Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Obr%C3%A1zek%20pro%20Masku2.jpg

Edwardovo okno


Jacobův deník 13. září 1993


Bells, miláčku můj sladkej, já nezapomněl, neboj se! Když jsem s tímhle začínal, vážně jsem nečekal, že popíšu tolik sešitů, a popravdě už to není jenom o tom, abys měla představu, co jsem ty měsíce a roky každej den dělal – když vezmu deník a tužku a začnu psát, je to skoro, jako bych s Tebou mluvil. Já vím, blázním už asi definitivně, ale mezi řádkama na mě koukaj tvoje oči a vždycky, když napíšu nějakou hloupost, dokážu si přesně představit úsměv, kterým na ni zareaguješ.

Ten psychiatr měl tenkrát vlastně pravdu. Pomáhá to. Pomáhá mi to přežít.

Teď jsem ale měl pár dnů se psaním pauzu, není mi moc dobře, ale Tvoje narozeniny nemůžu vynechat. Možná jsem konečně s pátráním pohnul, ale než Ti popíšu detaily, musím se vrátit ještě k jedný události, kterou jsem chtěl vynechat.

Jenže já Ti nemůžu lhát. Musíš vědět všechno, aby ses pak jednou mohla rozhodnout, jestli mě ještě budeš chtít.

Jmenuje se Joana a oslovila mě, když jsem si šel zapsat přednášky na tenhle semestr. Je taky Američanka, o dva roky starší. Možná proto mi přišlo úplně v pohodě, když mě pozvala na kafe. Jenže kafe se protáhlo a já skončil u ní na pokoji. Bylo to… Ona má dlouhý hnědý vlasy a hnědý oči a… Celou dobu jsem myslel na Tebe. Bože, já jí při tom několikrát řekl Bello... Nakonec jsem se jí tam rozbrečel a všechno jí vyklopil. Leželi jsme, ona mě objímala, hladila a utěšovala. Bells, miláčku, měla to bejt naše noc, žádná Joana, ale ona mě prostě potkala ve chvíli, kdy jsem potřeboval, aby mě někdo objal. Nemáš zdání, jak je samota strašná. Přiznávám, že kvůli tý mý posedlosti, jak tomu říká můj táta, nemám žádný bližší přátele – nedokážu někde prosedět večer a tlachat o nedůležitých věcech. A ona byla… Každá jiná by mi vrazila facku a vyhodila mě, ona mě až do rána trpělivě poslouchala.

Od tý doby jsme se párkrát viděli – jen viděli, tamto už se nikdy nestane - uklidnila mě, že po mně nic nechce, ale že prý jsem fajn a ona je ochotná mě vždycky vyslechnout, co je v pátrání novýho. Bells, měl bych říct, že toho strašně lituju – jasně, nemělo se to stát, ale zároveň se bez mučení přiznávám, že jsem momentálně ve stavu, kdy mi Joana připadá jako anděl strážnej. Jsem hroznej sobec, Ty prožíváš bůhvíco a já tady fňukám cizí holce na rameni, ale stejně doufám, že mi to jednou – až Tě najdu – odpustíš.

Tak, tohle byla ta míň důležitá část – nářky Jacoba Blacka. A teď to podstatný. V tom pitomým školním archivu jsem tvrdnul skoro rok a nic. Pak jsem začal prověřovat lidi a informace, který s Tebou měly něco do činění tak vzdáleně, že to do tý doby nikoho nenapadlo. Jenže já už nevěděl co dál… Tohle už samozřejmě víš z mých předešlých zápisů, ale teď to teprve začalo dávat smysl. Nebo to tak aspoň vypadá.

Tvoje spolubydlící z toho léta. Nikdo si jí moc nevšímal, protože jste se znaly sotva pár týdnů a ona po Tvým zmizení řekla, že nic neviděla. V tý době jste se neznaly, neměly jste společný známý, nemohla nic vědět. Hotovo. Nezajímavá persona. Jenže já teď zjistil, že tahle Jane Volturi tehdy ani nenastoupila do školy – přerušila studium a zmizela. Doslova. Všechny záznamy – její osobní list, kopie studentskýho průkazu, fotka, adresa pro doručování školní pošty – nic. Zůstalo jen to jméno na seznamu přijatých studentů a v policejním zápisu o výslechu.

Trvalo měsíc, než jsem ji našel. Budapešť. Divný, že jo. A ještě divnější je, že je tam po třech letech od Tvýho zmizení zapsaná zase do prváku. A tak jsem vyrazil na výlet přes celou Evropu. Zfalšovat doklady o tom, že mě Sorbonna posílá na stáž pro pracovníky v archivu, mi zabralo sotva půlden. A za další půlden jsem měl její budapešťskou adresu.

Našel jsem si podnájem pár set metrů od ní. Vlastně od nich. Je to nějaká hrozně velká rodina. Popravdě – když jsem je viděl, jak postupně vycházej z tý vily, došlo mi, že možná nebudou normální příbuzný. Spíš něco jako komunita nebo sekta. Neměl jsem vůbec žádnej důkaz, že by mohli mít něco společnýho s Tvým zmizením. Přesto jsem se od nich nedokázal odtrhnout. Je na nich něco… Nevím, nedokážu to popsat, ale jakmile se k někomu z nich přiblížím na míň než pár set metrů, je mi skoro fyzicky špatně. Nepřišel jsem na lepší trik, jak se k nim dostat, než na tu profláknutou věc s pizzou. Koupil jsem tři, půjčil si skútr a zazvonil u jejich dveří. A cítil jsem to znovu. Je tam něco – když jeden z nich otevřel dveře, bylo to, jako bych dostal pěstí. Roztřáslo mě to. Doopravdy. Třásl jsem se jako v horečce. Na pizzu se tvářil, jako bych mu podával kupku hnoje, ale vzal si je ode mě a nechal mi obrovský dýško. Za pizzu, kterou si nikdo z nich neobjednal… Oni si totiž nikdy nic neobjednávaj. A nikdo nenosí domů žádný tašky s nákupem.

Na Tebe jsem ale čekal marně. Asi jsem viděl i Jane, odpovídala věkově, ale neoslovil jsem ji. Pokud je to moje šílený podezření správný, vyplašil bych je. A to nechci.

Srpen strašně rychle utekl, musel jsem na pár dnů zpátky do Paříže zapsat se na další semestr. Nejraději bych se na školu vykašlal, ale stipendium mi dává dost velkou finanční nezávislost a nemůžu si dovolit zůstat teď bez peněz. Včera jsem se tam chtěl vrátit a s policií v zádech zkusit nějakou provokačku, ale ta divná chřipka mě drtí tak, že ještě pár dnů musím počkat. Takovouhle horečku jsem v životě neměl a tělo mě bolí, jako bych se měl rozpadnout. Je to jako zákon schválnosti – možná jsem tak blízko!!! Pokud jsi u nich, lásko, ještě prosím vydrž. Pokud jsi u nich, zabiju je všechny…

Miluju Tě, strašně moc. Ale to víš… Tak zase zítra.

 

 

≈≈≈


New York říjen 2010


Carlisle byl nekompromisní.

„Nemyslím si, že bych byl nezdvořilý. Jeden z vás může dovnitř, ostatní počkají venku.“ Používal stejný tón, jakým jsem ho občas slýchával mluvit s neukázněnými pacienty. Ano pane Allene, jen si klidně dávejte whisky před snídaní, ale v tom případě dnes řeším vaše žaludeční vředy naposledy.

Zuřili všichni, jen ten, který stál vepředu a se špičatým nosem a dlouhými černými vlasy připomínal přerostlého havrana, měl v myšlenkách překvapivý klid. On také jediný mluvil.

„Sám nepůjdu a je ve vašem zájmu nás vyslechnout po dobrém,“ pronesl bezbarvým hlasem.

Emmett za Carlisleovým pravým ramenem si založil ruce na prsou. „V našem, jo?“ uchechtnul se. Carlisle ho umlčel krátkým mávnutím.

„Dobře, dva. A ostatní k autům, ať na ně z domu vidíme,“ ustoupil nakonec nepatrně Carlisle.

Jejich vyjednavač – a možná vůdce, jak mi došlo vzápětí, si teatrálně vzdychnul a lehkým pohybem hlavy té svojí skvadře naznačil, aby se vrátili na druhou stranu ulice. Dovnitř vešel on a vysoký upír s olivovou pletí a bystrýma očima, které těkaly nejprve po nás všech, ale po chvíli se soustředil na mě, na Jazze a na Alici. A mně trvalo jen o vteřinu déle, než jsem pochopil, co je zač. Lovec nadaných.

Přesunuli jsme se do obývací části, odkud jsme pohodlně viděli na jejich auta a ty, kteří u nich napjatě stáli a hypnotizovali náš dům.

„Jsou nenápadný jak Eskymáci v Africe,“ hudrovala Rose. Měla pravdu, ale tamtěm to bylo asi jedno.

Naši nezvaní hosté se na Carlisleův pokyn škrobeně posadili. Napodobili jsme je a beze slova čekali, co z nich vypadne.

Lovec nadaných pochopil, že můžou jednat narovinu:„Pane,“ pootočil mírně hlavu k vůdci, ale nespouštěl z nás přitom oči. „Tenhle nám vidí do hlavy, můžete mluvit otevřeně.“

Havran byl zřejmě zvyklý na ledacos, takže jeho chvilkový zmatek v myšlenkách okamžitě vystřídala střídmost – velmi dobře dokázal ovládnout, co mi ukáže.

„Jsem Aro Volturi, vůdce nejmocnějšího klanu upírů na této straně světa,“ pronášel stále tím nevýrazným hlasem. „Ano, v New Yorku jste byli dřív, ale své právo jste neuplatnili a tím zaniklo.“ Emmett vyskočil se zaťatými pěstmi. Jasperovi chvíli trvalo, než ho uklidnil. Arovi nestáli ani za pohled. Klidně pokračoval dál.

„Nicméně s ohledem na vaši jaksi…“ člověk by si teď rozpačitě odkašlal, on se znechuceně ušklíbl. „S ohledem na vaši podivnou libůstku ve stravování jsme se rozhodli vás nezničit.“ Teď už vyskočil i Jasper. S Emmettem hezky sladěně zavrčeli. Postavy u aut se neklidně pohnuly.

„Jste host v mém domě a budete mi vyhrožovat?“ Carlisle opět použil něco ze své lékařské praxe. Tentokrát jeho hlas vyvolal intenzivní představu velmi ostrého skalpelu zaříznutého někam mezi palec a ukazovák. Jenže rozhodit Havrana nebylo jen tak.

„Nevyhrožuji, to nemám zapotřebí. Jen konstatuji fakt. Ovšem teď máme menší problém a to je důvod, proč jsem tady.“ Jeho pichlavá karmínová očka se zabodla do mě. Automaticky jsem se přikrčil. Alice po mém boku právě v duchu odpálila nálož strašlivě sprostých slov. Za poslední týdny jsem si zvykl, že ji výpadky ve vidění budoucnosti iritují, ale v téhle situaci ji to přivádělo k zuřivosti. Esme, která hned na začátku zůstala spolu s Rose stát za námi, se teď krátkým úkrokem přesunula za mě a položila mi ruku na rameno. Havran pokračoval, jako by si nevšiml nastalého dusna:

„Před dvěma dny zmizel jeden z našich.“ Všiml jsem si, že pečlivě sledoval naši reakci. Samozřejmě zbytečně, i když Carlisle se teď víc než naštvaně tvářil zaujatě. Jasně, upíři jen tak nemizí…

„A co my s tím,“ zahučel Emm. Havrana překvapilo, že podřízení u nás běžně skáčou do řeči nadřízeným. Musel jsem mu to osvětlit.

„Carlisle není náš pán,“ ten ironický důraz na mém posledním slově se nedal přeslechnout. „Jsme rodina, ne klan. A on je ze všeho nejvíc náš otec.“ Esme položila druhou ruku na Carlisleovo rameno.

„Nejsme žádní nablblí poskoci,“ doplnil Emm informaci i pro pomaleji chápající upíry venku. Protože nás samozřejmě bedlivě poslouchali. Nehnuli ani brvou.

„Takže s tím nemáte nic společného,“ ujistil se znovu Aro.

„Rozhodně ne,“ odpověděl Carlisle bez zaváhání.

Z Arovy tváře se nedalo vyčíst, jestli nám opravdu věří. A jeho myšlenky zaplnily chaotické reje informací z podivných a zřejmě hodně starých knih. Hlídal se přede mnou.

„V každém případě jsme vás varovali. Pokud nastane ještě nějaký problém, už se nebudeme ptát. Zlikvidujeme nejpravděpodobnější příčinu.“ Ke konci už skoro šeptal.

Nepříjemná návštěva se zvedla k odchodu. Mezi dveřmi se Havran ještě otočil. Doteď na Isabellu ani nepomyslel. O to víc mě jeho prohlášení šokovalo:

„Ty,“ kývnul ke mně bradou, „jestli se Isabelly jen dotkneš, zničíme tě. Bez předchozího varování.“ Ten jeho hlas mouchy snězte si mě působil vážně divně, když říkal tyhle věci.

„Ona přeci není otrok!“ vyjel jsem na něj. Carlisle mě zadržel, když jsem k němu udělal první dva rychlé kroky.

„To máš pravdu,“ obrátil se ke mně Aro naposledy. „Ona je mnohem míň než otrok. A patří mně. Bezvýhradně a navždy.“

A pak byli pryč.

Atmosféra po jejich odchodu zůstala dusná. Alice si nešťastně třela spánky. „Možná mají někoho, kdo má dar potlačovat tvé vize?“ nadhodila Esme, která ohrožení rodiny nesla nejhůř. Alice jenom zakvílela a utekla do svého pokoje. Jasper samozřejmě okamžitě za ní.

„Tak pojď, ženo,“ plácnul Emmett s povzdechem Rose přes zadek. „Budeme si navzájem dělat alibi.“ Při těch slovech před svou manželkou podřepnul a jediným rychlým pohybem si ji hodil přes rameno jako otep slámy. Nebránila se. Ochable na něm visela a jen když na schodech přešel do trysku, povzdechla si: „Jsi hrozný idiot, Emmette Cullene, ale na upíra jsi vlastně hrozně fajn.“

Do své ložnice jsem se vytratil chvíli po nich. Nasadil jsem si svá mega výkonná sluchátka a přemýšlel, co budu dělat, až se rodinná rada zítra definitivně rozhodne opustit město. Protože jiné řešení jsem neviděl. Carlisle nebude riskovat naše životy, změnit školu a práci v době, kdy jsme se ještě příliš neusadili, nepředstavovalo žádný strašný problém.

Jediný, kdo měl problém, jsem byl já. Můj problém měl závoj voňavých hebkých vlasů a krásné smutné oči. Ponořil jsem se do svých představ. A zřejmě hodně intenzivně, protože se mi po nějaké chvíli zdálo, že mi pramen jejích vlasů přejel přes obličej. Že tu vůni opravdu cítím. Trhnul jsem sebou a rychle otevřel oči.

Pootevřeným oknem foukal do pokoje studený vzduch říjnové noci.

Na podlaze vedle mě klečela Isabella, a právě se natahovala, aby mi sundala z uší ta super výkonná sluchátka. Omráčeně jsem na ni zíral. Jako by ztratila odvahu. Její ruce zůstaly trčet napůl cesty ke mně. Po několika nekonečných vteřinách jsem si ten krám konečně strhnul z hlavy. Maličko se usmála.

„Promiň, že jsem tě tak přepadla. Chtěla bych ti o sobě všechno říct. O mé minulosti. O Jacobovi. A taky o tom, co se se mnou děje teď. O tom, co cítím k tobě…“ vydechla a udělala ten skoro neviditelný, ale rozhodující pohyb. Přiblížila svůj krásný obličej asi o setinu milimetru blíž ke mně. A já si konečně řekl, že bych se mohl přestat chovat jako retardovaný panic, vzal jsem jí hlavu opatrně do dlaní a přitáhnul si ji k sobě.

První dotek našich rtů byl skoro nepostřehnutelný. Jen lehoučké otření mého spodního o její horní. Na chvilku se odtáhla a přejela to místo špičkou jazyka. Jako by mě chtěla ochutnat. I já jsem chtěl. Jen ne tak opatrně a ne tak pomalu. Přitáhnul jsem si ji zpět. A zapomněl na lehkost a opatrnost. Ta okamžitá souhra mi vyrazila dech. Jako by nás někdo stvořil k dokonalé kompatibilitě. Po minutě toho sladkého zápasu jsem ji měl celou v náručí a oba jsme přerývaně dýchali.

V tu chvíli se rozletěly dveře. Na prahu stála Rosalie v nepatrné růžové košilce, která vůbec neladila s jejím výrazem. Vypadala jako bůh pomsty.

„Chcete nás všechny zabít, idioti?“ vykřikla a vrhla se na nás.

 

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

eMuska

38)  eMuska (12.05.2015 19:56)

posledná veta!! Akože jasne, ja viem, je to vážne, ale Rosalie...

maryblack

37)  maryblack (13.03.2012 16:33)

Sem napnutá, jak struna Holka ty to umíš zamotat

Empress

36)  Empress (13.03.2012 10:43)

Ou, on bol tak blízko, tak zatracene blízko pri nej
Na Volturiovi len toto

Ivanka

35)  Ivanka (28.09.2011 11:27)

No jo, Rosalie... Jak já ji nemám a zároveň mám ráda. Ale zrovna teď a tady ji chápu. Taky bych se nechtěla nechat zničit...
Arova návštěva byla mrazivá.

Jake byl znovu srdcervoucí. Už je tak blízko a přesto tak daleko. Vzhledem k tomu, že je Bella Arova, mi něco říká, že ji nikdy nedokázal osvobodit.

34)  Katka (07.01.2011 00:35)

Ty konce kapitol me jednou zabijou! Stejne jako tenhle pitomej telefon,kterej mi porad precita stranky a ja pisu jeden komentar porad dokola.. Rikala jsem si, jestli by si kazda cast kapitoly nezaslouzila vlastni komentar.. Zajimalo by me, jak blizko uz Jack byl a jak zvladne premenu, jak se s tim bez smecky srovna, popripade, jestli se k ni prida.. A taky jak dopadne bitka.. Asi budu na tvych povidkach zavisla

magorka

33)  magorka (02.12.2010 18:53)

když jsem si myslela, že Jacob už se dohrabal skoro na samotné dno, tak se vytasíš s Joan a nakonec s neodvratně se blížící první přeměnou asi se zblázním a do toho "Havran" :D, kterého naprosto plasticky vidím (placatě :D :D ) Jsem zvědavá, jak dokáže Bella vyřešit takové to trhání srdce ve dví, které se v tvojí povídce neodbytně začíná hlásit o slovo. To bude ještě jízda, ale pro dnešek musím odparkovat a těšit se na zítra, až budu pokračovat ve čtení téhle superčuper povídky

32)  Lejla (17.11.2010 17:25)

Ano, ano jsem naprosto zoufalá a po tvých kapitolách nefunkční a to by děti měly dostat ještě sprchu Jakob zoufale hledá možnosti a i za to, ze skončil v objetí s Joanou...tohle mu přece nikdo nemůže mít za zlé.A ten Arův proslov, až jsem se oklepala. A návštěva Belly hmmm pro Edwarda určitě příjemná, pro zbytek to již naznačila Rosalie. Běžím na další

ScRiBbLe

31)  ScRiBbLe (15.11.2010 02:04)

Znovu se priznávám, cetla jsem taky vcera, ale totalne jsi me odrovnala! (zase písu z telefonu) ↲Ty vrahu! Zabilas me! U vety - Bylo to... Ona má dlouhý hnedý vlasy a hnedý oci... Celou dobu jsem myslel na Tebe. Boze, vzdyt jsem jí pri tom nekolikrát rekl Bello - jsem byla úplne vyrízená. Po deseti minutách cucení do zdi jsem se rozhodla císt dál.↲Ara bych nejradsi ale ta poslední veta me dostala, letela jsem pod stul pri predstave rozcilené Rose

Yasmini

30)  Yasmini (10.11.2010 19:53)

"Rosalie Cullenová okamžitě vypadni!!!!"
Neskutečné, kam ta ženská všude strká nos. A zase nic. Ambři uvědomuješ si, že tohle je druhá věc, kde je přerušili. V nejlepším. To podle mě není fér. (Uznávám, že se nejednalo o stejné osoby.)
Je to perfektní :):) Jsi kouzelník se slovy.
Těším se na další díl.
Y.

29)  Adriana (10.11.2010 18:20)

Krásné, nemohu se dočkat další

Quappa

28)  Quappa (10.11.2010 07:53)

Ja ani neviem ako ti mám čo najpresnejšie vyjadriť čo teraz cítim. Asi len "Aaaach, som ako vláčny obláčik" :)
Ambra je to úžasné, no a úplne najkrašie písanie z Edwardovho pihladu aké som čítala.
Teším sa na ďaľšiu kapitolku.

Ewik

27)  Ewik (10.11.2010 01:37)

Ach můj Bože...:'-(:'-( Zase bulim, ale já to mám ráda. Nemůžu si pomoc.
Jacobovi výčitky a teď ta přeměna, chudák kluk.:(
A ten konec...áááááá.
Úžasný, skvělý a báječný.

26)  katyka (09.11.2010 18:58)

ambra, toto odvar rozhodne nie je. Nie je to síce natoľko srdcervúce, ale zasa na druhej strane, nemusíme byť pri každej Tvojej poviedke zdrvené na prach, no nie? :-) Aj keď, pri Jacobových denníkových zápisoch sa Ti to celkom darí. Čo môžem posúdiť, tak Until I Find You je ďalší z Tvojich geniálnych výtvorov. Dokonalý mix drámy a komédie :-) Len tak ďalej

Lioness

25)  Lioness (09.11.2010 18:07)

Já vážně nechci začínat komentář dalším hloupým citoslovcem, ale copak to jde, když se mi tak neodbytně rve přes rty s jízlivou poznámkou o tom, že stejně jen dokonale doplní konsternovaný výraz v mém obličeji?
Ten mi tam zůstal už od prvních vět od Jacoba. Je to tak smutné, živé, zabijácké... Pokud si to Bella něky přečte, pokud je on stále v pořádku a stojí o ni, jak by ho mohla odmítnout? Ale z něj je vlk...
Co dělali Volturiovi v Budapešti? A co dělají v New Yorku? Pasou po talentech, že? Eleazara mají...
A jak se chovají... ble. Bylo to to nejlepší vysvětlení rozdílu mezi rodinou a klanem.
Aro coby mdlý úlistný mocnář byl dokonalý. Děkuji Ti za jeho zcela vážnou podobu bez stopy vtípků.
Proč patří Bella Arovi? Co se stane až Edwardovi vše poví?
P.S.: Rose se vážně nedivím. A v téhle povídce je... prostě taková, jaká má být. Vlastně všechny charaktery dodržuješ tak dokonale, že mi jde hlava kolem.

24)  Iwka (09.11.2010 17:48)

Ale chudák Edward!
Jen se trochu pomucká a už je zle?
Vím, že je to teď vlastně hrozně vážná situace, ale já se nasmála!...
Jen je mi líto Jakea. Ty jeho začátky jsou sakra sdcetrhající...:'-(

Kamikadze

23)  Kamikadze (08.11.2010 22:25)

am, já se opravdu nezmůžu k ničemu jinému, než je velký potlesk,
ehm, oprava, obrovský potlesk

Bye

22)  Bye (08.11.2010 22:03)

Tak musím říct, že v rozborce a sborce se neuvěřitelně zdokonaluješ.
S Jacobem to strašně bolelo.
"Bylo to… Ona má dlouhý hnědý vlasy a hnědý oči a… Celou dobu jsem myslel na Tebe. Bože, já jí při tom několikrát řekl Bello..."
Tohle mě rozložilo na elementární částice. A celkem jsem měla problém se sebrat.
Fakt jsem si po Joaně říkala, že dál už to nedám. Jen kousíček... Takže jsem zahlídla zmínku o Jane. S obtížema jsem se znovu zkoncentrovala na děj. Ech, on je snad fakt zabije, až to zjistí!
ambro, co žes to psala o těch dialozích? Že jsou Tvojí silnou stránkou? Mělas recht! To posezení s Arem bylo jako dobrej filmovej scénář!!!
Edward a Bella, snad nejlepší první pusa!
Naštěstí se zatím k Jakovi nedostala. Naštěstí mu neřekla Jaku...
Moc plkám.

21)   (08.11.2010 21:05)


Hu... tak teraz som mega šokovaná... my head is really fuc**** confused:D
Teeda ja čubrním:D Len som tak poskočila, keď sa tam Is objavila... pfuuu... nie sú všetci takí priami:D
Edward a retardovaný panic Okej, nepoznám úprimnejšieho Edwarda, než je tvoj
Naozaj vydarené. A nakonci Rose... to bude ešte kruté... Už sa mi začína ten Romeo s Júliou viac vyjasňovať... aspoňže táto kvázi Júlia nemá 14 rokov, ako tá originálna xD
Romeo, Romeo... prečo si len Romeo?
Musím pochváliť aj Parisa... Jacob... nie, naozaj si ho neobľubujem, ale má naozaj pisateľský talent:D Veľmi s ami páčia tie jeho popisky. Ako šiel hľadať Jane a napokon tie horúčky... už je nám všetkým jasné, čo to znamená...
A čo znamená ten zmiznutý upír? Je moje podozrenie správne?
Nuž asi budem musieť počkať na pokračovanie.
Krása

Gassie

20)  Gassie (08.11.2010 20:49)

Jacoba je mi neuvěřitelně líto. Ty jeho dopisy mi přijdou díl od dílu dojemnější. Při té zmínce o Jane mi zatrnulo.
Edwardova část byla tentokrát děsivá. Aro je děsivý a slizký. Chudák Bella. Zajímalo by mě, proč ji mají, když je méně než otrok
Úžasný a velice silný díl.
Nádhera, Ambro

churinka

19)  churinka (08.11.2010 20:40)

Už jsem dnes jednou psala - kam na ty nápady holky chodíte...Mám už pocit, že téma Edward a Bella je absolutně vyčerpané a je to tu znovu. Úplně mi to bere dech. Skvělé, skvělé, skvělé....Jen tak dál.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek