Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Edw%20a%20Jasp.jpg

Ten rozumnější. Aspoň na první pohled...

 

Další den nepřišli do školy. Zvláštní směs úlevy a zklamání mě prakticky připravila o schopnost normálně reagovat i na ty nejbanálnější otázky. Místo oběda jsem odnesla do kanceláře omluvenku za předešlé odpoledne. Nad mou písemně potvrzenou a Charliem podepsanou nevolností se paní Copeová ušklíbla. Naštěstí to ale nekomentovala. Zřejmě bych se jí i bez nátlaku přiznala k čemukoliv.

Ve středu to vypadalo nadějněji. Ráno jsem na parkovišti viděla jejich auto a celé dopoledne se ohlížela po Jasperově zářivé hřívě, ale musela jsem vydržet až do biologie, poslední hodiny před obědem.

„Ahoj,“ pozdravila jsem Edwarda, a aniž bych čekala na odpověď, sklesle jsem zajela do lavice. Po úlevě už nebylo ani stopy, Jasper mi chyběl. Hrozně moc. Takhle nějak se zřejmě cítí feťák, když je donucen abstinovat.

„Zítra dorazí,“ ozvalo se vedle mě potichu. Skoro jsem vyjekla překvapením. Nikdy bych se ho neodvážila zeptat; vypadalo to, že mě v tomhle směru odhadl. Kromě jeho nečekané sdílnosti mě ale zarazila i jiná věc. Zvědavě jsem se k němu otočila. Jako by na to čekal. Upřeně mě pozoroval. A mně došlo, že nejen jeho hlas zněl jinak - měkce. Laskavě. I z jeho očí zmizela všechna nenávist a nechuť předešlých týdnů.

„Jsi… v pořádku?“ zeptala jsem se nelogicky. Mělo mě přece zajímat, co je s Jazzem. Usmál se, jako by ho napadlo to samé.

„Jo, já jo, a Jasper bude. Zítra.“ Zrudla jsem, připadala jsem si přistiženě.

„Fajn,“ kývla jsem a přinutila se oplatit mu úsměv. Zbytek hodiny jsem se soustředila na to, abych se ani jednou neotočila jeho směrem. Přesto mezi námi zůstávalo staré napětí. Jen teď získalo nějakou novou příchuť. Nedokázala jsem ji identifikovat a popravdě jsem se bála pouštět se do hlubších úvah o Jasperově divném bratrovi.

Při zazvonění jsem sebou trhla. Ach bože, oběd… Ale Edward se rychle sbalil a beze slova odešel. Vydechla jsem.

Trochu předčasně. Když jsem od biologické učebny odbočila na hlavní chodbu, stál opřený u jedné ze skříněk a čekal na mě. Nenechal mě na pochybách, protože jakmile mě uviděl, odlepil se od plechových dvířek a šel mi loudavě naproti. Vypadalo to, že do mě vrazí, ale najednou změnil směr, pozpátku přede mnou ustupoval a nedával mi tak na vybranou – musela jsem se mu dívat do očí. Znovu ten nejistý úsměv, o kterém jsem si až do dnešní hodiny biologie myslela, že prostě nepatří k jeho výbavě.

„Promiň, jsem hrozný nevychovanec, došlo mi až teď, že jakýkoliv vztah s Cullenem tě společensky trochu vyřazuje. A sedět u oběda sama není nic moc.“ Zůstala jsem stát jako opařená. Pár studentů, kteří šli příliš blízko za mnou, do mě vrazilo.

„To vážně nemusíš, Edwarde. Zatím jsem promluvila pár vět s tvým bratrem. To ještě neznamená, že se o mě v době Jasperovy nepřítomnosti musí starat zbytek jeho rodiny.“ Uvědomovala jsem si, jak škrobeně to zní. Ale celé mi to připadalo… absurdní.

Uhnul pohledem a prohrábl si vlasy automatickým pohybem lidí, kterým na zevnějšku moc nezáleží. Takový paradox! Ostatní kluci ze školy by za tu jeho neupravenost vraždili. Najednou prudce zvedl hlavu. „Tak to prostě ber tak, že s tebou opravdu chci na ten pitomý oběd jít. Dlouho jsem si s nikým nepopovídal,“ zkusil svůj nepravděpodobný argument vylepšit a mně to kupodivu znělo upřímně. Vážně jsem ho nikdy s nikým neviděla mluvit jen tak…

Pár vteřin čekal na mou reakci. Když jsem se na nic nezmohla, udělal krok ke mně, zvedl ruku a jemným zatlačením mezi lopatky mě postrčil patřičným směrem. A i když jsem konečně vyrazila, ještě několikrát jsem přes tričko ucítila jeho dlaň, jak se mě občas skoro neznatelně dotýká.

Zdálo se, že se Edward Cullen začíná smiřovat s mou existencí.


xxx


Vzbudili jsme podstatně menší pozornost než včera. Jako bych naředila dusno kolem něj. Sedli jsme si na jejich obvyklé místo – já na Jasperovu židli.

Ještě ve frontě jsem se posunovala sevřená nervozitou a trémou, ale u stolu se debata rozvinula skoro přirozeně a uvolněně. Podezřívala jsem ho, že s tím společenským ne-životem přeháněl. Minimálně měl výborně natrénováno, jak udržovat rozhovor a nic o sobě neprozradit. Teda nic důležitého.

Dozvěděla jsem se, že pocházejí z Chicaga, že zbytek jejich rodiny kvůli otcově práci žije jinde, ale že ve Forks zdědili dům a on s Jasperem už měli věčného harcování dost, a tak dostali od otce povolení zkusit si samostatný život.

„To je důvod, proč jsme vloni po tom průšvihu nezmizeli,“ dodal zamyšleně a plně se věnoval malé žonglovací etudě s víčkem od limonády. Dal mi dost času, abych se z jeho poznámky vzpamatovala.

„Pro otce by to byl důkaz, že ještě nejsme dost dospělí,“ řekl trpce. „Samozřejmě jsme s tím nic neměli, ale těch pár týdnů potom… Čekal jsem, kdy nám místní podpálí dům nebo auto.“ Na chvilku mi bylo líto, že tentokrát jsem v jeho výrazu nepostřehla ani stín nenávisti. Vyslovil to, jako by reakci města chápal. Pro tolik pochopení neměl. A to jsem vůči nim rozhodně předsudky netrpěla. Nakonec jsem se ale rozhodla jeho otevřenosti využít.

„Víš, Edwarde, nediv se jim. Jasper chodil se dvěma holkama a obě zmizely. Pokud je to náhoda…“ na okamžik mi došel dech. Nahlas vyslovené to znělo ještě míň pravděpodobně než v mých myšlenkách. „Pokud je to náhoda, a já věřím, že je, protože Jasper… Neumím si představit, že by někomu doopravdy ublížil…“ Nakonec jsem si přeci jen vzala velké sousto. Nedokázala jsem mu říct ani setinu z toho, čím jsem byla zavalená každou noc.

Natáhl se ke mně přes stůl a pevně mi stiskl dlaň. Ani jsem si neuvědomila, že ji mám zaťatou do pěsti tak křečovitě, až to bolí. „Bello, v tomhle mu můžeš věřit. Ale…“ To ale prořízlo vzduch jako ostří mačety. Přikrčila jsem se v očekávání bolesti z rány, která každou chvilku dopadne.

„Zkus si držet trochu odstup. Počkej pár týdnů, než se tomu úplně poddáš. Jasper nechodil jen s těmi dvěma. Bylo jich víc a…“ Prudce jsem se mu vytrhla.

„A ty si nemyslíš, že zrovna já bych mohla překonat takovou třídu, jako byla Lauren.“ Zatvářil se překvapeně. „Bello, já…“

„Mlč, prosím tě,“ přerušila jsem ho. „Neboj se, nedělám si iluze. Nesním o bílých šatech a družičkách a čtyřech dětech a to všechno s prvním klukem, který mi dá na střední pusu.“ Jeho překvapený výraz se změnil v šokovaný. „On tě…“ Rozesmála jsem se. Ten smích zněl křečovitě, ale vracel mě tam, kde jsme s Edwardem měli být. Co nejdál od sebe.

„Ano, Edwarde, a nechápu tvou reakci. Sám říkáš, že měl spoustu holek. To se s nima doučoval matiku? Nebo vyráběli herbáře? Ne, ty jsi totiž vážně v šoku z toho, že by mohl mít něco se mnou.“ Při poslední větě už jsem stála nad ním a třásla se vztekem a ponížením. Vyběhla jsem ven a teprve studený vzduch mi připomněl, že mám tvář mokrou od těch pitomých pitomých slz.


xxx


Další den na mě Jasper čekal u auta dřív, než jsem vypnula motor. Choval se jako můj kluk. Aspoň na veřejnosti.

Po týdnu jsme platili za pevný pár. Část spolužaček se na mě dívala se závistí; převládaly ale ty, jejichž oči byly plné soucitu. Děsilo mě to. Vážně počítají s tím, že taky jednoho dne prostě zmizím?

Táta se to dozvěděl dřív, než jsem mu to stihla nějak citlivě oznámit. Seděl za kuchyňským stolem, čekal na večeři a přitom bezmyšlenkovitě listoval novinami.

„Kamarádíš s tím Cullenem?“ zeptal se úplně stejným tónem, jako se ptával, jestli nepotřebuju pomoct s nákupem. Ušklíbla jsem se nad tím starosvětským eufemismem. „Hm,“ kývla jsem krátce a předstírala, že musím rychle ochutnat omáčku. Jenže on nereagoval a já to po pár minutách nevydržela.

„Proč, vadí ti to?“ Z nějakého neznámého důvodu jsem strašně potřebovala slyšet jeho ujištění, že je všechno v pořádku a že mi věří. Pomalu složil noviny a odhodil je na volnou židli vedle sebe. Soustředěně se mi zadíval do očí.

„Víc než po Jessice teď pátrají po jejím autu. Není tak jednoduché zbavit se auťáku. V okruhu padesáti mil prošťourali všechny možnosti. Takže čistě z technického hlediska to nemohl ani jeden z nich zvládnout. Bello, já jsem vážně ochotný uvěřit, že zmizení dvou posledních holek, s kterýma chodil, je zatracená pitomá náhoda. Ale neptej se mě, proč z nich mám divnej pocit. Popravdě – zježí se mi chlupy na těle, jen se s nima ocitnu v jedné místnosti. Takže jako slušnej a rozumnej chlap a navíc šerif ti musím odpovědět – ne, nevadí mi to. Ale jako trochu hysterickej táta dospívající holky jsem z toho už druhej den nepříčetnej.“ Vykulila jsem oči. Ví to už od včera a mlčel?

„Takže?“ zkusila jsem se dobrat k nějakému výsledku.

„Takže je to samozřejmě tvoje věc, pokud nefetuje, nepije a co já vím co ještě. Ale buď, prosím, opatrná. Máme jenom tebe je pitomej argument. Byl bych zděšenej, i kdybys měla tucet sourozenců, ale ty je nemáš. A slib mi, že když jen trochu zapochybuješ, řekneš mi o tom.“

Slíbila jsem mu to. I když jsem pochybovat nikdy nepřestala.

 

 

 

 

povídky od ambry


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2

Silvaren

11)  Silvaren (29.12.2010 13:57)

Jak dlouho že to byl Jasper pryč, tři dny? Během tří dnů se může stát spousta věcí. A mizí ty holky úplně?
Ten oběd mě nenechává na pochybách, že to Jasperovi a Belle dlouho nevydrží. Edward je prostě Snad bude mít dost času a štěstí, aby Bellu ochránil.
A třešnička na dortu - Charlie

10)  Contaester (29.12.2010 10:44)

No to je prostě dokonalost sama.
Ten Jasper mi nesedí.
Ale sedí mi to, že je tu nová kapitolka, tenhle příběh mě skutečně zaujal.
Děkuji ti. :D

Bosorka

9)  Bosorka (29.12.2010 08:19)

Jsou živé? Pokud ne, kdo je zabil? Je Bella další na řadě?
Holka ty mi zase dáváš céres....
Šokovaný Edík, že ji Jazz políbil? To je Jasper jako lehká holka - pouze souložit, ale nelíbat?

sakraprace

8)  sakraprace (29.12.2010 07:40)

Chjo, doufala jsem, že z Edwarda vypadne nějaká bližší informace, ale to ne. Charlie je skvělý otec až se divím, že jí to nezatrhl.
Ovšem stále jsem napnutá jak sáňky v létě, takže se strašně těším na další díl.

Ewik

7)  Ewik (29.12.2010 00:17)

Je to úžasný... Přestala jsem mít ráda detektivky... já chci všechno vědět, hned...povíš? Asi ne, co?
Tak nic, já si počkám, ale nenapínej dlouho, to se totiž nedá vydržet. Jsi dokonalá pisatelka a jsem strašně zvědavá co z toho nakonec bude.

Astrid

6)  Astrid (28.12.2010 23:35)

... pitomých pitomých slz - toto sa mi páčilo
Kruci a je vôbec Jesica mrtva aj s Lauren? Ma tu nútiš myslieť, ts...
Pekná kapitola a Ed krásny Ed.

Lenka326

5)  Lenka326 (28.12.2010 23:31)

Edward žárlí?? ale stejně Jasperovi uvolní cestu, hmm, divné. Co se to děje? Jsem vážně napnutá jak kšandy, o co tady jde. Jinak Charlie je skvělý táta, moc se mi líbí

eMuska

4)  eMuska (28.12.2010 23:16)

no ale tak toto! Edward bol úžasný! škoda, že im to Jasper kazí... ich obed bol niečo úžasné... Som sa rozplývala blahom a potom... on ju od seba vlastne vyhmal, chuligán jede! hm! som na neho naštvaná! dúfam, že teraz mi ho nerozdupe stádo koní, lebo proáve o ňom píšem... Ale to nie je zlý nápad! Muhahahaha! Každopádne - dúfam, že sa to celé čo najskôr vyrieši a Bella prežije ako upírka v Edwardovej náruči...

3)  AMO (28.12.2010 23:14)

Nějak jsem si říkala, že večer uvidím další díl a jsem ráda,že i přes domácí a pracovní vytížení, jsem se nezklamala. Tak, že by se Edward začínal probírat?? No, raději se nechám překvapit, protože Tvá dílka jsou často nepředvídatelná. A vztahy v příbězích mne překvapují.
Jsi úžasná a já se těším na další desertík

Nosska

2)  Nosska (28.12.2010 22:54)



Twilly

1)  Twilly (28.12.2010 22:39)

... Charlie je úžasný, nie... to Tvoja hlava je k nezaplateniu... ech bisťu

... a tá jedálňová scéna... uáááááá... má to šťavu, drahoušku, si klasa a to je fakt . Umieram túžbou po ďalšom dieliku.

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek