Sekce

Galerie

/gallery/story teller.jpg

Má první jednorázovka zde... vlastně první dílko zde uveřejněné. :D Jistě každý si vzpomene na konec lidského života Edwarda. A tak jsem se rozhodla lehce upravit „historii“ a připlést do děje malou Bellu. Malé děti mají rády pohádky, tak tady jedna je...

Nervozita je vyburcovaná do maxima. Prosím o jakékoliv upřímné názory. Ať už kladné, nebo záporné. Vaše Nida

Chicago 1918

„A ten bojovník byl jeden z těch nejlepších! Máchal mečem sem a tam! Pobil nad tisíc vojáků a sám neměl nikdy ani škrábanec.“

„To je kravina,“ skočila mu do řeči malá holčička.

„Ale kdepak! Probojovával se skrz ty nejlepší vrahy a vojska. Hlavu vždy hrdě vztyčenou! Mrskal mečem - všechen národ se ho bál!“

V temné místnosti plápolal malý plamínek svíčky. Sotva tříadvacetiletý kluk ležel na nemocniční posteli a u něj seděla malá dívenka. Jeho obličej byl ztrhaný, znavený nemocí. Kapky potu mu stékaly po čele a dívenka mu je otírala. Přerývavě se nadechl a víčka mu zase klesala.

„Ne, neusínej, Edwarde!“ vyhrkla honem a začala ho štípat.

Edward zavrtěl rychle hlavou a setkal se s čokoládově hnědým pohledem. „Neusínám, neboj, Bell.“ Pohladil ji po tváři a odkašlal. Bell, sotva pobral dech, si skousla spodní ret a nedočkavě se zeptala: „A co teda? Našel bojovník štěstí?“

„A kde jsme to skončili?“

„Bojoval s králem Ven-šuiem!“ Bella nedočkavě poskakovala a Edward se dal znovu do vyprávění.

„Ven-šui udělal výpad a poranil bojovníka. Rychle se skrčil a podtrhl mu nohy a pak-“

„Ne, ne, ne, co to děláš, Edwarde!“

„Vyprávím a ty mi skáčeš do řeči!“

„Ale poslední bojovník musí být nejlepší a musí přežít! Nemůže ho přeci prošpicovat nějaký moula! Já mu fandím, Edwarde,“ drmolila rychle a nesouhlasně se zašklebila.

„Nejsi nějaká drzá na to že je ti 5 let?“ zvedl jedno obočí a odvrátil zase hlavu, aby si odchrchlal.

„Ne!“

„Dobře, takže... hm.“ Promnul si bradu a stále lehce přidržoval malé děvčátko, aby nespadlo z malého nemocničního lůžka. „Dobře, tak se vrátíme, když byl poslední bojovník v Čarovných zahradách.“

„Tam, kde potkal princeznu?“

„Ona to nebyla tak úplně princezna Bell,“ osvětlil ji.

„Ale říkal jsi, že byla krásná, hodná a chytrá. To musí být princezna.“ Stála si tvrdohlavě na svém a založila paže na hrudi.

„Tak dobře, má princezničko.“ Bella se zase přitulila v jeho náruči a čekala. „Princezna sledovala posledního bojovníka, který stále s vážnou tváří chodil okolo kašny a přemýšlela, jestli k němu jít. Stále ji u srdce hřál medailon, který jí dal. Byl celý ze zlata, posázený diamanty a přesto lehoučký, jak pírko. Opřela se o balkon a sledovala svého vysněného.“

„Končíme! Isabello! Jdi spát!“ zavelela sestřička.

„Ne! Betty! Prosím! Jen dopoví pohádku! Prosím! Prosím!“ Udělala na sestru psí oči a ta chvíli sledovala Edwarda a pak malou holčičku.

„Deset minut, Masene, pak musí jít do své postýlky. Mladá dáma musí odpočívat a vy také.“ S těžkým srdcem odcházela na ošetřovnu za doktorem. Panu Masenovi moc času již nedávali. Byl zázrak, že stále dýchal, natož aby vyprávěl pohádky.

„No tak! Ede! Honem! Vyprávěj! Co se stalo pak?“

Edward se zasmál nedočkavosti své posluchačky a ta mu utřela čelo od potu. „Princezna si ani nevšimla, že na obloze už nezáří slunce a po posledním bojovníku nebylo taky ani vidu ani slechu. Až když ucítila lehký vánek, jak se dotýká jejích kaštanových vlasů, se vrátila do reality. Prudce se otočila a stála tváří v tvář bojovníkovi. Její srdce tlouklo jako indiánské bubny. Oči bojovníka byly stále černé jako noc a tvář kamenná – zcela bez emocí. Ale to ji nevyděsilo. Vrhla se mu do náruče a objala ho. Měla bys jít spát, Bell,“ zašeptal, když si všiml, že její oči se lehce zavírají.

„Ne! Ještě ne!“

„Ale víš, co říkala Betty? Deset minut uplynulo.“ Pohrával si mezi prsty s jejím pramenem vlasů a vdechoval jejich příjemnou vůni.

„Tak ať si dají pusinku,“ zaprosila Bell a očka jí zářila. Tvářičky zrudly a srdíčko hnalo vpřed.

„Ne.“

„Proč?“ vyděsila se.

„Protože to by pak skončil hned příběh. A moje příběhy jsou nekonečné, jak jistě víš.“

„Ale Edwarde! Prosím!“ zanaříkala a s prosíkem sepjala malé ručičky. Už – už chtěl pokračovat, když je někdo přerušil.

„Isabello! Co jsem říkala?“ Přiřítila se k nim sestra a propálila Edwarda pohledem. Ten s bolestným výdechem pustil z náruče maličkou holčičku, líbl ji na čelíčko a podal ji sestře.

„Dobrou, Belli, sladké sny.“

„Edwarde!“ křičela s pláčem, že si nedoposlechne příběh a pak z dáli uslyšela zasípání jejího milovaného vypravěče a sestry volající naléhavě doktora.

Druhý den bylo jeho lůžko prázdné. Celá nemocnice byla už rázem černobílá. Nezáleželo na tom, že ona by měla odpočívat. Smutkem se jí sevřela hruď a běžela rychle do své postýlky, kde v polštáři schovala své slzičky. Neví jak skončila pohádka. Neví, kde je její vypravěč... a jestli se někdy vrátí.

Mladá slečna se zamyšleně procházela městem. Přemýšlela, kam si sednout. Jestli na lavičku, nebo do kavárničky na rohu ulice. Z malé dívenky vyrostla krásná slečna. Hnědé kadeře se jí v loknách snášela do půli útlého pasu v elegantním hnědém oblečku. Plné rtíky a stejný čokoládový kukuč, jako kdysi dávno, když byla malou dívenkou.

Došla až do kavárny a zlehka se posadila. Malou kabelku si položila na klín a s povzdechem vypustila své myšlenky do vzduchu. Už dlouho ji nebylo dopřána samota. Sejmula z hlavy klobouček a položila na stůl. Servírku jemně odmítla a užívala si ticha.

Už tolik let... ale stále si ty příběhy pamatuje. A Poslední bojovník... princezna i zlý Ven-šui... ti ji stále doprovázeli v myšlenkách. Ale ona už bohužel z pohádek vyrostla. Je z ní slečna Swanová. Mladá, úspěšná novinářka-

„Smím si přisednout?“ zeptal se jí najednou líbezný hlas a ona se probrala ze svého polospánku.

„Jistě,“ zavrtěla honem hlavou a podívala se na nově příchozího.

Panebože. Přeběhlo ji hlavou. Nikdy se příliš o chlapce nezajímala, ale tenhle... Krásné bronzové vlasy. Ostře řezané rysy. Plné rty, křídově bledý a rovný nos antických soch. Božský a hříšný na pohled. Andělé by na jeho krásu mohli pět ódy, ale pak ji zaujaly ty oči. Ty bezedné, jako noc černé oči. „Poslední bojovník,“ zašeptala omámeně.

„Jsem Edward Anthony Cullen,“ představil se a jeho rty se zkroutily do jemného úsměvu.

„Isabella Marie Swan.“

„Rád tě poznávám, Bello, chceš si poslechnout konec příběhu?“

A v prvním odlesku luny a pouličních lamp se zablýskly jeho ostré tesáky.


Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

kajka

19)  kajka (16.03.2012 22:34)

Edward a holčička, bylo to dojemný. :'-(

ambra

18)  ambra (21.08.2010 23:13)

Hezký, i když ty holčičky vždy trochu zasladí v puse:D . Nicméně ten smutek ráno prázdné postele to rychle vyváží. Přiznám se, že mně ten konec až tak otevřený nepřipadá. Nenašel ji přeci proto, aby ji vycucnul, ale aby jí navždy vyprávěl své pohádky (obvyklý mužský postup:D ). Jen dvě drobnůstky - Edward NIKDY nechrchlá!!! (a to ani tehdy, když chrchlá ) a dámy si klobouček vždy odkládaly až doma. V kavárně rozhodně ne .

17)  NeSsIeCaRlIeCuLlEn (17.08.2010 17:42)

Niki z eu? Tak to jsem nečekala, je to pěkné, ne přehnané jako většina těch dlouhatánských prací z tvého šuplíku. Jen tak dál ;)

Mystery

16)  Mystery (17.08.2010 17:21)

Páni! Další holčina z eu zde! Vítej!!!
Jak už bylo řečeno... Je to úžasně křehký a jemný. A tak neskutečné krásný, že se mi z toho tají dech.
A ačkoli bych si ráda "řekla" o pokračování, neudělám to. Takhle je to přesně akorát. Každý má svou fantazii a může si konec domyslet.;)

15)  Patty (16.08.2010 21:43)

Mám od tebe raději jednorázovky protože kapitolovky hrozně překroutíš. četla jsem tvoji rebelku-zezačátku fajn ale ptoom moc překombinované. Zůstan raději u jednorázovek Niki;)

14)   (16.08.2010 21:18)


Tak teraz som trochu v šoku...
Ono... bol to TEN istý Edward, a či nie?
A a a a... a ja nemám slov... vedela som si to dokonale živo predstaviť. Síce sa mi to zdalo trochu krátke a tak...ale páčilo sa mi to. Ten otvorený koniec... hmmmm... domyslime si!
Pekné

Rosalie7

13)  Rosalie7 (15.08.2010 23:27)

To bylo opravdu nádherné Miluju otevřené konce a i když mě mrzí, že je to jednorázovka, musím říct, že pokračování by mohlo zkazit celé to kouzlo nekonečného příběhu, který může mít tolik různých pokračování, kolik my sami určíme... Prostě dokonalost, a jestli je to tvoje první dílo, tak hluboce smekám!

Nida

12)  Nida (15.08.2010 20:29)

Kdybych to ukončila, myslíte si, že by to bylo lepší? Víte, otevřené konce mají své pro a proti. Například si každý může domyslet, zda ji opravdu "poslední bojovník" přeměnil na upíra a ona se poté stala nesmrtelnou krvelačnou potvorou. Nebo se také mohli políbit, ale jak už tu správně Nebraska podotkla... to by pak MĚLO konec. Či se stalo něco jiného.
Každého fantasie ať si skotačí jak chce nad pokračováním, protože jsem věčný vypravěč, tudíž se konce v pokračování nedočkáte. Vaše Nida ;) ;) ;)

krista81

11)  krista81 (15.08.2010 16:48)

Bylo to moc pěkný, ale ten konec - tam určitě chybí nějaké ty věty, odstavce ...... chtělo by to víc ;)

Nebraska

10)  Nebraska (15.08.2010 14:26)

Ale no tak, vždyť je jasný, že to musí zůstat jako jednorázovka, hele:

„Tak ať si dají pusinku,“ zaprosila Bell a očka jí zářila. Tvářičky zrudly a srdíčko hnalo vpřed.

„Ne.“

„Proč?“ vyděsila se.

„Protože to by pak skončil hned příběh. A moje příběhy jsou nekonečné, jak jistě víš.“

;)
Nido, ještě jednou:

Ajjinka

9)  Ajjinka (15.08.2010 13:08)

Bylo to nádherný, vážně se mi to moc líbilo a jednorázovka, uéééé Velká škoda
Doufám, že nám ještě ukážeš :)

Hanetka

8)  Hanetka (15.08.2010 13:03)

Já bych tedy stála o pokračování... Nemůžeš napsat takový infarktový konec a pak říct: "Sorry, objednejte se na koronárku, dál to nebude!" Jak je to dál? Věděl, že je to Bella, nebo ji nepoznal? A co ty tesáky? Políbil ji nebo kousl? A vůbec... bylo to senzační a zaslouží si to rozvinout!

Noth

7)  Noth (15.08.2010 12:58)

Líbilo se mi to, opravdu.
Nakonec jsem ráda, že jsi příběh oblékla do kabátu jednorázovky, zdá se mi to zcela postačující.
Navzdory tomu, co všechno s sebou přináší povídka na pokračování (ať už nedočkavé čtenáře, či pravidelnou zásilku komentářů), mám pocit, že takto jsi nám nabídla něco, co by bylo jejím prostřednictvím k mání jen stěží.
Mám na mysli to křehké kouzlo lehkosti, které se skrývá právě v těch vydařených povídkách s bezmála tisícem slov.
Přesně takový jsem z toho měla pocit.
Méně obšírných popisů, náhradou za to však více prostoru pro představivost čtenáře.
Nic bych neměnila, ale...

Proč vždy po slovech chvály musí zákonitě následovat nějaké "ale"?
Třebaže jsem se Tě do této chvíle snažila utvrdit v správnosti Tvého rozhodnutí, musím se přiznat, že bych paradoxně nepohrdla něčím návazným.
Například navazující jednorázovkou, kupříkladu věčným posluchačem.
Nesnažím se Tě zlákat k jakémusi dovysvětlení jejich situace, naopak doufám, že bys vše podala podobným stylem, a už vůbec neprahnu po ohraničeném a nezvratném konci.
Jak tak píšu ten komentář, tak už mi pomalu začíná být trapné, že to vidím v tak živých barvách, ale nemohu si pomoci, protože již v tomto příběhu jsi použila hned několik na první pohled nenápadných vět, které by zcela jistě mohly být pojítky k pokračování.

Přes všechna "ale" a všechna ujištění musím na závěr pro jistotu vyzdvihnout fakt, že se mi to líbilo, opravdu.;)

Ree

6)  Ree (15.08.2010 12:26)

No moment. Jednorázovka? To jako vážně?
Neeeeeeeee! Já se už od včerejšího mejlu těším na pokračování a ono nic!
Ach jo! Ale jinak to bylo naprosto úžasné, vážně Těším se na tvou další tvorbu

Lioness

5)  Lioness (15.08.2010 10:51)

Heh. Konec? Neztratila jsi větu? Dvě? Možná raději tři?
Tahle jednorázovka je jemná, má své křehké kouzlo. Také bych chtěla znát konec pohádky. Tesáky... Dobrý nebo špatný konec? Já věřím v happy-end, ale ten mráz, který mi přejel po páteři při tom posledním slově...

4)  Aries (15.08.2010 09:53)

Paáni... Well Done !!!!

Karolka

3)  Karolka (15.08.2010 09:15)

Ty bláho! Ty bláho!!! Já jsem v šoku! Tys mi dala! (Už šest vykřičníků! Sedm). Úžasný, krásně napsaný, nejdřív dojemný a pak... TEN KONEC! To byl normální atentát.
Supr!

Anna43474

2)  Anna43474 (15.08.2010 09:12)

Úúúžasné Skvělé, skvělé a nadmíru skvělé. Tleskám

Nebraska

1)  Nebraska (15.08.2010 08:36)

Ano ano anooo!

(Vážně se mi to moc líbilo, už včera v mailu ;-) A podruhé je to ještě lepší )

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek