Sekce

Galerie

/gallery/ukolebavka vlku.jpg

Další a zároveň poslední část této jednorázovky. Jak to celé dopadlo?

Zůstával jsem v lese poblíž domu. Vlčí podoba mi byla v tuhle chvíli nepříjemná. Dokonalejší sluch a jiné smysly byly ve chvíli, kdy jsem potřeboval klid a být sám, tak trochu na obtíž.
Pořád jsem měl před očima její překvapený výraz, když mě viděla mezi dveřmi a pak i nechápavý, když jsem se s ní loučil.Ten pocit, když jsem svíral její křehké tělo v náruči, když jsem se prsty dotkl její tváře… Ta touha políbit její hebké rty a opět obtočit ruce kolem jejího štíhlého pasu…
Zešeřilo se a po zemi se začaly plížit protáhlé stíny stromů. Možná bych se mohl jít podívat k jejich domu, třeba jí zase zahlédnu v okně.

xxx

Čekala jsem… Třeba zase přijde, stejně jako včera v noci. Pokud jsem si to domyslela správně, ten vlk včera byl Jacob, měl jeho oči. Pravděpodobně mě chtěl zabít, jenže mu v tom zabránil otisk… A to je co? To si vzal razítko a něco si někam otiskl, nebo co? A co s tím mám společného já?
Čaj už dávno vystydnul a přesto jsem ho neustále usrkávala. Bylo to jako včera v noci a já doufala, že stejně jako včera, i dnes přijde opět obrovský vlk a já tak budu moct potvrdit svoje spekulace. Jenže tím padá další otázka: Co je Jacob Black zač? Pečlivě jsem zrakem prozkoumávala krajinu přikrytou nočním sametem. Přijde? Nebo ne?

Hrníček už byl prázdný a já prsty křečovitě svírala okraj deky. Co když nepřijde? A proč mi vlastně tolik záleží na tom, aby se tu objevil? Je snad možné, zamilovat se na první pohled? Je možné milovat a ani nevědět, koho?
Dneska doma nebylo takové posvátné ticho jako včera, ale stejně tu byl menší hluk, než obvykle. Jako by snad každý poslouchal to nejjemnější šustnutí někde venku stejně napjatě jako já, jenže oni z jiného důvodu. Jen táta po mně občas vrhl smutný pohled a mamka se na celý den uklidila někam pryč. Prý se potřebuje uklidnit.

Ozvalo se lehké křupnutí sněhu a já okamžitě vylétla k oknu… Nic! Už jsem se zklamaně otáčela zpátky, když jsem zahlédla i něco jiného. Na zemi byl vidět stín velkého vlka a hned na to jsem opět hleděla do těch očí, které mi způsobovaly husí kůži, ale i příjemný pocit.
Naznačila jsem rukama: počkej a on jen přikývnul. Připadala jsem si jako opravdová puberťačka, co oknem utíká za klukem, kterého jí rodiče neschválili. Obrátila jsem se pro mikinu, ale místo toho jsem narazila do táty. Váhavě a smutně se na mě usmál a podal mi místo mikiny teplou bundu a boty.

„Pospěš si, holčičko! Nebude to trvat dlouho a stejně přijdou na to, že jsi šla pryč bez jejich dovolení, takže ať nejseš venku moc dlouho ano? A vyřiď Jacobovi, že jestli se ti něco stane, nebo ti něco udělá, bude běhat po třech!“ mluvil mezitím, co mi pomáhal navlíct se do bundy. Pak mi zip zapnul až ke krku a na hlavu mi nasadil kulicha.

„Takže on je vážně vlkodlak?“ ptala jsem se zvědavě.

„Ne přímo vlkodlak, ale měnič. A teď utíkej, rozumbrado, noci jsou chladné tak se necourej a nejpozději v jednu ráno ať jsi doma!“ otevřel mi okno a já elegantně seskočila dolů. Teda myslím, že to bylo elegantně, nešikovnost jsem zdědila po mamce.

„Jacobe?“ zavolala jsem potichu směrem do lesa. Vlk se opět vynořil ze stínů stromů a kývnul na mě, ať jdu za ním. Naposledy jsem se podívala na tátu, stojícího v mém pokoji za oknem. Usmál se a kývnul. V myšlenkách jsem mu poslala: Děkuju! a rychle se rozeběhla směrem k Jacobovi.

„Vážně jsi to ty, Jacobe?“ zeptala jsem se potichu o pár desítek metrů dál od domu. Vlk se na chvilku zastavil a pak přikývl. Stáli jsme na nějaké mýtince. Jacob začal nějak divně kývat hlavou.

„Ty chceš, abych tu počkala?“ Udělal nadšený obličej, takže to asi mělo znamenat, že jo. Odběhl směrem ke křoví a zmizel mi ve tmě. Chtěla jsem na něj zakřičet, ať nikam neutíká, ale po chvilce se na tom místě, kde zmizel vlk, objevil Jacob a dopínal si poslední knoflíčky na bílé košili. Jak asi vypadá bez ní…

„Eh… Ahoj?“ ozval se jeho hlas a já odtrhla pohled od té protivné - a hlavně zapnuté - košile.

„Ahoj,“ pípla jsem nesměle. Stáli jsme proti sobě jako dva naprostí cizinci. Vždyť mi jsme vlastně cizinci, jen nás to k sobě táhne. Touha, sny a nesplnitelná přání.

„Nessie, já bych ti chtěl říct pár věcí, smím?“ Chvíli jsem na něho koukala a snažila se odhadnout, o čem bude mluvit, ale stejně jsem nakonec přikývla. Pokynul směrem k pařezu, který byl na kraji mýtiny.
Sedla jsem si na jednu stranu a on na druhou. Dívala jsem se mu do očí a čekala jsem, co z něj vypadne. Zhluboka se nadechl a začal mluvit.

„Když byla Bella ještě člověk, Edward ji opustil. Ano, nebyli spolu pořád. On to udělal z přesvědčení, že ji tak ochrání, ale Bells tím jen trpěla. A v tu dobu si vzpomněla na mě… Na starýho, dobrýho kámoše Jakea. Tenkrát jsem byla šestnáctiletej kluk, takže jsem byl rád za pozornost tak pěkný holky, jakou byla tvoje máma.
Občas se chovala divně, zvlášť když poprvé řídila motorku, nebo viděla kluky skákat z útesu. Jeden večer jsme jeli ještě s jedním klukem do kina. Vytočil jsem se a cítil, jak se s mým tělem děje něco divnýho. Okamžitě jsem jel domů a tam se poprvé proměnil v tu hnusnou obludu. Stal se ze mě vlkodlak a člen Samovy smečky. Přestal jsem se s tvou mámou stýkat, abych ji neublížil.
Jenže dlouho jsem to nevydržel. Já do ní byl zamilovanej, ale ona milovala tu svou pijavici, co ji opustila. A tak se stalo to, že přišla na naše tajemství. Myslel jsem si že už to všechno bude v pohodě, jenže se kolem ní začala motat zrzavá pijavice. Jednou, když jsem ji nechal samotnou, skočila z toho největšího výběžku nahoře na útesu. Podařilo se mi ji zachránit.
Ale večer se tam u ní objevila Alice a dva dny na to byly obě pryč. Nedozvěděl jsem se, kam jely, dokud se nevrátila a Edward s ní.
Nechtěl jsem si připustit, že by si místo mě vybrala jeho a tak jsem o ní bojoval. Dokonce jsem to zkusil i po svatebním obřadu,“ pronesl hořce a zadíval se na chvíli někam jinam, než mě do očí.

„Pak spolu někam odjeli, na nějakej ostrov. Myslel jsem si, že ji tam promění, ale ona s ním otěhotněla. Když jsem ji viděl poprvé, byla jako kostra potažená kůží a s nafouklým břichem. Milovala tě už když se o tobě dozvěděla. Bránila tě společně s Rosalie před ostatními, kteří byli toho názoru, že by tě měli vyndat z jejího těla. Nenáviděl jsem tě za to, jak moc jí ubližuješ. Ke konci už si jí lámala kosti a pak... Chtěla si jít na svět. Všude samá krev, strach, panika a vystrašený křik ostatních. Každý se bál...
Ten porod byl něco strašného, už jsem to vzdával, když její srdce znovu naskočilo a jed začal hojit všechny rány. Šel jsem tě hledat a našel jsem tě i Rosalie na zápraží. Tehdy jsem tě chtěl zabít, jenže mi v tom něco zabránilo.“ Teď už jen zlomeně šeptal. Samovolně se mi oči zalily slzami, ale i jeho se lesky. Chtěla jsem nějak smazat smutek z jeho tváři, ale místo toho jsem na něj zírala v šoku.

„Bylo to malé děvčátko a její velké kukadla. Ani nevíš, jak toho všeho lituju. Lituju toho, že jsem ti chtěl ublížit. Lituju toho, že jsem tenkrát tak zbaběle utekl!“ hlesl provinile a mě se všechno vybavilo. Ta mezera v mé paměti.

To vrčení, jeho vrčení. Panický strach tety Rose, on jako nebezpečná šelma přikrčen a připraven ke skoku a k zabití… Automaticky jsem mu přitiskla ruku na tvář a poslala mu svoje nově nabyté vzpomínky s otázkou: To jsi ty?

Prvně na mě jenom němě zíral, ale potom přikývl. „Ani nevíš, jak je mi to strašně líto. Omlouvám se.“ Hlavu měl sklopenou a oči zavřené.

„Co přesně ti v tom zabránilo? Moje roztomilost nebo něco víc?“ sklouzla mi otázka ze rtů. Chvíli mě jen propaloval pohledem, ale ta slova, která řekl, nikdy nezapomenu.

„Uvěříš mi, když ti řeknu, že tě miluju? Uvěříš mi, když ti řeknu, že jsi pro mě víc, než můj vlastní život? Že celých těch patnáct let s vědomím, že zapomeneš, byly roky utrpení?“ zeptal se tiše. Nervózně jsem si skousla ret, ale stejně jsem po chvilce přikývla. Bylo to silnější než já.

Pomalu se ke mně naklonil a chvilku váhal. Pak jsem pocítila jeho rty na těch svých…

Epilog

„Před pikolou, za pikolou, nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát! Už jdu!“ dořekla jsem říkanku a sundala si dlaně z očí.

„Kdepak je Lily? Kdepak je tatínek?“ volala jsem do lesa. Samozřejmě, že jsem věděla, kde oba jsou, ale schválně jsem se otočila na druhou stranu.

Slyšela jsem dětské chichotání a mužský šepot. Usmála jsem se a šla k nejbližšímu stromu a dělala, že je hledám.

„Deset dvacet maminka!“ vykřikla Lily a ručkou se dotkla drsné kůry stromu, u kterého jsem předtím počítala.

„Deset dvacet, láska moje!“ ozval se hluboký hlas a já pohlédla do očí svému muži. Měl v nich rošťácké jiskřičky a na tváři úsměv od ucha k uchu.

„Tatí, proč mamince říkáš lásko?“ obrátila se na něj zvědavě Lily.

„Protože ji mám rád a ona má ráda mě!“ zazubil se na ni a obtočil mi ruce kolem pasu. Malá si ťukala prstíčkem do čelíčka a jednou nohou dupala na znamení, že přemýšlí. Mám pocit, že to odkoukala v nějaké pohádce. Jake se začal smát a ona na něj vrhla nazlobený pohled.

„Počkat, ale pokud ty máš rád mámu a máma má ráda tebe… Kdo má rád mě?“ ptala se plačtivě.

„No to nevim, špunte, ale maminka je moje!“ vyplázl na ní jazyk. Malá vypadala, že začne brečet.

„Ale, ale…“ zasekla se a po tvářičce se jí skoulela jedna malá slzička.

„Neboj, zlatíčko! Já tě mám moc ráda!“ Vykroutila jsem se z Jakeovy náruče a šla k maličké. Klekla jsem si před ní a kapesníčkem jí osušila drobné slzičky.

„A máš mě ráda stejně jako tátu, nebo víc?“ Usmála jsem se na ní.

„Tebe mám nejradši na světě!“ řekla jsem jemně a pohladila ji po tmavých vláskách.

„A co já? Na mě kousek lásky nezbyl?“ ptal se dotčeně Jake.

„Dokud se nenaučíš zapnout pračku, jakmile je plná, máš smolíka, taťuldo!“ oznámila jsem mu vážně, ale koutky mi cukaly.

„No počkej!“ křikl za mnou uraženě, když jsem se s malou rozeběhla pryč od něj. Slyšela jsem jeho smích a trhavý zvuk. Takže mu zase budu kupovat nové kalhoty. Za chvilku vedle nás běžel obrovský vlk.

„Tatí!“ vypískla nadšeně Lily.


 

Já... chtěla bych vám strašně moc poděkovat za krásné komentáře k první části. Udělaly mi neuvěřitelnou radost. Ještě jednou děkuji.
Ner.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Nerissa

15)  Nerissa (31.03.2012 20:45)

kajko, děkuji za všechny krásné komentáře k mým povídkám. Udělaly mi neskutečnou radost. I když, pochybuju, že by se z tebe stal zrovna multimilionář, kdybys mě objevila.

HMR

14)  HMR (27.03.2012 22:48)

Empress

13)  Empress (27.03.2012 22:48)

Neskutočne krásny príbeh Máš môj obdiv a klaniam sa ti
Milujem happy end a tento tvoj bol proste famózny a toto...„Dokud se nenaučíš zapnout pračku, jakmile je plná, máš smolíka, taťuldo!“ .... čerešničkou na torte

maryblack

12)  maryblack (27.03.2012 14:12)

Krásný - krásnej konec, prostě všechno Klaním se Opravdu krásný

kajka

11)  kajka (27.03.2012 13:24)

Nerisso, přečetla jsem si komentář od Astrid a šla se podívat. U kolonky "věk" v tvém profilu jsem si musela několikrát promnout oči a pro jistotu párkrát zamrkat, abych uvěřila! Stejně nevěřím!!!! Dívko, ty máš neuvěřitelný talent! Sama nepíšu, takže ode mně to tak nevyzní, ale máš to bílé na černém od ambry a Astrid, a to už něco znamená!!!!! Takže si něco vymyslím (v mém stylu), abys` pochopila, jak jsi mě dokázala uhranout: "Mám výborný nápad, jak se stát multimilionářem! Bude ze mně literární agent a objevím TĚ!" Děkuju za krásný konec dokonalé povídky!

10)  Lin-da (10.02.2012 14:43)

Tuhle povídku čtu asi po padesátý a pokaždé se mi líbila!

9)  Broky3581@seznam.cz (Terry) (10.01.2011 23:01)

takze asi za prví... ani sem nestacila napsat komentar k prvnimu dilu protoze sem sla hned cist druhej dil
za druhy : normálne chvilku sem se smala chvilku mi tekkly hrosi slzy boze byl to skvelej pribeh ani nevim jak to vlastne popsat cele sem si to dokazala predstavit a kdybych necetla rozbresk a nevedela co tam bude tak bych asi na 100% brala tento pribeh misto nej bylo to skvelý a sem moc rada ze sem na tenhle web narazila :) dokonce me i napadlo to co sem pisete za ty jednorazovky tak ze by se dali nektere pouzit na serial Twilight kdyby ho tocili fakt poklona skvely

8)  ali (09.01.2011 20:27)

je to moc krásný:) :) :) :)

nessienka

7)  nessienka (29.10.2010 15:53)

Ech, dcéra moja, ty si neuveriteľná. Toto bolo snáď ešte dokonalejšie ako prvá časť. Veľmi sa mi páčil Jake, jeho príbeh a zmätená Ness a potom ten epilóg! A výrok s práčkou ma totálne dostal. A malá Lily má krásne meno... (Zaujímalo by ma prečo )
Len ďalej píše dokonalé jednorázovky a ja budem najspokojnejšia "matka" svojej "dcéry" pod slnkom a som na teba pyšná a právom a žiadne námietky!

ambra

6)  ambra (29.10.2010 13:51)

Neri, krásný závěr. Ta vzájemná přitažlivost "lidí", kteří se neznají, ale svému osudu neutečou... Strašně se mi líbil Edward - ten už přece chlapec o osudu něco ví!!! Proto mi to přišlo tak logické, že Ness podporoval. Spousta úžasných detailů, a Jacob v té ZAPNUTÉ košili... Ách!!!
Epilog - skvělá třešnička na dortu (tou pračkou jsi to perfektně rozčísla:D )
Děkuju!!!

Bosorka

5)  Bosorka (28.10.2010 17:32)

A zazvonil zvonec a pohádky je konec :) Miluji šťastné konce krásných povídek

Astrid

4)  Astrid (28.10.2010 17:18)

Tak, ja až dnes som si všimla, že toto sú jednorázovky, ale krásne jednorázovky. Prvá časť bola ako jazda pahorkatinou - plná informácii, tento diel bol ako rovná cesta prériou priamo do srdca. Páčilo sa mi, že Jack povedal pravdu a tá romantika potom, veľmi sladké, veľmi krásne. Mňa dostalo aj to ako opisuješ tú ich domácnosť upírsku, príde mi to skutočné a Edward - moja láska, tak ten bol teraz rídzi otec a chlap na nieste, ktorý miluje svoju dcéru.
Tvoja poviedka ma pohladila po srdci, raada som si to prečítala.
ešte raz musím pripomenúť, že tvoj talent je neskutočný, tak si ani neviem predstaviť čoho budeš schopná o desať rokov. tak niečo napíš-teším sa.

Anna43474

3)  Anna43474 (28.10.2010 16:52)

2)  Lucie (28.10.2010 15:06)

Patt

1)  Patt (28.10.2010 14:51)

Ne, nebrečím, vůbec nebrečím. Vůbec se neusmívám jako naprostej pitomec a vůbec tě neobdivuju. Vůbec to nebylo dokonalé, vůbec mi do toho nezapadaly ty písně. Vůbec to nebylo romantické a nádherné. VŮBEC!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse poster - Bella