Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/cougar.jpg

Tuhle kapitolku jsem prý musela psát ve žhavém rozpoložení, alespoň tak to tvrdí můj osobní betareader.

Takže dámy všech věkových kategorií, prosím, uvázat bryndáky proti nadměrnému slinění…

Vše je tak, jak má být

 

Měla jsem štěstí, že už jsem se nebudila bolestí, takže jsem nepotřebovala spát v Edwardově náruči. Mně se totiž zdály tak erotické sny, že by se z toho červenal i upír. Samozřejmě objektem mého snění byl Caine.

Byl pátek. Uplynul právě týden od mé ztřeštěné eskapády. Už mě skoro nic nebolelo, jen při silnější stisku. Myslela jsem, že po neděli půjdu do školy, ale Carlisle vynesl verdikt. Ještě týden doma.

„Dědo, neblázni, mě už je dobře,“ protestovala jsem.

„Mibel, ta rána by normálního člověka zabila, i tys to měla nahnuté, tak se se mnou nehádej. Hojíš se dobře, ale ne tak rychle, jak bych mohl od tvého druhu čekat. Prostě ještě týden a ani o den míň. Když budeš hodná, dovolím ti o víkendu vstát a po neděli bys mohla začít s krátkými procházkami,“ řekl nekompromisně tónem lékaře.

„Stejně by mě zajímalo, proč se tak ženeš do školy. To ti chybí učivo, které mimochodem ovládáš?“

Začervenala jsem se. Přece mu nebudu vykládat, že bych chtěla být s Cainem. Sama, ne v domě, který má citlivý uši. Před očima jsem pořád měla ten mámin letmý pohled na nahé tělo mého kluka. Prostě jsem si na něj chtěla sáhnout, ale někde kde budeme mít klid a soukromí.

Ještě ke všemu jsem ho moc neviděla, předevčírem si ho vzal do prádla táta s Clearwaterovými. Všichni uznávali, že Caine se se svým měničstvím vypořádal dobře, ale zároveň se mu rozhodli poskytnout vysokou školu. Učili ho všechno o přeměně, ovládání, boji s upíry. Jako figurant jim dobrovolně sloužil strejda Emmett. Caine se mi vracel utahaný, ale oči mu svítily nadšením. Od Edwarda jsem věděla, že stále nemůže z hlavy vytěsnit domněnku, že zabil svou mámu a tak jsem se snažila, aby v mé přítomnosti na nic nemyslel. Upřímně, v jeho přítomnosti jsem na nic nemyslela ani já.

A ještě jedna věc se přihodila. Z Cainea vypadlo, že jeho otec o přeměně ví. Po smrti matky se totiž sesypal, všechno otci pověděl a ukázal se mu v šelmí podobě. Ten byl nejdříve vyděšený k smrti, ale potom se rozhodl svého nevlastního syna chránit za každou cenu. Uvědomoval si, že kdyby to prosáklo na veřejnost, stal by se Caine předmětem experimentů vědců a vědátorů. A tak vymyslel legendu o údajném posttraumatickém šoku, kterým jeho syn trpí. Tím omlouvali jeho absence ve škole.

Takže se jelo ke Caineovi podruhé a tentokrát v době, kdy byl doma jeho otec. Naši mu nemohli říct všechno, ale alespoň mu prozradili, že jeho syn není jediný, kdo se mění. Vysvětlili to genetickou mutací a lá X men. Edward mu stručně objasnil, co z toho vyplývá pro Cainea, tj. odolnost proti zraněním, zbystřené smysly, nesmrtelnost. A hlavně naprosté utajení. Pan Jackson po počátečním šoku vysvětlení přijal. Padla na to láhev dvanáctileté skotské, kterou ztrestali s Jacobem a Sethem. A mě po uzdravení čeká návštěva u budoucího tchána, jak si rejpnul Emmett.

„Ahoj, lásko,“ pozdravil mě Caine, když se vrátil ze školení v lese. Únava mu sálala z celého těla.

„A sakra, táta už to trochu přehání,“ konstatovala jsem, když jsem viděla, v jakém stavu se nachází.

„Ne, to je dobrý. Jsem rád, že se mi věnuje. Mibel, mohl bych se u tebe osprchovat?“ zeptal se nejistě.

„A proč bys nemohl?“

Caine mě líbl, popadl tašku s náhradním oblečením, kterou nosil už pár dní sebou pro případ nouze a zapadl do koupelny. Slyšela jsem šustot oblečení a potom šum tekoucí vody. Představovala jsem si kapky stékající po jeho nádherném těle a polévala mě horkost. Teď jsem na sprchu byla zralá já, ale na pořádně studenou. Po čtvrt hodině vylezl ven, na sobě čisté džíny a triko a voněl mým sprchovým gelem. Ještěže sáhnul po tom s vůní oceánu, protože kdyby použil ten růžovej, počastovali by ho kluci nejapnýma poznámkama.

Svalil se na postel a jemně se ke mně přitulil.

„Jsem utahanej jako kotě a odmítám se hnout,“ zamručel a objal mě.

„Tak se nehýbej, kocoure,“ usmála jsem se. Probírala jsem mu ve vlasech a on mi vrněl do ucha jako skutečná kočka. Nemluvili jsme, nemazlili se. Jen jsme si leželi v náručí. Za chvilku jsem slyšela jeho hluboké oddychování. Usnul. Opatrně jsem přetáhla přes oba deku a objala ho. Poprvé jsem usínala s mužem v jedné posteli. Později jsem v polospánku slyšela, jak se otevřely a zase zavřely dveře.

Sobotní ráno bylo medový. Probudila jsem se a koukala zblízka do nejkrásnějších očí.  Pohladil mě po tváři.

„Promiň,“ omlouval se.

„Za co?“

„Že jsem ti usnul v posteli.“

„Za to se omlouváš?“ vyjevila jsem se. „Pro mě to bylo… no… prostě skvělý,“ vykoktávala jsem ze sebe.

Uvolnil se, přitáhl si mě blíž a zašeptal mi do ucha. „A mohlo to být ještě lepší.“

Zase jsem zrudla.

Caine se ale postaral o to, abych na všechny rozpaky zapomněla. Po chvíli jsme lapali po dechu, protože ani jeden z nás nechtěl polibek ukončit jako první. Romantickou chvilku přerušily naše lidský potřeby. Prostě jsme…to…oba potřebovali na záchod. Vystřídali jsme se v koupelně a potom jsem zapadla do šatny. Svlékla jsem pyžamo a kriticky zhodnotila svoje tělo. Podlitina bledla, ale pořád ještě byla vidět. Naštěstí při normálních pohybech už nebolela. Oblíkla jsem si pohodlný spodní prádlo a vynechala podprsenku. No a co, stejně ji nepotřebuju. Prsa mám pevný a velký tak akorát. Natáhla jsem si froté domácí kalhoty a volnou košili. Caine na mě netrpělivě čekal a sotva jsem k němu došla, vzal mě do náruče.

„Hej, co to děláš? Já umím chodit,“ vztekala jsem se, ale on se jen smál.

„Jsi v rekonvalescenci a tvůj děda mi nařídil, že tě mám rozmazlovat, což s radostí právě dělám.“

Nesl mě ke schodům a já mu celou cestu nadávala. Nevadilo mu to, ani když jsem přešla k výhrůžkám.

„Caine Cougare, okamžitě mě pusť, nebo… nebo si tě dá Edward jako zákusek. Zakousnu tě, táta tě sežere, Emmett z tebe udělá předložku před krb…hergot, tak pustíš mě, nebo ne?“

Smál se. Donesl mě do obýváku, kde byli všichni naskládaný. Na mě čekalo pohodlný křeslo. Jenomže, víte, jak mi bylo, když mě před celou rodinou nesl v náručí kluk, kterej se mnou strávil noc? Já se snad tý rudý barvy nikdy nezbavím.

Pohodlně mě usadil, sám si sedl na zem a opřel si bradu o opěrku.

„Tak se mi zdá, že tu máme dalšího otisknutýho bambulu,“ konstatovala Eli a mrkla na mě.

„Kdepak otisknutej bambula, tohle je Edward číslo dvě. Ten trávil taky každou noc u Belly,“ přidal se táta.

Říct, že jsem se styděla, bylo málo. Nejradši bych se propadla do země. Já vím, naši běžně řešili svůj partnerský život před ostatníma, ale pro mě to bylo nový.

„Mibel, nemáš horečku, nebo horkost? Jsi nějak podezřele červená v obličeji,“ řekl rádoby starostlivě táta a smál se očima.

„Hm, není to tím, že její táta je rudoch?“ řekl kousavě Caine.

„Dobbrýýýý, já jsem věděl, že by si Blacková nepřitáhla domů nějakýho troubu,“ zajásal Charlie.

„Omlouvám se za to přespání, ale Jacob se Sethem mě včera trochu, teda dost utahali,“ řekl můj Caine.

„To neřeš, naštěstí si Mibel nepořídila normální postel, ale přistávací plochu pro Boening 747. Když jsme zjistili, že spíš, nebudili jsme tě a Edward brnknul tvému otci, že tu zůstaneš na noc,“ uklidňovala ho Bella.

Bylo to zvláštní. Ještě před pár týdny se táta vztekal, že se mi Caine líbí a dneska mu ani nevadí, že u mě přespal. Nic bych za to nedala, že ten obrat v jeho chování způsobilo jedno kouzelné slovíčko – Měnič.

Moje oči se střetly s Edwardovýma a ten se jen usmál a kývl.

„Včera se na tebe ptala Peggy, řekl jsem jí, že jsi už téměř v pořádku a že zavoláš,“ oznámil mi.

„Propána, co ji mám říct? Co se mi vlastně stalo? No táák, přece jste vymysleli nějakou historku, nebo ne?“ hysterčila jsem.

„Klídek, neplaš. Oficiálně jsi na túře spadla ze skalky a jsi potlučená. Jestli chceš, může ji po neděli pozvat k nám,“ vysvětloval Jacob.

„K nám?“ vyjevila jsem se.

„Neboj, v pondělí se vracíme domů, budete tady zase sami,“ uklidňoval mě Carlisle.

„Škoda,“ zahučela jsem zklamaně, ale v duchu myslela na to, že bez dohledu přísnýho pana doktora bych klidně mohla ukončit domácí flákání.

„Zapomeň,“ řekl Edward a hned mě prásknul.

„Tak to ne, Carlisle řekl do konce příštího týdne, tak budeš doma do konce příštího týdne. Postarám se o to, i kdybych tě měl přivázat k posteli,“ zavrčel na mě Caine.

„Zrádce,“ vyplázla jsem na něj jazyk a zamračila se.

„Já bych věděl, jak ji donutit, aby byla v posteli, ale to by se vám nelíbilo,“ přemýšlel nahlas můj povedený synovec Billy.

„ V krajním případě… taky řešení,“ usmál se Edward. „Sílu má, mohl by ji tam udržet.“

„Jasně, pro moje dobro jste mi schopný nacpat do postele i chlapa,“ sykla jsem, když mi to došlo. „Kuplíři jedni!“

„Hele, to už jsem dávno neslyšela. Naposledy před lety od tebe, Jacobe,“ chechtala se máma.

„A řekni, že to nebyla pravda, lásko. Nejdřív s tebou nenechaj jednoho ani v klidu vyspat v jedný posteli a potom nás pošlou do luxusního hotelu v Římě,“ remcal Jacob.

„Ještě řekni, že se vám to nelíbilo, psisko,“ vylítla Rosalie.

„A co se mi mělo líbit? Hned první večer jsem dostal do hlavy a dalších pár dní bivakoval ve smrdutý kobce,“ vzpomínal táta.

„Uznej, že za to jsme nemohli, synu,“ řekl Carlisle.

„Uznávám jen to, že jste všichni děsný kuplíři. Jak vidíte někoho sólo, nedáte si pokoj, dokud ho nespárujete.“

„Jó? A kdo mi nastěhoval Setha do chaloupky a sám spal u Sama, co? Prý nám vyklidí pole, že když chodil s mámou, užil si sám dost samoty a že není žádnej Edward,“ rejpla si Eli.

„Panebože, co jsem to zplodil? Ness, jestli se někdy rozhodnu, že tři děti jsou málo, buď tý lásky a třískni mě něčím po hlavě, jo?“

„Neboj, miláčku, jestli se někdy rozhodneš, že bys chtěl čtvrtý dítě, tak ti garantuju, že ti na něm udělám uzel,“ řekla sladce máma.

Do všeobecnýho řehotu jsem se zeptala Cainea. „Neděsíme tě?“

„Proč? Vaši jsou fajn,“ usmál se na mě a já byla ráda, že sedím, protože jinak by se mi z jeho úsměvu podlomily nohy.

Ten den byl nádherný. Potom, co jsme oba slupli snídani, a kluci nastartovali svá žihadla, protože prý měli domluvenou nějakou schůzku ve městě, mě vzala Bella do náruče a nesla do lesa. Slíbila mi, že uvidím Cainea v akci. Zastavila se se mnou na kraji malé mýtinky a posadila mě na velký balvan. Najednou jsem zacítila tu lahodnou vůni, která ohlašovala příchod pumy. Na prostranství se objevila má puma. Teprve dnes jsem měla dost času na to, abych ocenila, jak nádherná šelma přede mnou stojí. Svalnaté a přitom pružné tělo, ušlechtilá hlava, klidný pohled.

Za Cainem se objevil postupně táta, Eli, Seth. Přibližovali se pomalu a vypadali hrozivě. Byli o dost větší než puma. Kdybych nevěděla, kdo jsou, asi bych se začala bát.

Najednou Seth zaútočil na Cainea. Stěží jsem potlačila výkřik hrůzy. Ale pyšná puma odskočila, jako by měla místo svalů pružiny a z boku Setha napadla. Rafnutí do ucha a ještě jednou. I když jsem věděla, že se jen kočkují a kousance se okamžitě zahojí, stejně mě mrazilo, jak to vypadalo opravdově. A další útok na pumu, tentokrát vedený Eli a znovu ho Caine odrazil.

Seděla jsem, opírala se zády o Bellu, která stála hned za mnou a pozorovala to neskutečné divadlo.

„Teď už se nedivím, že se vracel tak utahanej, když ho za pár dní stačili naučit tohle všechno,“ špitla jsem.

„Tvůj Caine je talent od přírody, vlkodlaci mu pomohli jen získat jistotu. A to je ještě znevýhodněn tím, že ani jako puma vlkodlaky neslyší a nemůže tedy předvídat jejich plány,“ vysvětlovala mi Bella.

Představení skončilo a puma se rozeběhla ke mně. Zastavila, lehla si přede mě a hlavu položila do mého klína. Váhavě jsem ji pohladila, a když zavrněla, začala jsem ji drbat za ušima.

Bella se mi naklonila přes rameno a řekla pumě: „Dávej na ni pozor, jo?“

Zmizela a my zůstali sami. Dívali jsme se jeden druhému do očí. Pro nezasvěceného by to musel být neskutečný obrázek. Dívka sedící na kameni a v klíně hlavu velké šelmy.

Po chvíli se mi hlavou otřel o nohy a vstal. Odběhl mi z dohledu. Došlo mi, že se chce přeměnit.

Vrátil se.

Panebože!

Zůstala jsem na něj zírat jako přimražená. Měl na sobě jen džínové šortky. Schovávat tohle tělo v oblečení, to byl smrtelný hřích. Vídala jsem tátu, Setha, kluky, viděla jsem polonahého Faolanna, Briana, Larryho. Nikdo z nich nebyl jako on. Nebyl taková hora svalů jako táta, ani tak vysoký, a přesto, nebo právě proto byl dokonalý. Široká ramena, dokonale vyrýsované prsní a břišní svaly, úzký pas, dlouhá svalnatá stehna. Černé chloupky mu pokrývaly hruď a v tenkém pramínku mizely za zapínáním šortek.

Aúúúú.

Prsty mi brněly od toho, jak jsem toužila rozepnout tu překážející část oděvu a servat to z něj. Tohle nebyl model antické sochy, tohle byl pohanský bůh. Dokonale mužný a dokonale sexy. Kdyby mu dali do ruky kladivo, stál by přede mnou Thor.

Asi jsem vypadala hodně divně, protože ke mně došel a nejistě se zeptal.

„Děje se něco?“

„Jo, ty se děješ,“ zaskřehotala jsem s naprosto vyschlým hrdlem.

Usmál se. Hodně samolibě, mizera jeden. To se dělá, takhle omamovat chudáka polupírku?


předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

10)  ada1987 (16.02.2011 20:41)

Jula

9)  Jula (16.02.2011 20:38)

Úúúúúžasné, dokonalé, perfektní
Moje představivost pracuje na plné obrátky a tiše si tady halekám svoje aúúúúú

Lia

8)  Lia (16.02.2011 20:19)

ty brďo už slintám na pokračování

eMuska

7)  eMuska (16.02.2011 19:59)

Aúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú! Kurník, to čo je? Celý paplón mám premočený, to mám za to, že čítam v posteli! Aaaaach! Srrrrp! Z tohto sa budem spamätávať ešte poriadne, poriadne, poriadne, poriadne, poriadne, poriadne, poriadne dlho!

Nosska

6)  Nosska (16.02.2011 19:41)

Jestli jsem se dneska cítila pod psa, tak se mi teď nálada otočila o 100%:D z tý debaty v obýváku.
A ten konec óóó holka, já myslela, že mám znova horečku
Tenhle díl se Ti povedl dokonale

MisaBells

5)  MisaBells (16.02.2011 19:35)

„Děje se něco?“
„Jo, ty se děješ,“ zaskřehotala jsem s naprosto vyschlým hrdlem.
Uááááááááááááááááááá on se děje! Jo, on se děje! Já se taky děju! A jak se děju! Uáááá!
Široká ramena, dokonale vyrýsované prsní a břišní svaly, úzký pas, dlouhá svalnatá stehna. Černé chloupky mu pokrývaly hruď a v tenkém pramínku mizely za zapínáním šortek.
Kde ty chloupky asi končí, hm??? Uáááá Ivuškooooo, láskooooo to bylo něcoooo!

Hanetka

4)  Hanetka (16.02.2011 19:26)

Teda Sfingo... Chudák Mibel. Kuplíři nekuplíři, stejně je pořád šmírujou. A víš, jaký ta holka teď bude mít sny? Po tom, co ho viděla skoro nahatého, už nikdy v klidu neusne... Jenom se mi to pořád zdá nějaké poklidné, a mám nějaké tušení, že nám to brzy zpestříš nějakým průšvihem. Jsem z toho trochu nervózní. Trochu hodně. Tahle idylka asi věčně nevydrží, nebo jo?

3)  kamčí (16.02.2011 19:07)

krásná kapča
a rodinka kuplířů...

2)  Aalex (16.02.2011 19:03)

Do-ko-na-lé. Přála bych si být na Mibelině místě. :D Těším se na další úžasnou kapitolu.

Gassie

1)  Gassie (16.02.2011 18:55)


Tak ta poslední část mě dostala.
Sfinguš, krása (a nemyslím jen Cainea)

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek