Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/tenká_hranice.jpg

Panenka Suzie...

12. kapitola

Ležela jsem pod jeho těžkým tělem zabořená v měkké matraci. Nebyla jsem schopná se pohnout, myslet, nic. I dýchání mi působilo potíže. Tělo jsem měla ochablé, absolutně uvolněné.

Edward měl obličej zabořený v mých vlasech. Rty se mi líně otřel o rameno.

Zachvěla jsem se.

„Je ti zima?“ zeptal se starostlivě. Tak přízemní pocity jako chlad a teplo jsem v tu chvíli vůbec nevnímala.
„Hmm,“ zamručela jsem.
„Je ti dobře?“ V hlase mu zazněla stopa veselí. Pootevřela jsem jedno oko, pak obě. Položila jsem mu dlaň na tvář.
„Je mi báječně,“ protáhla jsem rty do spokojeného úsměvu. Edward natočil hlavu a políbil mě do dlaně.
„To jsme dva.“ Vzepřel se na loktu a položil se vedle mě. Natáhl se k nohám postele, kam jsme skopali pokrývku. Otočila jsem na bok. Leželi jsme čelem k sobě. Edward uchopil mou ruku do své a hrál si s mými prsty.

„Máš hlad?“ staral se.
„Ještě ne,“ zavrtěla jsem hlavou. „Chci tady ještě chvíli ležet.“ Přisunula jsem se ještě blíž k němu.

Dívali jsme se jeden druhému do očí. Edward se najednou zamračil, pustil mou ruku, prsty mě uchopil za bradu a pootočil mi hlavu.

„Co je to?“
„Co?“ Nedocházelo mi, na co naráží.
„Ty máš modřinu?“ S nakrčeným obočím si zaujatě prohlížel mou tvář.
„Jo tohle.“ Bezděčně jsem se barevného monoklu dotkla. Myslela jsem, kdo ví, jak dobře jsem ho nezakryla. Ale postelové hrátky mou kamufláž zřejmě odhalily.
„Přesně tohle. Kdo ti to udělal?“ Jeho oči ještě před chvíli něžné doutnaly vztekem. „Řekni mi, kdo ti to udělal,“ procedil mezi rty.

Překvapeně jsem zamrkala, Edwarda jsem znala jen veselého, záhadného, možná i maličko vážného, ale nikdy ne rozčileného.

„Pracovní nehoda. Připletla jsem se, kam jsem neměla. Už byl potrestaný.“
„To se ti stalo v práci? Někdo tě napadl?!“ Stále zíral na mou tvář. Kdyby tak věděl, jak to vypadalo předtím.
„Ne. Říkala jsem, že to byla jen nehoda. Prali se, já je od sebe odtrhla a schytala jsem to taky,“ vysvětlovala jsem, ale úplně zbytečně, protože Edward mě zřejmě moc nevnímal.
„Měli by ho zavřít,“ zavrčel.
„Hej, už je zavřený, potrestaný, tím to končí.“ Podíval se na mě. V jeho pohledu jsem viděla jasný nesouhlas.
„Neměla bys…“
„Je to moje práce,“ skočila jsem mu do řeči. „Občas se takové věci stávají.“
„Ale…“ namítal.
Zavrtěla jsem hlavou. „Je to moje práce,“ zopakovala jsem. Pokud s tím máš problém, nedá se nic dělat, já se jí nevzdám.“

Začala jsem se zvedat. Edwardova ruka vystřelila, chytila mě za rameno a stáhla zpět vedle něj.

„Promiň, tak jsem to nemyslel. Já jen… nesnesu pomyšlení, že ti někdo ublížil,“ řekl a prsty mě jemně hladil po modřině. „Omlouvám se.“

Překonala jsem nepatrnou vzdálenost mezi námi a políbila ho. Nechtěla jsem se s ním hádat, zvlášť ne po tom, co jsme spolu právě prožili. Usoudila jsem, že moje rozhodnutí, že si nechám podivnosti, které se kolem mě dějí pro sebe, je jen správné.

„Nebudeme o tom už mluvit,“ zašeptala jsem.
„Jak si přeješ,“ políbil mě na klouby prstů a zastrčil za ucho pramínek vlasů. „Už je čas na večeři?“ Chtěla jsem odmítnout, bylo mi dobře, tak jak jsem byla, mohla bych tak zůstat navždy, ale žaludek mě zradil. Stačila jediná zmínka o jídle a rozezpíval se.

Zrudla jsem. Tohle je trapas.

„Hádám, že je to ano,“ chechtal se Edward. Natáhl se ke mně pro polibek, který měl být asi krátký a rychlý. Chytila jsem ho kolem krku a nabídla mu své rty. Nemusela jsem ho pobízet.

„Co jídlo?“ zeptal se mezi polibky.
„Počká,“ řekla jsem a překulila se na něj.

#####

Když jsme se pak konečně dostali k jídlu, bylo třeba ho ohřát.

Oblečená v Edwardově huňatém županu, který mi byl tak velký, že jsem ho tahala po zemi, jsem seděla u kuchyňského pultu a ládovala se těstovinami s krevetami a salátem s medovou zálivkou. Po milování mi vyhládlo.

Edward se opíral o linku naproti mně a s úsměvem mě pozoroval. I já se dívala. Bylo na co. Byl oblečený jen do džínsů, jejichž horní knoflík nebyl vůbec zapnutý. Byl to pohled pro bohy. Svaly, hladká kůže…

„Koukej se do svého talíře,“ poradila jsem mu. Pod jeho upřeným pohledem jsem se červenala a mé myšlenky k tomu jen přispěly.
„Sluší ti to, když se červenáš,“ řekl a já zrudla ještě víc. „Ale no tak,“ zachechtal se.

„Jestli toho nenecháš, tak už sem nikdy nepřijdu,“ vyhrožovala jsem.

Obešel ostrůvek, který nás dělil, postavil se těsně k mé stoličce a otočil mě čelem k sobě. Uchopil mou bradu mezi palcem a ukazovákem, abych k němu zvedla tvář.

„To by byla velká škoda,“ pronesl s pohledem upřeným do mých očí. Sklonil se a políbil mě. Krátce, ale sladce.
„Možná jo,“ vydechla jsem.
„Určitě,“ ujistil mě a políbil na čelo.

Palcem jemně přejel po modřině. Uhnula jsem a přehodila si přes tvář vlasy.

„Vůbec se mi to nelíbí,“ řekl s náznakem nevole.
„Mně taky, ale už jsem v té věci udělala vše, co bylo možné, takže…“
„O tom nebudeme mluvit,“ papouškoval má předchozí slova.
„Přesně tak,“ usmála jsem se na něj.

Nečekaně si mě přitáhl do náruče. Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a nechala se kolébat. Nosem přejížděl po mém temenu. To gesto mi přišlo intimnější než všechno, co jsme za dnešní večer prožili. Objala jsem ho pevně kolem pasu.

„Zůstaneš tu?“ zašeptal.
„Mohla bych,“ zamumlala jsem mu do kůže a políbila ho tam.
„Musíš.“

Odtáhla jsem se od něj. „Tak jo,“ souhlasila jsem.

„Je to moc dobrý,“ pochvalovala jsem mu jídlo.
„A to si počkej na dezert.“
„My budeme mít i dezert?“
„Samozřejmě,“ řekl skoro dotčeně. Otevřel dveře lednice, které byly skryté za jedním z černých panelů, jež tvořily kuchyňskou linku. Chvíli se tam přehraboval, vypadlo na něj rajče následováno paprikou a pak se na mě vítězoslavně otočil s dvěma miskami na štíhlých vysokých nožkách.

„Ty jsi opravdu poklad,“ řekla jsem uznale. Osobně jsem ještě nepotkala muže, který by vařit a k tomu tak dobře.
„Mám jisté kvality,“ přitakal a mrknul na mě.
„Půjdeš se mnou na svatbu?“ vyhrkla jsem bez přemýšlení.
„Na naši?“ zavtipkoval a podal mi jednu misku.
„Samozřejmě, že ne. Pamatuješ na Holly? Byla se mnou na dovolené. Za týden se vdává. Jdu jí za družičku.“ Zabořila jsem lžičku do bílé hmoty zalité něčím barevným. Nechtěla jsem dát najevo, jak moc o to stojím.
„Družičky bývají sexy,“ podotkl Edward. Ochutnala jsem a slastně přivřela oči. Panakota byla vynikající.
„Asi,“ zahučela jsem neurčitě. Nabrala jsem další sousto.

Edward mlčel. Znervózňovalo mě to. Nakonec jsem to nevydržela a zvedla k němu oči dosud zabodnuté do té dobroty.

Narazila jsem na jeho pobavený vyčkávající pohled.

„Tak půjdeš?“
„Co kdybys mě ještě chvíli přesvědčovala?“ zahýbal obočím. Musela jsem se držet, abych se nezačala smát.
„Dobrá, něco zkusím.“

Odložila jsem lžičku, i kdy se mi zcela upřímně moc nechtělo, protože jsem snědla sotva polovinu své porce. Postavila jsem se těsně k němu, ale tak, abychom se nedotýkali. Dělilo nás pouhých pár milimetrů. Zvedla jsem tvář a zadívala se mu do očí. Všimla jsem, jak ty jeho vášní potemněly, ale přistoupil na mou hru a ani se nehnul.

„Mohla bych to zkusit takhle.“ Líbla jsem ho na tvář. „Nebo takhle.“ Tentokrát byla mým cílem jeho čelist porostlá strništěm. Vyzývavě jsem se na něj podívala.
„Zkoušej to dál.“
„Co tohle?“ Jazykem jsem objela konturu jeho rtů, pak jeden po druhém políbila a nakonec spodní stiskla mezi zuby. Slyšela jsem, jak vydechl. Musela jsem se spokojeně pousmát. Zdálo se, že to zabírá. „Ještě?“

Edward něco zavrčel a vrhnul se na moje rty. Chytil mě dlaněmi pod zadečkem a vysadil tak, že jsem mu mohla nohy obmotat okolo pasu. Pak mě s ústy stále na mých posadil na desku ostrůvku a vzal si mě přímo tam.

„Takže se mnou půjdeš?“ zeptala jsem se bez dechu, když jsme se nějakým záhadným způsobem dostali do ložnice.
„Jasně, že ano, na to ses ani nemusela ptát,“ řekl se smíchem. Kdybych nebyla slabá jako moucha, asi bych ho praštila. Bohužel jsem měla sílu tak akorát na to, abych se k němu víc přitiskla a zamumlala: „V sobotu v jedenáct.“

#####

Nakonec jsem se domů dostala až v neděli večer. Nechápala jsem, kam zmizely ty dva dny volna, ani jak se Edwardovi podařilo přemluvit mě k tomu, abych u něj byla celý víkend, každopádně jsem byla víc než spokojená, uvolněná, plná energie a neskonale šťastná.

Ploužila jsem se po chodníku k domu. Odmítla jsem Edwardovu nabídku, že mě doprovodí. Kvůli množství zaparkovaných aut musel zastavit kousek od mého bydliště. Na tváři mi pohrával úsměv, který zapříčinilo naše dlouhé loučení. Nemohla jsem se dočkat, až ho zase uvidím. Byla jsem zamilovaná. Absolutně a neodvratně. Povzdychla jsem si a odhrnula si z očí vlasy.

Všimla jsem si, jak se dveře domu otevřely, a na schodech se objevil Jerry. Nesl pytel s odpadky a bílou krabici s lesklým povrchem a průhledným okýnkem na jedné straně. Den velkého úklidu, napadlo mě. Jelikož byl Jerry chlap, s čistotou to nijak nepřeháněl. Už jsem věděla, že jednou za dva týdny dělá velký úklid, který zahrnuje otření prachu, vyluxování, umytí nádobí, návštěvu prádelny a vynesení odpadků.

Zamávala jsem na něj. Když mě viděl, zjevně znervózněl. Kývl hlavou, zrychlil krok a hodil pytel do popelnice, krabici položil vedle, a aniž by na mě počkal, zmizel zase uvnitř.

Zamračila jsem se. Co to mělo znamenat? Nejspíš nemá náladu na přátelské řeči.

Při procházení kolem popelnic jsem zavadila pohledem o krabici, kterou tam Jerry odložil. Zarazila jsem se. Rozhlédla jsem se kolem, jestli mě někdo nevidí. Bezpečně jsem poznala, od čeho je. Byla to krabice z hračkářství, krabice od panenky. Mou domněnku potvrdil i nápis umístěný zboku. Panenka Suzie, nevhodné pro děti do tří let.

To přece… ne to není možné. Nechala jsem tam krabici stát a s myšlenkami u mého souseda šla domů.

Panenek je určitě víc než jen nějaká Suzie. Navíc mu v té krabic mohl někdo něco přinést, panenka v ní vůbec nemusela být. Jo, to bude určitě ono.

Přesto mi to nedalo. Zapnula jsem počítač a do vyhledavače zadala dvě slova panenka Suzie. Vyskočilo na mě několik odkazů. Otevřela jsem hned ten první.

Panenek je možná hodně, ale v mém okolí se jiné než Suzie nenacházely. Dlouhé tmavé vlasy, mrkací víčka s černými řasami. Poznala jsem ji bezpečně. Můj dárek se jmenoval panenka Suzie!

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Dennniii

6)  Dennniii (15.10.2013 18:13)

Nádherná kapitolka!!!
Že by její soused žárlil?! No nevím nějak se mi to nezdá, ikdyž kdoví!!! Moc se těším na pokračování!


A abych nezapomněla Edward je prostě ...

Jalle

5)  Jalle (09.10.2013 16:41)

emam

4)  emam (08.10.2013 20:31)

Že by soused žárlil na její vztah s Edwardem Nebo je to jen zvláštní souhra náhod, ale to spíš ne
Stejně to před svým přítelem dlouho neutají jestli se to bude tak rychle vyvíjez... No, jsem moc zvědavá, co bude dál:)

SestraTwilly

3)  SestraTwilly (08.10.2013 20:18)

Zuzka veľmi dobrá kapitolka. To,že Bella zatajila pred Edwardom svoje problémy...to nebolo múdre,to sa jej podľa mňa ešte vypomstí. A Edward sa nemal nechať tak ľahko odradiť,keď uvidel tú modrinu. No a Jerry ...
to je kto prosím ťa...to neveští nič dobré.
Zuzka super,teším sa na ďalšiu kapitolku,len keby pribúdali ešte rýchlejšie ...zvlášť teraz,keď ide do tuhého. ;)

2)  E.C.M. (08.10.2013 20:15)

Ale no tak, To nemyslíš vážně, že by se takhle snadno a rychle prozradil.:( :(

DopeStars

1)  DopeStars (08.10.2013 18:42)

Edward je dokonalý Ale čo ten Jerry? Akosi sa to stále viac zamotáva. Teším sa na ďalšiu časť

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse - Volturi