Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/rose%20a%20emma.jpg

Rosalie.

Rosalie a její láska.

Kratičká hříčka. Tak snad odpustíte, že se jedná o prefemslash.

 

 

Zase jsem je přistihla, jak o mně mluví. O mně, ale beze mě. Nikdy nebudu dost daleko, abych nezaslechla útržky těch vět.

Posttraumatická stresová porucha…

Na většinu z toho přeci měla zapomenout…

Zase jsem ji vyděsil…

Vyděsil? Pche, Edwarde, tvůj sklon ke zveličování v kombinaci s tvým obřím egem mě jednou zničí.

Bylo to trapné a hloupé jako ostatně vždycky. Nudila jsem se. Jako vždycky. Provokovala jsem ho. Jako vždycky. Zvedl ruku, aby se pokusil o fyzický kontakt. Jako téměř vždycky. Tentokrát mi, myslím, chtěl odhrnout větrem rozcuchané vlasy. Ucukla jsem.

Jako vždycky.

Všichni jsou přesvědčení, že za to může ta… ta věc s Roycem a jeho přáteli. Jenže já si to přeci skoro nepamatuju… Jak by mě mohlo ovlivnit něco, z čeho mi v hlavě zůstaly jen tmavé stíny, útržky vět, záblesky bolesti a ozvěna výkřiků?

Všichni se tolik snaží… Edward samozřejmě úplně jiným způsobem než Esme a Carlisle. Nemusím číst myšlenky, abych viděla, jak na mě reaguje. Všechny ty kradmé i přímé pohledy, potlačené povzdechy a pokusy o bližší přátelství… Samozřejmě. Tohle si pamatuju. Nebyl by normální, kdyby na mě nereagoval. Určitě ne teď, když jsem ještě tisíckrát krásnější, než jsem bývala jako člověk.

Dej jí čas, Edwarde…

Je těžké mít ji na blízku a přitom tak vzdálenou… já… doufal jsem, že… ona a já…

Zacpala jsem si uši a vyrazila tryskem hlouběji do lesa. Běžela jsem, čas a vzdálenost nic neznamenaly, ne pro mě, ne v tomhle životě.

Ten výkřik mě zabolel až v hloubi duše. Instinktivně jsem se rozběhla směrem, odkud se ozval.

Ta scéna byla bizarní. Medvěd stál na zadních a přední tlapy zvedal vzhůru. Díky tomu byl třikrát větší než ten hlupák, co před ním na kolenou krvácel. Už teď byl mrtvý, přesto se snažil nacpat do té směšné zbraně další náboje. Medvěd se sklonil a ohnal se po něm tlapou. Nedbale, jako by se snažil zbavit obtížného hmyzu. Znovu výkřik. Teprve teď jsem si uvědomila, proč mě tak vyděsil.

Ten lovec byla… žena.

Stála jsem od nich po větru, takže mě medvěd nemohl ucítit. Já ale cítila její krev. Nohy mi vrostly do těžké lesní půdy. Všechno se ve mně lámalo touhou vyrazit a sebrat zvířeti tu sladkou slast. Porvat se o ni. Ale v uších mi ještě pořád rezonoval její křik. Chlupáč ustoupil; jen proto, aby mohl padnout na všechny čtyři. Jako by se rozhodl, že mu ten pitomý človíček přeci jen stojí za pozornost. Pach čerstvé krve dělá se zvířaty divy. Vím o tom své…

O minutu později byl mrtvý. Postrčila jsem jeho bezvládné tělo k okraji srázu a sledovala, jak klouže dolů a strhává sebou drobné kamení i větší kusy skály. Soustředila jsem se na dráhu, kterou se jeho tělo vydalo, i na odhad místa, kam nejspíš dopadne. Cokoliv, jen abych se nemusela dívat na krvácející postavu za sebou. Cokoliv, abych nedostala chuť se nadechnout.

Zasténala.

Málem jsem udělala totéž. Na okamžik jsem sevřela víčka. Jsem pitomá. Ona stejně zemře a já se budu věčnost užírat tím, že jsem okusila lidskou krev. Dovolila jsem si krátký nádech. Podlomila se mi kolena. Nechybělo mnoho a skutálela bych se za medvědem. Otočila jsem se a udělala ty čtyři kroky, které znamenaly pevnou půdu pod nohama. Pche, možná na jiné planetě.

Klekla jsem si k ní. Přistihla jsem se, že velká část mé mysli už přemýšlí o tom, odkud bych se měla napít. Otevřít si vlastní čistou ránu? Nebo se na ni prostě vrhnout a olízat všechno to, co už se dostalo ven a tak rychle to chladne? Bledá víčka se zachvěla. Zdálo se, že ji to stojí poslední zbytky sil, ale otevřela oči. Ležela s obličejem otočeným k nebi a celá obloha se v tu chvíli vešla do jejích očí. Nikdy jsem takovou barvu neviděla. Zářivý, dokonalý blankyt.

Pohnula rty.

„Prosím…“

Blankyt zmizel. Netuším, jak dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že prostě jen zavřela oči. A vzápětí dorazilo poznání, že už je možná nikdy neotevře. Uslyšela jsem další zanaříkání. Tentokrát ale vyšlo ze mě. Už jsem nepřemýšlela o vůni a chuti její krve, všechny mé myšlenky se teď soustředily k jedinému bodu. Ty oči musí žít. Potřebuju znovu vidět ty oči.

Do náruče jsem ji dokázala vzít opatrně. Můj běh ale určitě opatrný nebyl.

 

 

Ty tři dny jsem se od ní nehnula. Esme i Carlisle vypadali překvapeně, ale naštěstí se mě na nic neptali. Nedokázala bych jim vysvětlit nic z toho, co se se mnou děje. Jak bych mohla? Neměla jsem ani nejmenší tušení, co se se mnou děje.

Seděla jsem u jejího lůžka, držela ji za ruku a broukala jí ukolébavky, které se mi najednou vynořovaly z temnoty vzpomínek. Nezpívala mi je matka, vždycky jsem měla chůvu. Ale i tak ty jednoduché melodie znamenaly pocit bezpečí a úlevu, když jsem jako malá onemocněla nebo si rozbila koleno.

Carlisle se pokusil zjistit, co je zač. Ale našla jsem ji příliš daleko od našeho domova a pátrat dál by znamenalo riskovat, že nás ohrozí. Museli jsme počkat, až se nám představí sama.

Když se její srdce probojovávalo ke konci svého trápení, pokusili se mě Edward a Carlisle poslat pryč. Do bezpečí. Neovládla jsem jedovaté uchechtnutí. Bezpečí? Pro mě už nikdy a nikde nebude bezpečno. Ale z vlastní přeměny jsem si pamatovala, jak důležité pro mě byly ty útěšné hlasy, a doufala jsem, že dívku by moje blízkost mohla uklidnit.

Zvedla se s prudkým nádechem. Beze slova vykulila oči. Bodlo mě v hrudi. Modř byla pryč. Samozřejmě. Přesto… Když se obrátila mým směrem a podívala se na mě, pocit, který mě přiměl přinést ji sem a donutit Carlislea, aby ji přeměnil, byl bezpochyby zpátky. Usmála se a já její úsměv automaticky opětovala.

Zvedla ruku a zkusmo sevřela prsty v pěst. Než jsme ji stihli zastavit, udělala totéž s čelem postele. Prostě se jen natáhla a změnila dubové dřevo v hromádku třísek. Uchechtla se a znovu se podívala na mě.

„Tys ho dostala, že jo?“ Než jsem si stihla uvědomit, o čem mluví, zaslechla jsem překvapený smích i vedle sebe.

„Pamatuje si, co se stalo. Došlo jí, že jsi dostala toho medvěda.“ Edward vypadal užasle. Zažil moje probuzení. Tahle dívka vypadala tak klidně, že tomu prostě nemohl uvěřit. Teď se ale zamračila.

„Ještě nás nepředstavili. Ty budeš pan Všeználek, předpokládám.“

Emma nás rozesmála dřív, než jsme znali její jméno.

 

 

Cullenovi už nikdy nezažili klid, na který byli zvyklí. A nezažili ani nudu, kterou by nikdy nepřiznali. Jejich život už nikdy neměl být stejný.

Můj život už nikdy neměl být stejný.

Byla tu Emma. Její tmavé neposlušné vlasy, její lovecká vášeň a její nevymáchaná pusa. Emma a její oči. Už ne blankytné. Ale pořád tak… laskavé. Něžné. Upřímné. Její.

A moje…

 


Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

kajka

23)  kajka (21.03.2016 08:19)

Já to říkám pořád... od tebe bych s radostí četla i nákupní seznam, co teprve když napíšeš něco tak milého a vtipného.

emam

22)  emam (14.05.2015 22:14)

Snad kvůli tomu jménu jsem si to prostě msela přečíst A trošku jsem se lekla. To bych jinak ani nebyla já Varovala si už v perexu, ale prostě mi to nedalo, nu. Ale zajímavý nápad

kajka

21)  kajka (03.08.2014 10:43)

Bezvadný, Rosalii to přeju, je vidět, že si vybrala dobře a chytře.
Jsou pro sebe jako stvořený.
A Edward? Ono vůbec nevadí, když ho někdo sem tam setře. Však on si to občas zaslouží.
Díky za tenhle vtipný kousek!

Jalle

20)  Jalle (02.08.2013 20:46)

chudák Edward, musel mať z Rosalie depresiu

SestraTwilly

19)  SestraTwilly (20.05.2013 21:07)

Namiesto Emmetta Emma? No ty to miešaš ako
coctail. Čoho sa u teba ešte dočkám? Ale páčila sa
mi táto poviedka.

GinaB

18)  GinaB (24.08.2012 11:32)

Emma je úžasná, Rose taky, jenom "chudák" všeználek Edward ostrouhal... Krása jako vždy.

17)  jenka (14.08.2012 23:22)

Ať píšeš cokoliv, nikdy nezklameš. Vždycky je to vzácný drahokam.

Clea

16)  Clea (13.08.2012 19:25)

pan Všeználek
krásné Emma se mi moc zamlouvá

Pilly

15)  Pilly (13.08.2012 18:30)

miamam

14)  miamam (13.08.2012 15:09)

To bylo fakt zvláštní, vidět místo Emmetta Emmu! Ale skvěle podané

Silvaren

13)  Silvaren (12.08.2012 23:53)

MOC pěkné Ty dvě se k sobě krásně hodí a Emma Edwarda krásně setřela:D

12)   (12.08.2012 20:09)

hmmmm - tak hluboce jsem se nadechla,abych vstřebala ten blankyt Ambro,co ty dokážeš ztvárnit na tak malé ploše - já nepřestávám zírat a obdivovat , pár myšlenek jakoby jen nahozených a je tam tolik lidskosti ( dobré i pomíjivé )
děkuji

Marvi

11)  Marvi (11.08.2012 21:36)

Ambří opět parádní kousek!!!
Děkuji

Anna43474

10)  Anna43474 (11.08.2012 13:05)

9)  hela (11.08.2012 11:54)

Rosalie na holky, Edward všeználek
hmmm ale co Emmet

milica

8)  milica (11.08.2012 10:07)

I tak to mohlo být, krásné
Emma

Marcelle

7)  Marcelle (10.08.2012 21:31)

Astrid

6)  Astrid (10.08.2012 21:24)

Ach tá Rosalie.
Edwarde, tvůj sklon ke zveličování v kombinaci s tvým obřím egem mě jednou zničí. Ty to vieš tak dobre povedať.
Emma! zachránená a 100% upírka
Ale páčilo sa mi, ako sa Edward snaží zbližovať a komentovať to s Carlislem, to bolo dobré, také to obdobie, čo spolu mali s Rosalie živo si to predstavujem. presne oni sú rovnakí Rose s Edwardom
Ambro

Janebka

5)  Janebka (10.08.2012 20:32)

Merline, to je krása!!
Ambřičko, postavilas to geniálně a ano, ... náš život už nikdy nebude stejný.... !
Nebude, máš pravdu, ale stejně jako život Rosalie půjde dál a na nás je, s kým ten nový život budeme sdílet dál! ;)
Děkuji!!!

P.S. Všeználek ....

Kamci

4)  Kamci (10.08.2012 20:28)

:) :) :)

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek