Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/tv%C3%A9%20jm%C3%A9no.jpg

Na konec světa a zase zpátky

 

 

 

...Ale je tu tvoje část, o které jsem nevěděla.
Nic z toho, co jsi řekl, nikdy nikdy nebyla pravda...

 

 

Vyběhla do studené noci. Opravdu zmizel bez rozloučení? Cítila úlevu, vždyť ji od prvního okamžiku děsil, ale zároveň se neubránila smutku. Byl tísnivější než obvykle. Z té podivné rozkolísanosti ji vytrhlo až zakňučení. Ohlédla se. Bear stál na prahu a jasně dával najevo, že by měla jít dovnitř a nedělat tyhle hlouposti.

„Ty na mě nemluv,“ zahrozila mu. „Máš hlídat Renée, ne mě.“ Sklonil hlavu a schlíple zacouval do domu. Usmála se. Koupit cvičeného slepeckého psa ji zruinovalo na deset let dopředu. Po měsíci pochopila, že matce bude stejně k ničemu – mohl jí nahradit oči, ne rozum. Ale to už se ho nedokázala vzdát. Potřebovala, aby ji doma někdo doopravdy čekal. Aby ji někdo doopravdy potřeboval. Kdyby se tu dnes neobjevil ten divný člověk, mohla přijít o oba. O Renée i o Beara. Stáhl se jí žaludek. Přesto to někde vzadu v její hlavě zůstávalo. Myšlenka, kterou se snažila zadusit tak usilovně, až ji téměř zabila. Téměř. Jaké by to bylo, kdyby byla znovu sama. Volná. Nepřipoutaná k zadluženému domu a navždy nemohoucí matce.

Ulicí se prohnal ostrý poryv ledového větru. Přitáhla si svetr ke krku a několika rychlými kroky se vrátila do útulného tepla svého vězení.

Vykoupala a uložila Renée a nakrmila Beara. Vlezla si do postele. Několik minut hypnotizovala telefon. Nakonec to vzdala a zmáčkla naposledy volané číslo.

„Ahoj broučku.“ Charlie zněl unaveněji než obvykle. Ignorovala to. Taky byla neustále unavená. Únava byla jen jedno z tichých tíživých pout, která je spojovala.

„Jak se má?“

„Má se fajn, tati. Vážně. Dnes si sama ohřála oběd. Prošla se s Bearem. Hezky jsme si popovídaly.“ Ani ji nenapadlo zmínit, že si Renée na onu procházku vyrazila jen v noční košili a v pantoflích.

„Chybí mi.“ Jeho hlas byl najednou úplně prázdný. Věděla, proč to tak je. Musel se strašně ovládat, aby neřekl všechno, co by chtěl doopravdy říct. Zoufale mi chybí. Nenávidím se každou bdělou vteřinu za to, co jsem jí provedl. Neznám způsob, jak se vyrovnat s tím, že ji nemůžu vídat. Že jí nemůžu nijak pomoci.

„Jak to jde v práci? Zase číháte?“ Byl nejvyšší čas změnit téma. Odkašlal si, aby získal trochu času. Ještě se neuměl vzpamatovat dost rychle. Byla si jistá, že se v tom nezlepší nikdy.

„Kdo má nohy, je venku. Jsem příliš starý na to, abych si myslel, že ho tentokrát zastavíme, ale pořád doufám v nějakou náhodu. Krapet policajtskýho štěstí. Říkám to nerad, ale za každou vyřešenou vraždou je malá pitomá náhoda. Pachatel udělá chybu. Někdo si všimne něčeho, čeho si předtím sto lidí nevšimlo. Přijde bouřka a v jediném kousku bláta zůstane otisk vrahovy tenisky. Takže ostatní jsou dnes v noci venku, ale Charlie Swan, šéf oddělení vražd, sedí u sebe v kanceláři, do zblbnutí prochází složky všech obětí úplňkového vraha a čeká na pitomý zázrak.“ Uslyšela zašustění papíru, jak od sebe jednu ze zmíněných složek na chvíli odsunul. I bez toho by věděla, že je to přesně tak, jak říká. Už téměř dva roky pořádně nespal.

„Neber si to tak, tati. Třeba ho tentokrát vyděsíte a neodváží se vystrčit nos.“

„Je úplněk, Bello. Nedělám si iluze. Trvá to už osmnáct měsíců. Tenhle neslaví Vánoce ani nejezdí na dovolenou. Nejpozději ráno najdou další tělo s prázdnými žilami a tepnami.“

Otřásla se. Tyhle řeči jí nedělaly dobře, ale plnily svůj účel. Ona i Charlie měli společné téma. Pro ně bezpečné téma.

„Budu držet pěsti, aby se to tentokrát nestalo,“ řekla odhodlaně. Konečně se zasmál.

„Ty se hlavně pořádně zamykej a nepoflakuj se po setmění venku sama.“ Skousla si ret. Kdyby táta věděl, že dnes pozvala do domu úplně cizího člověka, nepochválil by ji.

„Rozkaz, pane,“ odpověděla s hranou vážností. Znovu se zasmál. Zahřálo ji u srdce. Tohle byl rekord. Dvakrát za večer.

„Dej jí za mě pusu, ano?“ dodal měkce. S něhou, která jí vehnala do očí slzy.

„Rozkaz, pane,“ zopakovala a soustředila se na to, aby se jí netřásl hlas.

„Dobrou, holčičko. Mrzí mě to…“

„Dobrou tati. Nemůžeš za to. To přeci víš…“

 

Na knížku už nedošlo. Bylo příliš pozdě, za pár hodin vstávala na další prodlouženou směnu. Obvykle její poslední myšlenka před usnutím patřila starosti, jak máma zvládne další den o samotě. Tentokrát usínala úplně ztracená v očích toho cizího kluka, na kterém ale ve skutečnosti nic klukovského nebylo.

Litovala, že nezná aspoň jeho jméno.

 

 

Běžel na sever. Zastavoval se, jen aby lovil. Nikdy tolik nelovil. Nikdy neběžel tak daleko. Když už si byl jistý, že musí být na samém konci světa, zastavil se naposledy. Zpod opasku špinavých džínů vytáhl její tričko a znovu si ho přitiskl k obličeji. Několik nádechů a cítil se živější než kdy předtím. Pochopil, že od ní nikdy nebude dost daleko. Že ona už před ním nikdy nebude v bezpečí. Nebylo nutné dlouze o tom přemýšlet. Prostě se otočil a běžel zpět. Teď už ho nezdržovalo nic. Žádný lov. Poprvé v životě měl nějaký cíl.

Být u ní. Co nejdřív.

 

I tentokrát dal přednost noci. Stál ve stínu stromů na opačném konci ulice a čekal, až v domě zhasne poslední světlo. Stalo se to až dlouho po půlnoci. Přišel blíž, tak, aby slyšel všechny v domě. Když se po nějaké době tlukot všech srdcí nepatrně zpomalil, otevřel zadní dveře. Bear byl okamžitě vzhůru. Počítal s tím. Zůstal na prahu. Vyčkával. Pes tiše vrčel, ale zdálo se, že ho poznal. Dřepl si a dlouze se mu zadíval do nedůvěřivých očí. Pomalu před sebe natáhl ruku s Belliným tričkem. Bear se přišoural blíž a zabořil do něj čumák. Ocas se mu radostně rozkmital dřív, než znovu zvedl hlavu.

„Ty jsi opravdu hlídač k pohledání,“ zašeptal stejným káravým tónem, který tehdy slyšel u Belly. Bear provinile ňafnul. „Možná bys uvítal malou pomoc?“ zkusil to. Světlá hlava se naklonila ke straně, jako by Bear skutečně zvažoval jeho nabídku. Trvalo to ale příliš dlouho. Neměl tolik trpělivosti. Rozhlédl se a opatrně zamířil k ledničce. Pach lidského jídla ho nechal lhostejným. Mršiny v lese páchly hůř. Bearův ocas kmital tak rychle, že se změnil ve světlou šmouhu. Sáhl pro jeden z balíčků a z malé hromádky odloupl dva plátky šunky. Jedno hlasité polknutí, jedno spokojené olíznutí a zdálo se, že dohoda je uzavřena. Lehce ho pohladil po hřbetě.

„Pokusím se ji nezabít, slibuju.“

 

Než se v jejím pokoji poprvé nadechl, zavřel za sebou dveře a zůstal stát. Chtěl si to vychutnat. Pohled na ni mu ale vymazal z hlavy jakoukoliv souvislou myšlenku. Byla krásnější, než si ji pamatoval. Spánek dal její tváři klid, který tehdy její rysy zoufale postrádaly. Fascinovaně sledoval její pravidelně se zvedající a klesající hruď. Myslel si, že o srdci – o tom živém, tepajícím – ví všechno. Tolikrát ve svých neúprosných rukách cítil, jak se pod vlivem strachu zblázní a nedovolí svému majiteli pořádně se nadechnout. Tolikrát sledoval, jak po tom děsivém předsmrtném úprku zpomaluje a vzdává svůj závod o život. Když utichlo, ten svíravý pocit v jeho hrudi dosahoval takové intenzity, že poslední doušky krve téměř nemohl polknout. Naštěstí se mohl spolehnout na své pudy. Ani kapka nepřišla nazmar. Nikdy. Každé srdce nakonec vydalo vše, co mohlo.

Teď zíral uchváceně na místo, kde konalo svou práci Bellino srdce, a byl si jistý, že by bez sebemenšího zaváhání a bez náznaku pochyb zničil stovky, tisíce jiných srdcí, jen aby to její ochránil. Udržel živé a bijící.

S povzdechem se pohnula. Otočila se na bok. Příliš prudce. Vlasy jí spadly do obličeje. Zaváhal, ale pokušení bylo příliš silné. Došel až k ní a dotkl se nejsilnějšího pramene. Nikdy ho nenapadlo, že by i vlasy mohly hřát. Ty Belliny doslova pálily. Málem ucukl. Než si uvědomil, že ten žár není nebezpečný. Že mu sice proniká až do morku ledových kostí, ale je to příjemné. Víc než příjemné. Stál tam bez jediného pohybu dlouhé minuty a nechal ten pocit, aby ho celého prostoupil. Zahřál. Nakonec si byl jistý, že získal dost jejího tepla a že se jí může chvíli bez obav dotýkat. Opatrně jí shrnul vlasy z tváře. Nechtěně při tom odhalil i její krk. Dlouhý, bílý, s jasně vystupujícím tepajícím místem. Znovu neodolal. Sklonil se k ní a zhluboka se nadechl.

I kdyby mohl znovu a najednou vypít všechnu krev těch, které až dosud zabil, nemohl by se ten pocit rovnat tomuhle jedinému nádechu. Stále ještě netušil, co se to děje. Proč se to děje. Proč cítí všechen ten zmatek a proč ho znovu bolí na hrudi. Proč je ta bolest tentokrát nejen snesitelná, ale nepopsatelně krásná.

Za dveřmi se ozvalo tiché zakňučení. Prudce se otočil tím směrem. Na poslední chvíli ovládl zavrčení. Je to jen ten pes. Možná si vzpomněl, že by měl svou paní přeci jen trochu chránit. Jeho tvář se samovolně pohnula. S úžasem si uvědomil, že tentokrát to udělal bez přemýšlení. Jen tak.

Usmál se.

Vrátil se ke dveřím, pootevřel je a pohladil Beara po hlavě. Stačilo to, aby ho uklidnil. Pak znovu zavřel. Ještě se nenabažil. Ani zdaleka ne. Vydal se podél stěn na obhlídku pokoje. Netušil, odkud se vzalo zase tohle, ale už mu nestačilo, že Bella prostě je. Napadlo ho, že by bylo hezké něco o ní vědět. Prohlédl si její mizerně vybavený toaletní stolek, hrábl do zásuvky s prádlem a zamračil se na změť provázků a krajek, které se mu namotaly na prsty. Počítač znal, i když nevěděl, k čemu je a jak se pouští. Psací stůl tedy jen obešel. Zastavil se u knihovny. Police v ní se doslova prohýbaly. Bral do rukou jednotlivé svazky a četl. Většinou nechápal, co. Netušil, co znamenají ta jména a jejich příběhy. Mátlo ho to. Ucítil to, když se snažil nacpat na původní místo další knihu. Zarazil se a soustředěně se nadechl. Neomylně vytáhl tlustý svazek. Trvalo dlouho, než se uklidnil natolik, aby byl schopný ho otevřít. Nedokázal se soustředit na název a jméno autora. Vnímal jen ten pach. A pak taky úhledné písmo na třetí straně dole.

Majetek doktora C. Cullena.

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

kajka

26)  kajka (03.04.2018 16:28)

Jsem tím příběhem úplně okouzlená.
Rozhovor Belly s Charliem byl dojemný. Bella je obdivuhodná, takhle manévrovat, aby se nedotkla citlivých míst.
Noční scéna v ložnici je nádherná, četla jsem ty řádky se zatajeným dechem.
Je to krásný!

Pilly

25)  Pilly (19.07.2012 16:48)

Nádherné

Silvaren

24)  Silvaren (17.07.2012 15:27)

Ambří, ta scéna, jak tam stál nad její postelí, je prostě dokonalá. Stejně tak ten telefonát a spřátelení se s Bearem. Mmch. s Bearem? :D
Je to nádhera, klaním se.

Janebka

23)  Janebka (10.07.2012 15:11)

Ambřičko, tak to opravdu nevypadá na procházku růžovou zahradou! ;) Ale je to nádherné!! Jak jen je možné, že ikdyž vím, jak to bude zase bolet, stejně nedokážu těm tvým písmenkům odolat! Telefonický rozhovor Belly s unaveným šerifem a tátou, který je plný bolestné viny, mě dostal, stejně jako vyvolal spoustu otázek! Majetek doktora C. Cullena??? Jediná větička a máš mě na lopatě!! Zase jdu jako jehně na porážku!! Bear se nechal koupit??? Zřejmě má prvního přítele!!
Krásné, podmanivé, Tvé!!!!
Děkuji!!!

Niky

22)  Niky (09.07.2012 20:39)

No... Páni. Ambři, moc hezky nám to servíruješ, je to úžasné
Z toho telefonátu mi bylo hrozně smutno. Co se mezi Charliem a Renée stalo? Proč je tak zničený? Jsem zvědavá, co se dozvíme...
Hlídač Bear je roztomilý, ten mě vždycky rozesměje
A nakonec Edward pozorující Bellu
Moc se mi to líbí!

Marcelle

21)  Marcelle (09.07.2012 11:33)

Jsem naprosto okouzlená tímhle příběhem

Lenka326

20)  Lenka326 (08.07.2012 23:44)

Rozhovor s Charliem trhal srdce. Co se stalo? Proč se obviňuje? On se vrátil! A neublížil jí. I s Bearem to zfoukl. A jsem moc zvědavá na to, jak se do Belliny knihovny dostala Carlisleova kniha.
Dneska jen krátce, doháním resty a než padnu, chci si přečíst i další dílek. Moc se mi to líbí, zase ta tvoje truchlivá nálada....

eMuska

19)  eMuska (07.07.2012 14:06)

som taká rozboľavelá z toho, och jejo! ale desne sa mi to páči...

Ajjinka

18)  Ajjinka (06.07.2012 22:31)

On se vrátil! No jo, je to jasný!
I když... mraky věcí není vůbec jasnejch Když si to shrneme... Takže Charlie pořádá hony na úplňkového vraha? Kdyby tak věděl. Kdyby tak Bella věděla!
Je to zvláštní, že mě tak krátkej rozhovor Belly s Charliem dokázal dojmout, vážně v tom bylo něco, co mě dostalo. A jsem zvědavá, jak přesně Charlie myslel to s Renée, má s tím něco společného? A když jo, tak co?
Miluju tohohle naprosto nejistého Edwarda, který testuje sám sebe. Je příjemný mít zase něco "původního"
A ten konec? ambro, ty škřítě! To mělo být co? No? He?! Pfff, tohle potřebuje pokračování a to brzy!
Ještě si musím ňufnout pro Beara Ňuf!

milica

17)  milica (06.07.2012 20:45)

Nádhera, zatím to na mě působí tak poklidně, jak znám tvoje povídky tak vím, že to jen zdání. Přesto se mi líbí to jak on nic neví, nezná a přichází postupně na vše.
Díky je to nádherná povídka

Lenka

16)  Lenka (06.07.2012 19:09)

Moc krásné.

GinaB

15)  GinaB (06.07.2012 01:08)

Nepátrám, nevymýšlím, jen si prostě užívám tenhle nádherný příběh, každé tvé slovo, každou tvoji větu. Všechny ty Edwardovy pocity i Bellinu osamělost. I tu naději, která tu někde je.

14)   (04.07.2012 13:12)

užívám si každou řádku a je mi hezky krásně nám tu kouzlíš s emocemi a záhadami,jsem nadšená,děkuji

Bosorka

13)  Bosorka (04.07.2012 09:45)

„Pokusím se ji nezabít, slibuju.“ I tenhle tvůj Edard je taková milunka
Vau, jak se Carlislova kniha dostala k BElle?

12)  laura (03.07.2012 21:13)

11)  Lejla (03.07.2012 21:13)

Ah má Ambro,já vím,že bych za to komentování občas měla dostat výchovný pohlavek,ale opravdu ta písmenka tak hltám,že jsem pak tak líná a nebo úplně mimo nějaký ten komentář dodat a toto mě rozhodně neomlouvá...jo přiznám se jsem lempl,ale to cos se mnou udělala dneska,tak to bylo něco...několik minut jsem seděla a jen koukala na monitor.Myslela jsem na to jak ten příběh je zase promyšlený,to napětí...ty tvé kličky co mě nutí ten příběh číst stále dál a doufat,že vše dobře skončí...záhady,které mi nedávají žádný smysl a i přesto vím,že ty ten smysl znáš a pak jsou tu ty popisy pocitů,to co mě roztrhá na kusy u každé tvé povídky...co mě donutí smáčet moje tváře slzami...vykouzlit mi usměv na celý den a nebo si sáhnout na srdce a myslet na to jak mi dokážeš pohladit duši...pár slovy co znamenají svět.Muselo to ven, nemohla jsem si pomoct a tobě obrovské díky za ten čas co se věnuješ psaní.Je to neuvěřitelné co jsi schopná se slovy dělat.
DĚKUJI

leelee

10)  leelee (03.07.2012 20:59)

záhadná kniha
projít bez problému okolo psa neni vždycky úplně jednoduchý:D
návštěva v pokoji nastiňuje hezky vnitřní boj, kterej zatím nechápe a nikdy nezažil
stejně jako nejspíš nechápe proč se vyhnul lovu
prostě hodně tápe protože neví

ale ty víš
Q

Kamci

9)  Kamci (03.07.2012 20:22)

to je táááááááááááááááááák krásně dojemný a prostě krásný
jsem zvědavá, co se stalo Reneé, že si to Charlie dává za vinu
a Carlislův nástup na scénu by snad mohl pomoci Edvardovi s oběvováním toho, kým vlastně je a jaké má možnosti , tak se moc těším na další vývoj

dorianna

8)  dorianna (03.07.2012 19:45)

7)  Ross (03.07.2012 18:25)

Jedním dechem, absolutně úžasné

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek