Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Edw%20a%20Jasp.jpg

Ten rozumnější. Aspoň na první pohled...

 

Další den nepřišli do školy. Zvláštní směs úlevy a zklamání mě prakticky připravila o schopnost normálně reagovat i na ty nejbanálnější otázky. Místo oběda jsem odnesla do kanceláře omluvenku za předešlé odpoledne. Nad mou písemně potvrzenou a Charliem podepsanou nevolností se paní Copeová ušklíbla. Naštěstí to ale nekomentovala. Zřejmě bych se jí i bez nátlaku přiznala k čemukoliv.

Ve středu to vypadalo nadějněji. Ráno jsem na parkovišti viděla jejich auto a celé dopoledne se ohlížela po Jasperově zářivé hřívě, ale musela jsem vydržet až do biologie, poslední hodiny před obědem.

„Ahoj,“ pozdravila jsem Edwarda, a aniž bych čekala na odpověď, sklesle jsem zajela do lavice. Po úlevě už nebylo ani stopy, Jasper mi chyběl. Hrozně moc. Takhle nějak se zřejmě cítí feťák, když je donucen abstinovat.

„Zítra dorazí,“ ozvalo se vedle mě potichu. Skoro jsem vyjekla překvapením. Nikdy bych se ho neodvážila zeptat; vypadalo to, že mě v tomhle směru odhadl. Kromě jeho nečekané sdílnosti mě ale zarazila i jiná věc. Zvědavě jsem se k němu otočila. Jako by na to čekal. Upřeně mě pozoroval. A mně došlo, že nejen jeho hlas zněl jinak - měkce. Laskavě. I z jeho očí zmizela všechna nenávist a nechuť předešlých týdnů.

„Jsi… v pořádku?“ zeptala jsem se nelogicky. Mělo mě přece zajímat, co je s Jazzem. Usmál se, jako by ho napadlo to samé.

„Jo, já jo, a Jasper bude. Zítra.“ Zrudla jsem, připadala jsem si přistiženě.

„Fajn,“ kývla jsem a přinutila se oplatit mu úsměv. Zbytek hodiny jsem se soustředila na to, abych se ani jednou neotočila jeho směrem. Přesto mezi námi zůstávalo staré napětí. Jen teď získalo nějakou novou příchuť. Nedokázala jsem ji identifikovat a popravdě jsem se bála pouštět se do hlubších úvah o Jasperově divném bratrovi.

Při zazvonění jsem sebou trhla. Ach bože, oběd… Ale Edward se rychle sbalil a beze slova odešel. Vydechla jsem.

Trochu předčasně. Když jsem od biologické učebny odbočila na hlavní chodbu, stál opřený u jedné ze skříněk a čekal na mě. Nenechal mě na pochybách, protože jakmile mě uviděl, odlepil se od plechových dvířek a šel mi loudavě naproti. Vypadalo to, že do mě vrazí, ale najednou změnil směr, pozpátku přede mnou ustupoval a nedával mi tak na vybranou – musela jsem se mu dívat do očí. Znovu ten nejistý úsměv, o kterém jsem si až do dnešní hodiny biologie myslela, že prostě nepatří k jeho výbavě.

„Promiň, jsem hrozný nevychovanec, došlo mi až teď, že jakýkoliv vztah s Cullenem tě společensky trochu vyřazuje. A sedět u oběda sama není nic moc.“ Zůstala jsem stát jako opařená. Pár studentů, kteří šli příliš blízko za mnou, do mě vrazilo.

„To vážně nemusíš, Edwarde. Zatím jsem promluvila pár vět s tvým bratrem. To ještě neznamená, že se o mě v době Jasperovy nepřítomnosti musí starat zbytek jeho rodiny.“ Uvědomovala jsem si, jak škrobeně to zní. Ale celé mi to připadalo… absurdní.

Uhnul pohledem a prohrábl si vlasy automatickým pohybem lidí, kterým na zevnějšku moc nezáleží. Takový paradox! Ostatní kluci ze školy by za tu jeho neupravenost vraždili. Najednou prudce zvedl hlavu. „Tak to prostě ber tak, že s tebou opravdu chci na ten pitomý oběd jít. Dlouho jsem si s nikým nepopovídal,“ zkusil svůj nepravděpodobný argument vylepšit a mně to kupodivu znělo upřímně. Vážně jsem ho nikdy s nikým neviděla mluvit jen tak…

Pár vteřin čekal na mou reakci. Když jsem se na nic nezmohla, udělal krok ke mně, zvedl ruku a jemným zatlačením mezi lopatky mě postrčil patřičným směrem. A i když jsem konečně vyrazila, ještě několikrát jsem přes tričko ucítila jeho dlaň, jak se mě občas skoro neznatelně dotýká.

Zdálo se, že se Edward Cullen začíná smiřovat s mou existencí.


xxx


Vzbudili jsme podstatně menší pozornost než včera. Jako bych naředila dusno kolem něj. Sedli jsme si na jejich obvyklé místo – já na Jasperovu židli.

Ještě ve frontě jsem se posunovala sevřená nervozitou a trémou, ale u stolu se debata rozvinula skoro přirozeně a uvolněně. Podezřívala jsem ho, že s tím společenským ne-životem přeháněl. Minimálně měl výborně natrénováno, jak udržovat rozhovor a nic o sobě neprozradit. Teda nic důležitého.

Dozvěděla jsem se, že pocházejí z Chicaga, že zbytek jejich rodiny kvůli otcově práci žije jinde, ale že ve Forks zdědili dům a on s Jasperem už měli věčného harcování dost, a tak dostali od otce povolení zkusit si samostatný život.

„To je důvod, proč jsme vloni po tom průšvihu nezmizeli,“ dodal zamyšleně a plně se věnoval malé žonglovací etudě s víčkem od limonády. Dal mi dost času, abych se z jeho poznámky vzpamatovala.

„Pro otce by to byl důkaz, že ještě nejsme dost dospělí,“ řekl trpce. „Samozřejmě jsme s tím nic neměli, ale těch pár týdnů potom… Čekal jsem, kdy nám místní podpálí dům nebo auto.“ Na chvilku mi bylo líto, že tentokrát jsem v jeho výrazu nepostřehla ani stín nenávisti. Vyslovil to, jako by reakci města chápal. Pro tolik pochopení neměl. A to jsem vůči nim rozhodně předsudky netrpěla. Nakonec jsem se ale rozhodla jeho otevřenosti využít.

„Víš, Edwarde, nediv se jim. Jasper chodil se dvěma holkama a obě zmizely. Pokud je to náhoda…“ na okamžik mi došel dech. Nahlas vyslovené to znělo ještě míň pravděpodobně než v mých myšlenkách. „Pokud je to náhoda, a já věřím, že je, protože Jasper… Neumím si představit, že by někomu doopravdy ublížil…“ Nakonec jsem si přeci jen vzala velké sousto. Nedokázala jsem mu říct ani setinu z toho, čím jsem byla zavalená každou noc.

Natáhl se ke mně přes stůl a pevně mi stiskl dlaň. Ani jsem si neuvědomila, že ji mám zaťatou do pěsti tak křečovitě, až to bolí. „Bello, v tomhle mu můžeš věřit. Ale…“ To ale prořízlo vzduch jako ostří mačety. Přikrčila jsem se v očekávání bolesti z rány, která každou chvilku dopadne.

„Zkus si držet trochu odstup. Počkej pár týdnů, než se tomu úplně poddáš. Jasper nechodil jen s těmi dvěma. Bylo jich víc a…“ Prudce jsem se mu vytrhla.

„A ty si nemyslíš, že zrovna já bych mohla překonat takovou třídu, jako byla Lauren.“ Zatvářil se překvapeně. „Bello, já…“

„Mlč, prosím tě,“ přerušila jsem ho. „Neboj se, nedělám si iluze. Nesním o bílých šatech a družičkách a čtyřech dětech a to všechno s prvním klukem, který mi dá na střední pusu.“ Jeho překvapený výraz se změnil v šokovaný. „On tě…“ Rozesmála jsem se. Ten smích zněl křečovitě, ale vracel mě tam, kde jsme s Edwardem měli být. Co nejdál od sebe.

„Ano, Edwarde, a nechápu tvou reakci. Sám říkáš, že měl spoustu holek. To se s nima doučoval matiku? Nebo vyráběli herbáře? Ne, ty jsi totiž vážně v šoku z toho, že by mohl mít něco se mnou.“ Při poslední větě už jsem stála nad ním a třásla se vztekem a ponížením. Vyběhla jsem ven a teprve studený vzduch mi připomněl, že mám tvář mokrou od těch pitomých pitomých slz.


xxx


Další den na mě Jasper čekal u auta dřív, než jsem vypnula motor. Choval se jako můj kluk. Aspoň na veřejnosti.

Po týdnu jsme platili za pevný pár. Část spolužaček se na mě dívala se závistí; převládaly ale ty, jejichž oči byly plné soucitu. Děsilo mě to. Vážně počítají s tím, že taky jednoho dne prostě zmizím?

Táta se to dozvěděl dřív, než jsem mu to stihla nějak citlivě oznámit. Seděl za kuchyňským stolem, čekal na večeři a přitom bezmyšlenkovitě listoval novinami.

„Kamarádíš s tím Cullenem?“ zeptal se úplně stejným tónem, jako se ptával, jestli nepotřebuju pomoct s nákupem. Ušklíbla jsem se nad tím starosvětským eufemismem. „Hm,“ kývla jsem krátce a předstírala, že musím rychle ochutnat omáčku. Jenže on nereagoval a já to po pár minutách nevydržela.

„Proč, vadí ti to?“ Z nějakého neznámého důvodu jsem strašně potřebovala slyšet jeho ujištění, že je všechno v pořádku a že mi věří. Pomalu složil noviny a odhodil je na volnou židli vedle sebe. Soustředěně se mi zadíval do očí.

„Víc než po Jessice teď pátrají po jejím autu. Není tak jednoduché zbavit se auťáku. V okruhu padesáti mil prošťourali všechny možnosti. Takže čistě z technického hlediska to nemohl ani jeden z nich zvládnout. Bello, já jsem vážně ochotný uvěřit, že zmizení dvou posledních holek, s kterýma chodil, je zatracená pitomá náhoda. Ale neptej se mě, proč z nich mám divnej pocit. Popravdě – zježí se mi chlupy na těle, jen se s nima ocitnu v jedné místnosti. Takže jako slušnej a rozumnej chlap a navíc šerif ti musím odpovědět – ne, nevadí mi to. Ale jako trochu hysterickej táta dospívající holky jsem z toho už druhej den nepříčetnej.“ Vykulila jsem oči. Ví to už od včera a mlčel?

„Takže?“ zkusila jsem se dobrat k nějakému výsledku.

„Takže je to samozřejmě tvoje věc, pokud nefetuje, nepije a co já vím co ještě. Ale buď, prosím, opatrná. Máme jenom tebe je pitomej argument. Byl bych zděšenej, i kdybys měla tucet sourozenců, ale ty je nemáš. A slib mi, že když jen trochu zapochybuješ, řekneš mi o tom.“

Slíbila jsem mu to. I když jsem pochybovat nikdy nepřestala.

 

 

 

 

povídky od ambry


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

kajka

30)  kajka (09.04.2016 22:32)

Taky chci takhle úžasnýho tátu. Být na jeho místě, zamknu ji doma a pořídím garde.

Anna43474

29)  Anna43474 (10.09.2011 17:11)

"Zdálo se, že se Edward Cullen začíná smiřovat s mou existencí."
Z toho konce mě mrazí... Jak jen to bude dál???
A pořád ještě ty nevyjasněné záležitosti a zmizení. Kdo těm holkám co udělal, proboha??? Bojím, bojím
TKSATVO

magorka

28)  magorka (23.02.2011 11:27)

Edward Charlie Ambra

27)  Lejla (10.01.2011 11:09)

Že by Edward trochu v Bellině společnosti roztál. Jen ten šok, když mu Bella řekla, že ji Jasper políbil...nedalo se nepostřehnout, že se mu to rozhodně nelíbí. Reakce Charlieho byla dosti zajímavá, ale kde ten Jasper zase byl?? A co na tom asi bude, že Bella je s Edwardem tak uvolněná??? Zase samé otázky

nikolka

26)  nikolka (07.01.2011 19:08)

Edward sa zbližuje
záhadná neprítomnosť Jaspera.... kde trčal? ale to je v podstate nepodstatne podstatné .... pri tebe vždy

25)   (06.01.2011 22:25)

Zdálo se, že se Edward Cullen začíná smiřovat s mou existencí.

Skôr mám pocit, že ona sa začína zmierovať s jeho existenciou
Charlie je skvelý.

Pokračujem...



Evelyn

24)  Evelyn (04.01.2011 19:44)

Bye, nee. Ivan. Ale jeho tatínek je Karel To už se ale asi nepočítá, že

Bye

23)  Bye (04.01.2011 14:27)

Áááááááááááááááááááááá
Hani, a nejmenuje se Tvůj táta náhodou Karel?

Pardón...
Už jdu...

Evelyn

22)  Evelyn (04.01.2011 14:18)

Takže jako slušnej a rozumnej chlap a navíc šerif ti musím odpovědět – ne, nevadí mi to. Ale jako trochu hysterickej táta dospívající holky jsem z toho už druhej den nepříčetnej. (něco podobného bylo u nás - honza je skoro o devět let starší a začala jsem s ním chodit, když mi bylo čerstvých šestnáct - Táta trénuje volejbal a v té době měl kluky zhruba honzova věku (tedy kolem 25) a říkal mi: Kdyby mi kdkoliv z kluků řekl, že chodí s šestnáctkou, nijak mě to nezarazí a nevyděsí, ani mi to nepřijde divný. Proč taky. Ale když mi moje šestnáctiletá dcera řekne, že chodí s pětadvacetiletym, jsem zaraženej až po uši, vyděšeněj, co ten parchant po mojí holčičce chce a divný mi to přijde hodně.

Edwardovo sblížení s bellou, nebo teda spíš pokud o něj... Jsem hrozně zvědavá, co se z toho ještě vyvrbí.

Nebraska

21)  Nebraska (03.01.2011 12:03)

Takže jako slušnej a rozumnej chlap a navíc šerif ti musím odpovědět – ne, nevadí mi to. Ale jako trochu hysterickej táta dospívající holky jsem z toho už druhej den nepříčetnej. - já toho Charlieho měla vždycky ráda, ale tenhle je k zulíbání!
A Jasper se chová slušně, Edward se pokusil o milou konverzaci a Bella je živá a neztracená. Tak proč mám pocit, že je v tom někde obrovskej hák a já ho pořád ještě nevidím? Jsem si jistá, že to někde v dalších kapitolách udělá cvak a já budu mlátit hlavou o stůl, že mi to nedošlo dřív. A to na tajemných a mrazivých knížkách miluju ;)

Alaska

20)  Alaska (02.01.2011 19:24)

ne, ne,ne,ale jo... musim
O rozhovoru Charliho s Bellu jsem už taky něco četla, ale... však ty víš
Nějak furt nemůžu najít "skutečnou" Bellu. Co si skutečně myslí. Byla to teď jenom ona, nebo všechno to Jasperovo ovládání má i nějaké dlouhodobější účinky. A proč to celé vlastně Jasper dělá, já prostě nevěřím, že by byl zlý.

Gassie

19)  Gassie (02.01.2011 11:15)

Tak a teď jsem ráda, že jsem čekala a že je přede mnou několik dalších kapitolek. Protože kdybych měla čekat, tak si okoušu nehty i na nohou!

Janeba

18)  Janeba (30.12.2010 22:12)

Bude moc vadit, když se vrhnu rovnou na další kapitolku? Vzhledem k tomu, že jsem trochu víc mimo mísu, pokusím se to napravit tím, že půjdu dál! Děkuji!!

Hanetka

17)  Hanetka (30.12.2010 08:57)

Tak víš co? Já už odmítám spekulovat co a jak a proč a odteď si už jen budu užívat čtení. Protože tohle je přesně ten typ literárního díla, u kterého bych nešla spát, dokud bych se nedobrala nějakého rozuzlení. A stejně jako v NM bych netrpělivě listovala na konec, jestli se Edward objeví a získá ji, nebo ne!

henna

16)  henna (29.12.2010 20:14)

Hotová detektivka!

Jaký asi mohl mít pachatel motiv? A existuje vůbec? Pokud ano, kdo to je? A kdo je vlastně "ta druhá"? Není tam ještě jedna, třetí upíří osoba, co za všechno může?

Spousta otázek... a přestože, jakožto správný detektiv, bych postupně měla přicházet na odpovědi, po každé kapitole mám v hlavě větší a větší zmatek.

Ambři, pojďme pátrat dál!

Carlie

15)  Carlie (29.12.2010 19:50)

Ambři Christie , slečna Marplová by ze mě nikdy nebyla, proto jsem naprosto mimóza a vůbec nevím, kdo je vrahem (a jestli vůbec k vraždě došlo ). Ale moc si užívám to dokonale vykreslené napětí a fandím samo Edwardovi, aby Bells ukecal, že Jasper ne-e ;-) Jsem moc napnutá, co je za tím vším... skvěle temně a nepředvídatelně vykresluješ charaktery hlavních "podezřelých"

Yasmini

14)  Yasmini (29.12.2010 18:20)

Ambřičko nestíhám psát komentáře. Ukamenovat zasloužím. Musím totiž i mezi svátky do práce. Děs. :) Líbí se mi Edward, když má dobrou náladu. Celkově je to super příběh a netuším kam nás dovedeš. Slibovanou nepředvídatelnost jsi zvládla na výbornou.

Y.

Lioness

13)  Lioness (29.12.2010 17:58)

Tohle bylo... odzbrojující. Ani nevím proč, nebyla tam žádná lekačka, žádné velké odhalení, ale zároveň v tom toho bylo TOLIK.
Najednou si nejsem tak jistá, že Bella jednoduše padne Edwardovi do náruče. Na druhou stranu jsi ale říkala, že se Alice objeví, Jasper je tak tajemný a Edward očividně vážně zamilovaný, že spolu budou... Až se ona zbaví té závislosti na droze jménem Jasper, až otevře oči. Nebo až Edward půjde do útoku s jediným cílem: Bella. Nemůžu se dočkat.
Prosím, řekněte někdo Charliemu, že se nemusí bát! A řekněte to i mně! On si to zaslouží za to, jak je úžasnej a já... hm... nějaký argument mě určitě později napadne.

Bye

12)  Bye (29.12.2010 17:53)

Já se znovu ptám: Proč si Jasper vybral právě Bellu?
Choval se jako můj kluk. Aspoň na veřejnosti... Jo? A jak se choval v soukromí?
Normálně mi v hlavě chastěj ozubený kolečka O co mu jde? Komu tím prospěje?
"pozpátku přede mnou ustupoval a nedával mi tak na vybranou – musela jsem se mu dívat do očí."
"malé žonglovací etudě s víčkem od limonády." Kam na to chodíš???
"Jeho překvapený výraz se změnil v šokovaný. „On tě…“ Rozesmála jsem se. Ten smích zněl křečovitě, ale vracel mě tam, kde jsme s Edwardem měli být. Co nejdál od sebe." Ach... Pět vět a je v nich všechno!!!
Ještě jsem nepohovořila o Charliem:

Silvaren

11)  Silvaren (29.12.2010 13:57)

Jak dlouho že to byl Jasper pryč, tři dny? Během tří dnů se může stát spousta věcí. A mizí ty holky úplně?
Ten oběd mě nenechává na pochybách, že to Jasperovi a Belle dlouho nevydrží. Edward je prostě Snad bude mít dost času a štěstí, aby Bellu ochránil.
A třešnička na dortu - Charlie

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella