Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Obr%C3%A1zek%20pro%20Masku2.jpg

Jak dát sbohem

 

Jacobův deník 13. září 2010

(dvacet let od Bellina zmizení, deset let od posledního deníkového zápisu)


Bells, jsem hrozně unavenej. Mám pocit, že jsem se od Tvýho zmizení – dvacet let – pořádně nevyspal. Zírám do zrcadla na svůj neměnnej obličej a říkám si, oč jsem já lepší zrůda než Ty. Jsem stroj na ničení, na vraždění. Jasně, likviduju Ty, co zabíjej lidi, ale já byl vždycky proti trestu smrti, pamatuješ?

Co to se mnou, proboha, je? Necítím žádný pochybnosti, tak dlouho jsem přesvědčenej o správnosti svýho jednání, tak proč zrovna teď plácám takový nesmysly?

Jsem u cíle, Bells. New York je obrovský město. Ale ty Tvý mě podcenili. Po letech se vrátili ke svýmu starýmu jménu a taky se jim –Tobě? -  zachtělo do školy. Od výletu do Budapešti jsem napíchnutej na seznamy studentů všech univerzit v Evropě a ve Státech. Dostal jsem vás na stříbrným podnosu.

Isabella Volturi. Chtělo se mi zvracet, když jsem to viděl. Zrůda, co si zabrala Tvoje tělo, si pamatuje, že patřilo Isabelle. Uvedli jste falešnou adresu, na poštu používáte box, ale nebude problém vás najít. Zítra dorazí zbytek smečky.

Lov může začít.

Jsem tak blízko, tak blízko tomu, abych Ti dopřál klid. Ale už teď cítím tu děsivou prázdnotu. Co se mnou bude, až splním svůj úkol? Co zbude z Jacoba Blacka, až splní svůj slib?

Psával jsem – dokud Tě nenajdu. Co udělám, až Tě najdu a zničím?

Dneska mi to došlo. Jen jsem nevěděl, jak to províst, abych neohrozil kluky. Ale počítám, že nechat se úplně na konci kousnout, už nebude žádnej risk pro nikoho.

Doufám, Bells, že to pochopíš. Žádná sebevražda. Jsem prostě jenom strašlivě unavenej. Unavenej ze života ve světě, ve kterým už tak dlouho nejsi Ty.

A i když to, co plánuju, je vlastně hřích, stejně věřím, že se sejdeme. Že když jsme nedostali svůj čas tady, na zemi, tak třeba dostaneme věčnost.

Ale možná se pletu. Těch uplynulých dvacet let už mi připadalo jako věčnost a odnaučilo mě přehnanýmu optimismu. Představa, že místo týhle mizérie by byla jen úplná a věčná tma, vlastně taky není k zahození.

Bells, lásko moje, jsem tak unavenej…

 


≈≈≈



New York listopad 2010


Když Belle došlo, že ten, kdo obchází New Yorkem a ničí její upíří rodinu, je Jacob – její Jacob, pochopila také skoro okamžitě, co se s ním stalo. Znala jejich legendy, vyrostla s nimi, a její vlastní příběh ji odnaučil pochybovat o skrytých tajemstvích světa.

Ve městě byl vlkodlak, měnič, který dokázal zničit upíra. Teorie o tom, že není sám, byla moje a zatím jsem si ji nechal pro sebe.

Bella se choulila v mé náruči a plakala pláčem bez slz. Chtěla varovat Volturiovy, chtěla běžet za Jacobem, chtěla zůstat se mnou. Objímal jsem ji a čekal, kdy první dvě touhy přemůžou tu poslední. Trvalo jen pár minut, než ke mně zvedla bolestí přetékající oči.

„Musím za nimi, za ním…“ zašeptala a chtěla vstát. Zadržel jsem ji, vzal jsem do dlaní její překrásný obličej a pokusil se přitáhnout si ji  znovu k sobě. Potřeboval jsem ještě na chvíli cítit její chuť, její vůni, její lásku…

Odvrátila se ode mě. „Odpusť, Edwarde…“

„Ty ho pořád miluješ.“ Nechtěl jsem, aby to znělo tak hořce. „Ještě před chvílí, když sis myslela, že patřil do jiné části tvého života a že je z něj usedlý čtyřicetiletý taťka, tak jsi dokázala dělat prohlášení o tom, že je třeba jít dál. Ale teď je tady, silný, mladý a zřejmě sám a já jsem jen nedůležitá náhoda?“ Viděl jsem, jak pod tíhou mých slov nahrbila svoje křehká ramena. Nenáviděl jsem se za to, že jí ubližuju, ale cítil jsem se zrazený, podvedený. Sotva jsem ji našel, už mě chce opustit?

„Nezlob se na mě, ale já už vážně musím jít,“ hlesla tiše, a aniž by se mi podívala do očí, udělala první dva kroky ke dveřím. Chtěl jsem ji zadržet, ale v tu chvíli jí zapípal telefon. Jednou rukou si dopínala blůzu, druhou už přijímala hovor.

Poznal jsem Demetriho hlas.

„Heidi?“ Bella vzlykla a rozběhla se pryč z pokoje. Pryč z domu. Pryč z mého života.

Dvě vteřiny po jejím odchodu se za dveřmi pokoje začaly ozývat podivné zvuky. Rvačka? Tichá hádka?  O chvíli později se dveře rozletěly a do místnosti vpadla koule tvořená Rosalií, Alicí a Emmettem. Jasper jim byl v patách a očividně marně se je snažil uklidnit.

První se z hromady vymotala Emmettova hlava: „Pohádali jste se? Už jsi chtěl a ona ne? Já to tipoval spíš obráceně,“ zazubil se těsně předtím, než mu něčí ruka s fialovou manikúrou dala pěstí.

Jasper se s povzdechem sklonil k tomu živému klubku a po chvíli soustředěného úsilí z něj vylovil svou titěrnou manželku. Jemným pohybem jí uhladil rozježené vlasy a postrčil ji směrem ze dveří: „To by stačilo. Kvůli tomu, že momentálně nevidíš budoucnost, neznamená to, že ji musíš vlastníma rukama tvořit.“

Jakmile měl Emmett nadosah jen Rosaliino tělo, jeho chování se změnilo. Přestal odrážet útoky a Rose to velmi rychle přestalo bavit. Po deseti vteřinách zmizeli ve své ložnici. Bez jediného slova omluvy nebo vysvětlení.

Vyšel jsem na chodbu. Ticho. „Může mi někdo vysvětlit, co to mělo znamenat?“

Pod schody se ozvalo rozpačité odkašlání. Esme. „Nezlob se, Edwarde, víš, oni byli zvědaví, proč odsud Isabella tak vystřelila.“

„Bella,“ opravil jsem ji automaticky. Lidská verze jejího jména mi byla tak blízká…

Esme nepatrně zvedla obočí, ale nekomentovala to. „Emmett… On se chtěl vsadit, proč utekla, a ještě než na jeho návrh někdo zareagoval, rozběhl se k tobě, aby zjistil, jestli vyhrál.“ Omluvně se usmála, jako by ona mohla za Emmettovy nápady. „No a Rosalie a Alice se ho snažily zastavit. Jejich ženská intuice jim napověděla, že není právě vhodný okamžik na hloupé otázky.“

„Skoro se jim to povedlo,“ pokusil jsem se ji potěšit. Znovu ten omluvný úsměv.

„Nezlob se na ně. Máme tě rádi. Nechceme, aby ses trápil.“ V jejích slovech jsem zaslechl skrytou otázku. Dosud jsem se opíral o zábradlí. Teď jsem se ztěžka posadil na nejvyšším stupni schodiště. Ve vteřině seděla vedle mě. Zlehka mě objala kolem ramen.

Tolikrát jsem se snažil přijít na to, kde v sobě bere tolik lásky a trpělivosti pro takovou hordu. Byl to její dar. Skutečný dar. Tisíckrát lepší než ty naše kejkle dobré leda tak do cirkusu. Co může být vzácnějšího než schopnost bezmezně a bezpodmínečně milovat svou rodinu? Své děti, i když nejsou z vlastní krve? Esme byla skutečným sluncem naší rodiny, kolem ní se vše točilo, ona nás gravitací své lásky držela pohromadě.

„Bella pořád miluje svého snoubence z lidských časů,“ zašeptal jsem jí do ramene. Stiskla mě pevněji.

„To je možné,“ řekla klidně. Odtáhnul jsem se od ní a překvapeně jí pohlédl do očí.

„Říkáš to, jako bys to věděla,“ ohradil jsem se dotčeně.

„Nevěděla,“ odpověděla bez váhání. „Jen to vysvětluje ty její smutné oči,“ usmála se a já pochopil, že nemám patent na všímavost. „Edwarde, je možné, že nikdy nevymaže cit, který k němu chovala,“ šeptala teď s naléhavostí, která mě kupodivu uklidňovala. „Ale to nic nemění na faktu, že tě miluje. Naprosto. Bezvýhradně,“ zašeptala tak, aby ani Emmettovy nastražené uši neměly šanci. Díval jsem se jí do očí a cítil přitom, jak mě zaplavuje obrovská úleva. Věřil jsem jí.

Naprosto. Bezvýhradně.


≈≈≈

 


O hodinu a několik upířích objetí později jsme s nezvyklou vážností řešili naši situaci.

Volturiovi se neozvali. Ve městě se pohybuje vlkodlak, který likviduje upíry bez slitování. Při vzpomínce na Havrana jsem se mu moc nedivil. Ale v každém případě to znamenalo i přímé ohrožení naší rodiny. Obzvlášť s ohledem na Bellu…

Rosalie se na mě dívala s výčitkami, ale i ona chápala, že tohle riziko jsem skutečně nemohl předpokládat ani v nejdivočejších představách.

„Takže nakonec vážně budeme muset vypadnout,“ prohlásil lakonicky Emmett. Alice si vyděšeně zakryla ústa. Ano, měla teď vážné problémy se svým darem, ale nemusela být jasnovidka, aby věděla, že se bez Belly nikam nehnu. Že nám poprvé hrozí rozdělení rodiny.

„Jdeme volat,“ povzdychnul si Carlisle a zmáčknul přímou volbu na Ara. Esme ho povzbudivě pohladila po rameni.

Strnule jsme čekali, i když ten strojový hlas mluvil zcela jasně. Toto číslo je zrušeno. Omlouváme se.

„Oni už zdrhli,“ vykulil oči Emm. A já pochopil, že jsem právě neodvolatelně ztratil svou lásku.

Odešla bez rozloučení.


≈≈≈



Ve městě nás už nic nedrželo. Naopak – měli jsme dost pádných důvodů co nejrychleji zmizet.

Ovšem Carlisleova zodpovědnost se nedala brát na lehkou váhu. Dva jeho pacienti byli naprosto závislí na jeho rozhodnutích.

Dali jsme mu tři dny na předání případů.

Rozhodli jsme se, že zajdeme na všechny zbývající přednášky. Lépe řečeno – rozhodli to za mě mí sourozenci. Já se podobal spíš občas oživlé soše. Pokusil jsem se potlačit nejen své emoce, ale veškeré své lidské projevy. Vznášel jsem se v podivném prostoru, kde mě drobné nárazy do vymezujících stěn jen víc a víc otupovaly…

Ozvala se stará a zastřená vzpomínka. Smrt svých rodičů jsem jako člověk nezažil, nevázaly se k ní lidské vzpomínky a emoce. Ale pár let před mou smrtí zemřela babička Masenová. Žila s námi, ona mě houpávala na klíně, ona mě hladila, ona mi vyprávěla a zpívala.

U ní jsem se učil pochopit tu definitivnost ztráty. A u ní jsem poprvé zjistil, jak úlevné může být ponořit se do otupělosti. Tehdy to fungovalo dočasně.

Teď jsem si neuměl a nechtěl představit, jaké to bude, až mi dojdou síly uhýbat před zdrcujícím faktem, že je Bella opravdu, nezvratně a navždy pryč.

Ve škole jsme se odhlásili, byla před námi poslední noc ve městě.

Seděli jsme v obývacím pokoji obklopeni krabicemi se vším, co stálo zato stěhovat dál. Na další štaci, ušklíbl jsem se v duchu.

„Ty hlídky mi chybí,“ zakroutil se Emmett nespokojeně.

V okamžiku jsem stál u dveří. „Pojď, protáhnem se trochu,“ kývnul jsem na něj. Jasper vyskočil ještě rychleji než on. Ze zvyku se otočil na Alici, ale ta jen nešťastně pokrčila rameny.

„Za chvíli jsme zpět,“ kývnul Jazz na Carlislea.

Neodhadnul to úplně přesně.

 



předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

eMuska

28)  eMuska (12.05.2015 20:21)

Uch, očividne si to už presne nepamätám.. budú spolu, však?

maryblack

27)  maryblack (13.03.2012 17:25)

Teda tenhle Jacobův zápis do deníku mě rozbule:'-( :'-( :'-( Nevím co napsat, prostě ne..

Empress

26)  Empress (13.03.2012 11:30)

Bells, lásko moje, jsem tak unavenej… aaaach :'-(
Ale teda tá motanica klbčiacich sa upírov mi na chvíľu vykúzlila :D :D

25)  Katka (07.01.2011 01:34)

Po posledni vete se vazne bojim, co bude nasledovat. A taky nechapu, jak mohla Bella jen tak odejit, i kdyz to se asi dozvim a nejspis se budu zase divit. Nepremyslela jsi nekdy o tom, ze bys svoje povidky vydala? Myslim, ze by to melo uspech ;)

magorka

24)  magorka (30.12.2010 08:58)

Jacobova mysl mě jednou zničí...bože tolik smutného, tolik krásného ....chjochjo :( . Naštěstí jsi stvořila báječně potrhlé verze Emma, Rose a Alice s Jasperem (klubíčko bylo fakt super!), kteří se dokáží postarat o to, abych se trošku vrátila k normálu..... a Esme! je dokonalá

Alaska

23)  Alaska (21.11.2010 22:07)

Nečekala jsem, že Jacob takto "otočí".Hned mě napadlo, že vyspěl, ale v zápětí jsem si uvědomila, že nejspíš těžko mohu označit vyspělost, jako nechuť k životu. Jeho smýšlení, je tak pochopitelné (i když pro mě u něho velmi nečekané). Myslím si, že díky přečtení Hostitele,mám určitou představu, jak na celou věc nahlíží. A jeho rozloučení, jak může pár pozměněných slov mít tak drtící sílu?
Emmett znova nezklamal, i když dneska pro mě naprosto vede hláška "vylovil svou titěrnou manželku".
Tvá Esme předčila veškeré své přisuzované vlastnosti. Možná i díky tomu na mě Edward působí, jako nejmladší člen početné rodiny. Je takový míň "vševědoucí".
Každopádně jsem neskutečně zvědavá, jak z tohle zašmodrchané klubko rozmotáš. Obávám se, že bez nůžek to nepůjde.
P.S.: Už jsem musela - "vyhrožuješ" že za dvě hodiny bude finále a já zaostávám kilometry za cílovou páskou a jak se znám, tak bych určitě z komentářů vyčetla, jak to skončí a to už není to pravé ořechové.

Lioness

22)  Lioness (20.11.2010 20:51)

Deník... Myslím, že si jej nidy nebudu vést. Jen v těch nejhorších chvílích, ale pak jej raději spálím... Oheň - nejlepší smrt. Děsím se toho, jak neodvratná se zdá. Někdo z nich zemřít musí. Nebo ne?
A změna poslední věty zápisků... Mám pocit, že mi vynechalo srdce. Být takhle unavená je nejspíš horší než smrt.
Bella odešla. Ale miluje ho. Miluje je. Sakra.
Klubko upírů mě vážně pobavilo. Připadalo mi to vlastně nemístné, usmát se.
Esme. Meyerová nám předhodila, jak úžasné jsou dary. Jak z upírů dělají ještě něco víc, než nadlidi. Že je to něco, co bychom měli chtít. Ale Tvé povídky mě učí nečemu rozumnějšímu, dospelejšímu - že čtení myšlenek může být pěkně na obtíž. Že štít se může stát zbraní... někoho jiného. Že vidění budoucnosti se může stát bezmála závislostí. A že moc bezemezně milovat může být pokladem nejen pro nás. Tohle je to pravé vysvětlení toho, proč jsou Cullenovi RODINA.
Chvíle?! Co se stane?

Carlie

21)  Carlie (20.11.2010 10:08)

Jé, ta Jacobova únava životem :'-(, tím, čím je, čím je Bella... snad mu další čas a hlavně setkání s ní, jen s ní, umožní pochopit, že svět nemusí být jen černobílý... chjo :'-( Bella logicky utíkající za ním...:( Chůdě Edward a jeho snaha existovat na chvíli mimo svět emocí... :( Ambři, Ambři, prostě umíš, co dodat... Ano, ano, přesouvám se dál, copak bude?

nikolka

20)  nikolka (19.11.2010 21:43)

Ha,, Jacob ich dobehol a oni zdrhli??? Boja sa milých, poslušných psíkov? A oni si vravia Volturiovci??
Čo im nemôžem a nedokážem odpustiť, že so sebou vzali Bellu a nechali Edwarda samého, so svojou láskou, bolesťou zo straty...:'-( :'-(
Bolo prekrásne, keď Esme uisťovala Edwarda o Bellinej láske, nádherná situácia matky so synom...

a chalani sa išli prebehnúť???? Však je za tým niečo iné??

19)  Lejla (19.11.2010 08:59)

Jakob si je konečně jistý, že ji našel a chce po vykonání své pomsty skončit ze životem Bella utekla bez rozloučení A Cullenovi se stěhujou a Edward naprosto zničen a co přijde ted

Yasmini

18)  Yasmini (18.11.2010 23:24)

Jak neodhadnul to úplně přesně. Tím to jako končí. (Uznávám dělám to taky, ale ostatním!!!)
Jako vždy tleská a klaním se až k zemi.

Y.

Marketa

17)  Marketa (18.11.2010 22:01)

ambra

16)  ambra (18.11.2010 21:43)

Dostala jsem maličkýho sprďáka, že nereaguju na komentáře . Pravda je, že na ně reaguju hýkavými zvuky a nosem odřeným o okraj monitoru . Berunky, vy to víte, že jsem závislá na Vašich reakcích. Na tom se nic nezměnilo - spíš naopak - je to čím dál horší . Takže skutečně upřímně a od srdce moc děkuju a každý jednotlivý komentík čtu několikrát a skoro i pozpátku. Dnes přidaná kapitola je toho snad dostatečným důkazem. Děkuju a víte, že jsem jen Vaše...

Bosorka

15)  Bosorka (18.11.2010 16:46)

Ambro - pro mě je v tomto příběhu Edward těžce v pozadí - prožívám a užívám si pouze Jacoba.....

eMuska

14)  eMuska (18.11.2010 15:02)

Moje nervy, len dôjdem zo školy a už ma má klepnúť? Ja mám pred sebou ešte zušku! Ach... To, že som prežila jednu poviedku, kde Edward nakoniec nebol s Bellou neznamená, že to prežijem zas! A autorke to stále vyčítam! Ale takto... Ja sa bojím! A oprávnene! Prosím, len nerob nič nebezpečné... Však Bells nájdu pri terajšej hliadke?

Lenka326

13)  Lenka326 (18.11.2010 14:23)

Mám ráda tuhle povídku, jen se nějak bojím, jak to skončí. Moc bych si přála trochu štěstí pro každého, ale to asi není možné, že? Trochu jsem nepochopila Bellin odchod od Edwarda, co vlastně pro ni znamená/znamenal? Líbilo by se mi, kdybychom se dozvěděli trochu víc o jejích upírských letech, připadá mi, že toho o ní moc nevíme. A trošku mi chybí i Edwardovy emoce, hlavně teda v porovnání s Jacobovými deníky.
No, ale každopádně jsem velmi zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet dál.

12)  katyka (18.11.2010 13:59)

uff... mám taký pocit, že ideme do finále. Všetko to smeruje k neodvratnému stretnutiu, ku koncu, a ja si netrúfam odhadnúť, aký bude. Dúfam, že dobrý, bojím sa, že zlý, mám podozrenie, že tam bude z každého niečo. V každom prípade sa nechám prekvapiť, a som Ti len vďačná, že kapitoly pribúdajú tak rýchlo a nenechávaš nás dlho čakať, Ambra. Mmch, pre mňa je jednoznačne postavou č. 1 Jacob. Možno je to tým, že nás necháš nahliadnuť do jeho vnútorného sveta, možno tým, že nevieme, čo všetko musela prežiť Bella, možno je to jednoducho iba moja zvrhlá záľuba v trpiacich ľuďoch :) Ale asi je to Tebou. Jednoduchým jazykom, jednoduchými slovami povieš tak strašne veľa... Je to geniálne, nekecám :)

Baruu

11)  Baruu (18.11.2010 11:54)

Jacoba chápu, je mi to úplně jasný, jak bezmezně miluje lidskou Isabellu a jak moc je pro něho těžké ji hledat. A jak je pro něho těžký fakt, že je jiná, že už dávno není to Bellou. Ale i tak...
Nakonec rozhodnutí Isabelly a Jacoba odnese nejvíc Edward s jeho rodinou. Alespoň to si myslím, já, příjde mi to tak.
Bella nejspíš Jaka pořád miluje, ale i přesto, že je s Edwardem, si takhle zmizí?
Jaka už tak moc nelituju, i přesto, čím vším si prošel. Teď lituju spíš Edwarda, protože to by pro Bellu mělo být prioritní, ale budiž ;) To si ten Eda vážně nemůže někdy pořádně dupnout? Je to chlap! :D
Ambro, nádherně píšeš Ale to určitě dávno víš, jen se přidávám s pochvalou
Pevně doufám, že všechno dopadne dobře

Bye

10)  Bye (18.11.2010 11:05)

ambro, já myslím, že Jake ve svým zoufalství už dosáhl dna mariáskýho příkopu. Jediný, co mě uklidňuje, že se za chvíli střetne s přítomností a... ať už to s ním dopadne jakkoliv, určitě to bude vysvobození.
Jen doufám, že ho při tom Bella nebude muset následovat až na dno.
(Takže... on má Heidy?)

Nojo, zase jsi mě z toho velmi účinně vytáhla. Živé klubko bylo naprosto luxusní! (nemůžu uvěřit tomu, že jsem sem flákla smajlíka!)
A miluju Esmé
Hele, ale Edward. Ani trochu nebojuje?
Příležitost ale dostane, že?

eElis

9)  eElis (18.11.2010 09:31)

Ty Jacobovy deníky mi opravdu dávají zabrat. S každého řádku je cítit, ta jeho bolest a beznaděj. Jen doufám, že až uvidí Bellu, že nebude schopnej ji zabít, že pozná, že to není žádná zrůda bez citů. Jako vždy naprosto nádherná a dokonalá kapitolka. Jen mám teď strach, asi nebylo nejrozumnější se jít proběhnout do lesa, co??

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse poster - Bella