Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Kristen%20s%C3%A9gra.jpg

Agent v akci ♥

 

„Já se fakt omlouvám.“ Seděl jsem na sedadle spolujezdce a tloukl hlavou o palubní desku v rytmu věty jsem debil – jsem debil – jsem debil. Bella už se nesmála, ale nevypadala ani nijak zvlášť naštvaně. Spíš tak nějak… překvapeně.

„Nemůžu uvěřit, že z tebe vypadla taková pitomost,“ zatřásla hlavou, až se jí ten její účes – neúčes posunul z temene na krk.

„To jsou takový uhozený mužský instinkty,“ pokusil jsem se o chabou obranu. „Kdybych řekl pravdu, že jsi moje ségra, tak by se mi nejspíš vysmál. Na tyhle blbosti už dneska všichni kašlou.“ Vybavil se mi Jasperův monokl, když jsem mu před rokem, taky v roli trapnýho starostlivýho bratra, vysvětloval, že Alici do postele rozhodně nedostane.

Povzdechla si. „Ale já nejsem ani jedno z toho, Edwarde. Nejsem ani tvoje holka, ani tvoje ségra. A nějakou dobu už se o sebe dokážu postarat sama.“ Nějakou dobu? Takže ne odjakživa? Neuměl jsem si představit Bellu, která něco ve svým životě nezvládala. Samozřejmě nemyslím fázi, kdy ještě nosila plíny.

„Fakt se omlouvám. Myslíš, že tě vyrazí? Vypadli jsme odtamtud hrozně rychle, ale do zítřka se mu to rozleží a…“

Mávla rukou. „Platí mi minimální mzdu a navíc už stihl zjistit, že umím makat. Ve skutečnosti jsem docela ráda, že jsi ho takhle utřel. Cath mě hned po nástupu varovala, že šéf je trochu… přítulnější. Pokud si bude myslet, že se tam můžeš kdykoliv objevit, tak dá určitě pokoj.“

„Takže mu neřekneš, že nejsem tvůj… kluk?“

„Ani kdybych chtěla, tak nemůžu,“ zašklebila se. „Přeložil by si to jako hele, není to můj kluk, jsem volná a k dispozici. Chápeš?“

„Ech, tohle mi nedošlo.“

Blikla po mně pohledem, ve kterým to zase pobaveně jiskřilo. „Jenom tohle?“

Měl jsem chuť na ni zavrčet. „Tak jo, sociální inteligence není moje největší přednost, ale třeba ve škole mi to docela šlo.“ Netušil jsem, kde se ve mně vzala nutkavá potřeba nějak jí dokázat, že nejsem úplná nula.

„Myslela jsem si to. Můžu hádat? U závěrečných zkoušek jsi byl mezi pěti nejlepšími?“

Zvedl jsem ruce v bezmocným gestu. „Je možný nějak tě překvapit?“

Vrhla po mně krátkej pohled. „To doufám.“ Řekla to tak, že jsem na pár vteřin zapomněl zavřít pusu, ale než jsem z toho stihl cokoliv vyvodit, zase mě předběhla. „Například by mě překvapilo, kdybys mě vzal znovu k Salvatoremu dřív, než si o to stihnu říct.“

Navzdory tomu, že mi ten trapas z knihkupectví ještě pořád vytvářel na vnitřnostech složitý uzlíky, jsem se rozchechtal.

„Z tebe by se fakt jeden zbláznil.“ Trochu jsem se k ní naklonil a se zadostiučiněním zaregistroval, že se jí lehce zadrhnul dech (i když pořád o dost míň než mně). „Isabelo Swanová, nešla bys se mnou v sobotu k Salvatoremu? Dneska dělá Teressa lasagne, kdybysme se na ni vykašlali, tak nás do nich pomele.“

Vykulila oči v předstíraným nadšení. „Jů, večeře u Salvatora, to je ale nečekaný překvapení!“ Hned potom si – už bez přehánění – spokojeně povzdechla. „Zbožňuju lasagne.“

 

Měl jsem ještě jinej důvod, proč jsem potřeboval, abysme dneska zůstali na večeři doma. Slíbil jsem Rosalii, že přijdu s nějakým návrhem na zlepšení ne úplně funkčního mámina plánu, a hodlal jsem svůj slib dodržet.

Vybalil jsem to na ně nad druhou porcí lasagní (Teressa se překonala a Rose i Alice celou večeři vzdychaly, že nebudou moct tři dny k bazénu).

„Celá sobota?“ Rosalii vypadla vidlička z ruky. „A co jako budeme dělat? Já jsem už teď s nápadama v koncích, navíc jsem konečně domluvená s Emmettem a…“

„Program je na mně. Překvapení pro všechny,“ usmál jsem se (schválně trochu zlověstně, v tom jsem byl vždycky dobrej). „A večer už budeme mít každej pro sebe, takže Emm se taky dočká.“

Alice jen lhostejně pokrčila rameny. „Mně je to jedno. Tyhle prázdniny jsou stejně za trest. Příští víkend můžu jít klidně skočit z mostu,“ fňukla uraženě. Věděl jsem úplně přesně, na co naráží.

„S Lauren vydrží maximálně měsíc. Ale i kdyby to mělo trvat dýl, Jasper není pro tebe! Kolikrát ti mám vysvětlovat, že je naprosto příšernej?“

„Jo a proto je tvůj nejlepší kámoš!“ zaječela na mě svou oblíbenou repliku.

Bella se netrpělivě zavrtěla. „Možná bys to mohl nechat na Alici, aby to posoudila?“ navrhla se stopou ironie v hlase.

Vrhl jsem na ni významný pohled.

A ona mi ho vrátila. Ještě významnější. Tvoje holka? Artikulovala pomalu a bezhlesně. Rose ani Alice si naštěstí ničeho nevšimly.

Připomínka mýho výstupu se slizounem Markem mě spolehlivě umlčela.

„Jo a ta sobota s překvapením mi přijde jako bezva nápad,“ uculila se. Sladce a trochu přezíravě.

 

Zbytek týdne proběhl bez větších katastrof. S Bellou jsem se vídal ráno u snídaně a v autě, v poledne nad kafem u Ricca a odpoledne zase v autě (do knihkupectví jsem si zatím netroufal). Drželi jsme se bezpečných témat, ale nemohl jsem si pomoct, minimálně dvakrát denně jsem zkoušel tu věc s narušením jejího osobního prostoru. Byl jsem závislej na tom, jak na mě reaguje (nepravidelnej dech, růžový tváře, kousání do rtu) a byl jsem závislej na tom, jak na ni reaguju já (raději vynechám detailní popis).

Jen mě trochu štvalo, že u ní se všechny ty věci děly bezděčně, jako by si to neuvědomovala. Až jsem si říkal, že je prostě stydlivá a že by takhle znervózněla, kdyby se k ní dostal moc blízko jakýkoli chlap. Kdežto všechny ty fyzický záležitosti, co se děly mně, přímo souvisely jenom s ní (za pár dnů u Rocca jsem si mohl mockrát ověřit, že na obtažený dívčí trika se sice dál koukám moc rád, ale moje reakce je asi stejná, jako když si po padesátý pustím oblíbenej díl Teorie velkýho třesku – je to fajn, ale to je tak všechno).

I večer jsme měli společnej rituál, i když o něm Bella nevěděla. Po večeři vždycky pomohla Teresse sklidit ze stolu, a pak se s ní – pod záminkou zkoušení rodinnejch receptů – vypařila do kuchyně.

Poprvé se to stalo náhodou.

Zapomněly v jídelně pár dezertních talířů, tak jsem je sebral a vydal se s nimi. Nechaly otevřený dveře, takže to nebylo tak, že bych šmíroval, to fakt ne!

„Ani mlíko, ani kakao?“ V Bellině hlase byl úžas, kterej mě přiměl zastavit se.

„Pochopili jsme to až po nějaké době,“ odpověděla Teressa svou pečlivou angličtinou. „Nic z toho neznal. Trvalo měsíc, než vzal do pusy něco jiného než napůl rozmrazenou pizzu a colu.“ Pomalu jsem couvnul a sesunul se na podlahu tak, aby mě nemohly zahlídnout.

„Ty jeho rodiče bych…“ V Bellině hlase se ozývala nefalšovaná zuřivost.

„Žil jenom se ženskou, která ho porodila. Odmítám o ní mluvit jako o jeho matce.“ Jo, Teressa měla vždycky ve všem jasno.

„Mluví o ní někdy? Chtěl se s ní někdy setkat?“

„Přál si to ke třináctým narozeninám. Jenže než to stihli doopravdy probrat, umřel doktor Cullen a to, myslím, Edwardovi připomnělo, kam patří. Ke své skutečné mámě.“ Skoro jsem na to zapomněl. Z tý doby mi zůstala jako nejzásadnější vzpomínka na zhroucenou Esme, která se strašně moc snažila být před náma silná. Dokonale jsem si vybavoval vlastní pocit naštvanosti – štvalo mě, že nejsem dost malej na to, abych její zoufalství neviděl tak ostře, a zároveň že nejsem dost velkej, abych jí doopravdy k něčemu byl.

„Jaká vlastně byla? Viděla jsem se s ní jen párkrát, vždycky to bylo moc fajn, ale člověk přece nemá jen hezký dny a vždycky perfektní náladu.“ Bella byla rozhodnutá doopravdy se o nás něco dozvědět. Nedokázal jsem se na ni ale naštvat, i když takhle nepokrytě tahala z Teressy informace.

Teressa si povzdechla. „Byla čitelná. Až moc na tuhle dobu, řekla bych. Takoví lidi to mají hrozně těžké. Ona měla štěstí, že potkala Carlislea. Když je člověk viděl spolu, zapomínal, že je dělí tolik let. Kdo ještě dneska řekne, že potkal svůj osud? Nikdo, ale jim se to stalo.“ Musel jsem se ušklíbnout. Teressina záliba v telenovelách vždycky nějak vyplavala na povrch, i když tentokrát měla rozhodně pravdu.

„Mým rodičům se to stalo taky,“ zamumlala Bella tak tiše, že jsem ji skoro neslyšel. „A taky by to takhle neřekli, ale když se na sebe dívali…“ Nedopověděla a mně se stáhnul krk zároveň s ní.

Teressa znovu vzdychla. „S takovou ten dresink přesolíme,“ prohlásila znovu svým naprosto vyrovnaným hlasem šéfky letovýho dispečinku.

„Omlouvám se,“ zasmála se Bella, pořád trochu přiškrceně. „Máma, teda druhá máma, Renée, mi pořád hrozně chybí.“

„A vždycky bude, holčičko,“ ujistila ji Teressa nekompromisně. „Alici a Rosalii chybí Esme zrovna tak, jen jsou trochu jiné než ty. Odmítají to připustit před ostatními, ale hlavně to zatím odmítají přiznat samy sobě. To bude slz, až se to stane, dej na mě.“

„Takže je normální, že skoro pořád brečím?“ Bella bečí? Skoro pořád? Tolik k mým prasáckým úvahám o tom, co dělá každej večer, když se zavře ve svým pokoji. Nejradši bych si v tu chvíli nafackoval.

„Není normální, že Rose a Alice brečí tak málo. Esme jim nestihla vysvětlit, že statečnost je dobrá, ale musíš si ji šetřit na ty správné situace. A Edward… O tom raději ani nemluvím.“ Edward? Jak Edward? Copak někdo čeká, že chlap bude brečet? Jako na povel se mi v krku znovu udělal suk a začaly mě divně pálit oči. No tak ale… Tohle fakt nemám zapotřebí!

Potichu jsem se zvednul (sebe i talíře, který se mi mezitím přilepily k prstům), opatrně zacouval a vydal se znovu ke kuchyni. Tentokrát jsem dupal a strašně nenápadně pokašlával. Samozřejmě okamžitě zmlkly.

Teressa mě přivítala nedůvěřivým pohledem (přece jen mě znala o pár týdnů dýl než Bella), Belle se leskly oči a kousala se do rtu. A taky byla dost bledá, což ve mně spustilo nějakej mechanismus, kterej s tím chtěl něco okamžitě udělat.

Už jsem měl svou ověřenou metodu, takže i když jsem riskoval, že mě Teressa definitivně prokoukne, došel jsem k Belle tak blízko, že přede mnou poprvý málem couvla (to ale nemohla, protože by zašlápla Teressu, která stála hned vedle ní). Zvedl jsem jí pod nos zamatlané talířky a zkusil napodobit její nejširší a nejupřímnější úsměv:

„Dáš si se mnou ještě kus koláče?“

Zabralo to naprosto perfektně. I když jsem z Teressina mnohoznačnýho zafunění usoudil, že jsem právě přišel o svý pečlivě budovaný krytí.



předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

leelee

19)  leelee (21.03.2016 22:44)

tvař se jak chceš drsně stejně ti to nežeru! jo jo hospodyně má jasno

Q

kajka

18)  kajka (23.02.2016 10:30)

Já to věděla, je to hodnej a citlivej kluk!
Teressu bych brala všema deseti.
Díky za kapitolku.

ambra

17)  ambra (16.02.2016 20:26)

Ňuf! Dneska bude!

Jalle

16)  Jalle (16.02.2016 18:58)

Krasota Ďakujem veľmi pekne za novú kapitolu. Edward sa nám roztápa...

Lenka

15)  Lenka (16.02.2016 11:58)


Taky bych chtěla domů takovou Teressu.
Už se v tom vezou oba.
Těším se na pokráčko.

Marcelle

14)  Marcelle (16.02.2016 08:07)

Miláčku, já ti neutekla, jsem tu, jen nestíhám, přečtu a zase jdu Nicméně je to paráda, jako vždycky, díky

13)  Sneja (15.02.2016 23:18)

Ja neplánujem nikam utiecť;) kam by som šla od tvojho magneticky príťažlivého písania? Pri poslednej vete každej kapitoly len nespokojne vzdychnem, že sa na čas zase musím odlúčiť od tohto príbehu.:( som ako závislák, ktorý stále potrebuje väčšiu dávku. túžobne čakám na ďalšiu

Marvi

12)  Marvi (15.02.2016 21:41)

Zase si me prekvapila Bella to nebere tak v pohode, ale taha z Theresy informace takze jsou nejake city i u ni :) :) :) :) :)

kytka

11)  kytka (15.02.2016 21:20)

Oj, to bylo silné :( Ale dekuji za skvele cteni, Marusko

10)   (15.02.2016 19:51)

neříct, že není její kluk? hmmmmm.... trošku zadní vrátka ne
Řekla bych, že Bella má za ušima a vůbec není tak naivní, jak si Edward původně myslel
"všechny ty fyzický záležitosti, co se děly mně, přímo souvisely jenom s ní" ...jen si to užij chlapečku
A NE..... SLZY NIKOHO NESHAZUJÍ... ty zkrátka jsou jen vyjádřením smutku ze ztráty, každý někoho ztratil, tak proč je nenechat téct.... a pak je třeba slíbat.

ambra

9)  ambra (15.02.2016 18:44)

Děkuju, berunky, jdu nabušit další, než mi utečete všechny

kala

8)  kala (15.02.2016 17:58)

Děkuju

7)  a. (15.02.2016 08:14)

GinaB

6)  GinaB (14.02.2016 22:56)

V kuchyni se dějou věci... :D A jakýpak vymyslel Edward program na sobotu...??? Jsem strašně zvědavá. :D :D

5)  BabčaS (14.02.2016 21:58)

4)  Niki (14.02.2016 21:01)

noooo tak je v tom Bella taky až pouši nebo ne???? Je totiž mnohem míň čitelná než Edward

3)  betuška (14.02.2016 20:42)

ešteže "deti" maj theresu...rodičia chýbajú aj v dospelosti a vtedy aj najviac oceníme čo pre nás urobili, teda pokial sme mali to šťastie, že...veľmi pôvabná kapitola...

2)  Seb (14.02.2016 20:39)

Konečně se nám trošku poodhalila jejich minulost

A jsem hodně zvědavá, co připraví Edward na sobotu

Děkuju za další sskvělou kapitolu

Fanny

1)  Fanny (14.02.2016 19:49)

Edwardův přešlap v knihkupectví nemohl být povedenější!
Zbytek už byl trochu na vážnější notu, ale o to kouzelnější :)
Díky!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still