Sekce

Galerie

/gallery/učitel i lásky.jpg

Jak bude vypadat setkání Edwarda a Bell? Proběhne to v pořádku?

Opírala jsem se o jeho stříbrné Volvo a dívala se do zelené záplavy lesa. Ruce jsem měla založené na hrudi. Najednou se mezi stromy něco mihlo, jako šmouha. Dívala jsem se na to místo, ale nic neviděla. Bylo mi jasné, že je to on, přeci jen jsem tuto šmouhu už viděla ve škole. Jestli mě chtěl vyděsit, tak se mu to vážně nepovedlo, ani srdce se mi nerozbušilo rychleji. Pro sebe jsem se usmála a čekala, kdy si přestane hrát.

V tom vyběhl z lesa přímo naproti mě. Zastavil se a obezřetně se na mě díval. Pohled jsem mu oplácela a čekala, co se bude dít dál. Když nic neříkal a mě to přestalo bavit, rozhodla jsem to vzít do rukou sama.

„To tu na sebe budeme zírat zbytek dne,  nebo co?“ Spustila jsem ruce podél těla a pomalým krokem šla k němu blíž. Nic nedělal, asi se mu dnes zasekl hardware, nebo nevím. Postavila jsem se až kousek před ním a zase si založila ruce na hrudi a koukala se na něj. Po chvíli mu zacukaly koutky, asi z toho, jak jsem se na něj mračila.

„Ne, měl jsem v plánu tě vzít do lesa na jedno místo. Pokud se ovšem nebojíš.“ Pořád se na mě díval, jako by čekal, že mi to teprve teď dojde a já s křikem uteču. To se chlapec mýlil, neměla jsem ani v nejmenším plánu utíkat, ale vyslýchat tu jednoho upíra.

„Tak jdeme?“ zeptala jsem se ho v klidu a čekala. Ušklíbl se, a pak se otočil a šel do lesa. Povzdechla jsem si, když mi to došlo. Mám se trmácet bůhví jak daleko do lesa, kde jsou neuvěřitelné nástrahy, jako větve stromů moc nízko, kořeny vykukující ze země. A to nepočítám pavouky a jiná lesní zvířátka, která nemám v lásce.

Jen co slyšel můj povzdech, otočil se ke mně čelem a zkoumal můj výraz.

„Jestli se bojíš, můžeš se vrátit domů.“ Proč mi přišlo, že mě vyhazuje?

„Ne, to je dobrý. Jen, jak daleko půjdeme?“ Usmála jsem se na něj, abych ho přesvědčila, že jsem v pohodě.

„No, odhaduju tak pět až šest kilometrů“ usmál se při tom. Já vytřeštila oči. Jestli to přežiju, budu ráda.

„No dobře, tak pohni, jinak se tam se mnou dostaneš až zítra.“ A vydala jsem se do lesa, za sebou jsem uslyšela jeho melodický smích a hned byl vedle mě.

„Podle mých informací by za chvíli mělo vyjít slunce,“ prohodil jen jako by nic, když jsme šli už nějakou dobu mlčky. Překvapeně jsem se na něj podívala, a pak k nebi, které nebylo přes husté koruny stromů vidět.

„Pochybuju. Říkali, že slunce bude svítit leda tak po zimě. Do té doby ne,“ vyvracela jsem jeho slova. Podle předpovědi, na kterou jsem se včera ve zprávách dívala.

„Jenže já mám něco přesnějšího, než je zpravodajství v televizi,“ posmíval se mi. Zkoumavě jsem se na něj podívala.

„A co to je?“ zeptala jsem se po chvíli, protože jsem vážně nevěděla co.

„Moje mladší sestra,“ zasmál se tajemně. A já se na něj jen nechápavě dívala.

„To je věštkyně, nebo co?“ ptala jsem se nechápavě. A asi jsem ho dost pobavila, když se smál. Nechala jsem to ale být a raději se věnovala nohám, budu ho vyslýchat až později.

Občas mi musel pomoct, když byli po cestě padlé stromy a nebo velké balvany. Už jsme nemluvili a já si přála, abychom už byli na tom místě. Když byli po nějaké době moje prosby vyslyšeny.

Došli jsme na kraj lesa a já uviděla něco neuvěřitelného. Tady uprostřed lesa byl malý ráj. Malá dokonale kulatá louka, na které rostly květiny krásných odstínů. Podívala jsem se na nebe a viděla jsem, jak mraky slábnou. Že by měl pravdu? Pomalu, až jsem se bála, že je to sen, jsem vkročila na louku.

Edward už nebyl vedle mě, ale seděl uprostřed. A tak jsem pomalu šla k němu a pořád byla okouzlena tím, co vidím.

Posadila jsem se naproti němu a zadívala se na něj, stejně jako on jsem byla v tureckém sedu. Pozoroval mě ostřížím zrakem a čekal, co udělám. Ale já se k ničemu neměla, když jsem se na něj dívala, vše se mi vykouřilo z hlavy.

„Co víš o upírech?“ zeptal se mě nakonec on první. Já se na chvilku zamyslela.

„Jen to, co mi říkali v La Push. Jste velmi rychlí, silní, studení, nadpřirozeně krásní. Nedělá vám tedy problém lidi zblbnout. Nestárnete. A jak říkali kluci, jste smradlavé pijavice, ale můj názor je, že smrdí oni, hlavně když zmoknou ve své vlčí podobě,“ zasmála jsem se na konec, opravdu to byl puch, když byli vlky a pršelo. Překvapeně se na mě díval.

„Samá lepší společnost koukám,“ podotkl najednou.

„To víš, někdo v ní musí být. Vždy jsem na tohle měla kliku,“ usmála jsem se.

„A co tedy víš o mojí rodině?“

„Jednou u táboráku vyprávěli historky a… no, tehdy vyprávěli jednu o upírech, co nebyli jako ostatní. Neživili se lidskou krví, ale zvířecí, tím pádem měli zlaté oči. Tehdy se ve vlka přeměňoval Jacobův pradědeček. Byl i jejím vůdcem, jak má být i Jacob, ale to je teď jedno. Přistihli pět upírů lovit na jejich půdě. A tehdy jeden z nich jejich vůdce vyjednal to, že neublíží lidem a můžou tady být, ale jen ve Forks, do rezervace nesmí, to byl druhý podstatný bod smlouvy. A tak tu zůstali, než museli po čase zase odejít, protože nestárli. To je všechno, co si pamatuju.“

Koukal se na mě jako by nad něčím ještě přemýšlel.

„A kdy jsi si uvědomila, že jsem upír já?“

„No, protože jsem rok byla pryč a ohledně vlků jsem se pokoušela zapomenout, trvalo mi to docela dlouho. Myslím, že jsi to sám poznal kdy. Když mě Jacob varoval, abych se od tebe držela dál, už jsem to věděla. Ale rozhodla jsem se hrát si na blbou. Vlastně jsi se prozradil sám. Když jsem měla hodinu a koukala z okna uviděla jsem v lese šmouhu, a pak jsi vyšel ven. To mě donutilo přemýšlet. A pak bylo hezky a tys nebyl ve škole. Ke všemu narážky Amandy, a pak jak ti Jacob řekl pijavice, došlo mi to.“

„Proto ses mi začala vyhýbat, jak jen to šlo,“ zamračil se.

„Jak už jsem řekla, po jednom zážitku jsem už nikdy nechtěla mít nic společného s vlkodlaky a upíry. Jenže to nešlo, vzpomněla jsem si, že vás má být víc a tak jsem chtěla zjistit, proč jsi tu jen ty. Tak proč?“ Zasmál se, ale hned poté zvážněl a zadíval se mi do očí.

„Moje rodina je teď na Aljašce a bydlí tam společně s jinou rodinou, jako jsme my a já potřeboval vypadnout. Je tam jedna upírka, které jsem měl už plné zuby a navíc jsem potřeboval odejít od rodiny která je plná párů. Rozhodl jsem se jít sem a učit, abych nemusel odhánět holky. Ale asi jsem udělal chybu.“ Rozpačitě se na mě podíval.

„Kolik ti je? Pochybuju, že dvacet šest, jak tvrdíš,“ usmála jsem se na něj.

„Sedmnáct.“ Aha, no to byla jen polovina odpovědi, byla jsem si jistá, že věděl, jak byla otázka mířena, ale zkusila jsem to jinak.

„A jak dlouho?“ Na chvíli zaváhal a díval se na mě pozorně.

„Mohlo by tě to vyděsit.“ Zkusil a nevyšlo mu to.

„Neměj strach. Poté, co jsem viděla svého přítele se přeměnit ve vlka, mě jen tak něco nedostane,“ usmívala jsem se na něj jako sluníčko. To mi připomnělo a já se nenápadně podívala na oblohu. Mraky byly tenčí a tenčí.

„Dobře tedy, je mi sto sedmnáct let,“ řekl potichu. Dívala jsem se na něj. Jo, to jsem si myslela, že nějaký ten pátek bude, ale ne že rovnu přes stovku. To mě trochu vyvedlo z míry, ale ne moc a pokoušela jsem se to nedat znát a asi se mi to i povedlo. Pořád se na mě zkoumavě díval.

Když se stalo něco vážně neuvěřitelného a já si myslela, že jsem ve snu. Ne, ani moje sny nebo fantazie neuměly něco tak krásného vytvořit. Už jsem slyšela o tom, jak upíři vypadají na slunci. Ale tohle předčilo moje očekávání. Musela jsem několikrát zamrkat, abych se ujistila, že se mi to nezdá. Slunce totiž prokouklo mezi tenkými mraky, tak jak říkal Edward.

Dívala jsem se na něj a moje brada byla pomalu až na zemi. Nemohla jsem, a hlavně jsem od něj nechtěla odtrhnout pohled, jak to bylo překrásné.

Od Edwardovy bledé kůže se odrážely sluneční paprsky v duchových barvách. Bylo to neuvěřitelné. Vypadal jako křišťál na slunci, nebo diamant. Byl tak krásný, že se to pomalu ani slovy popsat nedalo.

Nevnímala jsem, co dělám, moje tělo mě neposlouchalo.

Klekla jsem si a pomalu se přiblížila k němu blíž. Sledoval mě podrobně, pokoušel se přijít na to, co chystám, ale ani já sama jsem nevěděla, co dělám. Klečela jsem jen pár centimetrů od něj a dívala se mu přímo do zlatých očí. Ty oči mě lákaly stejně jako jeho jiskřící kůže. Pomalu jsem zvedla svou pravou ruku k jeho obličeji. Váhala jsem, protože jsem si připadala jako ve snu a nechtěla jsem, aby mi zmizel.

Ale risk je zisk, nebo se to alespoň říká, a já se odhodlala. Pomalu jsem položila svou levou ruku na jeho obličej, který stále jiskřil. Pomalu jsem mu přejížděla po obličeji a zkoumala jeho tvář, odkud se to kouzlo bere. Ale na nic jsem nepřišla. Až po chvíli jsem si uvědomila jednu maličkost. A to že jeho kůže nebyla tak ledová.

Moje druhá ruka se přidala a začala zkoumat jeho obličej. Zatímco Edward zavřel oči a byl jako socha.

„Zodpověděl jsi mi právě další otázku,“ zašeptala jsem po chvíli. Překvapeně otevřel oči a díval se na mě, nechápal to.

„Chtěla jsem vědět, jak vypadají upíři na slunci,“ zasmála jsem se. Lehce se pousmál.

„Další otázky nebudou?“ Podívala jsem se na nebe, bylo neuvěřitelné, jak čas letěl. Slunce už zapadalo. Povzdechla jsem si.

„Musíš jít,“ řekl poněkud zklamaně. Povzdechla jsem si a trochu se od něj odtáhla.

„Je lepší, když přijdu domu dřív, aby Charlie nevyšiloval. Víc se o mě bojí v poslední době.“

„Popravdě se mu nedivím. Jsi magnet na nebezpečná stvoření,“ zasmál se, ale moc veselé to nebylo. Nechtělo se mi odcházet, chtěla jsem, aby se zastavil čas a já tu takhle s ním mohla zůstat. Ale nešlo to.

Povzdechla jsem si a postavila se na nohy. Asi to bylo moc rychle, protože se mi zatočila hlava, ale ustála jsem to.

„Tak jdeme, jinak se domů nedostanu do konce roku,“ zavelela jsem a šla k lesu. Najednou stál přede mnou a já měla co dělat, abych to ubrzdila. Překvapeně jsem se na něj dívala, ale jemu v očích svítily jiskřičky šibalství.

„Jestli chceš, ukážu ti, jak se pohybuju po lese.“ Tak tohle mě dostalo a ihned nadchlo. Začala jsem jako prvňáček kývat hlavou na souhlas a on se zasmál. A poté, nevím ani jak, jsem se ocitla na jeho zádech. Hned jsem mu omotala ruce kole krku a nohy kolem pasu.

Když to udělal, rozeběhl se svou upíří rychlostí. Skoro nic jsem neuviděla, tedy jen šmouhy, což byly stromy, jak se okolo nás míhaly.

Najednou vše utichlo a my byli u našich aut. Překvapeně jsem se okolo sebe dívala. Jak dlouho běžel? Tři minuty?

„Už se můžeš pustit,“ promluvil potichu. A já si uvědomila, že jsem stále na jeho zádech jako klíště. Uvolnila jsme nohy a ruce. Jenže jsem zbytek nedomyslela a přistála přímo na zadku.

„Au,“ řekla jsem spíš překvapeně a šokovaně, jak jsem to nečekala. Než jsem se stačila vzpamatovat, seděla jsem na kapotě náklaďáčku. Stál přede mnou, ale já byla výš. Starostlivě se na mě díval.

„Jsem v pořádku, jen mě bolí zadek,“ uklidňovala jsme ho hned. Ještě chvíli mě pohledem zkoumal a když se přesvědčil, že jsem v pořádku, začaly mu cukat koutky.

„To bylo úžasný, jak rychle běháš. Ale ty stromy okolo byly děsivé. Nebojíš se někdy, že nabouráš?“ vychrlila jsem ze sebe rychle. Začal se smát mému nadšení. A já byla uchvácena jeho smíchem.

„Jsem rád, že se ti to líbí. Ale mám i stejně rychle vyvinuté reflexy a zrak, takže narazit nemůžu.“ Přikývla jsem, že chápu. Už bylo hodně šero.

„Já tedy už pojedu. Tak zítra ve škole,“ řekla jsem po chvíli.

„No, zítra má být zase slunce, takže budu doma.“ Smutně se usmál. To ne, to mi dělá to počasí naschvál. Nikdy tu nebylo tolik slunečních dní jako v poslední době. Kdy se mi to ale opravdu nehodí.

„Dobře. Co takhle, že bych přijela k tobě a tys mi povyprávěl o rodině. Hned po škole?“ nadhodila jsem svůj plán. V očích mu zvláštně zajiskřilo a mně se to líbilo.

„Dobře, pokud se nebojíš jet do domu upíra.“

„Nebojím, už se těším.“ A s těmi slovy jsem opatrně slezla z kapoty, trochu mi pomohl, abych zase nepřistála na svém pozadí. „Tak tedy zítra po škole. Ahoj, Edwarde,“ usmála jsem se na něj a nasedla do náklaďáčku, který s řevem naskočil a já se rozjela domů.

Podívala jsem se ještě do zadního zrcátka a viděla jsem, jak tam stále stojí, usmála jsem se tomu a už se těšila na zítřek, kdy budu zase s ním.

Přijela jsem domů, kde už byl Charlie. S dobrým pocitem jsem se vydala domů.

„Ahoj, tati,“ křikla jsem ode dveří. Charlie se seděl v obýváku u televize.

„Jak ses měla, holčičko?“  ptal se, aniž by se na mě podíval.

„Dobře, s Angelou jsme si po dlouhé době pořádně popovídaly. Jsem unavená, jdu spát. Dobrou, tati.“ Rychle jsem se zvedla a šla do pokoje. Kde jsme si vzala věci a zalezla pod sprchu.

Do postele jsem šla s úsměvem a dobrým pocitem.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

15)  Noelle (05.07.2012 08:29)

Krásná kapitolka Edward vždy gentlman

kikketka

14)  kikketka (18.06.2011 10:54)

Nádhera ;-) Miluju Edwarda, vždy a navždy ;-)

Abera

13)  Abera (15.07.2010 12:06)

Krásný

12)  hellokitty (15.07.2010 00:49)

11)   (15.07.2010 00:18)

No Edward je teda pekná Angela:D
Pekné, svieže a energické
Páči sa mi, že Edward nie je až taký zdržanlivý a neodháňa ju od seba
Pekné, len tak ďalej

10)  Leni (14.07.2010 22:57)

Moc hezké.

9)  Liz (14.07.2010 21:14)

Páni krásné
už se nemůžu dočkat pokračování

Popoles

8)  Popoles (14.07.2010 21:02)

Hezky se poznávají. Líbí se mi Bella, která se nebojí a Ed který se hmmm. taky "nebojí".

Evelyn

7)  Evelyn (14.07.2010 20:39)

Krásné sbližování

piskot94

6)  piskot94 (14.07.2010 20:38)

moc krásné!!! těším se na další kapitolu

MejBi

5)  MejBi (14.07.2010 19:44)

semiska

4)  semiska (14.07.2010 19:28)

Moc krásné. Edward a Bella se mi moc líbili.
Těším se návstěvu do upířího doupěte.
Už aby bylo pokračování!!!:D :D :D

tigriska

3)  tigriska (14.07.2010 19:08)

Bože tu bylo žůžo už se těšim na pokračování rychle další

sakraprace

2)  sakraprace (14.07.2010 19:02)

Moc hezky se to vyvijí. Tento Edward mi přijde takový uvolněnější, možná je to tím, že hraje učitele a ne studenta. Každopádně jim to spolu moc sluší. Jsem zvědavá na Bellinu návštěvu u Edwarda, takže doufám, že další díl bude brzy.

sfinga

1)  sfinga (14.07.2010 18:55)

Tý jo. Mnohokrát jsem četla tuhle scénu v předloze, ta tvá je jiná, ale stejně dobrá.
Bella, která se bojí o fous míň, Edward, který se odváží přiblížit víc. Páni. To bylo tak krásný tak romantický

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still - Edward & Bella