Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/cougar.jpg

Snídaně u Cougarů.

Zajedem si na mňamku ke Cory.

Pamatujete si na Amy?

Cizinec a incident

Ráno jsem se probudila jako první. Caine ještě spal. V noci se nějak ke mně přisunul a teď jsme spali v dokonalé lžičkové pozici. Opatrně jsem se vyvinula z jeho horké náruče, opláchla se, oblíkla a šla si vyrobit něco k snídani. V kuchyni seděl pan Jackson, před sebou černou kávu, pomalu ji upíjel a listoval New York Heraldem. Zarazila jsem se ve dveřích, pořád jsem se před ním ještě styděla, dokonce možná o trochu víc, protože jsem u nich oficiálně poprvé spala.

Zasmál se.

„Neboj, já tě nekousnu, Mibel.  Spíš by to mělo hrozit z tvý strany, ne?“ řekl hravým tónem.

„Vás? Copak jste grizzly, nebo puma?“ vyhrkla jsem.

„Puma ti chrápe vedle, ale něco mi říká, že jí pít krev nebudeš, děvče.“

Zírala jsem. Z mý temný stránky si dělal nepokrytě srandu. Formát.

V duchu jsem nad tím mávla rukou a otočila se k ledničce, abych prozkoumala zásoby.

„Dáte si něco se mnou, nebo jste už po jídle, pane Jacksone?“

„Za prvé, něco bych si dal, ale obávám se, že z toho mála, co tu máme, nic nevyčaruješ, a za druhý přestaň s tím panem Jacksonem, nebo ti zakroutím krkem! “

Otočila jsem se na něj. „Jak vám mám teda říkat?“

„Co Stephene? Co já vím, tak Caine taky tvýmu tátovi říká, Jacobe, a ne pane Blacku.“

„No jo, ale táta…“ Skočil mi do řeči.

„Kuš, nebo se budu zlobit.“

Zrudla jsem a sklonila se k lednici. Zjistila jsem, že zeje prázdnotou jako po nájezdu Blackových vlků. Pár vajíček, máslo, vzadu jedna nenačnutá krabice ananasovýho džusu. Ten tu byl z doby před naším výletem do Skotska a koupil mi ho Caine.

„Tak co si udělat francouzský tousty…Stephene,“ zkusila jsem nový oslovení.

„Šikulka,“ odpověděl mi.

Vyndala jsem tři zapomenutý vajíčka, rozšlehala jsem je, namočila v nich plátky lehce tvrdýho toustovýho chleba, který jsem našla ve spíži, a potom je na másle osmažila. Ještě horké putovaly do cukru se skořicí. Nalila jsem džus. Odsunula kafe z dosahu Stephenovy ruky a přisunula k němu vyrobenou snídani.

„Hej, to je moje kafe,“ zvolal.

„Bude, ale nejdřív džus. Kafe na prázdný žaludek se nemá pít. Aspoň to říká moje mamka.“

„Ještě před minutou jsem tě chtěl najmout jako kuchařku, ale radši si to rozmyslím, zašklebil se a potom se zakousl do toustu.

„Já jsem drahá, to byste se nedoplatili,“ odpověděla jsem ve stejným duchu a sedla si proti němu. Chvíli jsme mlčeli a věnovali se jídlu. Potom se mě Stephen najednou zeptal.

„Jak jsi to přežila?“

„Co přežila?“ divila jsem se.

„No, na Skype jsi vypadala dost vyděšeně a tvůj strýc velmi vážně, když jsi mi tak nenápadně prozradila, kým vlastně jsi. Slyšel jsem něco o potrestání.“

„Hm, příjemný to nebylo. Farrann se mi pokusil vyřvat díru do hlavy. Jenže jsem si to zasloužila, víš. To, co jsem udělala… to bylo děsně nezodpovědný,“ přiznala jsem se. „Nikdo cizí nesmí vědět nic o tom, že existuje jiný svět. Ten náš, temný a mystický. Plný upírů, vlkodlaků, vrahů a zabijáků. Jenže, já jsem tě začala brát jako součást rodiny, proto mi to uklouzlo.“

„Pocem malá,“ řekl a natáhl ke mně ruce. Posadil si mě na klín a hladil po vlasech. „Vždyť já už tě dávno beru jako dceru. Jsi naše spása a vůbec celá tvá rodina. Kdyby tě Caine nepotkal, nevím, co bych si s ním počal. Poslouchej, jestli někdy jen prstíčkem ublíží, okamžitě mi to řekni a já mu vypráskám kožich tak, až z něj budou blechy lítat.“

„Táto, to je moje holka, jestli sis nevšim‘. Ty máš svou,“ zazíval Caine od dveří. „A blechy nemám, tak nevím, proč bys mi měl prášit kožich.“

„Konečně, už jsem myslela, že tě půjdu vzbudit, lásko, spal jsi jako dřevo. Já vím, dělá to ten časový posun, ale musíš se taky občas najíst,“ přivítala jsem mý rozespalý kotě, svezla se z Stephenova klína a šla připravit další porci toustů.

„Tak teď už snad bude klid, mládeži.“ Spokojeně si vzdychl Stephen, zatímco se Caine cpal, já dopíjela džus a pokukovala po kávovaru, který stál v rohu linky.

„No, ono to s tím klidem nebude tak žhavý. Zapomněl jsi, že se tady potuluje ta druhá puma,“ nechtěla jsem říct, že to je Caineův otec. „Dokud ji naši nechytí a nezneškodní, musíme Cainea hlídat.“

„Já vím, ale po tom, co si Caine zkusil, si myslím, že to už nebude tak zlé. A když ho budeš ve dne a především v noci, hlídat ty, myslím, že se mu to bude i líbit.“

„Táto!“ zdálo se mi to, nebo Caine zčervenal?

„Podívej, oba jste dospělí, myslím, že i zodpovědní a navíc to k mládí patří. Kdybych vám vyprávěl, jaký jsem byl ve vašem věku sígr,“ usmál se Stephen, ale najednou se trochu zamračil. „Mibel, kolik ti vlastně je? U vás všichni klamete tělem, tak se nediv, že se ptám.“

„Opravdu mi je osmnáct. Na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí,“ smála jsem se. „jen jsem byla dospělá už v sedmi letech. Geny rodiny mý mámy mi trochu zkrátily dětství.“

„Uff, to jsem si oddychl,“ zašklebil se Stephen. Vzpomněla jsme si na Trise a Rhiu, ale fakt, že mé švagrové je dva tisíce let, jsem si moudře nechala pro sebe. Nerada bych Stephenovi dávala přímou masáž srdce.

„Zvedni se Pumáku, musíme na chvíli k nám, nebo mě táta přetrhne, že jsem se neukázala. A taky nás čeká hora učení.“

„Mibééél,“ zasténal Caine, „vždyť poslední týden nedělám nic jiného, než že se šrotím jak blázen, měj soucit.“

„Tak koukej, tři neděle sis válel šunky. Musíš dohonit, cos zameškal. Já to mám lehčí, už jsem jednou střední absolvovala, ale ty ne. Tak hybaj,“ zatvářila jsem se přísně a Stephen se málem udusil douškem kafe.


Sotva jsem doma otevřela dveře, ocitla jsem se v chumlu vítajících upírů a vlkodlaků v čele s mou mámou. Táta stál opodál a čekal, až mě, umuchlanou a ulíbanou, pustí naše rodina z drápů.

A potom mě jediným plynulým pohybem přehnul přes koleno.

„Jacobe!!!!“ zaprotestovala máma.

Zlehka mě plácnul přes zadek a zavrčel.

„To máš za to, zlobení, uličnice. Nejdřív vykecáš, co nemáš a potom domů, kde na tebe netrpělivě čekají tví stařičcí rodiče, dotáhneš s jednodenním zpožděním.“

V tý nepohodlný pozici jsem zavtipkovala.

„Odpusť mi, ó stařičký otče, já už to nikdy neudělám.“

Rozchechtal se, narovnal mě a já se okamžitě ztrácela v jeho hřejivém objetí. Můj milovanej táta.

Nacpali jsme se všichni do obýváku. Umíte si představit, jak byl narvanej, když tam sedělo šestnáct osob? Jenže lidi, který se mají rádi, se vejdou všude. A pak se jako obvykle, řešilo co a jak.

„Carlisle, bylo by možné, že byste zde ještě zůstali a pomohli nám s Cougarem?“ zeptal se Edward.

„Samozřejmě, synu. Ten muž se potuluje nikým neobjeven mnoho let a i když je sám, pro bezpečnost Cainea i nezainteresovaných lidí, bude lepší, když ho zneškodníme co nejdříve.“ Odpověděl zcela vážně Carlisle.

„Jedna malá pumička, tu zaplácnu levou rukou,“ kasal se Emmett.

„Brzdi, Emme, nezapomeň, že se ten chlap umí dostat do hlavy. Vzpomeň si, jak na to byl Caine,“ ozval se jindy málomluvný Jasper.

„Ale, přece kvůli mně nemůžete riskovat,“ zaprotestoval Caine.

„Když tu zůstanem‘ všichni, tak to právě žádný risk nebude, to dá rozum,“ vysvětloval mu jako malému děcku Emmett, na kterém bylo vidět, že ho už doslova svrbí ruce na pořádnou akci.

„Isabelko, vezmi si Cainea k sobě,“ mrkl na mě Edward.

„Ještě ji naváděj,“ zavrčel táta.

„Rád bych ti připomněl milý zeti, že je dospělá. A jen tak mimochodem seš vedle. Tvoje dcera se prostě chce s Cainem učit,“ opáčil náš čtenář myšlenek a měl pravdu. Chtěla jsem, aby byl Caine připravený na přezkoušení, aby nemusel dohánět ve škole a měl víc času pro mě. To jsem vzorná, co?

Zvedli jsme se všichni. A já měla ještě jednu povinnost.

„Rose,“ přitočila jsem se ke své tetě. „Promiň, co jsem ti řekla. Myslím o tom, že jsi pokrytec. Já…já to tak nemyslela, ale strašně se v tý době bála o Cainea.“

„Ty mi promiň, Mibel. Mělas pravdu. Já jsem tvého kluka odsoudila dřív, než jsem ho skutečně poznala. Vím, že ti už ta srovnávání lezou krkem, ale opravdu mi připomínáš Bellu. Ta se taky rvala za Edwarda za každou cenu.“ Rose mě pohladila po tváři a já cítila, že je všechno v pořádku.


Zbytek dne jsme s Cainem zasvětili učení a dokonce k sobě přizvali Edwarda. Večer i on uznal, že jsme se minulý týden neflákali, takže, když jsem přišla za našima, že bych chtěla přespat u Cainea, přimluvil se u nich. Noc byla medová a ráno ještě sladší. Protože jsem počítala s vybílenou ledničkou, přitáhla jsem proviant sebou a udělala pořádnej brunch. Caine se kolem mě roztomile motal, ale když díky němu chytla utěrka, násilím jsem ho přinutila sednout. Feministky by asi řvaly, že nemám otročit v kuchyni, ale já ty hloupý nány nikdy neposlouchala. Zastávám názor, že každý má dělat to, co mu jde líp a mě vždycky vaření bavilo. Takže jsem ty svoje dva chlapy nakrmila a pak se klidně svalila na gauč v obýváku a nechala je, aby nacpali nádobí do myčky a uklidili kuchyň. Dopoledne jsme strávili vyprávění o Skotsku. Kolem jedné Stephen se omluvil, že je na oběd pozvaný k naší řídě a tak Caine nastartoval auto a jelo se ke Cory.

„Caine, broučku, řekni, že už jsi v pořádku,“ přivítala nás Cory a objala ho kolem krku.

„V naprostém, moje sluníčko, ale máme hlad,“ usmál se Caine.

„Ježíší kriste, tak honem, nebo mi tu padnete. Sednout vy dva,“ zavelela Cory a ukázala na náš stůl. Neobjednávali jsme si, bylo to zbytečný, Cory přesně věděla, co potřebujeme. A tak se před nám nejdřív objevil tác s všemožnými sendviči a dvě sklenice ledovýho čaje a když jsme to spořádali, přistálo na stole její skvělý kafe a nadýchaný, vonící cheescake, který byl naprosto k sežrání. Ještě, že jsem si jako poloupírka nemusela dělat starosti s dietou, protože ve mně dvě porce zmizely tak rychle, že to jen zahučelo.

„Tak co s tím mejdanem, mládeži?“ nadhodila Cory, když už jsme jen bezmocně funěli.

„Mysleli jsme příští sobotu v sedm,“ řekl Caine.

„To už vím, ale co dál, co budete chtít připravit a kolik vás bude?“

„No já, Caine, Charlie, Billy, Eli, Seth, Jacob, Nessie, tvůj táta, říďa, Edward a Bella,“ počítala jsem nahlas. „Ti dva poslední jíst nebudou, mají speciální dietu, ale zase ostatní zblajznou dvojnásobek toho, co já teď,“ uvažovala jsem. „A když v odpovídajícím množství připravíte to, co dnes, budeme spokojený.“

„Prima. To bude kšeftíček,“ zašklebila se Cory. „Jo, Caine, abych nezapomněla, sháněl se po tobě nějaký týpek.“

„Po mně? A kdy a jak vypadal?“

„Bylo to asi před čtrnácti dny. Zastavil se tady, okouněl a pak z něj vypadlo, že je tvůj dávnej kamarád a že tě hledá. Nezdál se mi. Bylo mu kolem pětadvaceti, tipla bych si na indiána. Uválenej, zarostlej, neseděl mi. A tak jsem mu jen řekla, že jsi odjel do zahraničí a nevím, kdy se vrátíš. Neřekl ani popel a vypadl. Caine, znáš ho?“

Zavrtí hlavou. „Nic mi ten popis neříká.“

Zatrnulo mi až ve slabinách. Já přesně vím, kdo to byl! Přemohla jsem se, skryla svůj zmatek a poslouchala rozhovor těch dvou. Přestali se bavit o tom neznámém a probírali dál přípravy na mejdan.

Později odpoledne jsme se rozloučili a vyrazili k domovu. Můj Lexus řídil Caine a já jen seděla a přemítala, jak naložit s tou neblaho novinou.

„Lásko, co je ti?“

„Nic, to je dobrý. Řeknu ti to u nás.“

Potřásl udiveně hlavou, ale dál se věnoval řízení.

Dorazili jsme k nám a než po nás Emmett stačil hodit nějakým tím vtípkem, zarazila jsem ho.

„Máme problém a velkej. Henry Cougar slídil v Coryině kavárně.“

Kdybych hodila do pokoje bombu, nenapáchalo by to více škod.

Všichni se seběhli a začali překřikovat jeden druhýho.

„Ticho,“ zařval Seth a otočil se na mě.“ Co se stalo, Mibel?“

„Po Caineovi se v kavárně sháněl pětadvacetiletej zanedbanej indián. A protože ho Cory nikdy neviděla a Caine ho nezná, došlo mi, že je to Henry.“

„Jsem totální idiot,“ zasténal Caine a praštil se rukou do čela.

„Co budeme dělat?“ zeptala se moje máma.

„Zatím nic. Oslavíme Caineovo uzdravení. Když nás tam bude tolik, Cougar si na svého syna netroufne. Aspoň ho vylákáme z úkrytu,“ přemýšlel nahlas Edward. „Mibel, doufám, že jsi neřekla, že jsou tu Cullenovi?“

„Ne, jasně že ne.“

„Fajn, takže my půjdeme na oslavu, budeme se bavit a ostatní trochu propátrají okolí, co říkáte?“ shrnul to můj táta a já na něj upřela vděčný pohled.


V pondělí ráno bylo ve škole pozdvižení. Caine si mě vedl od auta a já slyšela špatně skrývaný šepot.

Psychouš… blázen… cvok… byl na uzavřeným oddělení…

„Nevšímej si jich, lásko. My víme, co víme a na jiných nám nezáleží,“ uklidňovala jsem Cainea, když jsem s ním loučila před třídou.

„Mám tebe a na ničem jiným mi nezáleží,“ vdechl mi horce do úst při posledním polibku.

„Mibel, no konečně,“ zavolá na mě Peg a upřímně se na mě usmála.

Moje kamarádka. Cítila jsem trochu studu, protože jsem se jí celý ten měsíc neozvala. Když jsem se jí pokusila omluvit, poslala mě do háje a já na ní viděla, že nedočkavostí jen nadskakuje. Došlo mi to.

„Tak jakej je John v posteli, Peg?“ vybalila jsem na ní, hned další přestávku, když jsme se došly přišmrncnout do umývárny.

„Jak to víš?“ zrudla.

„Vypadáš jako kočka, která vylízala misku plnou smetany.“

Zrudla ještě víc a jen špitla. „Moc dobrej.“

Víc jsem z ní nedostala. Do umývárny totiž vpadla banda holek, kterým vévodila Amy. Ta Amy, co kdysi chodila s Cainem a on se jí zdál moc nudnej.

„Hele, Cougarova pečovatelka. Jaký to je starat se o cvoka? Nebojíš se, že ti někdy rozmlátí hlavu sekerou?“ řekla provokativně a já viděla rudě. Bylo mi jasný, kdo o něm rozšířil ty pomluvy ve škole.

„Hele, Amy, jdi si někam zapálit marjánku a nech nás na pokoji,“ zavrčela jsem.

„Cos to řekla, ty krávo?“

„Slyšelas dobře,“ řekla jsem a pokusila se kolem ní protáhnout. Chytila mě za vlasy a nepřipravenou mnou smýkla o umyvadlo. To už přehnala. Stačily mi dva hmaty a ona ležela břichu na zemi a já jí klečela na zádech. V tom se rozrazily dveře a v nich stál profesor Richarson.

„Do ředitelny, obě, hned!“

Předal nás do rukou ředitelky a práskl na nás, jak nás našel.

„Cullenová, můžete mi to nějak vysvětlit?“ zeptala se Torryová, ale já mlčela. Co taky na to říct?

„Pepperová a vy?“ obrátila se k Amy.

„Nic jsem jí neudělala,“ fňukala pokrytecky.

Torryová jen vzdychla a poslala Amy pryč. Potom si stoupla přede mě.

„Co mám s tebou dělat, Mibel? Řekni mi jediný důvod, proč tě nemám potrestat?“ vzdychla.

„Urážela Cainea, paní ředitelko. Řekla o něm, že je cvok. Pomlouvá ho, že byl na uzavřeným oddělení,“ řekla jsem tiše, ale oči jsem nezvedla.

Šokovaně vydechla.

„Zavolám ji zpátky,“ rozhodla.

„Ne, prosím, nechte to být.“

„Dobře, ale pamatuj, že kdykoliv za mnou můžeš přijít, rozumíš. A jestli se ještě jednou popereš, trest tě nemine, jasné?“

„Jasné,“ kývla jsem a s úlevou za sebou zabouchla dveře ředitelny.


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Lia

20)  Lia (15.10.2011 23:49)

to byla bomba jdu rychle na další kapitolku

19)  Betynka (21.09.2011 17:07)

rychle další kapitolku tahle byla úchvatná

18)  Babča S. (20.09.2011 01:14)

17)  ada1987 (12.09.2011 21:04)

rychle pokracko! krasna kapitolka!

Kamci

16)  Kamci (08.09.2011 17:51)

:) :) :) :)

Linfe

15)  Linfe (08.09.2011 11:06)

Tak jo s jazykem na vestě jsem se vřítila do cílové rovinky a úspěšně doběhla až na konec. O dvě kola později než ostatní, ale přece. Taky mě teda zajímá, jak to nakonec dopadne, ale to asi není moc překvapující, co?

Lenka326

14)  Lenka326 (05.09.2011 19:46)

Mibel je skvělá, znovu to opakuju, to jak se sblížili se Stephenem, jak si utahuje z vlastního táty, jak se stará o Caina a jak ho brání. To poslední je opravdu vtipné, když si představím, že Caine není žádné tintítko a ona má potřebu se kvůli němu prát Moc hezké, těším se na další pokráčko, jak to teda bude se starým Cougarem.

eMuska

13)  eMuska (05.09.2011 17:27)

ježkov zrak, ona sa normálne mlátila! čakala som skôr nejaký verbálny odkur, ale týýjo, to bolo normálne že akčené!

Anna43474

12)  Anna43474 (05.09.2011 16:33)

Po kom asi je, že se takhle pere??? Ve škole?!
Jacobovy geny se nezapřou

TKSATVO

Fanny

11)  Fanny (05.09.2011 14:51)

Skvělá kapitola a snad to s Cainovým biologickým otcem Cullenovi rychle vyřeší...

Lipi4

10)  Lipi4 (05.09.2011 13:59)

Sfingo , naprosto bombastická kapitolka je vidět, že jsi zase ve formě

Marvi

9)  Marvi (05.09.2011 10:01)

Krásná kapitolka
Mibel se nezdá, ještě že ji nepřistihl Jacob, ten by ji dal, ale možná taky ne ;) ;) ;)

sakraprace

8)  sakraprace (05.09.2011 08:54)

Paráda. Snídaně u Caine se fakt vydařila. "Táto to je moje holka"
A Henry se už potlouká kolem. Doufám, že ho chytí a ...ty už vymyslíš, co "pěknýho" by mu mohli udělat, že jo!

7)  Aalex (05.09.2011 08:00)

Nádhera. Mibel se sebou mlátit nenechá. Amy si bude dávat pozor... a nebo připraví něco horšího. Jsem zvědavá, proč Henry hledal Cainea. Skvělá kapitola. Nemůžu se dočkat pokračování.

6)  Petronka91 (04.09.2011 23:28)

Mibelka se prala... já tomu nějak nevěřím.... krásná kapitola

5)  marcela (04.09.2011 22:25)

Naprosto úchvatné.

Nosska

4)  Nosska (04.09.2011 22:14)

Nádherná kapitolka, sice mi tam chyběla trocha klasickýho rodinýho pošťuchování, ale přesto jsem se bavila

wuzinka

3)  wuzinka (04.09.2011 22:12)

Skvělé a už netrpělivě očekávám další
Doufám, že se v další díle dozvíme něco o Henrym hajzlovi Cougarovi

KalamityJane

2)  KalamityJane (04.09.2011 21:32)

skvělé!

MisaBells

1)  MisaBells (04.09.2011 21:17)

Mibel je prostě geniální, když jí došlo, kdo to je! A je to super bitkařka, teda! Nakopala té Amyně prdel. Joho! A ještě je na její straně říďa! Takové štěstí jsem nikdy neměla! A bude mejdlo a dostanou toho podělanýho Cougera na lopatky! Jupí! Iví, a dál? Potřebuju dál! Bylo to skvělý.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward+Bella