Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Rick%20mora.jpg

Rukojmí z La Push.

Poslední noc v domě.

Eliino rozhodnutí.

Poslední dny

Podruhý v životě jsem viděl tátu brečet. Poprvý, když si myslel, že Eli umřela a pak až dnes. Seděl na gauči, naprosto zhroucenej objímal mámu a brečel jí do náruče. K únosu Quileutských došlo za bílého dne. Logan se svou ženou Monikou a oběma dětmi byli na návštěvě jeho kamaráda z kmene Makahů  a to je asi zachránilo. Když se vrátili, čekali na něj už Leah, Jared, Embry a Quill. Dopoledne k Atearům domů vtrhli dva upíři a než se Larry stačil přeměnit, něčím ho omámili, odnesli do auta a odjeli. Quill se rozeběhl za Samem, ale tam ho čekal šok číslo dvě. Dveře byly vyvrácené, v kuchyni známky boje a Sam a Emily nikde. A po celém domě pach upírů. Quill okamžitě kontaktoval všechny zasvěcené.  Tak vyšlo najevo, že není k nalezení ani Seth Clearwater se svou ženou. Počet zmizelých se zvýšil na pět. Všude upíří pach.  Leah se modlila, aby byl její Logan v pořádku, a když se i se ženou v pořádku vrátili, všichni si úlevně vydechli. Alespoň on ne.

Logan byl po odchodu Eli vůdcem smečky. Jenže jaké smečky. Z pěti vlků zbyli jen dva. Eli a Seth se odstěhovali před pár lety a letos se k nim přidala ještě Sam. V La Push tak zbyli jen dva. Logan a Larry. Jenže teď Larry zmizel.

Všem bylo jasné, co se stalo. Volterští si vzali rukojmí, aby mě a ostatní z mé rodiny vylákali na světlo. Nechali unést jen zasvěcené, takže nepřekročili svůj zákon o tajemství. Vybrali si nadmíru dobře.

Seth Clearwater. Přítel táty a Edwarda, ochránce Cullenů. Díky němu žije Bella a moje máma.

Jeho žena Melinda, máma Setha juniora a milovaná Eliina tchýně.

Sam Uley. Ten, který tátu zasvětil do života měničů, jeho rádce, učitel a později po smrti dědy Billyho, tak trochu i jeho otec.

Emily Uleyová. Bellina přítelkyně, žena která nezanevřela na svou lásku ani tehdy, když ji nešťastnou náhodou zohavil. Máma celé vlčí smečky.

A nakonec Clarence Ateara. Larry. Quilův syn, Samin kamarád. Veselý a nekonfliktní chlapík. Ke své smůle byl při útoku upírů doma, i když původně měl být na škole. Jenž, přijel o dva dny dřív. Takhle ho sebrali. Logana zachránila jen jeho nepřítomnost. Jenže k čemu mu to je. Vůdce smečky, která neexistuje, obklopený stárnoucími vlky, kteří se už nedokážou přeměnit. Mohli udělat jen jednu věc. Dát vědět Jacobovi.

Teď tu táta seděl a brečel. Nestyděl se za to. Nikdo se mu nesmál. Byla to jeho rodina, jeho pokrevní bratři a sestry, kteří skončili v rukách těch příšerných krvelačných zrůd. Ve druhém koutě pokoje seděli Eli a Seth a vyplašeně k sobě tiskli děti. Tohle nebyla hra. To bylo skutečné. Potyčka s Mariinou armádou? Hračka. Bobby Smith? Figurka z panoptika.

Teď na nás číhalo temné zlo. Zlo v té nejčistší podobě. Všichni jsme věděli, že ti unesení nemají šanci. Slouží jen jako návnada a jakmile se objevíme, jedním mávnutím se všichni odeberou k předkům.

Jaké máme vyhlídky? Co nás čeká? Přežijeme? Kdo z nás? Záchrana je prakticky nemožná. Stojíme v počtu sedmadvaceti lidí proti gardě vycvičené k zabíjení. Naše dary? K smíchu. Proti fyzické přesile nám nepomohou.

Jedno nám bylo jasné. Přes bezvýchodnost situace v tom naše přátelé nenecháme. Raději ať zemřeme po jejich boku, než abychom tu zůstali zalezlí jako krtci v noře a o nic se nepokusili.

Edward se mi zadíval do očí a kývl. Souhlasil. A v hlavě se mi ozval Farrann.

Neboj, Sonny, nenecháme je v tom. Přítel mého přítele je pro mě také přítel. Hlavně si to prosím nevyčítej. Ty za to nemůžeš. Byl jsi jen spouštěcí tlačítko, ale i bez tvého zásahu ve Volteře by k tomu došlo.

Náhle se ozval Emmett.

„Hele, pokud vím, má garda kolem čtyřiceti členů. To by snad neměl bej takej problém. Zase taková přesila to nebude, ne?“

„Běžně má garda opravdu tak málo upírů a stačí to. Jenže tohle není běžná situace, tohle má být vyhlazovací válka a počítám, že Volterští pozvou i ostatní zálohy, roztroušené po celém světě. Může jich být i trojnásobek.“ Vysvětloval s vážným výrazem Hans.

„Sto dvacet upírů? A do pr…kenný vohrady,“ ulevil si Emmett.

„Co poprosit o pomoc Denalijské, Irský klan, Egypťany? Bude to jako tenkrát, když se shromáždili ve Forks, aby svědčili v případě Renesmé,“ navrhla Esmé.

„Esmé, to nejde. Tenkrát jen svědčili, ale teď bychom je hnali do sebevražedného boje.“ Vysvětloval trpělivě Carlisle.

Najednou táta zvednul hlavu. V očích mu stály slzy, tváře měl opuchlé a hlas se mu třásl, když zuřivým hlasem pronesl.

„Nevím jak vy, ale já se do těch prokletých bestií pustím, třeba zařvu, ale pár jich vezmu sebou.“

„Je to všechno má vina.“ řekla najednou Bella.

„Babi, co blázníš? Ty za to nemůžeš. Spíš já,“ odporoval jsem jí.

„Ne, jen já za to můžu. Se mnou to všechno začalo.“

„Bello, už zas.“ Zasténal Edward. Bella asi sejmula štít a ukázala mu na co myslí.

„A není to pravda? Kdyby ses tenkrát do mě naprosto iracionálně nezamiloval, měli byste klidnější život.“

„Není! A to, že jsem tě poznal, je to nejlepší, co mě v mé existenci potkalo. A to tvoje kdyby. Vždyť už to znám nazpaměť. Kdybys mě nepotkal, nevyjel by po mě James, nevyprovokovali bychom nenávist Victorie, neupozornili na nás Volturiovi a tak dál…“ mračil se Edward.

Jindy bychom se tomu zasmáli, jenže teď byla situace smrtelně vážná.

„No nic, kontaktuju svého přítele a přes něj dám Volterským vědět, kde se sejdeme. Nejlepší to bude asi tři kilometry odtud, za lesem. Je tam velká pláň, špatně přístupná pro lidi. Bude tam klid.“ Řekl Farrann.

„Farranne, ne. Oni nevědí, kde se schováváme. Nemusíme vás do toho zatáhnout.“ Odporoval Carlisle.

„A jak dlouho si myslíš, že bude trvat, než na to přijdou? Navíc, společně máme šanci. Bez urážky, my máme přece jen větší zkušenost.“ pronesl naprosto klidně Farrann.

„Jasan, přece vám nenecháme slíznout všechnu smetanu,“ ušklíbl se Hans.

Uběhly čtyři dny. Šíleně dlouhé dny. Farranna, Carlislea  a Edwarda jsme vůbec neviděli. Pokud neseděli na telefonu a u internetu, neustále probírali nejvhodnější strategii. Nás nahnali do sklepení. Breannan a Jasper nám šéfovali. Největší bojové zkušenosti měli právě oni. Neměli špatný nápady. Já jsem nebyl žádnej rváč a tak rozhodli, že budu dělat to, co v bitce s Mariou. Nahánět upíry Emmettovi, tentokrát s tím rozdílem, že použiju svůj dar. Christine to samé bude dělat s Niallem.

Čtvrtý den večer se Farrann a ti dva objevili v sálu. V jejich tvářích byl nezvyklý klid a jakési smíření.

„Je to tady. Sejdeme se pozítří na pláni, kterou jsem určil. Aro nebyl ani překvapený, když se mnou mluvil. Myslím, že tušil, kdo za zmizením Cullenových vězí. Přivedou sebou rukojmí a chtějí je vyměnit.“

„Za koho?“ skočil mu do řeči táta.

„Za Edwarda, Alici, Bellu, Rhiannon a Tristana.“

To se dalo čekat. Jen jsem se divil, že nechtěli taky mámu. Před lety byla ona důvodem konfliktu.

„Myslím, že i kdybychom na to přistoupili, vás ostatních by se okamžitě zbavili. Nepotřebují svědky,“ řekl Edward a pokračoval. „Domluvili jsme se, že tu zůstane Romana a udrží štít na místě. S ní potom ještě Eli s dětmi. Kdyby to nedopadlo dobře, Romana Eli uchrání a až se to přežene, odjedou obě do bezpečí.“

„Tak to ne, vy jste se domluvili, ale nikdo se nezeptal mě,“ Eli si dala ruce v bok. „myslíte si, že tady budu sedět? Jsem Alfa a svý vlky povedu já.“

„Eli, především jsi máma,“ vysvětlovala jí Esmé.

„Právě proto. Máma se bije za svý dítě a já budu taky. Chci, aby měli budoucnost plnou pohody a ne, aby se museli krčit a čekat, kdy si pro ně přijdou Volturiovi. Jdu s vámi. A jestli to… jestli to nedopadne dobře, budu vědět, že jsem pro svý děti udělala maximum. Romana je ochrání. Bude pro ně dobrou mámou.“

 

Poslední noc v domě.

Poslední noc, kterou můžeme strávit se svými nejbližšími. Pomalu jsme se rozcházeli do svých pokojů. Zítra večer se přesuneme na pláň. Bylo mi líto Ceany. Ona jediná byla sama. Vlastně ne. Ještě Bella. Edward ji líbl a odtušil, ať na něj počká, že se hned vrátí a zmizel v knihovně. Viděl jsem její zklamaný výraz, ale dlouho jsem nad tím nepřemýšlel. Vzal jsem Rhiu za ruku a odváděl jsem si ji do našeho soukromého království.

Stáli jsme u postele, objímali se, jako by to mělo být naposled. Možná to naposled mělo být, ale to jsem si nesměl ani připustit. Ne teď, když jsem našel svou životní lásku, když jsem se konečně vyrovnal se svou upíří existencí.

Vjel jsem Rhie rukou do vlasů na temeni a zaklonil jí hlavu. Pomalu, pomalinku jsem přibližoval svá ústa k jejím. Vychutnával jsem vůni, která se linula z jejího těla. Lehce jsem se dotkl jejích rtů a potom se… ozval výkřik plný hrůzy. Hned na to ještě jeden. To křičela Bella.

Díky svý rychlosti jsem byl před jejich pokojem první a vtrhl dovnitř. Za mnou se nahrnuli ostatní. A všichni jsme se rozesmáli. Na podlaze ležel Edward a na něm seděla vrčící Bella. S naším vpádem se probrala a vyjeveně koukala na Edwarda.

„Bello, co to provádíte?“ ptala se Esmé a kuckala smíchy.

„Já? Zeptej se svého praštěného syna.“ Opáčila Bella a slezla z Edwarda. „ Co byste dělali vy, kdyby se vám někdo pokoušel dostat do okna? Myslela jsem, že sem leze někdo z Volturiů.“

„Prosím tě, jak sis mohla splést Edwarda? Tos‘ ho nepoznala podle pachu?“ smál se táta.

„Nemohla,“ přiznal se Edward a koukal do země. „Poprosil jsem Romanu, aby mě zaštítila. Chtěl jsem si připomenout dobu, kdy Bella byla ještě člověk.“

„Cože jsi chtěl?“ vyjekla Bella.

„Myslel jsem, že si zavzpomínám na dobu, kdy jsem za tebou každou noc lezl oknem. Netušil jsem, že tak prudce zareaguješ.“

„Miláčku, Tys z nostalgie vyšplhal po zdi až sem? Vždyť jsem ti mohla utrhnout hlavu.“ Vzdychla Bella, ovinula mi ruce kolem pasu a přitiskla hlavu na hruď.

Se špatně tajeným smíchem jsme vycouvali z pokoje.


Poslední den.

Poslední přípravy, poslední příkazy rady a plány. Nastal večer a my se začali chystat. Eli se Sethem naposledy koupali prcky. Bylo vidět, jak jsou oba rozechvělí. Nedivil jsem se jim. Možná to bylo poslední koupání, poslední možnost vidět své děti.

Rhia mě zatáhla do pokoje.

„Dovolíš mi něco?“ zašeptala.

„Cokoliv.“

„Nech mě zaplést ti vlasy, jak to kdysi nosili bojovníci našeho kmene.“

Beze slova jsem se posadil na židli.

Vzala hřeben. Zavřel jsem oči a užíval si jemné doteky jejích prstů. Trvalo to jen chvilku. Když jsem se podíval do zrcadla, měl jsem vlasy spletené do dvou copů a konce omotané kůži. Divný, ani jsem nevypadal zženštile.

Rhia shodila šaty a na nahé tělo natáhla prostou lněnou košilku. Potom vzala dlouhý pruh modré kostkované látky a ovinula si ji kolem pasu, kde ji upevnila širokým koženým pásem. Volný konec přehodila přes rameno a připnula bronzovou sponou. Na krk zavěsila křížek ode mě. Vlasy zapletla do jediného copu a na čele ji zazářila prostá obroučka. Náhle se podobala své matce na obraze, který visel na stěně. Rhia byla pryč a místo ní přede mnou stála keltská válečnice.

Pomalu, lidskou chůzí jsme sešli dolů. V sále stály dvě skupinky. Na jedné straně Cullenovi s Blackovými, moderní lidé našeho tisíciletí a na druhé straně starobylý klan keltských válečníků. Všichni byli oblečeni stejně jako Rhiannon. Jejich oděv pocházel z dob, kdy Skotové nenosili ještě krátkou sukni se sporranem, ale pléd. Jeden dlouhý pruh látky, ovinutý kolem těla, sloužící i jako přikrývka.

Poslední se objevili Eli a Seth, kteří poslední chvilky trávili u postýlek dětí. Farrann se rozhlédl po sále, jako by si chtěl vtisknout všechny detaily do paměti.

„Jdeme!“ zavelel.

Romana k němu přistoupila a naposledy ho políbila. Potom se popořadě rozloučila se všemi.

„Neboj, o tvé děti se postarám do doby, než se vrátíš,“ řekla s nadějí Eli.

Ta jí neobvykle tvrdě odpověděla.

„Jestli to dopadne špatně, odvez je do La Push a zaštiť je. Přijmou tě. Jestli to dopadne ještě hůř a tvůj štít selže, nedopusť, aby se dostaly Arovi do rukou. Ve chvíli, kdy nebude naděje, je zab‘!“

„Eli,“ vykoktala Romana. „To nemůžeš myslet vážně.“

„Myslím. Nepřivedla jsem je na svět proto, aby se stali cílem experimentů šílenýho upíra. Co myslíš, že by je tam čekalo? Koluje jim v žilách upíří a vlčí krev. Jsou unikátní. Ne. Než týrání, tak raději ať zemřou a já se s nimi setkám jinde.“

„Romano, já souhlasím s Eli. Slib nám to.“ Ozval se vážným hlasem Seth.

„Slibuju a přísahám,“ pronesla třesoucím se hlasem Romana.

Poslední pohled a brána se za námi zabouchla.

Uvidíme ještě někdy Romanu? Setká se moje sestra s dětmi? Co nám následující hodiny přinesou?

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

Lipi4

5)  Lipi4 (30.09.2010 19:19)

Sfinguško , já normálně nemám slov, jelikož tato kapitolka mi totálně sebrala dech a musela jsem se jít na chvilku ulidnit . .. . .. . Člověk Ti tu chvíli brečí:'-( , pak skoro nedýchá a diví se vlastním očím jestli je to vůbec pravda , náhle výřik Belly , kdy mi v žilách ztuhla všechna krev (ještě, že jsi to odlehčila a člověk se mohl aspoň na jednom místě v této kapitolce se zasmát ). .. . .. . . .. . . .. .Je to dokonalé, skvělé, úžasné, nádherné, krásné a nezapomenutelné dílko, které jen čeká jak to všechno dopadne . .. . . .. .. Nevím co mě v této kapitolce okouzlilo či totálně dostalo víc jestli to jak jsi bravurdně popsala únosy, Rhiin keltský "rituál" či poslední Eliina slova. . .. . .. . .. Hrozně moc se bojím, jak to s nima dopadne a ještě více toho tvého malého plánu s kladnou poatavou .. .. .. . Jsem napnutá snad ještě víc než kšandy, jak moc se těším HE (že bude viď? Nenecháš nás snad vyplakat potoky slz, které by vedli k další povodním? ). . .. .. . . .. . .Takže Tě naše bohyně Sfingo prosím. Přidej co nejdřívě další kapitolku
:D :D

MisaBells

4)  MisaBells (30.09.2010 19:11)

no počkej, zající! málem jsem si ukousala prsty. Ty jim dáváš. Přečetlo se to skoro samo, ale to tvé rozbité tlačítko... to už nemá cenu komentovat. Stejně ho nespravíš

Gassie

3)  Gassie (30.09.2010 19:04)

Teda! Sfin! To bylo něco!
Obdivuju Tvou schopnost, kdy nám předkládáš naprosto oddychové kapitolky, u kterých se člověk může potrhat smíchy a najednou otočíš a předvedeš dokonalé drama.
Pořád Ti ten happyend věřím

Wendy

2)  Wendy (30.09.2010 19:00)

Mám normálně v hlavě úplně vymeteno, co se na tohle dá napsat, bylo to úplně, úplně no
Oni vyhrajou že jo, protože nemůžou prohrát

Hanetka

1)  Hanetka (30.09.2010 18:55)

Sfingo, koušu si nehty a na židli nadskakuju jako na jehlách. Co to plánuješ? Ženská, já z toho dostanu infarkt! Já se normálně regulérně bojím. Ještě že jsi tvrdila, že máš ráda happyendy, protože jinak fakt nevím... ale jistá si nejsem ani náhodou. Ty teda umíš napínat!

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek