Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Kristen%20s%C3%A9gra.jpg

"..." Už víte, kdy tohle používám, že jo?

 

Pokud jste si mysleli, že teď už budou jen štěňátka, kuřátka a sluncem zalitý pláže, tak to neznáte chlapy. Nebo aspoň Edwarda...

 

„Edwarde?“

Ježiš, ještě tady. Tenhle centimetr čtvereční její kůže jsem ještě určitě neochutnal.

„Edwarde!“

Jihozápadně od drobnýho znamínka, který se skoro schovává pod okrajem jejích kalhotek...

„Edwarde Cullene!“

„Hm?“ Celej zpitomělej jsem se zvedl na lokti a zapátral v šeru po zdroji toho jindy milýho, teď ale poněkud rušivýho hlasu. Proč si holky myslí, že se u toho musí mluvit? Jako – klidně můžou. Napíšu celej seznam věcí, co je vhodný v těchhle situacích říkat. Rozhodně bych začal slovem Ano. V těsným závěsu by bylo Rozhodně ano a hned potom Rozhodně pokračuj (vhodný i ve variantě Rozhodně pokračuj v tom, co právě děláš!).

Ale do mýho seznamu by se jen těžko dostalo moje jméno vyřčený tímhle varovným tónem.

„Už mě vnímáš?“ Usmívala se, i když trochu napjatě. Se špatně skrývaným povzdechem jsem se neochotně posunul nahoru, tak, abych jí pořádně viděl do očí.

„Já vím, tohle bylo přes čáru,“ uznal jsem. Vynechal jsem obvyklou omluvu. Po pravdě – po čtrnácti dnech (a hlavně večerech) týhle naší přetahovaný jsem měl omluv plný zuby.

Teprve teď jsem doopravdy chápal význam slova frustrace.

Pralo se to ve mně. Na jednu stranu bylo fajn mít cudnou holku, která zřejmě celých svých sladkých osmnáct let čekala jen na mě, na druhou stranu to pro mě po fyzický stránce bylo peklo (chápejte – spala jen pár metrů ode mě!). Takže jsem fakt silně doufal, že čekala na mě celýho (i s tou věcí, která mezi náma celých čtrnáct dnů prakticky nepřetržitě trčela a kterou moje milá cudná Bella dokázala tak nějak elegantně ignorovat).

Ne že by mě jinak zanedbávala. Její ruce i pusa se moc hezky snažily (i v hodně těsný blízkosti mýho centra pro frustraci). A dost často vzdychala tak, že bych vsadil svůj dědickej podíl na to, že v podstatě trpí stejně jako já.

Neurčila přesný pravidla nebo datum. Jen mi (sladce a drsně) oznámila, že jestli chci sex a nehodlám počkat, nemusím s ní ztrácet čas. Zdálo se to fér. Ještě po naší slavný večeři u Salvatora. Ale s každým dalším dnem, kterej jsem lehce potupně zakončoval pod sprchou (většinou v takovým stavu, že stačil jen proud horký vody a bylo po všem), bylo čím dál těžší vzpomenout si, proč jsem jí tak ochotně kývnul na to, že počkám.

Je hezký chodit s osmnáctiletou pannou. Ale jen pokud máte úchylnou potřebu omračovat svoje kámoše, nebo pokud toužíte dostat se do pořadu Neuvěřitelné příběhy.

Kruci. Zdá se, že je ze mě ufňukaná negativistická troska. Přitom by stačilo, kdybyste mě zastihli jen hodinu zpátky. Většinu času si totiž připadám jako po dávce nejlepšího koksu (ne že bych to někdy zkusil, ale Jasperovy popisy jsou v tomhle směru tak barvitý, že by slečna Thompsonová, naše angličtinářka ze střední, vážně zírala). I když zrovna nejsem s Bellou (bohužel trvala na tom, že poměr postel – práce neupravíme nijak zvlášť ve prospěch postele), dost často se přistihnu, že se usmívám jako retard (tyhle popisy zase perfektně ovládá Rosalie). Zmínky o tom, že mi věčně něco padá, něco rozlívám a rozbíjím, raději vynechám (Belle se to údajně děje taky, jenže ona nedělá s horkým kafem!). A když s Bellou jsem… Zkrátím to, jo? Je to naprosto super boží dokonalost. Až do momentu, kdy mi kolem hlavy zabzučí její sexy stop-alt.

Zmínil jsem Rosalii, takže bych měl asi upřesnit, že moje ségry byly z toho, co se mezi Bellou a mnou stalo, překvapený mnohem míň než já. Když jsem nad tím vyjádřil údiv, shrnula to Alice do jediný řečnický otázky:

„A proč si myslíš, že nám na začátku tak moc vadila?“ Z čehož jsem usoudil, že svou budoucnost u tajnejch služeb můžu rovnou vyloučit (nečitelnej obličej je prý stejně důležitej jako schopnost ovládat se – v obojím jsem poslední týdny fatálně selhával).

Co dalšího důležitýho se stalo za ty dva týdny?

Jasper se ještě pořád nerozešel s Lauren (a Alice to řešila čím dál zoufalejšíma nákupníma záchvatama).

Bella se konečně seznámila s Emmettem (a definitivně mi uvěřila, že Rosalie musí být z týhle planety).

Jacob k nám začal chodit na otravně pravidelný večeře (a já si byl jistej, že tím svým rozzářeným šklebem mi dává jasnej signál, že ví všechno o nedotčeným panenství svý navždy kámošky Belly).

A Teressa? Teressa věděla všechno o všech a dál trousila svoje mnohoznačný moudra za použití Carlisleovy oxfordský angličtiny.

 

 

Původně jsem chtěl říct, že se to podělalo (jo, chápete správně – podělalo se to je jen  jiný vyjádření pro podělal jsem to – to ale žádný normální chlap nikdy nevysloví, i když hollywoodský scénáristi na to mají jinej názor) na Jasperově večírku, ale ve skutečnosti se to začalo sypat už den předtím.

Bella a já jsme neměli pokaždý stejný směny a já byl celkem vděčnej, že mám ten pátek volno. Šel jsem si s Bellou ráno zaběhat (závěrečnej strečink probíhal pořád stejně – udýchaně, vlhce, zpoceně a frustrovaně), pak jsem jí mávnul a po vydatný snídani (a trapně rychlý sprše) jsem prostě odpadnul.

Probudil mě tlumenej hovor z chodby (naučil jsem se nechávat pootevřený dveře – pro případ, že by Bella uprostřed noci změnila názor a rozhodla se testnout svoji necudnou stránku).

Tohle ale nebyla Bella. Jediný mrknutí na mobil mi řeklo, že jsem spal sotva dvě hodiny (a taky že mi Bella posílá smsku s dotazem, ve který posteli dneska strávíme večer. Chjo.) a že chodbě spolu něco řeší Alice a Rose. A to něco výjimečně nebyla otázka bikin do klubu nebo šatů na večer.

„Nemůžeš někomu jenom tak vlízt do pokoje a hrabat se mu ve věcech!“

„Ona nám vlezla do domu a do života, Alice. Úplně cizí holka! Co kdyby byla nedoléčenej psychopat? Jen jsem se chtěla ujistit, že nemá pod matrací nůž se zubatým ostřím, kterým se nás chystá všechny zavraždit!“

„Rose, ty tak kecáš! Jen jsi prostě šmírovala!“

„To už je teď fuk. Teď mi jen poraď, jestli to mám říct Edwardovi. Není to sice zubatý ostří, ale fet? V tomhle domě? Teressa by z nás udělala dezertní paštičky, kdybysme tohle udělaly my!“

„Jé, paštičky! Ty už dlouho nedělala! Musím jí je připomenout nebo…“

„Alice, soustřeď se!“

„Heleď, nenašla jsi fet. Našla jsi jen divnou zprávu.“

„O fetu.“

„Jo, o fetu. Edward si s Jasperem určitě napsali spoustu zpráv o fetu. Myslím, že Edward sháněl trávu na Jazzovy mejdany.“

„Ale tohle není o trávě. Měly bysme to Edwardovi říct.“

„Klidně můžeš. Držím ti palce. se chci dožít aspoň zítřka. Mám úžasnej plán, jak od Jaspera odlákám tu mrchu, a pak…“

„Alice!“

„Kašli na to, Rose. Edward vypadá v pohodě jako už dlouho ne. Dopřej mu ještě pár týdnů. Bella pak vypadne, dostaneme svý dědictví a její divný kámoši nám budou u zadku.“

U téhle věty se konečně daly do pohybu.

Asi pět minut jsem si vydržel hrát na někoho, kdo je slušnej a má nějaký morální zásady, ale děsně mě to vyčerpávalo, takže jsem prakticky okamžitě vystřelil do Bellina pokoje (o kterým jsem si myslel, že ho důvěrně znám).

Všechno vypadalo stejně. Ustlaná postel, čtečka na nočním stolku, laptop na malým psacím stole pod oknem… Aha. Laptop. Tentokrát otevřený a zapnutý. Bella se nejspíš zapomněla odhlásit. A Rose, jako každá správná krysa, okamžitě vyčuchala příležitost. A já, jako ještě správnější krysa, jsem okamžitě vyrazil v jejích stopách.

Jeden hlubokej nádech. Měl mi pomoct s lepším strávením faktu, že svý holce lezu do soukromí? Jestli jo, tak to moc nefungovalo.

Žádný mail, nic takovýho. Zůstala přihlášená na fejsu, kde měla otevřených několik oken se zprávama.

Angela? Jo, to byla ta holka s úchylným otčímem. K mýmu zklamání jen pár dalších holek. S Jacobem nic. Nejspíš si psali přes mobil, Bella mi vysvětlila, že chytrý telefony znamenaly pro neslyšící novej vesmír. Jacob nic, ani žádnej jinej chlap? Cítil jsem zvrácený uspokojení. Příjemně ukolíbanej jsem se vrátil ke komunikaci s Angelou.

Běžný holčičí bla bla bla.

Nic o mně. Au. Ale taky nic o Jacobovi. Tak aspoň že tak. Ale počkat…

Mám krizi, Bells. Ruce jsem si rozškrábala do krve, nějak potřebuju přebít tu chuť.

Ang, neblbni, vždyť už to známe. Zase to poleví.

To je důvod, proč to můžu napsat jen tobě. Nikdo kolem mě nechápe, že když mám za sebou fyzickej absťák, neznamená to, že po fetu zoufale netoužím. Ty v tom lítáš taky, ty jediná to chápeš. Přemýšlím, jak vysoko je moje okno. Jestli zvládnu vyskočit a něco si sehnat.

Ang, prosím. Prosím, prosím nedělej to. Počkej na mě. Za pár dnů jsem doma a pak ti pomůžu.

Musím končit, Bells, jdou mě zkontrolovat.

Angelo? Jsi tam?

Tady to končilo. Poslední zprávu napsala Bella ve dvě v noci. Další ťafka. Tomuhle dává přednost přede mnou? Domlouvá se s divnou kámoškou, jak si za pár dnů dají do nosu?

Zkusil jsem spolknout hořkost v puse a přečíst si to znovu – klidnýma očima. Jenže když jsem to přečetl znovu, bylo mi ještě hůř. Dal jsem to dohromady s feťačkou? No ty vole. Co teď?

Ze svýho pokoje jsem uslyšel zvonění mobilu. Připadal jsem si, jako by mě Bella přistihla přímo nad svým počítačem. Rychle jsem vyskočil a zkusil všechno vrátit do původní polohy (teda do polohy, ve který to nechala Rose).

Měl jsem zmeškanej hovor od Belly. Když jsem jí to nevzal, poslala další zprávu.

Posílám pusu. Pořádnou.

 

 

Nakonec jsem ani neceknul. Co bych taky měl říct? Nějak jsem tušil, že tohle by mi Bella neodpustila. Pořád to všechno mezi náma bylo jako taneček na špičce nože. Jo, jasná přitažlivost, úžasný muchlovačky, zběsilý bušení v hrudi. Ale ve skutečnosti jsme o sobě věděli velký kulový. Před Bellou mě nikdy nenapadlo, že by mi to u nějaký holky mohlo vadit. Ale teď bylo tohle vadění přímo palčivý.

Dal jsem si předsevzetí, že s tím zkusím něco dělat. Pomaloučku. Polehoučku. Ale začnu s tím až po Jasperovým mejdanu. Trvalo mi skoro týden, než jsem Bellu přesvědčil, aby tam se mnou šla. Nechtěl jsem riskovat, že ji něčím vytočím a že se na mě před ostatníma nebude usmívat tak sladce, jak jsem si představoval (tak jo, kompletní verze pravdy: doufal jsem, že ji tam trochu opiju a že přehodnotí svý setrvání v klubu osmnáctiletých panen).

Takže i když jsem měl celej páteční večer pocit, jako by mě doprostřed zad štípnul komár a já se nemohl pořádně poškrábat, vydržel jsem mlčet. Nakonec to nebylo až tak těžký – stačilo jen soustředit se na Bellinu pusu, její krk, její prsa, její pupík a nějakou dobu ignorovat její hlas, kterým mě od toho všeho nakonec odehnala.

Sobotu jsem zvládnul mnohem líp, protože jsme jí půlku prospali. Bella se omlouvala, že je přeci jenom trochu přetažená z práce (já se kousal do jazyka, abych nezmínil její noční šichty s Angelou), já se neomlouval, já se dál hrdě hlásil k tomu, že jsem v podstatě líný čuně.

Někdy ve tři odpoledne všechno nabralo obrátky. Alice se očividně rozhodla ignorovat Rosaliiny informace a zapojila Bellu do svý šílený chystací operace (vlasy, nehty, hadry, to celý nejmíň pětkrát dokola, protože to údajně pořád nebylo ono).

Když jsme v sedm konečně nalezli do auta a já si myslel, že si na pár hodin vydechnu, zjistil jsem, že na nás u brány čeká ve svým bouráku kámoš Jacob.

„Co ten tady dělá?“ zavrčel jsem přehnaně ostře, ale potlačovaný napětí posledních dvou dnů se na mně začínalo projevovat.

„Jasper ho pozval taky. Ve středu, při večeři,“ vysvětlila mi Alice ochotně. Dřív, než se Bella vůbec obtěžovala podívat se na mě.

„Tam se ale hlavně povídá. A tancuje. Na hudbu.“ Rostlo to ve mně. Frustrace zavolala na pomoc kámoše. Vztek byl vždycky k mání, parchant jeden.

Teď už se na mě Bella podívala. S výmluvným výrazem a zklamáním zkroucenou pusou.

„Je to tvůj kámoš,“ připomněl jsem jí (furt to rostlo!). „A Jasper zase můj. Nemusíme to nutně míchat.“

Na chvíli zavřela oči. Když je znovu otevřela, měla na krásně našminkovaným obličeji odhodlanej a šťastnej výraz.

„Nevím, co ti přelítlo přes nos, ale právě jsem se rozhodla, že si tenhle večer nenechám pokazit.“

Alice mi, schovaná za Belliným ramenem, ukázala zdviženej prostředníček a vítězoslavnej úsměv.

Jenže Bella se pekelně pletla. Ten večer jsem jí pokazil. A dal jsem si fakt záležet.

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

leelee

20)  leelee (22.03.2016 00:23)

co že se to říká o poslouchání za dveřmi?

Q

Lenka

19)  Lenka (02.03.2016 06:34)


Mám zpoždění, ale snad to nevadí.

To vypadá, že Éďa bude lumpačit.
Moc pěká kapča.
Děkuji.

ambra

18)  ambra (25.02.2016 17:33)

Renatko, děkuji! :)

17)  Renata (24.02.2016 21:04)

Moc hezke takový nečekaný zvrat pěkně. A kdy bude další kapitola??

ambra

16)  ambra (24.02.2016 10:32)

Vy jste na mě tak MOC hodné... Za zádrhelík se omlouvám, ale nemohlo to prostě jen vyšumět do celoprázdninové muchlovačky (nebo mohlo? ), ale nebojte, další mrtvoly už nebuou!
Děkuju, děkuju, děkuju!!!

15)  Alex (24.02.2016 07:57)

Ambro, pises tak dokonale, ze se naprosto verne vcitim do toho co Edward proziva. Vsechny jeho emoce prozivam s nim, kdyz je stastny, usmivam se jak blazen a pocit frustrace? Jo naprosto chapu, jen u me je to mozek, ktery trpi ;) doufam, ze dalsi kapitolka prijde brzo a kdyz jich bude vic nez slibovane tri, zlobit se nebudu. Diky moc za dalsi skvele dilko.

Fanny

14)  Fanny (23.02.2016 22:16)

Proč jsem tak trochu naletěla a naivně doufala, že zbývající "tři" kapitoly opravdu budou "štěňátka, kuřátka, motýlci a sluncem zalitý pláže"????
A tohle dokonce vypadá vážně docela ouvej...
Navíc s tímhle zakončením!
Doufám, že se třeba příště něco vysvětlí?
Ale užila jsem si to moc!
Díky!

13)  Sneja (23.02.2016 16:38)

Och, ako nemilosrdne si to usekla...neostáva mi nič iné len prosiť o čo najrýchľejšie pridanú novú kapitolu A za túto veľmi ďakujem, krásne som si ju užila

12)  BabčaS (23.02.2016 14:09)

kajka

11)  kajka (23.02.2016 14:00)

Grrrr, naprosto sdílím Edwardovu frustraci, i když z úplně jiného důvodu.
Ambři, haló, haló... kdy bude další kapitolka?
Co ten holomek provedl?
Apropó, já bych ještě trošku poupravila perex:"To neznáte chlapi, Edwarda a Ambru... " Ale známe!
To bys nebyla ty, kdyby to bylo furt jenom sluníčkový. ;) Vrchní mučitelko!
Perfektní, děkuju.

10)  Dommy1 (23.02.2016 09:22)

9)  betuška (22.02.2016 22:24)

oj oj čo nám chlapec vyviedol?

8)  Ellí (22.02.2016 21:55)

Jupí, už jsem se nemohla dočkat nový kapitoly! :) Ale teda! To začíná být pekelně dramatický, doufám, že nám brzy všechno vyjasníš, tahle nedočkavost je k nevydržení

Empress

7)  Empress (22.02.2016 21:42)

kala

6)  kala (22.02.2016 21:23)

Aáááá... Děkuju
Ambřičko, já byla tak natěšená... Hladově jsem se vrhla na tvá písmenka a je to naprosto úžasné

No, ale ten konec... No i já jsem se seznámila s pocitem frustrace. Klikala jsem na to tlačítko "dalsí kapitola" a ono nic

Ne, vážně, děkuju. Líbí se mi to a moc se těším na pokračování.

Marvi

5)  Marvi (22.02.2016 20:35)

A je to tady zase me zacinas prevazet takovy vyvoj jsem necekala... Jsem zvedava jak to zkoulis dal

GinaB

4)  GinaB (22.02.2016 20:24)

Ajaj, frustrovanej chlap.... Copak to Edík vyvedl??? A jak je to vlastně s Bellou???? Jsem děsně zvědavá. Díky za skvělou povídku. :D

Jalle

3)  Jalle (22.02.2016 19:51)

ale no, takto nás napínať
čo veta to hlod :D lenivé prasa
Edík nemá chybičky.

2)  Niki (22.02.2016 19:24)

ale ale, takže nakonec bude drámo jo????

1)  Seb (22.02.2016 19:06)

Tedy text tak nabitý neskutečnýma hláškama, metaforama atd. jsem už dlouho nečetla ...sexy stop-alt, moje centrum pro frustraci...

A jsem strašně moc zvědavá, jak to je s Angelou a jak to Edward podělal.:D

Moc děkuji, jsi spisovatelský kouzelník



1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse - poster