Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Rick%20mora.jpg

Poslední kapitola

Fňuk!

Všude máme domov

Ležel jsem v trávě, na prsou hlavu Rhiannon. Její rezavé vlasy mě šimraly do nosu a já přemýšlel o tom, jak se podělíme o jednu košili, protože zbylé oblečení leželo roztrhané v okruhu pěti metrů. Bylo krásný vědět, že tohle je právě jedinej problém, kterej mám. Žádný Volturiovi, žádný klepání se o život.

„Na co myslíš?“ Zvedla hlavu Rhia.

„Na to, jak se bez ztráty důstojnosti dostaneme domů,“ odpověděl jsem popravdě.

„Zaleží na tom, jestli jsi džentlmen, nebo ne.“

„Co když jsem?“ zeptal jsem se.

„Tak si oblíkneš tu košili, dojdeš domů a přineseš mi oblečení.“

Natáhl jsem si košili a děkoval bohu, že je delší. Přece jen, promenádovat se s holým zadkem se mi nechtělo.“

V hale jsem se srazil s tátou, který si mě změřil pohledem a vyprskl smíchy: „Exhibicionisto!“

Zapadl jsem do pokoje, natáhl na sebe boxerky, džíny a tričko a potom hrábl Rhie do prádla. Džentlmen. No počkej, ještěrko.

S nevinným úsměvem jsem jí kupičku oblečení předal. Nezklamala mě. Krajkové prádlo přešla bez komentáře, ale nad šaty se začala čertit.

„Tristane, já mám skříň plnou normálního oblečení a ty mi přineseš tohle? Ty jsi zapomněl, že když mi to tvoje teta přivezla, odmítla jsem to nosit?“

„Jo, lásko, tak sis tam mohla dojít sama,“ ušklíbl jsem se.

Blesklo jí v očích a přetáhla šaty přes hlavu.

Sakra!

Bílé saténové šaty zdůrazňovaly všechny křivky. Hluboký výstřih přitahoval můj zrak a samotné šaty končily pouhou dlaň pod jejím zadečkem. Byl to trest. Ale pro mě. Tak to jsem si teda naběhl. Tohle nerozchodím.

Ještě štěstí, že mou pozornost doma rozptýlila hádka mých rodičů.

„Já říkám, že jo.“

„A já ti říkám, Jacobe, že ne.“

„První dvě děti sis pojmenovala sama, tohle si rozhodnu já. Mám na to právo.“

„Právo? Ty sis jen užil, ale nosit naše dítě budu já. A jestli má Carlisle pravdu, tak to tentokrát bude hodně nepříjemný.“

„Hergot, Ness, neštvi mě! Miluju tě, ksakru.“ Zařval táta a pak nastalo ticho.

Vykoukl jsem opatrně zpoza rohu a honem rychle vycouval. Vidět tátu, jak líbá mámu v pravém hollywoodském záklonu, nemusím.

Vešli jsme do sálu.

„O co se hádají?“ zeptal jsem se Eli.

„O jméno našeho bráchy.“ Odpověděla a usmála se. „Táta si chce prosadit Michaela a máma o tom nechce ani slyšet.“

„Michael? Jak na to přišel?“ divil jsem se.

„Nevím. Mámě se to docela líbilo, než Belle Edward připomenul Mika Newtona. V tu chvíli se máma šprajcla a nechce o Mikovi ani slyšet.“

„Hele, Eli, jak to máma myslela, že bude mít hodně nepříjemný těhotenství?“

„Carlisle přišel na to, že tenhle náš brácha bude pravý poloupíře. Proto máma zvracela. Nesnáší lidský jídlo. No a co si pamatujou, tak se máma Belle doslova prokopala z břicha ven. Máma je sice taky poloupír, takže nějaký lámání kostí by nemělo hrozit, ale asi to nebude zrovna procházka růžovou zahradou.“

„No nazdar. A kde jsou vůbec všichni?“ zeptal jsem se, když jsem se rozhlídl a zjistil, že v sále jsem jen já, Rhia, Eli s dětmi, Seth senior, Melinda a Emily.“

„V knihovně, řeší královský problémy, máte jít za nimi.“ Vysvětlila Eli.

Byli tam všichni. Cullenovi, náš klan, Denalijští. Irčané a Egypťané hned po bitvě odcestovali. Před tím ale ještě složili Farrannovi přísahu věrnosti. Připadal jsem si, jako bych se ocitl v době rytířů krále Artuše.

Při vstupu do místnosti mě přivítal Hans.

„Á, náš Casanova dorazil.“

„Hele, Hansi, víš, že se dá upírovi urvat hlava víckrát?“ pohrozil jsem mu.

Nechte se vy dva.“ Okřikl nás Breannan.

„Co se děje?“ zeptal jsem se.

„Tristane, byl bys ochoten jet do Volterry?“ vybafl na mě Farrann.

„Já?“

„Na rovinu. Potřebuju tam někoho, kdo má nějaký silný dar. Pojede Eleazar s Carmen, protože to tam znají. Od nás pak Niall, Breannan a počítám s tebou a Rhiannon. Od Cullennů Jasper a Alice a myslel jsem, že tam odjede i Carlisle a Edward. Jenomže ti se teď od Renesmé nemůžou hnout.“

No jo, Carlisle je doktor a Edward už jeden poloupíří porod zažil.

„Na jak dlouho?“

„Tak asi na měsíc. Musíte sídlo připravit na přesun. Já se odtud hnout nemohu, prý zastupuju nejvyšší moc, a kdyby k něčemu ve Volteře došlo, musím zůstat stranou.“ Vysvětloval Farrann.

„Tak jo, Velký šéfe.“ Souhlasil jsem. S Rhiou kamkoliv.

„Nech si toho Velkého šéfa, nebo tě tam pošlu bez Rhiannon,“ pohrozil mi s úsměvem Farrann.

Měsíc uběhl jako voda. Volterra nás přivítala nepřátelstvím. Personálu nebylo po chuti, že se královské sídlo bude stěhovat. Museli jsme řešit tisíce drobností, tisíce maličkostí. Jednou z prvních bylo, co se dvěma lidskými recepčními. Znaly tajemství a čekaly na to, až je Volterští vládci přemění. Netušily, že s největší pravděpodobností by asi skončily jako potrava. Pro zachování tajemství nám nezbývalo nic jiného, než je přeměnit.

Ujali jsme se toho já s Niallem. Mě lidská krev nic neříkala a Niallovi také ne. Byl to pro mě zvláštní pocit, když jsem se zakousl do krční tepny mladičké Lucíi. S největším sebezapřením jsem polkl několik doušků její krve. Nechutnala mi.

Já jsem fakt rarita. Upír, kterýmu nejede lidská krev.

Obě dívky přeměnu přestály a pak si pod křídla vzala Sophia, jedna z upírek, která ve Volteře zůstala.

Měli jsme rozdělený úkoly. Eleazar a Carmen byli zahrabaní v knihovně a pořádali písemnosti, Niall a Jasper si vzali na starost výcvik zbylých gardistů, Alice personál, Breannan právní věci a já a Rhia jsme zajišťovali pořádek. Pomáhal nám Demetri, který když se vymanil z vlivu Chelsey, byl velmi prospěšný. Jenomže tady byl kámen úrazu.

Demetri se točil kolem mé Rhiannon. I když mu dala víc než důrazně najevo, že o něj nestojí, nebral ne, jako odpověď. Nechtěl jsem mu vnutit svou vůli, připadalo mi to trochu jako unfair, jenomže pak jsem ho načapal, jak v našem apartmá dotírá na Rhiu. Viděl jsem rudě a z hrdla se mi vydralo zavrčení. Než jsem stačil po něm skočit, použila Rhiannon svůj dar a Demetri se okamžitě svíjel na zemi.

„Pěkná pecka, lásko,“ kývl jsem uznale. Přiběhla ke mně a schovala se mi do náruče, jako by chtěla, abych ji chránil. Já ji? K smíchu. Dokáže se ochránit sama, ale stejně mi to lichotilo.

„Hele, ty upíří seladone, vím, žes mi chodil s holkou a nevadí mi to. Já jsem taky nebyl zrovna svatoušek. Ale neznamená to, že budu svolnej s tím, že do ní budeš dělat teď, rozumíš? Víš, co dokážu a kdybys mou výhružku nebral vážně, může se stát, že ti nařídím nucenej pobyt v Antarktidě. Polárníků je tam málo, budeš se muset živit tučňákama.“

Demetri vypadl jako špinavý prádlo a Rhiannon se pro jistotu vyhýbal.

Pravidelně jsem byl ve spojení s tátou. Podle toho co mi řekl, máma opravdu zkoušela. Vyzvrátila i zvířecí krev a Carlisle musel oprášit své londýnské známosti a sehnat mámě dárcovskou. Mrňous jí dával pěkně zabrat. Kosti jí sice držely vcelku, ale břicho měla samou modřinu od jeho kopání a protahování. Chápete to, poloupíře udělalo poloupírce modřiny?

Táta si jednou lehce udělal srandu a řekl, že jí mimino vrací to, co ona prováděla Belle. Okamžitě letěl z ložnice a urovnat to mezi nima musel Edward. Ten byl samozřejmě radostí bez sebe, že to má žehlit zrovna tátovi.

Naše práce se pomalu chýlila ke konci. Nedůležitější písemnosti a cennosti byly sbaleny a připraveny k odeslání do Skotska. Ve Volteře zůstával loajální personál, v čele s Demetrim, který po tom, co dal Rhie pokoj, se zaměřil na novorozenou Lucíu. Byl pro ni bohem a jemu její obdiv lichotil.

My jsme konečně odjeli do Skotska. Cestou se od nás odpojili Eleazar a Carmen a odletěli do Ameriky, kam se už vrátil zbytek jejich rodiny. V Cairngormském sídle zůstali jen Quileutští a naši. Když jsme přijížděli k lesu, čekalo nás překvapení. Místo neviditelné stezky zde byla vyasfaltovaná silnice až k hradu. Teda, vybudovat silnici na močálu, to muselo bejt hodně náročný.

Předávku všech věcí jsem nechal na Breannanovi a šel za mámou. Ležela na gauči v sále a bylo na ní vidět, že je těsně před porodem. Lekl jsem se jí. Vlasy měla zplihlý a obličej, už tak dost bílej, byl úplně bezbarvej. Pod očima kruhy, že by se na nich mohl houpat papoušek.

Kleknul jsem si k ní a pohladil ji po vlasech.

„Mámo, co ti to ten brácha dělá?“

„Zlobí, jako tvůj táta.“ Vzdychla a pak se unaveně usmála. „Bude to Michael, Jacob mě ukecal. Víš, co je nejhorší? Že si ho ani on, ani tvoje sestra nebude moc pochovat.“

„Jak to?“ divil jsem se.

„Poloupíři jsou jedovatí, na rozdíl od poloupírek.“ Vysvětlil táta, sedl si na zem a hlavu položil na její břicho. „Připadám si, jako bych se vrátil v čase. Takhle vypadala Bells, když čekala tebe.“

„A ty vypadáš přesně jako tenkrát Edward, Jacobe. Neboj se, Renesmé to zvládne. Zvládla jsem to já a byla jsem člověk. Ona to zvládne taky.“ Bella se tiše zjevila u nás.

„Bells, já si ho měl uříznout.“ Povzdechl táta a já se přes vážnost situace musel smát.

„Co máte všichni s tím uřezáváním nejdůležitější části těla? Když se Tristan dozvěděl o Christine, tak si ho chtěl taky řezat.“ Bavil se Farrann.

„Hej, kolik vás tu ještě je? Množíte se snad dělením?“ rýpla si máma.

„Pár jich ještě dorazí. Samozřejmě kromě Larryho a Ceany,“ ušklíbl se Farrann.

„Co je s nimi?“ vyjevila se Rhia.

„Nic, jsou v pořádku. Až moc v pořádku.“ Chechtal se Farrann.

„Hm, koukám, že hovor s němým by byl podnětnější, určitě bych se víc dozvěděla.“ Rhia se zatvářila kysele a chytila mě za ruku.

Namířili jsme si to do parku. Za první zákrutou nám bylo všechno jasný. Na lavičce seděla Ceana a u nohou seděl Larry. Nemluvili, jen se dívali jeden druhému do očí. Nejsem Jasper, ale láska z nich sálala tak, že jsem téměř cítil teplo, které z nich vycházelo. Byli jasní. Tohle nebyl otisk, tohle bylo něco mnohem silnějšího, magičtějšího. Byli zamilovaný jeden do druhýho. Připadal jsem si jak v pohádce. Já a Rhia, Niall a Christine, Brian a Sam a teď Larry a Ceana.

O tři dny později se Carlisle rozhodl vyvolat u mámy porod. Dítě bylo už dost velký a rozhodli se, že se pokusí porodit přirozenou cestou. Všichni jsme byli vyhození na lov. U mámy zůstal jen Carlisle, táta, Edward a Bella. Byli jsme domluvení, že kdyby se něco stalo, zavolají.

Nedělo se nic a až pozdě večer přišla sms. Můžete se vrátit.

Nahrnuli jsme se do pokoje, který si Carlisle zařídil jako ordinaci. Na lůžku odpočívala máma, vyčerpaná, ale zářící radostí a miminko choval… táta.

„Jacobe, co když tě kousne,“ vyjekla vyděšeně Rose.

„Tak ať, nic se nestane,“ smál se Edward. „Ten kluk je totiž holka!“

„Dámy a pánové, představujeme vám naši dceru. Michaela Isabella Blacková,“ pronesl obřadně táta a něžně líbl miminko na čelo.

„Ježíši, ta je nádherná.“ Rozplývala se Rhia.

Když mi malou táta vsunul do náruče, nemohl jsem než souhlasit. Rozhodně nevypadala jako novorozeně. Měla nádhernou bělostnou pleť, dlouhé řasy, které skrývaly smaragdově zelené oči a chmýříčko, které jí rašilo na hlavičce, bylo bronzového odstínu. A voněla. Byla to jemná vůně karafiátů. Jestli já a Eli jsme byli podobni tátovi, Michaela byla celá máma. Jen barva očí nesouhlasila.

„Hele, tati, seš si jistej, že je to naše ségra?“ neodolal jsem a rýpl si.

„Co tím myslíš, cucáku?“ zamračil se táta.

„No, tolik si ještě pamatuju z biologie, abych věděl, že černookej muž a hnědooká žena nemůžou mít zelenooký dítě.“

„Vole,“ ulevil si táta.

„V týhle směsici genů se divím, že Mibel nemá ještě plovací blány,“ řehtal se Emmett. „Táta a ségra vlkodlak, máma poloupír, babička člověk, brácha a děda upír.“

„Hele, biologu, já měl před přeměnou oči stejně zelený a jsem moc rád, že je aspoň jedno vnouče zdědilo. A jak to říkáš tý malý chudince?“ ozval se Edward.

„Mibel. Michaela Bella.“ vysvětlil Emmett.

„Tady můžete dát dítěti sebekrásnější jméno, a vy ho stejně semelete podle svého.“ Smála se Bella.

Nastaly všední dny. Bylo potřeba vyřešit náš další život. Věděl jsem, že ať půjde Rhia kamkoli, půjdu já s ní.

Clearwatterovi s Emily odletěli do La Push. Vezli sebou urnu s popelem Sama Uleye. Pro nezasvěcené zahynul při autonehodě. S nimi odletěl Larry s Ceanou, ale v Americe strávili jen čtrnáct dní. Larry chtěl zůstat v klanu. Požádal o přesunutí studia do Skotska, stejně jako před časem Sam, představil Ceanu rodičům a vrátili se zpět. Quileutská smečka tím přestala existovat. V Americe zůstal jen Logan. Ve Skotsku náhle vedle sebe existovaly dvě smečky a obě shodou okolností vedla vlčice.  Táta nepatřil ani do jedné. Eli mu říkala vlk samotář.

Naši mysleli, že teď, když už nehrozí nebezpečí, se všichni vrátí do USA, ale narození Mibel to zkomplikovalo. A tak Carlisle s Farrannem svolali velkou poradu.

„Nebudu chodit kolem horké kaše,“ začal Carlisle. „Michaela je poloupír a vy víte, co to znamená. Překotný růst, dospělost po sedmi letech. Nemůžeme se stěhovat jako obvykle po čtyřech, pěti letech, ale spíše po jednom, dvou měsících. Když byla Renesmé malá, zůstali jsme ve Forks, schovaní před slídivými zraky lidí a chráněni smečkou. Teď nám něco podobného nabízí Farrann.

„Jde o to, že můžete zůstat tady. Vždyť kde by se mohlo poloupíře schovat lépe, než na hradě plném upírů. Žijeme spolu už pár měsíců a snášíme se dobře. Zvěře je pro nás v okolních lesích dost, a pokud Emmett zatouží po medvědovi, není problém zajet do Skandinávie. Vzdálenosti jsou tu menší než u vás. Ostatně, rádi bychom vás tu měli. Upřímně v začátcích budeme potřebovat pomoct. Nevěřím, že všichni upíři bez výhrad přijmou změnu vlády. Takže pokud chcete, náš hrad, je vaším domovem.“ Ukončil Farrann proslov.

Nebylo o čem hlasovat. Všichni jsme se měli rádi a tak se Cullenovi, Blackovi a Farrannův klan spojil v jednu rodinu.

Je jedno, jestli žijeme ve Forks, Redemption, Seattlu, Cairngorms, nebo třeba za polárním kruhem, dokud jsme spolu, všude máme domov.


KONEC.


Děkuju všem, kteří se mnou vydrželi celých těch šest měsíců, co jsem vydávala Potíže v ráji, Eli Blackovou a Tristana Blacka. Byla to dlouhá jízda, ale zábavná. Z původně pětistránkové povídky o tom, jak Edward načapal svou dceru v posteli s Jacobem se nakonec vyklubala série o třech dílech.

 

Ráda bych poděkovala několika lidem:


Nebrasko, díky za to, že mě tvá Myška dotáhla na tyhle stránky, díky za úplně první komentář, který jsem tady dostala.

MisaBells, děkuju za obrazné přitáhnutí za ucho ke klávesnici.

Linfe, Týnko moje zlatá, má první čtenářko, děkuju za tvý postřehy.

Amishko, Romana vznikla podle tebe.

Hanetko, díky za rady.

Noth, naše lehce ulítlá Noth. Nebýt tebe a TVÉHO NAKOPNUTÍ, Eli by se dodnes neproměnila ve vlka.

Bye, Popo, Lipinko, Sakruško, DeSs, Gassie, Kamikadze, Dennniii, kristo, Jeaksi a vy ostatní, díky za vaše trefné komentáře, které byly mnohdy vtipnější než moje kapitola.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3   »

JEAKS

26)  JEAKS (07.10.2010 20:43)

dokonalost , je konec ... trochu se mi bude i styskat :'-(

sfinga

25)  sfinga (07.10.2010 19:58)

Tak a teď tu sedím, čtu si vaše komentáře a zamrzla mi řeč.
Nejukecanější ženská, neví co říct.
Snad jen... VŠEM VÁM MOC A MOC DĚKUJU
P.S.Verčo, zklamu tě, opravdu je konec.

24)  Verča (07.10.2010 19:49)

Zase jako vždy nádherná kapitolka, ale chtěla jsem se zeptat je opravdu konec? Vždycky jsem se těšila na další kapitolu a hrozně se mi všechny povídky líbily. Prosím ať není ještě konec!!!:'-( :'-( :'-(

Abera

23)  Abera (07.10.2010 18:15)

EvelynVolturi

22)  EvelynVolturi (07.10.2010 16:44)

V hale jsem se srazil s tátou, který si mě změřil pohledem a vyprskl smíchy: „Exhibicionisto!“ :D :D :D :D :D :D :D :D A to už je opravdu konec? :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-(

Marketa

21)  Marketa (07.10.2010 12:27)

Linfe

20)  Linfe (07.10.2010 11:13)

Tak jo.... už dlouho žádnou tvoji kapitolu nečtu na FF a dostávám svůj pravidelný přísun přes mail. Vždycky mám potom problém si vzpomenout ti sem napsat komentář, protože to spolu většinou hnedka podrobně probereme po dočtení. Ale z komentářů je živ autor, takže se pokusím něco vymyslet, co by důstojně uzavřelo tuto sérii.

Nevzpomínám si na jedinou povídku, ve které by nějaká autorka vytvořila tak obrovskou skupinu postav a opravdu podrobně vylíčila jejich osudy a v příběhu pracovala s každou z nich. Ať už se jedná o Quiletské vlky, Cullenovi, irský klan a upíry z aljašky, ani jednu postavu bych nemohla nazvat vedlejší, všechny si svým způsobem zapojila do příběhu. A ovládnout 29 postav a nestratit se v tom, to teda klobouk dolů.

V potížích jsem se bála o Jaka, ale s Eli jsem si to doslova nějak prožila, ta holka mi přirostla k srci. Tristan mi byl strašně sympatický tím, že to nebyl žádnej Edwarďák a měl taky svoje mouchy. Sice se z něj potom něco na ten způsob stalo, ale to už bylo v pozadí obrovské lásky a pouta a přiznejme si, kdo z nás by nechtěl.

Celej ten příběh (a já beru všechny tři Blackovi jako celek) byl napsanej s úžasnou lehkostí, mělo to děj a spád. Tam kde to mělo odsejpat to odsejpalo, ale přibrzdili jsme v úžasnejch romantickejch kapitolkách. Ta správně odměřená dávka to je kouzlo tohohle příběhu. Tisíckrát jsem ti v komentářích napsala spoustu přídavných jmen jak se mi tahle povídka líbí, báječným počínaje a skvělým konče. Nebudu se opakovat, protože ty to víš!!!

A ten rejpanec nakonec? Ne, neodpustím si to. Tvoje zadní vrátka a mimino!!! Ty si nedáš pokoj, že? Čekám teď na nějakou novou povídku :-)

Takže zlato, lásko moje. Gratuluju ti k dopsání takového kolosu a přeju hodně štěstí a nápadů do dalších děl.


19)  belko (07.10.2010 10:57)

milá Sfingo!!!
Jen těžko teď hledám slova. Děkuji. Moc děkuji. Tvůj styl psaní je mi blízký a já doufám - ne,MY doufáme, ža na nás nezapomeneš a nenecháš nás dlouho čekat na další úžasné příběhy, ať už malé Mibel, nebo nových postav.
Mimochodem:
„V týhle směsici genů se divím, že Mibel nemá ještě plovací blány,“
Tato větička me totálně odrovnala,zbořila na pár minut...
A právě v tomto psaní jsi dokonalá
Prosím, pokračuj co nejdřív

Bye

18)  Bye (07.10.2010 09:04)

sfingo, poslední kapitola poslední části trilogie...
Co dodat?
Říkala jsem si: co v ní tak asi ještě můžou řešit?
No, bylo toho požehnaně! Volterrský výlet se mi hrozně líbil. Takový ty praktický věci - taky potřeba!
A potom Michaela
A abych nezapomněla - řezání údů

Eh, Tristan si mě omotal svou bezprostřední povahou a takovým tím... ehm... sexappealem
Celý příběh pak neuvěřitelnou propracovaností příběhu - všechny ty historický vsuvky mě strašně bavily.
Máš můj obdiv za ukočírování tolika postav s tolika dary na jednom místě. Steph by se divila :D


Piš, piš, piš, piš, piš!!!

A díky, za díky

SarkaS

17)  SarkaS (07.10.2010 08:48)

Tak jsem se dopracovala k ekonci a konečně můžu po třech sériích ubohých komentářů přidat jeden pořádný. Už když jsem začala číst Potíže v ráji, věděla jsem, že tvému psaní propadnu stejně jako psaní Nebrasky nebo MisaBells, a nemýlila jsem se. Nádherně propracované kapitoly, plné něčekaných zvratů a dechberoucí romantiky. Všechno bylo tak pozitivní, že jsem se při čtení culila jako blbeček. Vtiopnými situacemi se to tu jen hýřilo a vývoj postav, který jsi jim připsala byl jeden z nejlepších. Jsem strašně ráda, že jsem se do čtení tvých povídek postila a jen doufám, že i malá Mibel prožije podobný příběh, který jí vymyslíš, protože myslím, že žádné poloupíře nemělo ještě takovou úžasnou a širokou rodinu a ani hrad na kterém by se toho dalo tolik zažít. Takže ti milá Sfingo mnohokrát děkuji za zážitek a budu se modlit aby tě múza znovu brzy navštívila a tys nás obdarovala další úžasnou povídkou...

Michangela

16)  Michangela (07.10.2010 06:34)

MisaBells

15)  MisaBells (06.10.2010 23:36)

Sfin, nedřví reakce na ten závěr: Neděkuj, já děkuju. To tahání ke klávesnici... Byl by hřích to neudělat. Píšeš nepřekonatelně!
Vyjádření ke kapitole: Juhůůů Michaela!!!!! Parádní závěr a úchvatný popis. Jen ten Mike mi otočil kudlu v kapse. Nedivím se Ness že se šprajcla :D
Vyjádření k celé sérii: Nelze. Ani to nejdokonaleji formulované slovo nevyjádří, co si myslím a tolik znaků mi asi ani tenhle komentář nepovolí, takže se jen klaním a tleskám ve stoje - vidíš mě? Musíš mě vidět, protože tu skoro hopsám a áchám. Za každou kapitolu máš u mě hubánka :D
Vyjádření k ... čemu? Já bych se furt vyjadřovala, ale ono už není k čemu! Piš dál prostě! Ať se mám k čemu vyjadřovat. Mám tě ráda ty moje spisovatelko!!!! Děkuju za vše.

krista81

14)  krista81 (06.10.2010 22:09)

Achjo, tak tu máme konec. :( Ale je pravda, že když něco končí tak něco nového začíná copak malá Mibel žeby čtvrtá část série ?
A to že je celá Nessie a má zelené oči jako Edward mě dostalo
Celá povídka byla úžasná a moc krásně napsaná. Vždycky jsem se těšila na další díl.
A teď se, doufám, budu těšit nadalší povídku a netrpělivě vyhlížet.

13)  nathalia (06.10.2010 22:03)

Vyborna povidka!!! Moc jsem si ji uzila!!!!

Amisha

12)  Amisha (06.10.2010 21:07)

Fňuk, fňuk hééé fňuk. Konec hmm... Chjo.
Ivuš byla to krásná povídka a já jsem si ji moc užila, včetně těch dvou polibků Edwardovi, jenom kdyby to nikdy neskončilo nevadilo by mi to. Ale kde něco končí něco nového začíná. Takže na konec

Dennniii

11)  Dennniii (06.10.2010 21:04)

ahhh, to bylo tak krásně dojemný, ty mě prostě po každým díle totálně dostaneš a já vždycky sedim u notebooku, čumim na klávesnici a snažim se zformulovat nějakou smyslupunou větu. Naše drahá Sfinguško, tenhle příběh byl totalně úžasnej a dokonalej jako célá 3-dílná série, která jak ve skrytu duše doufám nezůstane jenom u tří dílů. Prosím, prosím, že někdy napíšeš příběh o Mibel. Když už jsem u Mibel, udělala jsi mi hrozně velikánskou radost, já jsem si tak moc přála aby mimčo bylo podobný Nessie a ono se mi to vyplnilo, při čten minulý kapitolky jsem si řikala, no tak když Tris i Eli jsou podobný Jacobovi, to by bylo super kdyby další potomek měl podobu po Nessie a že má zelený kukadla po Edwardovi, to mě totálně dojalo . Mockrát děkuju za tuhle úžasnou povídku a klaním se tvému talentu

Gassie

10)  Gassie (06.10.2010 20:50)

Sfingo, opravdu nádherný závěr.
Jsem z toho celá uáchaná. Bude mi po nich všech smutno. Rozehrála jsi s nimi velkou hru a moc se Ti to povedlo. Obdivuji, že se Ti povedlo ukočírovat všechny postavy a jejich zvláštní schopnosti.
Jen mě mrzí, že se nedozvíme, jak to bylo s Mibel. (Nebo se Ti nás zželí? )

Ivanka

9)  Ivanka (06.10.2010 20:47)

To byla krása. Bude se mi po Blackových, Cullenových a novém klanu moc a moc stýskat. A tak skončila další moje oblíbená série, konec dalších osudů... Ale všechno jednou končí a tenhle konec rozhodně stál za to. Hlavně ten poslední odstavec mě dojal. Krása. Malá Michaela bude mít krásnou rodinu, plnou úžasných tetiček a strýčků. Děkuju za to, že jsem si mohla přečíst tvůj závěr celé knihy a děkuju za úžasné zážitky, horu smíchu, to moře slz a dobrodružství. Děkuju.

sfinga

8)  sfinga (06.10.2010 20:35)

Kamuško, na tebe jsem v děkování zapomněla. Okamžitě to napravuju a posílám ti Tristana na mail

7)  weri (06.10.2010 20:34)

Mibel je ale vlastně taky Blacková, ne? takže její napínavý život hodláš doufám taky popsat. Takže hurá do toho. jinak sem strašně ráda že píšeš, sem totiž na tom podobně jako sakraprace ;) sotva shodim bundu a už žhavim net :-)

«   1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward+Bella