11.01.2011 [18:45], sfinga, ze série Blackovi IV. - Trable s pumou, komentováno 29×, zobrazeno 6590×

Jmenuji se Michaela Isabella, ale nikdo mi nikdy neřekne jinak než Mibel.  Mám prima rodiče Jacoba a Renesmé a dva sourozence Tristana a Elizabeth. Upřímně, někdy tak úplně prima nejsou. Ještěže je tu Edward, můj sedmnáctiletej děda. On jediný mi rozumí a nejen proto, že umí číst myšlenky. Kromě nich mám ještě babičku Bellu, a kupu strejdů a tet. Momentálně všichni žijeme v Cairngorms ve středním Skotsku na opravdovým hradu a řeknu vám, někdy je to o zabití.

4.série Blackových

Michaela Isabella? Mibel!

Nadhodila jsem batoh na rameni a vykročila k bráně. Vždycky jsem měla pocit, že se za ní rozkládá jiný svět. Svět plnej upírů, vlkodlaků – prostě monster. Nejhorší na tom bylo, že jedno z těch monster jsem byla já. Michaela Isabella Blacková. Kříženec. Táta vlkodlak, máma poloupír.  Na první pohled jsem docela normální holka. Kaštanový vlnitý vlasy, zelený oči, docela hezkej obličej. Měřím metr sedmdesát, jsem průměrně štíhlá. Vlastně všechno je na mě tak nějak průměrný. Ve škole platím za krásku, ale sotva překročím práh domova, připadám si jak šedivá myš.

Moje tety, sestra, babička i máma jsou nádherný. Jen já si připadám obyčejná. Kdybych aspoň měla nějakej dar, ale ne. Máma ukazuje myšlenky, děda je čte, babička má štít, teta vidí budoucnost, strejda vás na požádání zklidní nebo rozzuří, brácha vám přikáže to, co chce. Táta, ségra, její muž a kluci se mění ve vlky. A to jsem ani nevyjmenovala, co všechno umí ostatní obyvatelé hradu. Číst myšlenky, zaštítit celej hrad, vytvářet oheň a vodu, zmrazit, nebo pohybovat věcma. Nejlepší schopnost má bráchova holka, vyvolá bolest a dokonce může dotekem i zabít. A já – nic.

Stejně je to ujetý. Naši mají tři děti a každý znich je úplně jiný. Nejstarší Tristan je upír. Představte si, že se mýrnix – týrnix přeměnil v upíra, dobrý, co? Ségra Eli je po tátovi, vlkodlak a já? Poloupír jako máma. Kdybych se někdy ve škole zmínila, co jsme zač, zavřou mě asi do cvokhausu. Ale ono to je fakt.

Všechno to spustila moje babička Bella, po který mám druhý jméno, když se v sedmnácti zabouchla do upíra. Navždy sedmnáctiletýho Edwarda. Byla to láska, jak z červený knihovny. Co toho museli spolu překonat, než se mohli vzít.  Po svatbě se jim narodila moje máma Renesmé a protože se dost neurvale cpala na svět, musel Edward Bellu přeměnit v upíra. Mámu si od malička opečovával táta Jacob. Pikantní na tom bylo, že nejdřív jel po Belle, jenže tu mu vyfouk‘ Edward. Jak jsem už řekla, mají nás tři. Eli platila za rebelku a dokonce zdrhla z domu. Jenže stejně nakonec skončila jako vdaná ženská a máma od dvou vlkoušů. Mimochodem, mí synovci Billy a Charlie mi pěkně pijou krev, i když nejsou upíři. Tristan dlouho platil za vzorňase, teda až na to, že nenechal žádnou holku na pokoji. Taky si vyzkoušel toulání po světě. Tady ve Skotsku původně hledal starodávnej klan upírů. Našel ho a s ním i svou lásku Rhiannon.

Celou dobu naší rodinu otravovala banda Volterrskej upírů, co si hráli na vládce světa. Co si jen naši od nich zkusili. Jenže když konečně došlo ke konečný bitvě, ve který se rozhodovalo o bytí a nebytí těch „hodnejch“ upírů, ukázalo se, že naši mají pořádně ostrý zuby a drápy. Roztrhali tu sebranku na cucky. Po tý bitvě jsem se narodila našim já. Pořád žijeme na hradě Farrannovskýho klanu, který teď vládnou místo Volterrskejch. Nejdřív to bylo kvůli tomu, že jsem moc rychle rostla a tady jsme měli klid a potom zase klid nebyl, protože se pár gaunerům nelíbila změna vlády. Táta se smál, že nikdy netušil, že se stane ochrankou upírů.

Mibel, kde ses courala?“ vyjela na mě máma, když jsem dorazila do svýho pokoje a batoh mrskla do kouta.

„Kde asi, byla jsem ve škole,“ odsekla jsem.

„Jo? Tak jak to, že Billy a Charlie jsou doma už přes hodinu? Říkali, že na tebe dobu čekali před školou a ty nikde, tak kdes‘ byla?“

„Houby čekali, ufrnkli mi před nosem. Jeden z jejich připitomělejch vtípků. Ve městě jsem nemohla běžet přirozenou rychlostí a pak se mi už nechtělo,“ vysvětlovala jsem.

„Nemá koukat po klukách.“ Ve dveřích se objevila zrzavá palice Charlieho.

„Já po nikom nekoukala, ty lháři,“ zařvala jsem.

„A co, Sean? Vždyť si o vás povídá celá škola. Říkali kluci, že mu sama lezeš do postele, že se tě nemůže zbavit. Prej seš lehký zboží.“

Zavrčela jsem.

„Jo? Tak já jsem lehký zboží? A že jsem Seana před tejdnem kopla mezi nohy, protože NE, nebral jako odpověď, to už ti nevykládali. Ono je to totiž úplně naopak. Jenže ty radši věříš vypečenejm kamarádíčkům, než svý rodině. Seš pitomec, Charlie. Nevěřím, že moje ségra Eli a Seth mohli zplodit takovýho vola.“

„Tak to by stačilo, Michaelo.“ Zarazila mě máma. „Charlie, pal odtud. A pamatuj si, že to řeknu tvý mámě. Tohle chování ti trpět nebudeme.“

„No jo, babi.“ Charlie se ušklíbl a zmizel.

„Mibel, co s tebou je? Pozoruju to u tebe už delší dobu. Vždycky jsi bývala taková jadrná, veselá holka a teď se ploužíš od ničeho k ničemu. Kdyby ti tohle před pár měsíci kluci provedli, tak bys už kula pikle s Emmettem nebo Hansem a snažila se jim to vrátit. Jsi pořád mrzutá, je zázrak, když se ti na tváři objeví úsměv. Vždyť už ani nehraješ.“

„Nebaví mě to. Nikdy nebudu tak dobrá jako Edward nebo Tristan, tak proč se snažit,“ vzdychla jsem.

„Třeba proto, že tě rád poslouchám, holčičko.“ Děda se zjevil v pokoji jako duch.

Odfrkla jsem. „To určitě.“

„Ness, mohla bys…“ poprosil Edward.

„Dobře, tati.“ Máma se zvedla, pohladila mě po tváři a nechala nás samotné.

Zase mi vytáhneš z hlavy všechen ten bordel, co tam mám?

„Isabelko, pojď sem.“ Edward si ke mně sednul a přitáhl si mě do svý voňavý náruče. Stulila jsem se tam a vzdychla. Tady mi vždycky bylo nejlíp. Už od malička nás to táhlo k sobě. Nikdy se nechoval jak rozmazlovací dědeček, ale jako můj pravej táta. Nechápejte to zle. Mým tátou je a zůstane Jacob. Má mě moc rád a já jeho. Jenomže si nejvíc rozumí s Eli. Podědila po něm nejen lásku k mašinám, ale i tu vlčí věc. Pamatuju si, jaká to byla sláva, když se i její kluci začali měnit ve vlky. Táta byl v sedmým nebi.  A já? Já byla Edwardův miláček. V dětství jsem mu byla dost podobná, a i když mi v dospívání vlasy ztmavly a neměly už tu nádhernou barvu jako jeho, zelené oči mi zůstaly. A taky láska k hudbě. Hrála jsem na klavír a na příčnou flétnu. Jenže v tom nikdy nedosáhnu upíří dokonalosti. Žiju v rodině dokonalých a sama jsem nepodařenej zmetek. Nevynikám krásou, nemám dar, ani žádný nadání. Průměrná Mibel.

„Isabelko, ty jsi truhlík.“ Tak mi říkal jedině on.nikoliv Michaelo, Isabello, nebo tak nějak. Vždycky mi říkal Isabelko, na rozdíl od ostatních, který si mý dvě jména zkrátili na Mibel.

„Jsi stejně slepá, jako byla Bella. Taky jsem jí od rána od večera musel přesvědčovat, že je výjimečná a krásná. Uvěřila mi, až když se stala upírkou. Ty jsi po ní. Podívej, všechny upírky jsou krásné. Vábí tím své oběti. Jenže je to krása umělá, nelidská. Zato tys živá. Všechno na tobě je roztomilé i ty drobounké pihy na tvém nosíku.“ Lehounce mě do něj cvrnkl. „A co se týče tvého hraní, je krásné, i když uděláš občas malou chybu. Je krásné, protože do toho dáváš srdce. Ale vraťme se k naší debatě. Holčičko, ty máš jiný problém a ten vůbec nesouvisí s tvou krásou nebo umem. Sama si to nepřipouštíš, ale cítíš se osamělá.“

„Já? Tady? Vždyť je náš dům plnej lidí,“ ušklíbla jsem se.

„Jenomže ty lidi mají partnera, víš,“ vysvětloval trpělivě.

„A co Billy a Charlie?“

„Ti mají od malička jeden druhého. Ostatně z jejich myšlenek vím, že oba jsou ještě citově nevyspělí, kdežto ty už dospělá jsi. V reálu jsou o rok starší než ty. Jenže oni dospívali normálně, takže jim je skutečných devatenáct, zatímco ty jsi fyzicky i psychicky dospěla před jedenácti lety.“

„Takže tím mi chceš říct, že potřebuju chlapa jo? A co Demetri, aha,“ dodala jsem vítězoslavně.

„Demetri se chtěl přes tebe dostat do přízně Farrana, víš to moc dobře. Nemiloval tě a taky to podle toho dopadlo.“

Vzpomínala jsem na tu ostudu před pěti lety. Byla jsem s Carlislem a Esmé o prázdninách ve Volteře. Zatímco ti dva byli zahrabaní v knihovně, já se tak trochu nudila. Při courání nekonečnými chodbami paláce se ke mně přidal Demetri a začal se se mnou bavit. Byla jsem na vrcholu blaha. Jeden z nejhezčích upírů se zajímal o mě. A víc než to. Objímal mě, šeptal sladká italská slůvka, a když mě poprvé políbil, myslela jsem, že se rozplynu. Po pár dnech jsem se s ním milovala. On byl zkušený a pro mě to bylo poprvé. Moc se mi to s ním líbilo. Moc. Jenomže potom jsem náhodně vyslechla rozhovor dvou gardistů a rázem se mi sesypal celý svět. Demetri mě nemiloval. Jen mě využil, aby se dostal z Volterry, která už nebyla důležitá, do Skotska. Poslala jsem ho do háje, pitomce. Stejně jsem nechápala, jak by si uchránil svý černý myšlenky před Farrannem a Edwardem. Od tý chvíle jsem nevěřila nikomu.

„Isabelko, přece se kvůli jednomu vypočítavému upírovi nevzdáš štěstí. Pojď, máme pro tebe překvapení.“ Edward mě vzal kolem ramen a vedl k nim. Bella seděla v křesle pod oknem a četla. Když nás viděla, zdvihla tázavě obočí a sklapla knížku.

„Belli, přišel čas na návrat.“

„Myslela jsem si to. Divím se, že si toho Jacob a Ness nevšimli dřív. Vždyť jim ta holka tady uschne. Je celá já.“

Koukala jsem střídavě na Edwarda a na Bellu a nechápala vůbec nic. Jakej návrat? Kam návrat?

„Isabelko, jak by se ti líbilo přestěhovat se do Států? Chodila bys na střední, na univezitu, jak by bylo libo. A hlavně bys vypadla z tohoto prostředí. Klukům by to taky prospělo. Hele,  mluvil jsem s Carlislem a Esmé, i je to táhne pryč. Přece jen tu žijeme už 18 let.“

Vyrazil mi dech. Kolikrát jsem snila, že se podívám někam jinam. Vypadnout z té upjaté anglické školy, bydlet blíž města a mít čas na kamarády. Tady jsem jen ta divná holka z hradu.

Skočila jsem mu kolem krku a líbala ho na obě tváře. Přitáhla jsem si Bellu a i ona dostala spravedlivý díl.

„Beru to jako ano,“ usmál se Edward  na půl koutku.

Večer jsme se sešli v sále u kulatého stolu. Farrann všechno věděl, i naši, ale pro ostatní to byla novinka. Edward s Bellou nerozebírali, že se chtějí stěhovat hlavně kvůli mě a Farrann to taky neprásknul. Byla jsem ji za to neskonale vděčná. Dohadovali se celý večer, ale Carlisle s Edwardem si prosadili svou. Na konci roku se odstěhujeme. I na našich bylo vidět, že se těší. Jen Tristan odmítl.

„Nezlob se, tati, nezlobte se i vy ostatní, ale já bych chtěl zůstat tady. S Rhiou.“

„Čekal jsem to.“ Táta byl neobvykle klidný. „Jenom se prosím tě chovej tak, abych se za tebe nemusel stydět.“

„Táto!“

„Já vím.“

Najednou Alice dostala nepřítomný výraz. Vize.

„Co vidíš, lásko?“ zeptal se Jasper.

„Jen nás dva, Emma s Rose a Carlislea a Esmé. Budeme sami.“

V tu chvíli si vzal slovo Edward. „Já bych chtěl něco navrhnout, ale nevím, jestli mě neukamenujete.“

„Nezapomněl jsi, že seš upír? Tobě ukamenování nehrozí, brácho,“ uchechtl se Emmett.

Edward po něm loupl očima a pokračoval.

Probírali jsme to s Jacobem a domluvili se, že by bylo nejlepší, kdybychom já, Bella a Blackovi žili zvlášť.“

„A co my Clearwaterovi?“ naštvaně se zeptala Eli.

„Sklapni, dcero, vás počítám k Blackům,“ usadil ji táta.

„Edwarde, Jacobe, copak vám přeskočilo? Vždycky jsme přece žili pohromadě.“ děsil se Carlisle.

„Tati, vždyť to není pravda. Žili jsme sice pohromadě, ale vlastně zvlášť. Vzpomeň si. Poslední roky jsme už měli dva domy. Je nás prostě moc. Počítej. Nás Cullenových je osm. Blackovi, bez Tristana, jsou tři. Clearwaterovi čtyři. To máš patnáct lidí. Přece, když se rozdělíme, neznamená, že na sebe zanevřeme. Můžem se navštěvovat, existují maily, skype,“ bránil svůj nápad Edward.

„I tak nás bude devět,“ přidala se Bella.

„Hm, to jsem zvědavá, jestli se vy dva nepovraždíte, až se budete hádat o kompetence hlavy rodiny,“ přidala se Rosalie.

„Neboj, bloncko, takovou radost ti neuděláme,“ odpověděl táta a vysvětlil. „Jsme ve skutečnosti tři rodiny. Za prvé, Edward a Bella. Za druhé, já, Ness a Mibel. Za třetí, Seth, Eli, Charlie a Billy. A hlava rodiny? Nedej se vysmát. Všichni víme, že Edward udělá, co řekne Bella a u Clearwaterových nosí kalhoty taky Eli. Seth je otištěnej bambula.“

„Já znám ještě jednoho otištěnýho bambulu, jen si nemůžu vzpomenout na jméno,“ předstírala jsem zamyšlení. Tak tak jsem uhnula pohlavku od chechtajícího se táty.

Nakonec to dopadlo dobře. Naši se domluvili, že to tedy zkusí. Já a ty dvě skopový hlavy, co si říkají Charlie a Billy, dokončíme školní rok a pak se přestěhujeme do Ameriky.

Už se nemůžu dočkat.

Michaela Isabella Blacková - Mibel

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

29)  Empress (02.12.2011 23:45)

28)  Twilly (25.05.2011 11:58)

Ivuško, včera jsem se vrhla na TEBE, tohle a Střípky, ale ty přijdou pak... jen aby věděla, že ti tady bude řádit šílenec

27)  Faire (06.04.2011 16:40)

Zajímavá povídka.

26)  Ewik (16.02.2011 12:58)

Mibel je skvělá! A Edward a jeho vztah k vnučce.
Dokonalé.

25)  Bosorka (26.01.2011 09:43)

Díky za rekapitulaci rodinky (nějak se mi pletou s rodokmenem od Míši - přemýšlela jsem, že si je vytisknu a dám na ledničku,ale to bych asi definitivně byla odsunuta do Kosmonos).
Zrození Mibel mi nějak uniklo - i když nemám vlastně pročteného celého Tristana , ale jsem ráda, že je "Edíkova"...

24)  krista81 (18.01.2011 01:18)

Paráda, Blackovi jsou zpátky a série pokračuje
A stěhují se zpět do Ameriky - jsem zvědavá a moc se těším na další dílek

23)  Lia (14.01.2011 17:24)

úžasné myslela jsem si, že na tento příběh jen tak nezanevřeš a bude pokračování

21)  Yasmini (12.01.2011 21:47)

Krásné Sfingo.

Y.

19)  Janeba (12.01.2011 17:14)

Moc pěkné, ale jestli jsem to dobře pochopila, bude lepší jít na úplný začátek! Tak snad se brzy znovu shledáme! Děkuji!!

18)  MisaBells (12.01.2011 09:42)

Větší ta fotka už nešla, lováčku? Ale! (samozřejmě, že je ale, jinak by to přece nešlo) Když si odmyslím ten "zjev" tak jsem naprosto unesená rozhovorem s dědečkem Edwardem a vůbec celým dílkem. Na tuhle povídku jsem se těšila pěkně dlouho a konečně jsem se dočkala. Jak jsem ti už poreferovala včera - nemělo to chybu! Díky, díky, díky za vše. Za Mibel, za to, že u toho můžu být a hlavně za to, že si to mohu přečíst! Splnila jsi mi sen a já tě lovuju!

17)  sakraprace (12.01.2011 07:56)

Paráda, Sfin, stýskalo se mi po rodince. Už se strašně těším na pokráčko

15)  ctenarka (11.01.2011 23:05)

Krása, už aby byl další díl

14)  Michangela (11.01.2011 21:15)

10)  Stelletta (11.01.2011 20:47)

Juchů juchů juchů Juchů juchů juchů juchů juchů juchů juchů juchů juchů juchů juchů juchů. Blackovi jsou zpátky. Už jsem myslela, že se nedočkaám.
Mibel je moc sympatická. Těším se, jak to zase rozvineš.

1 2   »