17.08.2011 [19:45], sfinga, ze série Blackovi IV. - Trable s pumou, komentováno 34×, zobrazeno 5567×

Ach ta láska nebeská

Jacob

Vraceli jsme se domů a já přemýšlel nad tím, jak to dopadne. A zrovna Charlie, ach jo. Přitom zezačátku to bylo fajn. Probrali jsme se Squamishy naše legendy, zvyklosti, párkrát se trochu pokočkovali s jejich pumama, nic neobvyklýho se nedělo. Teda, krom toho, že se počasí zbláznilo a sever států zasypaly tuny sněhu. Letadla dva dny nelítala, silnice měly kolem krajů hromady nahrnutého sněhu, sem tam vypadla dokonce elektrika. Nijak nám to nevadilo. Domů jsme se ještě nechystali a v každým domě ve vesnici stála pořádná kamna na dřevo. Jenže pak se to zvrtlo. Vraceli jsme se k náčelníkovu domu, kde jsem já, a kluci přespávali, když před ním zastavilo auto. Byla to stará Chevroletka, ale podle zvuku motoru a brzd nejspíš dobře ošetřovaná. Z ní vystoupila nějaká dívka. Ani kráska, ani ošklivka, prostě normálně hezká holka.

„Nell, co tu děláš?“ ozval se od domku náčelník Cody.

„Katastrofa ve škole, tati. Napadlo tolik sněhu, že se bojí, že to mohlo porušit statiku střechy. Než to prověří, dostali jsme čtrnáct dní mimořádného volna. Naštěstí už je letiště otevřené, tak jsem se dostala domů bez problémů.“

Nell se zvědavě otočila na nás.

„To jsou naši hosté, dcero,“ vysvětloval jí otec.

„Dobrý den,“ pozdravila a potom otevřela kufr auta. Než stačila vytáhnout velký bágl, přiskočil k ní Charlie a hrábl po něm.

Pak už jsem si připadal jako v červený knihovně. Jejich ruce se setkaly na uchu tašky a oba rozpačitě pohlédli na sebe. Úplně jsem slyšel, jak mezi nimi přeskakuje elektrický náboj. Oba se prudce narovnali, Charlie pustil tašku na zem a dívali si upřeně do očí.

„Charlie!“ zavolal na něj Billy.

Nic.

„Brácho, co je s tebou? Neříkej, že tě tak dostala ženská?“

„Trhni si, Bille,“ zavrčel Charlie a koukal na Nell jako pako. Ježíš, snad se ten moula neotiskl?

Otiskl a rovnou do náčelníkovy dcery. Celé dny trávili spolu. Nemusel jsem být Jasper, a přesto jsem cejtil, jak to z mýho vnuka sálá a Nell se v jeho lásce vyhřívá. Divil jsem se, že když se ti dva šli projít, nekvetly v jeho stopách sněženky. Nejdříve jsme se s Eli a Sethem usmívali. Myslím, že moje dcera si už docela dělala hlavu z toho, že oba kluci střídají holky stejně často, jako spodní prádlo a tak za Charlieho otisk byla ráda. Jenže mě došlo, že Charlie a Nell mají před sebou tři verze budoucnosti a ani jedna není bez komplikací. On je nesmrtelný, ona ne. Takže, buď bude někdo z upírů muset Nell přeměnit, nebo ji nechá zestárnout a jednou mu odejde, anebo… on se vzdá vlčího údělu a my ho ztratíme. Podobné dilema kdysi řešila Eli a teď to čeká jejího syna.

Zatím jsme řešili podružnější věci. Třeba, jak dostat otisknutýho vlka do auta a odvést ho domů, když on se odmítá hnout od svý holky. Chápal jsem ho, zažil jsem to. Ten půlrok, co jsem žil ve Forks bez Nessie, byl snad nejhorší v mým životě. A Charlie? Musí vydržet minimálně do prázdnin. Potom se s Nell dohodnou, kde budou pokračovat ve studiu, jestli u nás v Carlisle, nebo v Anchorage, kde měla stipendium. Kruci, naše rodina by si fakt mohla založit seznamovací kancelář. Tolik otisků a oživlých skal, to snad ani není možný.

Nahlas jsem se uchechtl.

„Co ti je k smíchu,  Jacobe?“ zeptal se zvědavě Seth, kterej seděl v letadle s Eli hned za mnou.

„Ale přemýšlel jsem, jestli by nestálo za to, založit si seznamku pro nezadaný vlkodlaky a upíry. Každýho spárujeme. Už zbývá jen Billy.“

Eli se rozesmála.

„Táto, ty jsi případ! A co se týče tvýho vnuka, tak mám strach, že bude děvkařit dál. Je podobnej svýmu strejdovi Tristanovi. Ten se svého času taky dostal každý holce pod sukni.“

„Jen nech bejt, Eli, podívej, jak se Tristan chová teď.  A Billyho bráchu jsme od Nell div nemuseli odtrhávat. Vyl a skučel jako skutečnej vlk.“

Otočil jsem se na svého zetě a mrknul za něj na ty dva, o kterých jsme mluvili. Naštěstí svorně chrápali. Charlie dokonce s připitomělým úsměvem na tváři. Asi se mu zdálo od tý jeho.

Dorazili jsme domů a sesypaly se na nás upíří kobylky.  Vyptávání nebralo konce. Ale i na nás čekaly novinky. Carlisle konečně dokončil testování vzorků odebraných z Cainea po jeho zhroucení. Flákač jeden, trvalo mu to pět neděl. Jenže on nám vysvětlil, že podobně jako vlkodlaci, má Caine abnormální počet chromozomů. Z toho důvodu nemohl rozbor svěřit normální laboratoři a musel ho provést sám.

„Veškeré vzorky krve odebrané z pokožky byly naprosto normální a zaručeně patřily zavražděnému rangerovi. Ale pamatujete se na škrábance na Caineově hrudi? Našel jsem tam cizí DNA a měla nejen stejný počet chromozomů, ale i shodné alely s Caineovou krví. Na devadesát šest procent je majitelem příbuzný naší pumy. Protože matka měla odlišnou krevní skupinu, zbývá biologický otec.“

„Počkej, ale jak to tam dostalo, dědo?“ zeptala se moje Ness.

„Jen hádám, ale pravděpodobně ji tam zanesl sám pachatel, když úmyslně potřel Cainea krví oběti. Chtěl tím na něj ukázat a udělat z něj vraha,“ vysvětloval Carlisle.

„Co to je za parchanta? Vlastní táta chce zničit svý dítě. Hajzl jeden,“ rozohnil se Seth.

„Není první ani poslední,“ řekl Jasper, který se většinou držel v pozadí. „Podívej se na Alici. Vlastní rodina ji nechala zavřít do blázince. A co oslavovanej klan Kennedyů? Sestru prezidenta v mládí donutili podstoupit lobotomii, protože se prý nevhodně chová. Z poněkud temperamentnější mladé dívky se stala po zákroku troska, která celý svůj život prožila v ústavu. Rodičovská láska není všem vrozená.“

„A Caineovu mámu taky rodiče zavrhli,“ doplnila Rosalie.

„Chudinka, v rezervaci zůstat nemohla a doma ji nechtěli. Ještě že se jí ujali hodní lidé,“ vzdychla soucitně moje Ness, kterou jsem od našeho návratu nepouštěl z náruče.

Naše bláznivá rodinka. Skoro každý z nás si prožil osobní peklo.  Držíme při sobě, milujeme se i nesnášíme, ale když dojde na lámání chleba, semkneme se a navzájem podržíme.

„Vzpomínám, jaký to bylo, když jsem začal chodit s Ness. Myslím tím, opravdu chodit. Dneska jako táta dokážu ocenit, jak muselo bejt Edwardovi, když se mu s dcerou začal tahat jeden nadrženej vlkodlak. A to nám ještě viděl do hlavy. Brr, lituju ho.“

„Jacobe, to jako myslíš vážně?“ řekl udivenej Emmett.

„Jo. A víš, co tím myslím, ty přerostlá horo mramoru? Že i když Edward nebyl nadšenej, že se mu do dcery otiskl vlkodlak, navíc chlap, kterej mu pokoušel odloudit Bellu, dokázal to skousnout. Podstatný pro něj bylo, že mám Ness rád a že jí nikdy neublížím. To je pravej rodič a ne ten, kdo vyhodí dítě jen pro to, že si nevybralo podle jeho kusu, nebo ten, který se z neznámých důvodů pokouší udělat z dítěte vraha. Vlastně i já jsem takovej blbec! Vlastní dceru jsem vyhnal z domu. Jsem jako rodiče Caineovy mámy,“ řekl jsem s pocitem hořkosti.

„Ty vole, nikoho si nevyhnal, pokud vím, tak sis chtěl s Eli pozdějc promluvit, to tvoje splašená dceruška vzala nohy na ramena. Jo a taky se pamatuju, jak dlouho jste ji hledali, a jak jsi čekal na každý dopis, který napsala Tristanovi. Tak se nepřirovnávej k nim,“ seřval mě Jasper a já jen na něj valil oči. Páni, kliďas Jazz na mě řve. To je jako by voda začala týct do kopce.

„Táto, neblbni. Jsme doma, máme se rádi a na tom jediným záleží,“ klidnila mě Eli a Rose tomu nasadila korunu.

„Jo, ty zablešenče, nastraž uši, protože tohle už nikdy neřeknu. Když si odmyslím ten tvůj smrad a nenažranost, seš setsakra dobrej táta a já tě mám docela ráda.“

„Rosalie, řekni to ještě jednou, já si to chci nahrát,“ ozvalo se ode dveří, ve kterých stáli Edward a Bella.

„Žádný takový, abys to ještě použil jako důkaz proti mně, tůdle Edwarde,“ odsekla Rose, ale zářivě se na něj usmála.

„Kde je Mibel a ten její?“ vyhrkl jsem vyděšeně, když jsem zaregistroval nepřítomnost mé dcery.

„Klid, vysadili nás před domem a jeli ke Caineovi, ukázat se jejich tatínkovi,“ usmál se Edward.

„No nazdar, to je do zejtra neuvidíme,“ řekla Ness zklamaně a já zavrčel. A zavrčel jsem ještě jednou, když jsem si vzpomněl, že se Edward neobtěžoval mi dát vědět o Mibelině průseru.

„Hele, nevrč na mě, už jsem ti říkal, že je to v pořádku. Věděl jsem, co dělám, kdybych ti to zavolal, jsem si jist, že bys sedl na první letadlo a přijel udělat z Cairngorm kůlničku na dříví. Tak se zklidni, ty přerostlé psisko. Ness, odveď si ho někam a den mu pořádně najíst. Nebo zabav jinak, jen ať přestane vyšilovat. Kdo má stále poslouchat ty jeho myšlenky,“ zasténal Edward a ostatní, jako by se domluvili, sborově řekli:

„Tam mu nelez do hlavy!“

Rozesmál jsem se, přitáhl si Renesmé k sobě a s chutí ji políbil na její voňavý rty. Bože jak mi chyběla!

 

Mibel

Před dveřmi bytu se začal Caine šacovat a pak zaúpěl. Došlo mu, že nemá klíče. Do Skotska jsme ho vezli přímo od nás a věci jsem mu balila já.

„Hm, to asi na tvýho tátu nebafneme, co?“ řekla jsem zklamaně a potom zmáčkla tlačítko zvonku. Rozdrnčel se a potom se za dveřmi ozvaly kroky.

„Caine!“ zařval pan Jackson a sevřel svého syna v objetí. „Ty uličníku, proč jsi nedal vědět, že dneska přijedeš?“

„Protože jsme tě chtěli překvapit, táto,“ zasípal Caine, poloudušený v těsným sevření.

„Snad jsme vás z něčeho nevyrušili?“ zeptala jsem se, protože jsme si všimla, že pan Jackson se přes nelíčenou radost tváří poněkud rozpačitě.

„Ne, to nej. Jen je tady na návštěvě moje bývalá spolužačka,“ odpověděl s nejistotou v hlase.

„Tati, ty ses konečně pochlapil?“ zeptal se drze Caine.

„Synu! Je to JEN kamarádka, jasné?“

„Když to říkáš otče. Ale jinak co se týče randění, máš mé požehnání. Maminka nežije už rok a půl. Já vím, žes‘ ji měl rád, ale život jde dál.“

„Děkuju, žes mi udělil synovské svolení, ty filozofe jeden. Mazejte dovnitř. Oba.“ Pan Jackson se pokoušel mračit, ale oči mu zářily.

V pokoji nás oba čekal šok. Torryová! Naše říďa. Seděla v křesle a upíjela čaj ze šálku.

Počáteční rozpaky pomohla překonat paradoxně právě Torryová. Měla nelíčenou radost z toho, že se Caine sebral ze svýho nervovýho zhroucení.

„Jo a ptala se na tebe Cory. Potkal jsem ji před týdnem ve městě a slíbil jí, že jakmile se vrátíš, stavíte se oba u ní,“ řekl po chvilce příjemného hovoru pan Jackson.

„Jé, Čokoládová extáze,“ vyhrkla jsem mlsně a Caine se rozesmál.

„Co je to?“ ptala se udiveně paní Torryová.

„Moc a moc dobrej koláč plnej čokolády,“ olízla jsem se.

„Tati, co kdybychom tam v sobotu na oslavu udělali pořádnej mejdan?“ navrhnul Caine. „Cory by měla kšeft a já bych chtěl pozvat Cullenovi a Blackovi. Nikdy jim nezapomenu, co pro mě udělali.“

Paní Torryová věděla, že pro něj naši zařídili léčbu a tak si myslela, že mluví o tom, ale já i Stephen jsme věděli, že jde o víc a byli jsme oba naměkko.

„Nejsem proti, synu, jen jestli budou chtít.“

„Určitě budou, ale mám strach, že s jejich apetitem Cory dočista vyjedí,“ smála jsem se. A jak jsem byla v dobrý náladě, vylítlo ze mě. „Nechcete přijít taky, paní ředitelko?“

„Nevím, nebudu překážet?“ zeptala se nejistě.

„Aspoň tam bude víc dospěláků a pan Jackson se nebude bát.“ Narážela jsem na to, že podle vzhledu je nejstaršímu z nás necelých dvacet.

Caine kul železo, dokud bylo žhavé a zavolal Cory. Její radostný výkřiky jsme slyšeli i my. S naprostou samozřejmostí prohlásila, že kavárna je nám na sobotu rezervovaná a ať se ještě stavíme a upřesníme menu.“

Ježíší, lepší návrat jsme si oba nemohli přát.

Když naše ředitelka odešla, zahrnul nás pan Jackson hromadou otázek. Bylo na něm vidět, jak je šťastný, že má Cainea doma a nadto zbavenýho obvinění. Byl to nádherný večer. Komický bylo, když začal v jedenáct zívat a potom významně oznámil, že jde spát. Zrudla jsem jako rájče, když jsme si uvědomila, že on ví, že já a Caine…

Osaměli jsme a přesunuli se do jeho pokoje. A mě došlo, že kromě kabelky tu nemám zhola nic. Moje kufry odcestovaly domů a já tu neměla ani blbej kartáček na zuby. Připadala jsem si jako tenkrát, když jsem s Cainem zůstala poprvé přes noc v Ten Black Roses. Došlo mu to, než jsem stačila otevřít pusu.

„Nějaký kartáčky jsou v koupelně a můj prádelník je ti k dispozici, lásko.“

No není dokonalej?

Do koupelny šel jako první a já mu prohrábla trička. Vylosovala jsem jedno bílý s nápisem Born Free. Vtipný. Můj krásnej a teď i nádherně voňavej pumák vypadl z koupelny a po něm tam zaplula já. Na umyvadle jsme našla novej, ještě nerozbalenej kartáček. Svlíkla jsem se, vlasy stočila do uzlu a zaplula pod sprchu. Umytá a osvěžená jsem si vyčistila zuby, rozčesala vlasy a potom si v umyvadle přemáchla prádlo. Na radiátoru mi do rána v pohodě uschne. Oblíkla jsem si Caineovo tričko, sahalo mi pod zadek a imitovalo noční košili. Zaplať pánbůh, nerada bych se náhodně srazila v předsíni s panem Jacksonem a měla holej zadek.

V pokoji na mě čekal můj milovaný. No čekal… Ležel na břiše, přes sebe přetáhnutou přikrývku a oběma rukama objímal polštář. Spal. Opatrně jsem vklouzla pod přikrývku, přitulila se k němu a jeho klidný ťukot srdce mě ukolébal ke spánku také.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

1 2   »

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!