Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/tv%C3%A9%20jm%C3%A9no.jpg

Krásné narozeniny, Bello...

 

 

 

 

 

Vzdal se kvůli ní všech svých rituálů. Vracel se teď do města každý večer. Trpělivě čekal, dokud se nepostarala o matku a o Beara. Občas vyslechl její telefonát s otcem. Většinu z toho, co říkala, nechápal. Ale ani za nic by se nepřipravil o možnost slyšet její hlas. Dívat se na ni bylo nádherné. Cítit její vůni a teplo sálající z jejího těla – koncentrovaná dokonalost. Ale její hlas… Zuřil, že zná tolik zbytečných slov, a přitom nedokáže popsat, co s ním dělá zvuk Bellina hlasu.

Bear se ukázal jako zkušený vyděrač. Už dávno se nenechal uplatit kouskem šunky z domácích zásob. Na kus čerstvé zvěřiny se tvářil jako na špatný vtip. A tak došlo na drobné krádeže. Nejdřív jen pamlsky pro Beara a oblečení pro něj. Pak si všiml, že Bellina lednička je často téměř prázdná. Nevěděl, jak je možné, že to ví, ale něco mu říkalo, že to není ideální stav. Že to pro ni a pro Renée není dobré. Našel si několik domů v okolí, kde ledničky vždycky doslova praskala ve švech. Když během noci obešel tři nebo čtyři, majitelé nic nepoznali. A ta Bellina vypadala mnohem uspokojivěji…

Setkání s Renée se snažil vyhnout. Jenomže pak se Bella zdržela v práci a její matka zopakovala tu věc s nedovolenou vycházkou. Beze slova ji dostrkal zpátky domů. Bear mu v tom dost pomohl. Přesto se Renée na prahu zastavila a zašátrala jeho směrem.

„Ty se mnou nemluvíš, kluku?“ zeptala se smutně. Zatajil dech. Poznala ho? Jak? Byl si jistý, že lidé nemají tak dobrý čich jako Bear nebo dokonce jako on. Neodpověděl jí, jen potichu ustupoval k brance. Ještě chvíli čekala a pak s povzdechem zmizela v domě.

Od té doby mu to nedalo. Vracel se k Bellinu domu čím dál dřív. Změnil se v ducha, který zachraňuje, co se dá. Renéiny bosé nohy, které už už šláply do střepů ze sklenice, již rozbila ráno a zapomněla na ni. Oběd, který strčila do mikrovlnky v misce s pevně utaženým kovovým víčkem. Účet za elektřinu, když si hrála s vypínači a nechala hned od rána svítit všechna světla v domě. Všechny Belliny pečlivě opatrované květiny, když se rozhodla důkladně vyvětrat a zapomněla, že je venku mínus dvacet…

Snažil se být naprosto zticha, přesto nepochyboval, že o něm Renée ví. Dvakrát nebo třikrát strnul, když se někde v jeho blízkosti ozvalo její nejisté „Kluku? Jsi to ty?“, ale nevypadala vyděšeně, a tak prostě počkal, až se něčím zabaví a zapomene na něj.

Usínala několikrát během dne. A on se nudil. Někdy se vrátil do lesa na lov, častěji zašel k Bellině knihovně. S tou ale rychle ztrácel trpělivost. Neudělal žádný pokrok v pochopení toho, proč někdo sepisuje ty podivné věty. Stalo se to všechno? Má to nějaký další, jemu skrytý smysl?

A pak našel nový způsob, jak se zabavit. Potěšilo ho, když ke kbelíku, mopu a dalším věcem na úklid dokázal přiřadit jejich účel. Věděl, že riskuje, ale nemohl si pomoci. Brzy si všiml, že se Bella do své ložnice dostává mnohem dřív, než v době, kdy se v její domácnosti nijak nezapojoval. Na jejím stolku teď pravidelně vídal rozečtenou knihu. A hlavně – chodila dřív spát. A on tak mohl být dřív u ní…

Dala mu dva měsíce. Pak našel v kuchyni na stole složený kus papíru. Znal už Bellin dům do detailu. Žádné papíry se na stole nikdy nepovalovaly. Opatrně ho rozevřel.

Proč to děláš? Stálo tam úhledným, a jak se mu zdálo, trochu rozčileným písmem.

Děsíš mě! Pokračovala na druhém řádku.

Dnes mám narozeniny. Obloučky u „m“ a „n“ ztratily něco z původní ostrosti.

Připravím slavnostní večeři i pro tebe. Přijď v sedm.

Napadlo ho, že tomu vzkazu něco chybí. Možná její podpis? Vybavil se mu ještě jeden výraz. Oslovení. Neoslovila ho. Nevěděla jak. Ani on nevěděl. Neznal své jméno.

 

Prohlížela se v zrcadle a připadala si… hloupě. Spíš jako naprostý cvok. Nakrucuje se tu kvůli bláznovi, který se jí z naprosto nepochopitelného důvodu vetřel do domu. Do života.

Ten lístek byl jen výstřel naslepo. Pořád se zuby nehty držela verze, že za část těch záhad může Renée, která si prostě nepamatuje, že něco uklidila, a o zbytek že se nějak postaral Charlie. Problém byl v tom, že se ho nemohla zeptat. Hele tati, najal jsi někoho, aby přes den dohlídnul na Renée a trochu mi pomohl s úklidem? Protože kdyby za tím nebyl on, tahle otázka by pravděpodobně způsobila hotové pozdvižení. Narušila by tu křehkou rovnováhu, kterou se jí v troskách její rodiny podařilo ustavit. Táta by znovu začal řešit, jestli je schopná to všechno sama zvládnout. Rozkrájel by se, aby mohl mámě zaplatit pečovatelku. Tušila ale, že by ho to nejspíš stálo život. Ne hned, ale kolik toho člověk vydrží? Tomu chlapci přispíval pravidelně většinu z toho, co vydělal. Nemusel. Jenže cítil zodpovědnost. Bella se mimoděk přikrčila pod tíhou, o níž se s otcem dělila. Taky nemusela. Jenže byla jeho dcera. Cítila zodpovědnost.

Přešla k toaletnímu stolku a prohrabala odřenou krabičku s bezcennými drobnostmi. Našla zavírací špendlík. Šaty jí byly volné v pase. Od doby, co je měla na sobě naposledy, zhubla. Shrnula přebytečnou látku a sepnula ji do špendlíku tak, aby ho dokázala schovat pod páskem. Vrátila se před zrcadlo. Nakonec odhodlaně zatáhla za tmavě modrou sametku, kterou si svázala vlasy, a dala jim svobodu. To by šlo, určitě. Schová příliš bledá a příliš kostnatá ramena.

Zvonek cinknul minutu po sedmé.

Po špičkách proběhla obývákem. Máma seděla na gauči, hladila Beara a soustředěně poslouchala další z nesmyslných dialogů v jednom z těch nesmyslných seriálů o upírech.

U dveří ještě chvíli zaváhala. Napadlo ji, že právě teď nerozhoduje jen o tom, jak prožije dnešní večer. Pokud otevře a pustí ho dál, změní se úplně všechno.

Po ničem netoužila víc než po změně.

 

 

Neubránila se úsměvu. Vypadal pořád stejně. Rozcuchané neupravené vlasy, oči zatoulaného psa připraveného utéct při sebemenším náznaku nebezpečí. A k tomu všemu… smoking. Opravdový smoking s bílou košilí a širokým lesklým pásem. A obrovská kytka růží.

Stáli tam a zírali na sebe.

„Nevím, jak se jmenuju,“ řekl tiše. Nepřekvapilo ji to, což bylo přinejmenším zvláštní.

„Ale jak ti budu říkat?“ Znovu se usmála.

„Už přišel kluk?“ Mámin hlas zněl samozřejmě. Jako by kluk prostě patřil do tohoto domu. Jako by na jeho přítomnosti nebylo nic nečekaného.

„Nemůžu ti říkat kluku,“ zavrtěla hlavou. Znovu ho přejela pohledem od hlavy až k patě. „Edward,“ řekla v náhlém vnuknutí. Vypadal jako z jiných časů. Jako z jiného světa. To jméno se k němu dokonale hodilo.

„Edward,“ zopakoval po ní. Jako by to jméno ochutnával. Zvykal si na ně. „Edward je fajn,“ usmál se nakonec a přikývnul.

„Pojď dál, Edwarde,“ řekla obřadně a ustoupila, aby mohl vejít.

 

 

Byl dost rychlý, aby svým jídlem dokázal krmit Beara u svých nohou. Bella si ničeho nevšimla. Zářila. U stolu vládla překvapivě uvolněná atmosféra. Renée soustředěně jedla a příliš se nevměšovala do jejich zvláštní konverzace.

„Jsi ze Seattlu, Edwarde?“

„Teď už nejspíš… ano.“

„Studuješ?“

„To bych měl?“

„Já nevím. Máš na to věk. Chtěl bys?“

„Ty studuješ?“

„Teď ne, možná jednou…“

„Bella bude doktorka, kluku.“

„Mami!“

„Hm?“

„Pracuju jako sestra v nemocnici. Líbí se mi to. Pár let to tak určitě zůstane.“

„Když se to líbí tobě, mohlo by se to líbit i mně.“

„Ty nikde nepracuješ?“

„Starám se o Renée. A chtěl bych se starat o tebe.“

„To je pravda, Bello. Stará se o mě. Myslí si, že o něm nevím, ale slyším ho, jak tu pobíhá. Domluvili se na mě. S Bearem.“

„Musíme si o tom promluvit, Edwarde,“ přešla do šepotu. Odložil vidličku.

„Promluvit o čem?“

„Nemůžeš… nesmíš sem jen tak chodit. Neznám tě. Nic o tobě nevím. Není to správné, není to… bezpečné.“ Upřeně se mu dívala do očí. Všiml si, že i ona odložila příbor. Ruce nechala na stole. Byly bílé a křehké - přesně jako ona. Pomalu se k nim natáhl. Pomalu, protože ho napadlo, že by ji mohl vyděsit. Když se jí konečně dotkl, nevypadala vyděšeně.

„Nikdy bych ti neublížil. Ani Renée. Ani Bearovi.“

Její ruce ožily. Vklouzly mu do dlaní.

„Já vím, přesto…“

„Neodejdu. Nedokážu to,“ pokrčil rameny. Bear do něj pod stolem nespokojeně šťouchnul. Čekal na další sousto. Co nejšetrněji mu šťouchnutí oplatil. Teď tu bylo něco důležitějšího.

„Nechci, abys odešel,“ zavrtěla prudce hlavou. Fascinovaně sledoval, jak se jí tím pohybem rozvlnily vlasy. Znal je jen nehybné, rozhozené na polštáři kolem jejího obličeje. „Jen… musíme se nějak domluvit. Stanovit pravidla.“

„Můžu si sáhnout na tvoje vlasy?“

Překvapeně zamrkala.

„Edwarde, vnímáš mě?“

„Vnímám jen tebe, Bello.“

Zachytila jeho pohled. Držela ho, dokud to šlo. Pak poraženě vzdychla a zvedla jeho dlaň k pramenu vlasů na svém rameni.

Naklonil se přes stůl a dotkl se ho. Hrál si s ním. Pak si všiml změny v jejím obličeji. Zavřela oči. Její rty se nepatrně pootevřely. Posunul svou ruku výš, ale nepřestával sledovat Bellin výraz. Když se dotkl kůže na jejím krku, hlasitě vydechla.

Renée s cinknutím odložila vidličku. Strnul. Bella sebou trhla. Prudce otevřela oči a zamrkala, jako by se probrala z hlubokého spánku.

„Pojď, Beare.“ Renée se neohrabaně zvedla od stolu. „Dokoukáme ten film.“ Cítil, jako ho Bearův ocas švihl do nohy. Zůstali sami.

O vteřinu později ji měl konečně u sebe.

„Krásné narozeniny,“ stihl jí zašeptat do úst, když se na chvíli odtáhla, aby popadla dech. Myslel na to, že i tentokrát mu pomohlo spolehnout se na své instinkty. Přesto – nemohlo to být rozdílnější. Protože instinkty, které znal, mu našeptávaly, ať si prostě vezme tu horkou bouřící krev, která se mu tu tak snadno nabízí. Neposlouchal je. Ty nové, neznámé instinkty mu totiž říkaly, že je v pořádku vzít si jen její ústa. Její jazyk. Laskat její rty a její krk. A možná zkusit požádat o víc. Ani na okamžik mu ale nedovolily zapomenout, že na prvním místě je Bella a její bezpečí. Její život.

Opatrně posunul ruce z jejích zad k jejímu pasu. Přitiskl si ji blíž k sobě. Zasténala a jeho nové, lepší instinkty mu prozradily, že to je správná reakce. Znovu se odvážil dál. Sevřel ji v dlaních a palci pohladil spodní okraj její podprsenky. Strnula. A instinkty zase nezklamaly. Okamžitě se vrátil zpět k pasu. Tohle zatím stačí. Zatím nepotřebuje víc. Objal ji pevněji. Sykla a on poznal, že bolestí. Zaváhal. Nebyl si vědom, že by se dopustil další neopatrnosti.

„Podělanej špendlík,“ vydechla. Nechápal, o čem mluví. O vteřinu později to ucítil. Krev. Její krev. Čerstvá, horká a tak dostupná…

Zmizel bez rozloučení.

 

 

Táta zavolal ráno. Chvíli předtím, než odešla do práce.

„Všechno nejlepší, holčičko. Promiň, že volám až teď. Ale máme další tělo bez krve.“

„Vždyť není úplněk,“ odpověděla bez obvyklého zájmu.

„Není. Ale to není důležité. Důležité je, že tentokrát máme stopu. Konečně udělal chybu, Bells.“

 

 

 

 

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Jalle

23)  Jalle (01.07.2013 10:30)

Pilly

22)  Pilly (19.07.2012 17:06)

Akú chybu? Rýchlo dalšiu kapitolu

Silvaren

21)  Silvaren (17.07.2012 15:47)

Bellina důvěra v Edwarda je naprosto hloupá, naivní a nebezpečná a tak lidská. Jak lehce přešla to, že neznal své jméno... Totálně jsi mě dostala, jsem krásně rozněžnělá. Díky

Janebka

20)  Janebka (10.07.2012 15:55)

Ambřičko, chjo, chjo! A je to tady!!! Spousta otazníků, kteé se zatínají do kůže! Málo odpovědí! Zatraceně málo! Zato spousta náznaků, po kterých normálně panikařím! *worship
...Tomu chlapci přispíval pravidelně většinu z toho, co vydělal. Nemusel. Jenže cítil zodpovědnost...
Kluk. Smoking. Edward. Bella.
...„Ty se mnou nemluvíš, kluku?“ zeptala se smutně...

Jak jen to děláš??? ;)
Děkuji!!!

Niky

19)  Niky (10.07.2012 11:44)

„Už přišel kluk?" Renée je prostě úžasná
Starostlivý Edward mě naprosto dostává A potom ten celý jejich rozhovor, když přišel na oslavu, nádhera
Chlapec, kterému Charlie pravidelně přispívá?? Tak tohle je čím dál zajímavější.
Ten konec mě vyděsil, bojim bojim Jsem zvědavá, co bude příště. Díky

Ajjinka

18)  Ajjinka (09.07.2012 23:50)

Kluk! Zbožňuju, když mu tak Renée řekne, fakt On jí pomáhá, to je něco tak úžasnýho, když si vzpomenu, jaká byla předešlá náplň jeho života. Vůbec by to nemusel dělat, všechno je to jen kvůli ní Ňuf!
Řeknu ti, skoro jsem nahlas zavyla, když se od ní odtrhnul. Říkala jsem si, že by to bylo moc jednoduché, to bys jim ty nikdy neudělala - Takže se prostě něco muselo stát. Mrzí mě, že to nevydržel a znovu zabíjel. I když bych asi měla být ráda, že se udržel před Bellou. Přeci jen Renée a Bear by nikoho jiného neměli...
Dostala mě ta zmínka o klukovi, co mu Charlie platí... Takže to bylo něco velkého. Chudáci. Něco takovýho tě poznamená do konce života a Charlie je toho jasným důkazem.
No jsem zvědavá, co se stalo, vážně, připadám si trochu jako Kelišová Tak snad nás nenecháš dlouho čekat

Kamci

17)  Kamci (09.07.2012 19:56)

to je tak krásný, tak plný emocí a taky hrozně napínavý

16)  jenka (09.07.2012 19:29)

Díky tomu, že jsem byla týden bez netu, mohla jsem přečíst ROVNOU DVĚ kapitoly najednou! Jaká slast! Dostalo mě, že Bela s tím dopiem střílela naslepo, ohromilo mě Edwardovo znovunalézané lidství a naprosto mě odzbrojila poslední věta.

morningstar

15)  morningstar (09.07.2012 18:40)

omg chybu? omg
úúúúúúúú, já moc moc prosím o další kapču

Marcelle

14)  Marcelle (09.07.2012 12:21)

Myslím, že nejen kluk udělal chybu, zatím se tu objevilo tolik náznaků chyb, že jsem z toho trochu zmatená, ale určitě se všechno časem dozvíme. Ambroušku jsi skvělá, ale to už určitě víš.

Marvi

13)  Marvi (09.07.2012 11:47)

Hodně se mi líbí Renée a její pojmenování kluku. Prozatím v tomto příběhu pořád tápu, nevím na čem jsem, ale těším se na to co na mě vybalíš a já budu valit zase oči. Takže musím napsat, že je to úžasné!!! A moc se těším na pokračování, zajímalo by mě kde udělal chybu... A třeba tím vrahem není on, třeba to na něj bude chtít někdo hodit, no asi to je jen moje zbožné přání, ale jak píšu, jsem zvědavá čím mě překvapíš!

dorianna

12)  dorianna (09.07.2012 10:40)

milica

11)  milica (09.07.2012 09:47)

Bože je to tak nádherné. Edward tak nejistý a přesto tak strašně roztomilý. Je to nádherné jak se zbližují, jen teď mám strach co udělal za chybu? Že už mají stopu.
René je úžasné to její "Ty se mnou nemluvíš, kluku?" bylo úžasné. Vehnalo mi to slzy do očí to jeho starání se o ně dvě.
Co uděla Charlie že musí někomu platit??
Nádherné, děkuji

Clea

10)  Clea (09.07.2012 09:13)

taky si tu s dovolením povzdychnu nad špendlíkem... ach ten špendlík :p
jinak by mě zajímala víc ta zmínka o přispívání klukovi... tomu druhýmu... že by Charlie zavinil nehodu, kde byl nějakej kluk a Renné? nebo to s Renné nijak nesouvisí?
a pořád mi vrtá hlavou ta kniha od Carlislea
a jakoupak chybu asi neznámý udělal... a byl to skutečně Edward?
příliš mnoho otázek a málo odpovědí
a ještě jedna věc, ale to možná bude jenom záležitost mojí sklerózy - co jeho červený oči?? už se to řešilo? budu muset zabrouzdat o kapitolu zpět
krásnej díl, jeho starost o Renné byla krásná

9)   (09.07.2012 08:04)

jsem opět v koncích ,cítím každý jeho nový instinkt,jak je objevuje - tolik nových neznámých věcí,pocitů,slov,významů - ach nádherně to píšeš,je jako nepopsaná kniha a Bella na tom není o nic líp,stránku po stránce je sbližuješ a oni čtou velmi ochotně

Bosorka

8)  Bosorka (09.07.2012 06:43)

Ten špendlík
Chybu? Jakou chybu jsi udělal, kluku?
Ach můj bože, jak tohle všechno skončí?

Lenka326

7)  Lenka326 (08.07.2012 23:57)

To je tak tajemné. Edwardovo chování, péče o Renée a domácnost, nevím, jestli bych tak klidně přijala cizího chlapa v domě. Navíc když o sobě tvrdí, že nezná své jméno a chová se tak divně. Ale Bella asi opravdu moc toužila po změně v tom svém neveselém životě.
Špendlík, hned jak si ho zapínala mě napadlo, že to není dobré řešení. A co teď? Je to Edward nebo je to všechno jen obrovská shoda náhod? Najdou toho vraha? Už se těším na další pokračování.

eMuska

6)  eMuska (08.07.2012 23:49)

dúfala som, TAK VEĽMI som dúfala, že tou vetou neskončíš...

Zbožňujem tvoju naliehavosť. Akoby si stála za vypnutým mikrofónom, stavala sa na špičky a mávala rukami. "Haló, tu je láska!"

5)  Rossi (08.07.2012 23:21)

Tohle je regulérní mučení čtenářů, každej den se tak pětkrát nebo šestkrát koukám, jestli tu od tebe něco nepřibylo, jsi vážně dobrá, těším se na další kapitolku
Edward je tu tak dokonale bezbranej, žeru ho

GinaB

4)  GinaB (08.07.2012 23:01)

To bylo tak krásné! Oslava narozenin, podplacený Bear, Edward už je Edward, jak se stará o Renéé. Jenom na konci mi zatrnulo. Udělal chybu... Snad to dobře dopadne.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek