a zmizel plnit plán.

„Nebuď namíchnutá,“ ksichtila jsem se a papouškovala jeho poslední pokyn. Pche, ten tomu tak rozumí!

Procpala jsem se davem fanynek zase k Edwardovi a tentokrát jsem to zkusila jinak. Nechala jsem zvednout svůj štít a promítla mu svoji nejhorší noční můru - Nessii s nohama kolem Jacobovejch boků. Až jsem se z toho sama otřásla. Edward se netřásl. Edward zesinal, zahodil karty a vystřelil od stolu jak namydlenej blesk. Zamířili jsme k Jasperovi a Alici, kterou od rulety už vlekl Jasper i přes její silnej odpor a která po cestě ztrácela z náručí žetony a hádala se s ním, aby ji nechal si je alespoň proplatit.

„Není čas, lásko,“ klidnil ji a dál ji tahal k východu. „Jestli hned nezmizíme, přijdeme o víc než o pár žetonů.“

„O pár?“ vypískla. „O pár? Mám jich plnou náruč!“

Jasper se rozhlídl, zaregistroval zužující se kruh pronásledovatelů, vykroutil jí žetony z rukou a rozhodil je kolem jako konfety. „Zdrháme!“ vykřikl, popadl Alici, která vypadala, že se vrhne zpátky, za ruku, za druhou bafnul mě, a s Edwardem v patách, který mě zezadu postrkoval, jsme se jak užovky provlíkli davem klečících a tím pádem pronásledování překážejících sběračů rozházených žetonů, a už jsme byli venku. Za námi na ulici se naštěstí už nikdo nehnal. Tučňáci nejspíš zůstali uvnitř a snažili se odebrat návštěvníkům kořist posbíranou z podlahy. Popřála jsem jim v duchu hodně štěstí a otočila se k ostatním.

„Co teď?“ Zbytečná otázka. Emmett s Rose řešili úplně jiný trable než uprchlou neteř s amantem. Alice vypadala, že zvažuje rozvod, ale pak jí došlo, z čeho ji Jasper vytáhl, a nasadila příslušně provinilej ciferník. A Edward… Edward byl už zase v depresi.

„Domů,“ povzdechl si. „Najít je nemáme nejspíš sebemenší šanci a další pobyt v tomhle semeništi hříchů nebudu riskovat. Sodoma a Gomora!“

Zpátky do Forks ta cesta nevypadala o nic líp než do Vegas. Nebyli jsme vystresovaní, ale skoro zhroucení. Edward už si nehty nekousal – neměl co – ale nespokojeně a provinile se kabonil a něco si pro sebe brblal.

„Cože?“ naklonila jsem se k němu, abych líp slyšela. V hukotu letadla a proudu tlumených nadávek, které se linuly od sedaček Rose a Emmetta v abecedním pořádku, aby náhodou nějakou nevynechala, mi byl i upíří sluch celkem k ničemu.

„Zkazil jsem to,“ vyjelo z něj v obvyklým sebemrskačským výlevu. „Kdybych Nessie nezakazoval schůzky s chlapcem – i když je to pes -, neutekla by. Já jsem ji k tomu neuváženému činu takřka dohnal!“

A máme to tady. Jednou budu muset zjistit, jestli se ten syndrom Ježíše Krista – vezmu na sebe vinu za všecky hříchy světa – nedá nějak léčit. Sice jsem se v tomhletom konkrétním případě nemohla ubránit dojmu, že není zas tak úplně vedle, ale rozhodně v tom nebyl sám.

„Samozřejmě, že jsi to zkazil,“ přisadila jsem si. Kdo to má pořád poslouchat? Ale léčba šokem, o kterou jsem se pokoušela, vyšla vniveč.

„Vždyť já vím!“ zavyl jak šakal. Zakoulela jsem očima a plácla se dlaní do čela. Tak jo, tudy cesta nevede…

„Taky jsem jí to zakazovala,“ prohlásila jsem kajícně. „A teď ji budeme mít vdanou v šesti letech.“ Edward tence zakvílel. „Jen mám strach, aby se vůbec vrátili,“ ventilovala jsem svou nejhorší obavu. Edward znovu kvíkl jak postřelený prase a zepředu se vynořila - světe, zač ji trestáš - letuška z první dnešní cesty. Jakmile zblejskla tu skvadru, co se nacpala opět do jejího letadla, viditelně zbledla. Jasper na ni vilně zavrněl, až to Alici dožralo a neohleduplně vyrvala opěrku ze sedadla. Letuška se roztřásla, kmitla nejistým pohledem k okýnkům, za kterými byla křídla - nejspíš ji vyděsilo to Edwardovo vytí a šla zkontrolovat stav letounu - a práskla do bot.

„Ani se nezeptala, jestli nemáme žízeň…“ povzdechl si Jasper. Edward vyprovázel letušku provinilým pohledem s hlavou zataženou mezi rameny.

„Za tohle taky můžeš, že?“ rýpla jsem si do manžela. A on - drzost hýbající nebesy - mě ignoroval!

„Hlavně ať se vrátí,“ zasípal. „Všecko jim to odpustím, ať si nechá toho psa a klidně jí koupím i štěně, jen když bude v pořádku doma.“ Nebyla jsem si jistá, jestli to štěně je super nápad a zda by o něj Nessie stála, když může drbat na pupku Jacoba, ale mlčela jsem. Měl pravdu. Hlavně, ať se vrátí. (Seřezat ji můžu - samozřejmě z výchovnejch důvodů - pozdějc.)

Z letiště jsme se domů táhli jak sedláci od Chlumce. Kampak se poděla upíří rychlost? Zmizela v oblacích chmurnejch myšlenek, deprese a ostudný prohry. V okamžiku, kdy jsem chtěla sklíčenýmu Edwardovi zvednout náladu vypasenou pumou, zbystřil. Natáhl krk jak surikata z nory, vytřeštil oči, který vzápětí přimhouřil. Než jsem se stihla začít ptát, vyrazil k baráku jak ohař po stopě.

„Edwarde!“ vykřikla jsem synchronizovaně s Alicí. Do baráku vletěl jak důchodce do výprodeje.

„Co tu vy dva děláte? Tvoje matka měla málem infarkt!“ ječel.

Vteřinu jsem věnovala úvaze, jak by se mohlo zastavit srdce, MOJE ke všemu, který netluče, ale to už jsem letěla za ním jak bohyně pomsty. Došlo mi totiž, na koho to řval.

A samozřejmě, na gauči seděli jak oukropečci ti dva, který jsme tak neúspěšně stopovali do Vegas. Nessie se provinile choulila, krčila hlavu mezi ramena a vypadala, že by se nejradši schovala za Jakea, kterej se taky netvářil zrovna vítězně. Svrběla mě dlaň, jen jsem je viděla. Lítost nelítost, výchova je výchova.

„Kde jste byli?“ vyjelo z Edwarda mezi hlubokejma nádechama, kterejma se nejspíš snažil získat ztracenou duševní rovnováhu. „Mysleli jsme, že jsi utekla, Nessie!“

„Vždyť jo,“ pípla. To dítě fakt riskuje.

„Zklamala jsi mě a svoji matku taky!“ rozjížděl se Edward a nabíral rychlost jak odbržděnej tirák z kopce. A hlavně mě do toho tahá! „Takové nezodpovědné chování bych od tebe nečekal! Útěk a tajná svatba! To jsi moje dcera?“ Na konci už řval tak, že se třásla nejen okna, ale i zdi. Jen aby se nám nezřítilo obydlí, proboha!

„Edwarde, klid,“ zatahala jsem ho za rukáv a šuškala mu do ucha. „Zkus to v klidu. Prosím.“ A zamrkala jsem na Jaspera, ať mu pošle trochu klidu a rozvahy. Ještě aby mu praskla žilka, nebo co by tak upírům mohlo prasknout. Něco určitě.

Edward chvilku zhluboka dýchal a tiskl si kořen nosu dvěma prsty. Pak mu zjevně došlo, že mám pravdu (zase), a přiznal porážku.

„Souhlasím tedy, Bello. Tak dobře, vy dva,“ otočil se k těm na gauči. „Stejně s tím už nic nenadělám. Budu se muset s vámi dvěma nějak… vyrovnat. Až se vrátí Esme, domluvíme nějakou přestavbu a z tvého pokoje, Remesmée, vám uděláme…“ následovala dlouhatánská odmlka, vypadalo to, že se mu vzpříčí v krku, ale nakonec to ze sebe vypravil. „… společnou ložnici.“ Edwarde! Ty upíre zpropadenej, co blbneš?! Proboha… hráblo mu! V ten okamžik jsem poznala upíří infarkt. Zcepeněla jsem a začala se klátit vzad. Naštěstí za mnou stál zvědavej Emmett. Lehce do mě šťouchnul a já se opět narovnala.

„Ložnici?“ vyjekla Nessie a zároveň s ní vypadlo z Jakea „Společnou?“ Nessie vypadala užasle jak děcko o prvních Vánocích a Jakeovi z očí zasvítilo nevěřícný nadšení. Mohl bys být méně nadšenej, nebo ti vytrhám chlup po chlupu, pse.

„A co jiného?“ opáčil neochotně Edward. Já bych věděla, ale copak se mě někdo ptá?! „Utekli jste přece do Vegas, abyste se vzali, ne?“

jsem utekla,“ uvedla to Nessie na pravou míru. „Za Jakem do La Push.“ Halelujah! Není z ní fena!

„A co ty letenky?“ ptal se vyjeveně Edward. Nedloubej do vosího hnízda!

„Ty byly na zítra, tati,“ špitla Ness. „Ale jestli nám chceš vybudovat ložnici, možná by bylo škoda je nechat propadnout.“

„Nikdy!“ zaječela jsem unisono s Alicí. Její hlas byl naštěstí dominantněji ječící, tak jsem ustoupila. „Jestli svatbu, tak tady, doma! Návrat do Vegas vidím velmi černě!“ dodala Alice.

Bylo mi jasné, jak to myslí. Tam se vrátit nemůžeme. Ještě alespoň sto let.

A tak dlouho si tu svatbu Nessie odkládat nenechá. A jestli ona ano, tak Alice rozhodně ne.

KONEC (pro tentokrát)

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

6)   (24.10.2012 14:59)

Hanetko,ty zvíře - budu si muset pořídit čajiodolný monitor,protože tento dostal plný zásah
Jasper v letadle a zcela jednoznačná nabídka
Nessie je přesná dcera svých trhlých rodičů - vážně skvělá kombinace prudérnosti a neslušnosti
a to nesmím opomenout skvělý výstup Rose ,ale ty třásničky by jí asi neslušely
díky díky díky

5)  hela (24.10.2012 13:57)

holky to byla zase smršť perfektně jsem se pobavila a dneska to fakt potřebuju

4)  Niki (24.10.2012 13:22)

jééé tak tohle jsem nečekala

dorianna

3)  dorianna (24.10.2012 13:22)

Marcelle

2)  Marcelle (24.10.2012 13:01)

Bože

LadySadness

1)  LadySadness (24.10.2012 11:16)

nebudem vypisovať, lebo by som opisovala, ale BRAVÓÓÓÓÓÓ

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still