Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/the-blond-elena-the-vampire-diaries-6747904-684-893.jpg

Kraťoučká jednorázovka na téma: Tanya a Edward.

Chtěla ho, vždy, možná jen jako hračku, ale chtěla. Odmítal ji a pak si vybral obyčejnou, bezcennou, lidskou holku.

Co Tanya udělá a jak to s ní dopadne?


Za každý komentář budu moc vděčná :)

Seděla jsem na okraji útesu a sledovala bouřící se mořské vlny, jak se nedbale otírají o špičatou skálu. V tu chvíli jsem si přála, abych já byla skála a ona moře. Abych se ji zabodla co nejhlouběji pod kůži a takřka vysála život z jejího těla.

Nebylo by to vůbec nic těžkého, kdyby neměla jeho, svého ochránce. Patřil a patří mně, ne jí. Je to proti přírodě. Není možné, aby mohl být člověk s upírem, takhle to být nemá, takhle to nefunguje. Porušují tím všemožná pravidla, která mají být uctívána. Jenže pro ně to nehraje roli, nikdy nehrálo. Spokojený živůtek, šťastná rodina, tsh.

Proto jsem se vrátila.

Nedovolím, aby ona zneuctila náš druh, nebo snad ho dokonce dokázala pohřbít hluboko pod zem díky své „lásce“ k němu.

Nežijeme snad proto, abychom jsme se lidem vyhýbali, popřípadě je dle zásluh hubili? Ano, proto jsme tady. Tím se náš druh může chlubit, od toho máme možnost putovat po světě i po smrti. A já prostě nedovolím, aby ona zničila to, co my budujeme. Je to pouhá nicka. Nicka, která má v moci Edwarda. Mého Edwarda.

Naposledy jsem se znechuceně podívala na moře, které vší silou naráželo do skály. Zafoukal jemný vánek a zacuchal mou blonďatou hřívu.

Byla jsem připravná.


Vstala jsem a rozběhla se do lesa a zastavila se až tehdy, kdy jsem stála před jejím domem. Usmála jsem se a svůj zrak upřela na okno, ze kterého vlála fialovo-zelená záclona. Mám skoro vyhráno, pomyslela jsem si.

Nebylo nic těžkého vyšplhat k jejímu oknu a vlézt dovnitř. To bylo to nejmenší a já to udělala tak nenápadně, že i její oddechování bylo daleko hlasitější. Otočila jsem se k posteli, abych mohla vidět do tváře té, která mi chce ukrást mou lásku. S tím bych se nikdy nedokázala smířit.

Ladným krokem jsem ustoupila od okna směrem k posteli, kde spala. Její ústa se po chvílích roztahovala do jemného úsměvu, z čehož jsem vydedukovala, že se jí zdá sen. O Edwardovi?! Věděla jsem, že ano.

Jejich láska byla tak silná, až mě bodala hluboko do mrtvého srdce. Každý úder toho jejího ve mně vyvolával neskutečnou chuť po její krvi. Po tekutině, která uhasí moji žízeň. Po tekutině, která vezme její život na onen svět. Nebybně jsem stála na místě a rozmýšlela se, co podniknu dál.

Rozhlédla jsem se po pokoji a do očí mě bodla fotografie. Ona a Edward se na ní objímali. Na další Edward vtiskl do jejích vlasů polibek. A na té poslední, se dokonce líbali. Můj vztek neznal konce. Byla jsem podrážděná. Pocity se nebezpečně mísily dohromady, až jsem konečně poznala, že nadešel můj okamžik. Přibližovala jsem se stále blíž a blíž k posteli, až jsem od ní stála sotva dva metry.

Skláněla jsem se k její krční tepně, kde samolibě bubnovala její krev, čímž mi mé pocity rozbouřila ještě více a já se cítila jako na kolotoči. Už jsem se dotýkala její kůže, když v tom jsem cítila silný náraz do zad. Nechápala jsem, co se děje, dokud jsem se nezvedla ze země a nepodívala se k posteli.

Edward.

Rozrušeně se díval do mých temných očí a cenil zuby. To jsem nečekala. Nedovolím, aby mě zastavil, chci dokončit to, co jsem začala!

„Zmiz, nebo dnešní noc nepřežiješ!“ vrčel.

„Zabiju ji a ty mi nezabráníš,“ vrčení jsem mu oplácela a upíří rychlostí se vrátila zpět k její tepně, která mě tak moc vábila.

Ještě větší silou mě odtrhl a odhodil na zrcadlo, které se sesypalo z rámu. Probudila se. Vyjeveně těkala očima po pokoji a její srdce se rozbušilo ještě více.

„Edwarde,“ vydala ze sebe a mně tím rozčílila ještě víc. Vystartovala jsem zpět, ale to byl špatný manévr. Edward mě pevně chytl pod krkem a vyzdvihl do výše. Kdybych mohla dýchat, na místě bych se udusila.

„Tanyo!“ zavrčel ještě hlasitěji.

„Ne-ne-dovolím, aby mi tě vza-vzala,“ kuňkala jsem pod jeho silným stiskem. Otevřel okno nejvíce, jak to šlo a hodil mé tělo přímo dolů k zemi.

„Vrátím se,“ zaslechla jsem a raději se rozutekla k lesu.

Doběhl mě, jak jinak.

„Co si sakra myslíš, že děláš?“ rozřikla jsem se.

„To bych se měl zeptat já. To nejsi ty, Tanyo. Nejsi ta, za kterou jsem tě považoval. Tohle jsem si o tobě nemyslel.“

„A ty jsi ty?“ rozkřikla jsem se ještě více.

Bodalo mě, když jsem viděla, jak moc miluje ji a o mou osobu nejeví vůbec žádný zájem. Bylo to potupné a bolestivé.

„Já se chovám, vzhledem ke svému druhu, normálně. Ale o co se tady snažíš ty? Chceš ji zabít? To ti nedovolím a to ty moc dobře víš.“ Svaly v jeho tváři byly napnuté k prasknutí. Věděla jsem, čeho může být schopný, ale mě neublíží. Tím jsem si jistá. Má mě přece... rád.

„Ona není pro tebe, není pro tebe stvořená. Je to člověk,“ vzlykala jsem.

„To já měla být na její místě. Já, upír!“ pokračovala jsem.

Edward mě vzteky odmrštil ke stromu, kde jsem se sesunula k zemi. Tak tohle jsem tedy nečekala. Rána byla tak silná, že kdybych byla člověk, nepřežila bych.

„Ne! Nechápeš to. Pořád chceš zabít mojí životní lásku?“ ptal se jako smyslu zbavený.

Copak si toho ještě nevšiml? Ano, toužím po tom ji chytit pod krkem, odhodit daleko od sebe a následně se jí zakousnout do kůže. Vysát jí krev, roztrhat na kusy. Polovinu těla hodit do moře a tu druhou pohřbít hluboko v zemi.

Ano, chci to, hrozně moc to chci. Jeho trápení by bylo vedlejší, já bych se zbavila těžkého břemene a jsem si jistá, že jeho společnost by patřila mě! I kdyby protestoval sebe víc, já jsem stvořená pro něj.

„Nic si nepřeju víc, než nám všem prokázat laskavost a zničit jí,“ procedila jsem skrz zuby.

Pak jsem jen ucítila palčivou bolest. V očích se mi zalesklo, ačkoliv jsem nemohla plakat. Je vážně schopný toho vzít mi život? Vážně by to udělal?

„Je mi to líto, Tanyo. Ale každý jiný upír by se zachoval stejně jako já. Jsem tu od toho, abych ji bránil, chránil a miloval. Nikdo nám nebude stát v cestě, dokonce ani ty ne,“ mluvil, ale i tak jsem ho skoro neslyšela.

Bolest se zvyšovala, až jsem nakonec necítila nic.

Pohltily mne plameny a pak... nekonečná tma, nicota.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

kajka

9)  kajka (04.05.2012 12:04)

Baruu, pro mě zatím nejlepší povídka z tvé hlavičky. Povedlo se ti moc dobře vykreslit její bezhlavou vášeň i nenávist, jako by zapomněla, že kdysi byla taky jen lidská bytost. Jen mi to k ní nesedí. Prostě ji mám ráda a taková podle mně není, ale je to tvoje fantazie a tvůj příběh. Naopak Edward se mi velice líbí, konečně je za pořádnýho chlapa a jenom tím v mých očích stoupl. Žádný řečičky (no, trošinku), ale akce. Fíha!

8)  kamčí (13.02.2011 13:30)

Carlie

7)  Carlie (13.02.2011 08:44)

Ha, nejvíc zločinů je z vášně... Dobře, že tady k němu nedošlo. Škoda jen, že Tanya nenašla trochu hrdosti, nemusel z ní být škvareček...
Hezkej horor!!!

krista81

6)  krista81 (12.02.2011 23:11)

dobře jí tak

5)   (12.02.2011 15:40)

Fíha, a je po ní Omlouvám se za ten výraz, ale je to pravda, ne? No... nijak zvlášť mi Tanya nevadí, ale když se chová jako... kráva, patří ji to.

4)  Bobo (12.02.2011 13:32)

Škoda, že to nestihla, tak umřela zbytečně, nikdy jsem nepochopila, co na tom nemehlu vidí, ale Edward se zachoval konečně jako chlap,žádný ufňukaný mamánek :D :D :D :D :D

3)  ada1987 (12.02.2011 12:51)

milica

2)  milica (12.02.2011 09:57)

Konečně se jí zbavil:D :D Hezky napsané

Bosorka

1)  Bosorka (12.02.2011 09:48)

Jo jo, násili plodí zase násilí....a kdo s čím zachází, s tím také schází! Dobře jí tak mrše! ;)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek