Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/cougar.jpg

Dneska mě ti chlapi vůbec nepustěj ke slovu. Nejdřív se bude vykecávat Edward a pak můj táta Jacob.

Squamishové

Táhlo na čtvrtou ranní, všude byla ještě tma a klid. Byl jsem s Bellou v pokoji, který byl naším útočištěm téměř dvacet let. Před malým okamžikem nás milování vyneslo až do stratosféry a nyní, přestože jsme to nepotřebovali, jsme odpočívali. Díval jsem se jí do jejích krásných zlatých očí, vpíjel se do jejího důvěřivého pohledu. Hlavou se mi míhaly myšlenky plné toho, co by se stalo, kdybych ji před lety nepřeměnil, kdyby po mém boku stárla. Dnes by to už byla vrásčitá žena, sužovaná nemocemi stáří. Vím, že bych ji miloval, ať by byla jakákoliv, ale představa toho, že by mě jednoho dne opustila, byla příšerná. Zase zůstat sám, potácet se marnou existencí, desetiletí, století. Osud naštěstí rozhodl za mě, i když jsem ho jednu chvíli proklínal. Ještě cítím tu bezbřehou bolest, když mi těhotná Bella den za dnem pomalu umírala a já nemohl nic dělat, nijak jí ulehčit. Byla tak statečná, když se rvala za naše dítě, když bojovala za to, aby ten malý tvoreček mohl spatřit světlo světa. Téměř jsem ji ztratil, ale nyní ji mám vedle sebe, navždy krásnou a mladou. Naše dcera zdědila  po ní svůj půvab a naše nejmladší vnučka její bojovné srdce.

„Dala bych všechno na světě za to, abych mohla vědět, na co teď myslíš,“ pronesla svým sladkým hlasem větu, kterou jsem říkal tak často jí.

„Přemýšlím o tom, jak jsi nám všem změnila život, lásko.“

Lehce se zamračila. „Nepřeháněj.“

„Belli, lásko, copak jsi tenkrát byla tak slepá? Ta perfektní rodina, jejíž součástí ses chtěla stát, neexistovala. Jen jsme bloudili světem a zabíjeli čas. Rosalie smutnila nad svým zmarněným lidským životem, Jasper bojoval s touhou po lidské krvi, já skládal hudbu, kterou mohla slyšet jen má rodina, četl knihy, přemýšlel, ale neměl se s kým o své pocity podělit. A ostatní na tom byli zrovna tak. Tys přišla a probudila nás. Drobná lidská dívka se srdcem plným lásky. Najednou jsme všichni měli smysl své existence. Tebe. Milovat tě a chránit tě, za každé situace. A později, když jsme se začali rozrůstat, stali jsme se opravdovou rodinou. Jsme opět lidmi, miláčku.“

Zabořila mi prsty do vlasů a přitáhla si mě blíž k tobě. Na rtech jsem ucítil lehký polibek a další na víčkách. Spokojeně jsem vzdychl.

„Za celé půlstoletí jsi mi tohle neřekl. Myslela jsem, že jsem ti vždycky způsobila jen nepříjemnosti. Dokud jsem byla člověk, jen jsem na sebe přitahovala průšvihy. Dokonce jsem vás donutila spolupracovat s vlkodlaky.“

„No že bych byl tenkrát z nich odvázaný, to se říct zrovna nedá,“ ušklíbl jsme se.

„Hlavně z jednoho, co?“ odpověděla ve stejně lehkém tónu Bella.

„Byly doby, kdy jsem přemýšlel, zda mu mám nejdříve utrhnout hlavu, nebo ocas,“ usmál jsem se. „a ty mi ho propašuješ do rodiny, ty jedna.“

„Já? Já ho přece nenutila, aby se otiskl do naší dcery. Ostatně, to vaše proklamované nepřátelství už dávno vzala voda, přiznej si to.“

„A co jsem měl dělat? Vrčet na něj, kdykoliv jen myšlenkou zavadí o Ness?“ zabručel jsem.

„Miláčku, ale to jsi přesně dělal,“ vyprskla smíchy a pokusila se napodobit Jacobův hluboký chraplavý hlas. „Tak mi nelez do hlavy, pijavice.“

„Ty ještěrko, já ti tu skládám poklony a ty se mi budeš posmívat? No počkej!“ temně jsem se zachechtal, překulil se na Bellu a přišpendlil ji pod sebou.

Zatracený mobil!

Ta malá vibrující věcička se ohlásila v nejméně vhodnou chvíli. Jeden pohled na displey mi prozradil, že mi volá ten, o kom jsme právě mluvili.  Vzal jsem to.

„Jestli to není smrtelně důležité, tak se připrav na smrt,“ zavrčel jsem.

„To ty se připrav, že ti podpálím ten tvůj upíří zadek, jestli Farrann šáhnul na Mibel,“ ozval se totálně vytočený Jacob. „A vůbec, jak to, že se o tom musím dozvědět až od Stephena? Kdyby se tady dneska nestavil, tak o tom nevím. Kruci, to ti nestojím za to, abys mi zavolal, že je moje dcera v průseru?“

„Jakeu, stop, stop, brzdi. Všechno je v pořádku. Nevolal jsem ti, protože se všechno vyřešilo v klidu. A je to moje vnučka, nemyslíš, že mi na ní taky záleží? Mibel udělala chybu a Farrann ji za to pokáral, to je všechno.“

„Pokáral? Já bych spíš řekla, že ji seřval do bezvědomí,“ špitla Bella, která měla ucho poblíž mého a odposlouchávala hovor. Připlácnul jsem ji dlaň na pusu.  Ještě to ten splašený vlkodlak uslyší a budeme mít na krku vlko – upíří konflikt.

„Když je v pořádku, tak proč mi nebere telefon, co?“

„Protože tady není ještě ani pět ráno. Buďto spí, anebo se věnují jeden druhému. Ostatně z toho jsi nás právě vyrušil, takže jestli jsi skončil se spíláním, tak bych byl rád…“ nenechal mě domluvit.

„To tě ani nezajímá, že už víme, kde se narodila Caineova máma?“ uslyšel jsem tu neuvěřitelnou novinku.

„Kde?“ vyhrkl jsem.

„Squamish. Město vzdálené pětasedmdesát mil od Vancouveru!“

„Nic mi to neříká.“ Přemýšlel jsem nahlas.

„Ale mě jo, Edwarde. Asi jsme na dobrý stopě, protože to město je součástí Squamishské rezervace. Vzpomněl jsem si, že jako malej jsem se párkrát zúčastnil setkání svazu kmenů Severoamerických indiánů a tam měli zastoupení. Squamish znamená lid čisté vody, ale co si pamatuju, tak jejich posvátný zvíře je horský lev, čili puma.“

„A sakra, to je tedy moc velká náhoda…“ přemýšlel jsem nahlas.

Je jich o mnoho víc než Quileutů, tuším, že kolem tří tisíc. Největší obec je sice jinde, ale kousek od tohodle města je malá vesnice. Jo a abych nezapomněl,  Jennifer se za svobodna jmenovala Whiggová a její rodiče patří ke smetánce města.“

„Proboha, jak se vám to povedlo všechno zjistit,“ nevycházel jsem z údivu.

„To Stephen. Našel u Cory složku s chybějícími doklady Jennifer. Byl tam její rodný list a na něm její jméno za svobodna s plnou adresou. Pak už to byla hračka, stačilo trochu googlení a pár telefonátů. Zítra tam jedeme.“

„Jedeme? Snad tam nepotáhneš upíry?“

„Copak jsem blbej? Jedeme jen my vlci. I Ness zůstane doma, i když se mnou kvůli tomu nemluví. Heleď Edwarde, nemohl bys svý dceři domluvit?“ zakňučel Jacob a já se musel smát.

„Ne ne, jen si to vylízej sám, psisko jedno.“

„Zmetku jeden upíří.“

„Zablešená příšero z Olympijských hor.“ Chechtal jsem se mu a položil telefon.

 

Jacob

Něco mě příšerně pláclo přes hlavu. Ohnal jsem se po tom, ale pláclo mě to ještě jednou. Opatrně jsem otevřel jedno oko, pak druhé a zíral do nafrněnýho obličeje toho malýho skřeta.

„Já nejsem fackovací panák, Alice,“ zavrčel jsem.

„A já zase nemíním zakopávat o tvý hnáty, Jakeu! Nechceš ten svůj zadek zvednout a přestěhovat ho někam jinam? Navíc díky tvýmu chrápání mám pocit, že si tady na chodbě někdo zřídil startovací rampu raketoplánů.“

Na chodbě???

Pokusil jsem se narovnat a zaskučel bolestí. Všechny svaly v těle jsem měl ztuhlý. Seděl na zemi před svou ložnicí a nemohl dovnitř. Ness se od večera zlobila, že ji nechci vzít sebou. Nebylo to poprvý, ale poprvý se stalo, že mě ani po dvouhodinovým škemrání nepustila dovnitř. Natruc jsem se usadil přede dveřmi a asi jsem usnul.

„Hele, nechci se do vás plést, ale co kdyby sis vzpomněl, na to, co ti poradil ohledně Ness Edward,“ šeptla mi Alice do ucha a natáhla ke mně ruku, aby mi pomohla vstát. S vděčností jsem se jí chytil, protože mý nohy byly kapánek zdřevěnělý. Nad její radou jsem musel popřemýšlet, zapátrat trochu v paměti.

Už to mám! Někdy víc než doprošování, zmůže troška přehlížení.

„Alice, prosím tě, nemám někde náhradní džíny a triko?“ zeptal jsem se dostatečně nahlas. „Potřebuju se převlíknout, protože po snídani vyrazíme a já se asi do svý skříně nedostanu.“

„Jako bys nevěděl, že máš věci v kamrlíku u zahrady, aby ses nemusel producírovat s holým zadkem,“ řekla stejně hlasitě, protože jí okamžitě došlo, pro koho tu hrajem divadýlko.

„Díky, Alice.“ S přehnaným dusotem jsem seběhl do přízemí, a popadl čistý boxerky, ponožky, džíny a mikinu. Zapadl jsem v přízemí do koupelny a dal se dohromady. Dorazil jsem do jídelny, a kdopak tam neseděl? Moje princeznička! Tvářila se jako jezule.

„Tati, mamka říkala, že s námi jede, je to pravda?“ zeptala se mě s plnou pusou Eli.

„Ne, miláčku, mamka s námi nejede a moc dobře ví, proč,“ odpověděl jsem s bohorovným klidem a zakousl se do křupavý slaniny.

„Jacobe!“ vřískla Ness.

Já nato nic neřekl a dál předstíral, že ji nevnímám.

Ness začala remcat. Vyčetla mi kdeco, počínaje tím, že nestačí vařit, jak se cpu, přes moje chrápání a ukončila to výčitkou, jak si díky mě šíleně zkusila, když byla těhotná s Mibel. To už i na mě bylo moc. Sám jsem si moc dobře vzpomínal, jak strašně jsem se o ní tenkrát bál, jak mě bolel každý její bolestnej vzdech a jak jsem si vyčítal, že jsem si při milování nedal pozor. Ale vytahovat to před našima vnoučatama, to teda nemusela. Praštil jsem příborem, a utekl ven do zahrady. Opřel jsem se o strom a snažil se to rozdejchat. Kruci, copak ta ženská nechápe, že se o ni bojím? Nechci, aby jela s námi, nevím, jak nás Squamishové přivítají a taky má v sobě polovinu upíří krve, co když ji hergot napadnou? Ness se nesmí nic stát, to bych prostě nepřežil. Je moje všechno, i když bych ji teď nejraději přehnul přes koleno.

Koukal jsem na zasněženou zahradu a pomalu se uklidňoval. Vzpomínal jsem na to, jaký to bylo krásný, když jsem si poprvé pochoval Mibelku a ona se na mě zadívala těma svýma zelenejma kukadlama, který si vypůjčila od Edwarda. Jak zvonivě zněl její dětský smích. A jak jsem se včera vyděsil, když mi Stephen řek‘, že všechno o nás ví, protože mu to řekla Mibel. Ježíší, jak já se o ní bál.

Vrátil jsem se do domu a našel Renesmé v kuchyni, jak cpe do myčky nádobí. Bafnul jsem ji do náruče, přes její vřískot si ji přehodil přes rameno a vyrazil ven. Nepotřebuju k tomu barák plnej zvědavých upírů. Došel jsem s ní až na konec zahrady a postavil ji na lavičku, takže mi koukala z očí do očí. Otevřela pusu, ale zakryl jsem ji svou dlaní.

„Už jsi toho řekla dost, Renesmé. Teď budeš poslouchat mě, jasný?“

Koukala na mě trochu vyděšeně, ale pak kývla. Pomalu jsem dal ruku dolů.

„Podívej, ten kmen, co k němu jedem, je pro nás velká neznámá. Jestli jsou to měniči, nevíme, jak zareagujou na upíří pach. Mohli by ti ublížit a to já nechci. Bojím se o tebe, Renesmé Blacková a kdyby se ti něco stalo, umřel bych s tebou, rozumíš? Myslím, že jsme spolu toho už prožili dost na to, abys mi mohla věřit. Pamatuješ tenkrát, když chtěl Sam ode mě, abych mu zjistil, kdo je nový Alfa? Nechal jsem tě doma, ale hned jsem zjistil, že je všechno oukej, že alfou je naše dcera, přijela jsi za mnou. A když jsem těch dvacet let jezdil jako Farrannův gardista hasit problémy po celým světě, víš, jak jsem se bál, že se něco zvrtne a já tě už neuvidím? Ness každej den, kterej jsem bez tebe, trvá století, tak mi to, prosím tě, neztěžuj. To co jsi mi dneska řekla, mě bolelo. Já mám taky nějaký city, i když jsem jen obyčejnej vlk a ne vznešenej upír.“

V očích se jí zaleskly slzy, objala mě kolem krku a přitiskla si svou tvář na mou.

„Omlouvám se ti, Jaku, mrzí mě to. Já to tak nemyslela. Vůbec mi nevadí, že chrápeš a… a vím, že se o mě bojíš. Já se taky bojím a zlobím… ne nezlobím… já jen…“ vyrážela ze mě nesouvisle, ale já ji chápal.

Panebože, jsme my to ale dvojka. Můj upíří tchán by z našich myšlenkových pochodů asi umřel smíchy.

„Miluju tě, ty moje dračice,“ řekl jsem a olíbával její mokrý tváře.

„Budeš dávat na sebe, pozor, rozumíš? A samozřejmě taky na Eli, Setha a oba kluky. Jestli se vrátíte jen s jedním škrábancem, tak, tak… grrr,“ zavrčela na mě.

„S ohledem na vlčí regeneraci, bysme žádný škrábance mít neměli,“ uchechtl jsem se a vyinkasoval jednu za ucho.

„Jacobe, to není žádná sranda!“

„Neboj, dám na všechny pozor,“ slíbil jsem, vzal ji do náruče, aby se nemusela brodit sněhem a odnesl ji domů.

***

Do patnáctitisícovýho Squamishe  jsme dorazili druhej den v poledne, za sebou štreku dlouhou skoro tři tisíce mil. Stejně je to sranda. Z mýho rodiště by to bylo kousek, jen desetinu vzdálenosti, ale teď jsme bydleli na druhý straně USA, až v Pennsylvánii.

„Jacobe, navštívíme Whiggovi?“ zeptala se mě Eli, když jsme obědvali v malým bistru.

„Radši ne, abychom neudělali nějakou botu. Nevíme, proč se s nima Jennifer po svým útěku nestýkala. Byl bych pro to, navštívit squamishský indiány. Jak se vůbec jmenuje ta vesnice?“

„Clear water,“ odpověděl mi Seth a já byl rád, že jsem v tý chvíli neměl nic v puse.

„Cožééé?“

„Jo, Clear water,“ zopakoval můj zeť.

Tak ono nestačí, že bydlíme v Carlisle, my ještě jedem do vesnice, která má stejný jméno jako ty!“ smál jsem.

Seth jen pokrčil rameny. Nojo, Pan Klidný za všech okolností.

Zvedli jsme se, v autě Seth nastavil navigaci, ale vlastně nebyla potřeba. Vesnice ležela jen deset mil za městem. Auto jsem zaparkoval na kraji a vyrazili jsme. Pět indiánů oblečených v obyčejným triku a džínách šlo navštívit radu starších. Samozřejmě, že jsme vzbudili zvědavost, ale když se Eli cestou zeptala malého kluka na hlavu jejich obce, ochotně nás dovedl k nenápadnýmu domku. Než kdokoliv z nás stačil zaklepat, otevřely se dveře a ven vyšel asi padesátiletý statný muž.

„Hledáte někoho?“ zeptal se.

„Ano, chtěl bych se zeptat, zda vám říká něco jméno Cougar,“ řekl jsem zdvořile.

Mužovi ztuhly rysy a oči se mu stáhly do malých škvírek.

„Proč to chcete vědět? Kdo jste? A co víte o Henrym Cougarovi?“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Lia

21)  Lia (12.09.2011 01:35)

miluju jak píšeš

20)  Emily (11.07.2011 23:48)

Ale ne... zase to zkončilo tak napínavě prosím moc prosím pokračování tohle je moc napínavé na to aby to teď zkončilo....

19)  ziva (05.07.2011 22:18)

před dvěma dny jsem narazila na tvoje povídky moc se mi líbí, proto tě prosím o další dílek, Blackovi jsou úžasní, byly jsem do čtení tak zažraná, že jsem první dvě série přečetla během jednoho dne. Píšeš fakt úžasně, prosím pokračuj tak i nadále.

MisaBells

18)  MisaBells (04.07.2011 19:38)

Nemůžu uvěřit, že to řeknu, ale: "Díky, táto!" Jacob se mě zastal! Nevěřím! Ehm... teda Mibel, to motám...
A ta jména... setsakramentsky se ti to vydařilo zlato!

Anna43474

17)  Anna43474 (03.07.2011 20:09)

Clear water
To jsem zvědavá, co tam zjistí Mám ale takový dojem, že o Squamish se mluvilo už i v jiné souvislosti... ne???
Takže Henry Courag??? Zdá se, že ho tam znají
TKSATVO

Marvi

16)  Marvi (03.07.2011 19:31)

Nádherná kapča Všichni mezi sebou mají skvělé vztahy, a jak to pěkně umíš popsat, no prostě nádhera... Jacobova starost o Nessie, Edward a Bella - krása.
Moc se těším na další, jsem napnutá jak kšandy, co všechno zjistí.

15)  ada1987 (03.07.2011 19:29)

krasa! rychle pokrácko!

Kamci

14)  Kamci (03.07.2011 18:28)

ježíš, teď jsem napnutá, jak kšandy

náááááááááááááádhera

13)  Babča S. (03.07.2011 15:34)

Pěkná kapča,jako vždycky Bude brzo další?

Lenka326

12)  Lenka326 (03.07.2011 14:58)

Wow, tolik romantiky, děda Eda s babčou Bellou jsou dokonalí, jak jí vyznával lásku . A do toho kazišuk Jacob , ještě, že aspoň přišli na stopu. Mě na této sérii nejvíc baví, jak jsou všichni ti velcí, supersilní a superrychlí chlapi ve skutčnosti malincí vedle svých žen. Nessie dává Jakovi pěkně zabrat, chrápe na chodbě...
Jsem zvědavá, jak to dopadne v Clear water. Kam chodíš na ty zeměpisné názvy????
Skvělé, díky

11)  mollynkaska (03.07.2011 14:06)

Tak u téhle kapitoly jsem málem spadla ze židle smíchy... U téhle povídky člověk mockrát mění pocity..... Opravdu skvělá povídka... Akorát mě pekelně štve, že další kapitoly jsou za hodně dlouho.... Ale to čekání zato stojí...

Fanny

10)  Fanny (03.07.2011 14:00)

Romantika na začátku a ten konec? Docela zajímavý přivítání

SarkaS

9)  SarkaS (03.07.2011 13:56)

Sfin, takže návštěva vesnice, jo? To jsem fakt zvědavá co se dozvědí... Ale ten Edward... A Jacob...

Lipi4

8)  Lipi4 (03.07.2011 12:30)

Sfinguško , asi takto jsem vypadala skoro celou kapitolku (opět jistá osoba vedle mně prohlásila, že patřím spíš do stáje než do postele :D :D :D :D :D ) .... .... Jak mám Jacoba ráda, tak bych ho za vyrušení asi uškrtila .. .. .. .Ale nejvíc mě dostala Alice s raketoplánem a pak Seth se svojí vesnicí :D :D :D :D . . .. . . .. Jsem ráda, že se posouváme dál, ale musím říct, že z toho bolej břišní svaly . .. .. . .. Teď jsem jen napnutá jako kšandy, co se dozví o Cainově otci .. .. .

Krásná , uřechtaná , jedinečná a napínavě ukončená kapitolka

.. .. . .. Už teď se nemůžu dočkat další

sakraprace

7)  sakraprace (03.07.2011 12:25)

Sfin, další klenot. Edward lichotící Belle. Naštvaný Jake a trucující Ness. Klidný Seth. Prostě nádhera. Jsem napnutá, co se dovíme o Henrym

eMuska

6)  eMuska (03.07.2011 10:50)

No, práve o Henrym nič, ale to bude asi meno jeho oca, nie?
Joj, bejby, časť BellaEdward bola úplne dokonalá!

5)  Petronka91 (03.07.2011 10:43)

juuujda to bude něco velkýho

4)  marcela (03.07.2011 09:59)

Waw,co jiného napsat.

Pegas99

3)  Pegas99 (03.07.2011 09:18)

Jé, konečně puma. Je to až k nevíře, jak krásně jsi to zase napsala. Ale na mě je to moc krátký :) Těším se na další kapitolu.

KalamityJane

2)  KalamityJane (03.07.2011 08:54)

teda, jsem napnutá jak kšandy! těším se na další

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek