Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/cougar.jpg

Postel ze středověku.

Pozdní večeře.

Noční můra.

Svítání.

20. Puma? Ne, pumy!


Můj milovaný pokojíček. Čert vem kamenný stěny a malý okno, tady jsem se narodila a tady žila prvních osmnáct let svého života.

„Už chápu tu přistávací plochu pro boeing u tebe doma,“ ozval se za mnou Caine.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se nechápavě.

„ Že si tvoje postel s tímhle monstrem nezadá,“ uchechtl se a prstem ukázal na starodávnou postel se zatahovacími závěsy, která vyplňovala výklenek ve zdi a ještě přesahovala do místnosti. „To pochází ze středověku?“

„Ts, zkoušel jsi v tom někdy spát?“ ohrnula jsem nad ním nos. „nevíš, o co přicházíš. Je to šíleně pohodlný a když v zimě zatáhneš závěsy, jsi jak v malým pokojíčku. Je veliká, protože lidi byli zvyklí spát spolu, aby se zahřáli, to víš, na hradech byla zima. Proto je taky tak vysoká, aby na tebe netáhlo od země. To až v baroku dělali mrňavý a krátký postele, protože byli zvyklí spát odděleně a hlavně vsedě.“

„Proč vsedě?“ zeptal se nechápavě. Ach jo, nevzdělanej amík. Historie mu něco říká, jen když se to týká jeho území.

„Za prvé, dámy měly komplikovaný naondulovaný účesy a nechtěly si je poničit. To víš, laky na vlasy tenkrát nebyly. A taky dost šlechty trpělo tuberkulózou, spánek v polosedu jim umožňoval líp dýchat.“

„Wow, teda, ty máš znalosti,“ pronesl obdivně a vzal mě do náruče. „Hele, co kdybys mě o pohodlnosti tý postele přesvědčila v praxi?“

Než jsem se vzpamatovala,  padla jsem do peřin a Caine přistál na mě. Postel pod námi zaskřípala. Oba nás to rozesmálo. Smáli jsme se, navzájem se svlékali a svršky odhazovali na podlahu. Když se konečně naše těla přitiskla kůží na kůži, zvážněli jsme a milovali se do naprostýho vyčerpání. Byla už noc, když jsme se pokusili nepozorovaně proplížit do kuchyně. Spoléhala jsme na to, že vlci spí a upíři se věnují tomu,  čím jsme si vyplnili čas my.

Našlapovali jsme po špičkách a potichu se chechtali. Caine měl na sobě jen trenýrky a já jeho tričko a svý kalhotky. Doplížili jsme se do kuchyně, zavřeli dveře a najednou cvak!

Světlo se prudce rozsvítilo. Zamžourala jsem očima a pár vteřin trvalo, než se můj zrak přizpůsobil změně. U stolu seděla Sidheag a tvářila se nakvašeně.

„Před čtyřma hodinama bylo moje jídlo dokonalý, před třema dobrý, před dvěma bylo ještě ucházející. Teď stojí za starou bačkoru, vy dva. Mám sto chutí vás nechat o hladu.“

„Sid, nezlob se, prosím.“

„Hele, upíře, ten psí pohled, cos okoukala od svého táty, si schovej,“ teta se chtěla dál tvářit nepřístupně, ale bylo vidět, že jí cukají koutky. Vstala a zapnula troubu. Pak se opřela se o linku, založila si ruce a rentgenovala Cainea svým alfovským pohledem. Myslím, že mu to moc příjemný nebylo. Stál bos, skoro nahý před holkou, která sice vypadala na dvacet, ale ve skutečnosti měla na hřbetě patnáct století. Ostatně, mě to taky jedno nebylo.  I když je to  vdaná ženská a k tomu máma od dvou dospělých dětí, kluka by mi takhle očumovat nemusela.

Aniž bych to nějak chtěla, z hrdla se mi vydralo temný zavrčení.

„No no no, mrně, ještě nedávno jsem to tahala z mokřin a teď to na mě vrčí. Já toho tvýho chlapa neukousnu.“

„Nezlob se, ale proč si mě tak prohlížíš?“ zeptal se Caine.

„Tak,“ pokrčila Sidheag rameny. „Seš prostě kus chlapa.“

„Hm, nevím, co mám na to říct,“ zatvářil se rozpačitě Caine.

„Co třeba – dík?“ navrhla.

„Tak teda děkuju,“ usmál se.

Jo, mám nádhernýho kluka, s tím musím souhlasit.

Rozpaky odvál vítr. A nás konečně napadlo, že bychom si aspoň mohli sednout ke stolu.  Po chvíli nám Sid nandala pořádný porce svého irského dušeného masa. Nevím, jaký bylo před čtyřma hodinama, ale teď bylo vynikající, ostatně jako vždy. Cpali jsme se jak nezavřený a teta byla spokojená. Vždycky ráda vařila a dobře jsem si pamatovala, že planou chválou jsme ji nikdy nepotěšili, ale když jsme vyluxovali talíře a ještě si přidali, byla v sedmým nebi.

„Jak jsi to myslela, že jsi Mibel tahala z mokřin?“ zeptal se Caine s plnou pusou a já na Sidheag výhrůžně zasyčela. Nevšímala si mě.

„Byly jí tenkrát dva roky, ale vypadala na osm. Nepouštěli jsme ji samotnou z hradu, mohla jen s někým dospělým a jí to neskutečně štvalo. Chtěla nám ukázat, že je samostatná a povedlo se jí v parku zdrhnout přes zeď. Nikdo na to nepřišel, protože se dost často schovávala v zahradě. Bohužel, Farrann, který by to zjistil z jejich myšlenek, byl zrovna v Rusku a tak na to přišla její máma až po pár hodinách. Jacob šel po jejích stopě, ale ztratila se mu. Prohledávali jsme les až do půlnoci a já měla to štěstí, že jsem ji našla. Při svým toulání zapadla do močálu a naštěstí byla natolik chytrá, že se nepokoušela sama vyprostit. Věděla, že by zapadla ještě hloub. A tak vězela až po pás v bahně, slzy jí tekly, ale ani se nepohnula. Nedosáhla jsem k ní a tak jsem myšlenkami přivolala Jacoba, který byl nejblíž. Když přiběhl, přeměnil se, sedl si na břeh, chytil mě za ocas a já se k ní natáhla. Popadla mě za hlavu a Jacob táhl. Za vteřinu byla na břehu. Neuvěřitelně špinavá, k smrti vyčerpaná, že neměla ani sílu se táty držet, ale byla v pořádku. Jacob ji odnesl domů. Nikdy už to nezkoušela, ale průšvihů nadělala stejně dost.

„Teda, Mibel, ty se nezdáš,“ usmál se udiveně Caine a mrkl na Sidheag. „Někdy si o těch průšvizích popovídáme, jo?“

„Abych ti uši nezalila voskem, kocoure,“ zamračila jsem se. Teď se to poslouchalo dobře, ale ještě teď si pamatuju, jak mi bylo tenkrát úzko a jak jsem se bála.

„Mimochodem, jak to, že sis byla jistá, že se půjdeme najíst?“ zeptala jsem se.

„Zkušenost, zlatíčko. Skoro celý den jste nic nejedli a potom jste měli pořádný výdej energie. Ale neboj, kdybyste nepřišli do půlnoci, nechala bych vám tu lístek, že je jídlo v troubě a šla spát. No, nakrmila jsem vás, talíře nastrkejte do myčky. Já jdu do postele.“

Sid mě pohladila po hlavě, jako když jsem byla malá a zavřela za sebou.

„Myslíš, že nás ostatní slyšeli?“ zeptal se nejistě Caine, když jsme uklízeli kuchyň.

„Neboj, tenhle hrad má metr silný zdi, ty jsou oříškem i pro upíří sluch. A pak, doma ti to nevadilo,“ připomněla jsem mu, jak jsme se milovali v jeho pokoji, zatímco dole byli naši včetně táty.

„Asi si na to nikdy nezvyknu,“ postěžoval si a tvářil se zkroušeně.

„Na nedostatek soukromí? Ale zvykneš, za pár let ti to ani nepřijde.“

„Pár let? Aúúúú,“ zavyl tak zoufale, že byl mu mohl i vlkodlak závidět.

„Pocem, ty moje trdlo,“ přitiskla jsem si jeho hlavu na prsa. „Trápí tě, že by nás mohl někdo slyšet a že máš Edwarda i Farranna neustále v hlavě, to ti nedochází.“

Prudce se narovnal.

„Počkej, teď mi něco došlo. Proč mi Farrann dává čas na aklimatizaci? Vždyť přece vidí všechno, na co jsem kdy myslel!“

Protože si potřebuje odpočinout. Vypadnout z prostředí, kde mu všechno připomíná tu tragédii.  Rozptýlit. Z vašich i jeho myšlenek vím, jak vypadal, jak se cítil. Mibel, postarej se o něj, prosím. Slyšela jsem Faranna ve svý hlavě. Málem mi vyhrkly slzy, když jsem si uvědomila, že upíři a vlkodlaci, bytosti mytického světa mají víc soucitu, než takzvaní lidé. Navenek jsem nedala nic znát.

„Neřeš to, lásko. Já bych věděla o něčem jiném, příjemnějším,“ položila jsem mu ruku na nahé stehno a slyšela, jak se mu srdce rozeběhlo sprintem.

Když rozptýlit, tak rozptýlit.

***

Prožívali jsme nádherný dny.

Každý ráno jsme se probouzela v náruči svého milovaného. Vstávali jsme, kdy se nám zachtělo, někdy v osm, jindy až k obědu. Nikdo na nás nevrčel, nikdo nám to nevyčítal. Dny jsme trávili šmejděním po hradě a v okolí. Ukazovala jsem mu všechna svá oblíbená místa a vyprávěla, co jsem tu zažila. A hlavně jsme se milovali. Kdykoliv a kdekoliv. Že mrzne, nám vůbec nevadilo. Tak nádhernou svobodu ani jeden z nás ještě nezažil. Jediné omezení spočívalo v tom, že jsme museli včas vrátit ke společné večeři. Na to si Sidheag potrpěla. Ale i to bylo fajn. Vlčí smečka, já a Caine jsme seděli v kuchyni, cpali se a klábosili. V domě byla nádherná jídelna, ale odjakživa se jedlo v kuchyni. Bylo to tam útulnější, neformálnější. Teď, když Caine poznal Brianovu Sam a poznal, že mu tenhle vlk zaručeně do zelí nepoleze, docela se skamarádili.

A večer, po milování jsem mu vyprávěla. O Carlisleovi a jeho otci pastorovi, o jeho přeměně, životu ve Volteře a setkání s Esmé. Druhý večer o Rosalii, jejím sadistickém snoubenci a Emmettovi, který jí stál za to, aby ho zachránila. Třetí den byl na řadě Jasper, major konfederační armády, Maria a její armáda novorozených a Alice a její vize klidného života. A potom přišli na řadu Edward a Bella, upír a jeho pěvkyně. A k nim přináleželi i vlkodlak Jacob a Quileutská smečka a James a Laurent a Victoria. A jedno nečekaný těhotenství, který přes všechny pochmurný prognózy skončilo dobře. Narození poloupíří holčičky Renesmé a otisknuvšího Jacoba. A pak přišla Volterská hrozba a seznámení s  Nahuelem. Další večer byli na řadě moji rodiče, který unesla pomstychtivá Jane a celá rodina se spojila, aby je zachránila. Vyprávěla jsem, jak tátu zachránili na poslední chvíli a jak si tehdy Edward uvědomil, že ho má rád jako svého syna. A o jedné neobvyklé svatbě a jak se Alice zlobila. Večery plynuly a před očima Cainea se míjely další výjevy. Moje starší sestra Eli, její hádka s tátou a útěk z domova. Forks, seznámení se Sethem a přeměna ve vlčí alfu. Setkání s rodiči, únos Petera a Charlotte, Mariin šílený pokus získat zpět Jaspera za každou cenu, šarvátka s jejími nomády. Narození Charlieho a Billyho, Eliina klinická smrt a její setkání s bytostí Vírou. Nakonec jsem si nechala dívkaře Tristana, jeho pátrání po starodávném klanu skotských upírů a zamilování do Rhiannon. A ohromnou bitvu s Volterrskými, jejich porážku a Farrannovo převzetí vlády. Další roky, kdy naši byli ve Farrannově gardě a ukončila jsem to svým zamilováním do samotářskýho kluka jménem Caine Wood Cougar.

Už jsme ve Skotsku byli čtrnáct dní a Farrann nás neustále nechával na pokoji. Patnáctý den, či spíše noc se to změnilo.

Caine míval pěkně divoký sny, ale po probuzení si nic nepamatoval. Tu noc, právě když mě vzbudilo jeho sténání a já se chystala, že s ním zatřesu, otevřely se potichu dveře a vešli Farrann s Edwardem. Edward si přitiskl prst na ústa a v hlavě jsme uslyšela Farranna.

Nebuď ho, Mibel.

Bylo to absurdní. Ležela jsem vedle Cainea, který sténal a vzdychal čím dál tím víc nahlas a nad námi jako dvě sudičky stáli ti dva. Za nimi se náhle objevila Romana. Opatrně si sedla na kraj postele, hladila Cainea po zpocených vlasech a začala mu potichu šeptat ve staré keltštině.  Pomalu se začínal uklidňovat, když v tom Farrann sykl. Zvedla jsem hlavu. Edward se díval na Farranna a vrtěl hlavou. Farrann mu odpověděl kývnutím a Edward se nadechl. Došlo mi to.

Farrann prorazil Caineův štít!

Pozorovala jsem ty dva. Farrann se tvářil čím dál tím vzrušeněji a Edward ho hltal pohledem. Čím déle to trvalo, tím víc se tvář mého krásného dědy rozjasňovala. Wow, to vypadá nadějně. Asi po deseti minutách se ke mně Edward naklonil.

„Je to dobré, Isabelko, ale nech ho spát, ukážeme vám to ráno.“

„Edwarde, já neusnu!“

„Neboj, usneš. Caine je nevinný. Ve skutečnosti je oběť.“

Romana se na mě usmála svým maminkovským úsměvem. I když jejím darem byl štít, svým klidem a láskou dokázala uklidnit, skoro jako Jasper. Všichni tři opustili náš pokoj a já se kolem Cainea ovinula jako liána. Myslela jsem, že napětím neusnu, ale za chvilku jsem byla v limbu.

Ráno jsem nevěděla, jestli se mi to jen nezdálo, ale ve chvíli, kdy jsem byla jakžtakž při vědomí, ozval se mi v mysli Farrann.

Až se vzbudí, přijďte dolů.

Nemohla jsem se dočkat chvíle, až můj milý otevře oči. Probral se asi půl hodiny po mě a se spokojeným zavrněním se na mě překulil. Jindy bych proti rannímu pomilování neprotestovala, ale dnes…

„Caine, v noci se něco stalo. Farrann se dostal do tvých vzpomínek, máme jít hned dolů,“ vyhrkla jsem vzrušeně, zatímco mi olíbával krk.

„Cože?“ vyjekl a vztyčil se nade mnou. „Tak honem, dělej,“ popoháněl mě a snažil se vsoukat do džín. Že to jsou ty moje, zjistil ve chvíli, kdy je bezvýsledně rval přes svá svalnatá stehna.

„Do prdele!“ zaklel a mrsknul s nima do kouta. Teď jsem byla ta klidná já. Podala jsem mu jeho kalhoty spolu s tričkem a zatímco předváděl zajímavý tanečky za účelem natáhnutí textilu na tělo, já se oblíkla.

Schody jsme seběhli sprintem.

V knihovně na nás čekali všichni a Edward s Farrannem se  poťouchle se usmívali. No, hlavně, že jsme je pobavili.

Farrann nám pokynul, abychom si sedli.

„Ukážu vám to, co jsem včera viděl v mysli Cainea,“ řekl.

Najednou jsem v lese a dívám se na svět Caineovýma očima.

Slunečný den. Jdu po stezce a přede mnou jde moje maminka. Stoupáme a já mám radost z toho, že jsme spolu a je tak krásně. Najednou se zleva ozve zavrčení a v křoví se mihnou žluté oči.

„Caine, pospěš si, musíme se dostat do támhleté chatky. Zavoláme rangerům,“ slyším její hlas, ale tak nějak zvláště, jakoby přes vatu. Hučí mi v hlavě a z hrdla se mi vydere skřek. Panebože, to je, jako by ve mně vrčela puma!

Maminka se na mě otočí a já v jejích očích vidím otázku. V tom se z boku mihne pískově žlutá skvrna. Puma. Tentokrát opravdová. Přibližuje se k nám, vychutnává si nás, Tiskneme se k sobě. Najednou cítím, jak se celé mé tělo rozvibruje, zuby mi cvakají o sebe, nemůžu se přestat třást, zrak se mi rozostří. Mám pocit, jako by mi praskaly všechny kosti v těle. Vrčím. Řvu. Maminka ode mě couvá.

Puma, která stojí proti nám ztuhne a potom rozzuřeně zavrčí. Rozumím jí.

„Takže jsi můj syn, ty jeden bastarde! Nevadí, i tak si poradím. Zapomeň na mě, zapomeň na to, co uvidíš! To tys ji zabil, rozumíš?“

Chci zavrčet, chci se na něj vrhnout, ale nejde to. Jsem jako kamenná socha. Puma se vrhá na maminku. Ježíšíkriste, ona ji trhá na kusy! To ne! Mamííí, maminkóóó.

Je mrtvá. Puma se mi naposledy podívá do očí a odejde. Svezu se na zem a nevím o sobě. Proberu se s vědomím, že jsem vrah. Nejen že jsem nějaká nadpřirozená zrůda.

Já jsem vrah!

Vedle mě se se ozval srdceryvný pláč. Caine.

„Já… já… já ji ne – zabil,“ vykoktal ze sebe a jeho modré oči se znovu zalily slzami. Objala jsem ho a zjistila, že pláču taky. Je nevinný. Je to za námi.

„Ještě to není za námi, Mibelko,“ řekl Farrann. Ještě musíme chytit toho gaunera. Nebudu vám ukazovat, co stalo podruhé, ale i rangera zabil on. Možná Cainea zplodil, ale rozhodně není jeho otec. Co je zač? Zabít svou bývalou ženu a pak to hodit na vlastního syna? Ale vy dva si už můžete vydechnout.“

„Zavolám tvému otci, Caine, ať se netrápí,“ pohladil svým hlasem Edward. „Ale domů spěchat nebudeme. Máme ještě skoro dva týdny volno od školy, tak si ho koukejte užít, zasloužíte si to, oba.“

Bella mě objala.

„Jsem na tebe pyšná, stála jsi při něm, i když mu nikdo nevěřil.“

„To mám po tobě, Belli. Ty sis taky Edwarda ubránila,“ odpověděla jsem jí a popotáhla nosem.

„Na,“ Brian mi podal kapesník a já se vděčně vysmrkala.

„Omluvíte nás? Jdeme slavit!“ zajásal Caine a popadl mě do náruče. Za všeobecnýho smíchu mě vynesl zpátky do pokoje a oblečení ze mě nestáhl, ale serval. Nezůstávala jsem pozadu.  Nakonec mě popadl do náruče, hodil na postel a vzápětí skočil za mnou.

Křach…

Moje milovaná postýlka tak surový zacházení nevydržela a rozpadla se na provočinitele.

Dveře se rozlítly a dovnitř vtrhla rodina. Koukali na nás a asi si mysleli něco o bláznech, protože my se váleli v troskách postele, zakrývali se polštářema a chechtali se na celý kolo.

Tak ať, čert vem‘ naše, čert vem‘ postel, dneska je tak krásnej den!


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Lia

29)  Lia (31.08.2011 14:15)

28)  Petronka91 (15.06.2011 19:23)

Pane na Nebi...to bylo tááááák krásny že jsem i brečela teď u toho jak málá holka a jen kvůli tomu že to dopadlo dobře...jsem táááák ráda že jsem na tuhle sérii najela a přečetla si ji ...je opravdu moooc nádherná...ty okamžiky...první seznámení a pohled...prostě nádhera a ještě si vybrala jako Pumu Iana Somerhalda alias Damon z Úpířích deníků ...paná já tě zbožnuju

KalamityJane

27)  KalamityJane (09.06.2011 10:04)

teda! náhodou jsem zjistila, že jsou Trable s pumou porkačováním série o Blackových a přečetla jsem to doslova jedním dechem. Úžasné jako všechny ostatní série. Moc se mi líbí, že příběh začínáš až v dospělosti hlavního hrdiny, ale i přesto přesně víš, jak probíhalo jeho dětství, všechny ty drobné epizodky... Každá postava má svou charakteristiku, která dýchá z každého slova. Je to něco úžasného.
Miluju celou sérii o Blackových, líbí se mi, že dodržuješ to, co bylo napsáno v knížkách, a přesto vytváříš vlastní originální příběh. Je to moc krásný, honem další kapitolu! :-)

26)  Pegas99 (08.06.2011 20:06)

KOnečně! Caine se nám proběhl, protáhl si svoje nožičky - v džínách naší Mibelky - a přinesl nám přenádhenou kapitolu! Písmenka jsem přímo hltala, čas od času jsem se jimi dusila a jindy jsem jen špatně zadržovala smích. Tuto povídku miluju! A Cainea, Mibel a ostatní Cullenovi a smečku tak, jak jsi je vymyslela ty taky!!

Linfe

25)  Linfe (08.06.2011 19:06)

Ale teda nevěřila jsem, že to někdy řeknu, ale NO MORE SEX :-)

Faire

24)  Faire (08.06.2011 18:21)

:) B)

eMuska

23)  eMuska (08.06.2011 17:40)

no jo, moja zlatá zaľubľaná! si to zvládla! priam výnimočná kapitolka! fakt, som rada, že si si pumu ubránila!

22)  Tery (08.06.2011 14:54)

Ty bláho tak tenhle díl byl božskej :D:D:D taková rekapitulace jak mibel všechno říkala cainovi :D:D jsem stastná že se to vyřešilo :) mooooooc štastná :D:D:D

Hanetka

21)  Hanetka (08.06.2011 09:40)

No, Sfingo, na to stálo za to si počkat. Zaplať Samiel, že to takhle dopadlo. Jen té postele je škoda!

Jula

20)  Jula (07.06.2011 22:00)

No tak konečně se to všechny vysvětlilo, hurá Teď ještě najít toho hajzla

Michangela

19)  Michangela (07.06.2011 21:48)

Lenka326

18)  Lenka326 (07.06.2011 21:36)

To bylo hezké . Konečně jsme se dočkaly vysvětlení, co se vlastně stalo, protože asi nikdo nevěřil, že by byl vrah. A Mibel, jak mu věřila, jak při něm stála, za odměnu si teď může užívat . Doufám, že vypátrají a potrestají toho syčáka, který Caina zplodil, taková zrůda
Díky za dílek, byl úžasný a moc se těším na další.

Kamci

17)  Kamci (07.06.2011 21:35)

Bosi, rodokmen je u Sfingušky na shrnutí

Kamci

16)  Kamci (07.06.2011 21:32)

ááááách krása, Caine je očistěn. A Farrann je úžasnej, že dal Caineovi čas na uklidnění, že odblokoval jeho vzpomínky, i že se- zdá se - chystá pomoct při dopadení toho zmetka.
super kapča

15)  Babča S. (07.06.2011 21:18)

Nádhera

Fanny

14)  Fanny (07.06.2011 21:17)

Za nic nemůže Ale toho hajzla by měli, co nejdřív najít

13)  veve (07.06.2011 20:27)

super:) :) :)

sakraprace

12)  sakraprace (07.06.2011 20:14)

Nádhera, tolik lásky, tolik něhy
A řeknu to. Já to říkala, že to nedělal. Teď už jen chytit toho grázla a udělat mu něco velice bolestivýho

SarkaS

11)  SarkaS (07.06.2011 19:50)

chudák postýlka, takový krásný kousek to byl a oni ho rozštípou kvůli sexu. Puberťáci Ale kapitola to byla krásná, sice žádné překvápko, ale i tak byla báječná

10)  marcela (07.06.2011 19:50)

Slint,slint,slint.Takhle moc mám poslintanou klávesnici.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still