Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Edw%20a%20Jasp.jpg

Kdo měl na vybranou. A kdo ne...

 

Možná bych se na to vykašlala nebýt těch snů. Hned první noc po tom šíleném rozhovoru s Angelou jsem se ocitla na místě Lauren Malloryové.

Jasper byl u mě v pokoji. Povídali jsme si, jako bychom se dobře a dlouho znali. Jako bychom spolu chodili.

Seděli jsme naproti sobě na posteli a on najednou – pořád s tím lehce zdviženým koutkem rtů – jen tak prohodil:

„Bello, už spolu nemůžeme být. Myslel jsem, že s tebou to překonám, ale nejde to.“ Bolest, která mě po jeho slovech zavalila, se nedala k ničemu přirovnat. Pud sebezáchovy okamžitě zafungoval – zaryla jsem nehty vší silou do kůže na stehnech. Měl to být pokus tu děsivou hrůzu něčím potlačit. Naředit. Připomenutí, že existuje i jiná, normální, bolest.

„To nemůžeš, Jazzi,“ zasténala jsem. Jen pokrčil rameny. Díval se mi do očí, jako by pozoroval výsledek nějakého svého zvráceného pokusu. „To nemůžeš,“ šeptala jsem pořád dokola. A pak už to nebyl šepot. Ječela jsem tak, až mě bolely uši.

Snažil se mě uklidnit, pořád se otáčel ke dveřím. Věděla jsem, že je táta doma a že ho zřejmě k smrti vyděsím, ale bylo mi to jedno. Nedokázala jsem ten křik zastavit. A pak najednou klečel Jasper nade mnou, přikrýval mi ústa dlaní a druhou svíral moje zápěstí. Nehodlala jsem se vzdát. Zmítala jsem se v jeho sevření, kopala, vzpínala se. Dlaň na mých ústech se posunula výš. Zakryla i nos. Čím víc jsem bojovala o kyslík, tím rychleji jsem vyplýtvala jeho zbytky v plicích. Bolest na hrudi byla nesnesitelná. Pálilo to. Trhalo mě to na kusy.

A pak mě obklopila tma.

Tu první noc jsem se vzbudila zalitá potem a s tepem vyhnaným na hranici snesitelnosti. Rozsvítila jsem lampičku a snažila se srovnat dýchání i myšlenky. Pak jsem si všimla, že mě bolí i něco jiného. Odhrnula jsem smuchlanou deku. Hluboké rány na stehnech tvořily dva pravidelné oblouky. Přesně odpovídaly velikosti mých nehtů, za nimiž zůstaly velké kusy bílé kůže.

Na spaní už jsem si brala jen dlouhé volné kalhoty.


xxx


Dostat se u táty v kanceláři k Laurenině složce nebylo zase tak těžké. Případ sice po pár týdnech vyšetřování místní policií převzala FBI a ta dostala i všechny dosavadní záznamy výslechů, zápisy o prohledání Laurenina domu, domu bratrů Cullenových a okolních lesů, ale pečlivost maloměstských policajtů nezná hranic – všechny záznamy pořizovali dvojmo, takže kopie složky zůstala v plechové kartotéce kompletní.

Věděla jsem, kde si táta schovává klíče.

Když jsem mu první sobotu, kdy na něj připadla služba, přivezla oběd, vypadal překvapeně, ale potěšeně. A pak už stačilo nalít do něj dost kávy na to, aby si prostě musel odskočit.

Domů jsem odjížděla s vědomím, že na sobotní odpoledne mám o zábavu postaráno. Nakonec jsem skončila až v neděli nad ránem. Hned na začátku mě totiž zdrželo neplánované váhání. Opravdu chci číst záznam z Jasperova výslechu? Chci znát podrobnosti o jeho vztahu s jinou dívkou? Nerozhodně jsem ukazovákem přejížděla po seznamu dokumentů. To, co mě nakonec přimělo rozvázat tlusté spisové tkanice, byla jiná položka.

Záznam o výslechu Edwarda Cullena.


Jaký byl vztah vašeho bratra k Lauren?

Co myslíte?

Tu ironii si, prosím, odpusťte. Z výslechu se pořizuje písemný záznam. Tam to opravdu nevynikne.

Řekněme… Věděl, že ji brzo a bez větší námahy dostane do postele. Ona si ale myslí, že spolu chodí.

Vypadá to, že vám to vadí.

To je otázka?

Ano.

Tak používejte tvar a tón určený pro otázku.

Vadilo vám, že váš bratr chodí s Lauren?

Nijak zvlášť.

Jaký byl váš vztah k Lauren?

Nebyl žádný vztah.

Jak jste ji vnímal? Nesnášel jste ji? Měl jste ji rád?

I lhostejnost je příliš silné slovo.

Máte k někomu nějaký vztah, Edwarde?

Souvisí to nějak s Lauren?

Možná.

Tak až si to ujasníte, zvážím, jestli vám na to odpovím. To je všechno?

Co jste dělal ve čtvrtek večer?

Jako vždycky.

To je?

Četl a trochu hrál.

Hrál?

Hraju na klavír. Jen tak. Zabíjím čas.

Máte na to nějaké svědky?

Samozřejmě, že ne. Už víte, že bratr byl od toho odpoledne na cestě na Aljašku. A žijeme sami.

Myslíte si, že váš bratr by byl schopný Lauren třeba v afektu ublížit?

Můj bratr by nikdy nevztáhl ruku na žádného člověka.

Byl byste ochotný podstoupit výslech na detektoru lži?

Pokud přijdete s příslušným povolením, tak to zvážím.

Myslím jen tak, jako projev ochoty spolupracovat.

Spolupracovat na čem?

Na vyšetření zmizení Lauren Malloryové.

To je vaše práce. Jste za to placení.


Pochopila jsem pár věcí. Edward nenáviděl Lauren. Tak jako mě. A narozdíl od Jaspera, který strávil několik dnů u známých na Aljašce, neměl na dobu Laurenina zmizení alibi. Edward patřil k hlavním podezřelým.

Bála jsem se Edwarda Cullena.


xxx


To náledí mě překvapilo. Tátu ale rozhodně ne. Kola na mé předpotopní dodávce pečlivě omotal řetězy ještě předtím, než odjel do práce. Na boty mi ovšem žádné řetězy nepořídil, takže jsem se svalila při druhém kroku na lesklém chodníčku před domem. Potlučená a naštvaná jsem se nasoukala do auta.

A jako tehdy, po první noční můře s Jasperem v hlavní roli, i teď jsem další bolest ucítila až se zpožděním. Zhruba v půli cesty ke škole jsem si opatrně sáhla na koleno. Díra na džínách nestála za řeč, díra v mém koleni si vysloužila pořádné syknutí. Rychle jsem stáhla okénko. Pach krve mi zvedl žaludek. Spočítala jsem si, že nechat si to ošetřit ve škole mě nezdrží tak, jako kdybych se vracela domů.

Soustředění na to, abych neomdlela, způsobilo, že jsem odložila svou ostražitost a neplánovaně zastavila jen dvě místa od nich. Z auta jsem spíš vypadla, pravou nohou mi pulzovala nesnesitelná bolest. Se zatajeným dechem jsem se sklonila ke kolenu. Látka kalhot byla až k dolnímu okraji nasáklá krví. V ráně jsem zahlídla několik zadřených kusů štěrku. Do háje, to bude opravdové čištění.

„Ahoj, nechceš vzít na ošetřovnu?“ Znovu jsem málem upadla. Leknutím. A taky radostí. Ohromnou. Úžasnou. Nesmyslně mě napadlo, že vlastně neznám sama sebe. Takhle jsem se neznala. Nikdy dřív mě tak náhlé a prudké emoce neovládaly. Děsilo mě, jaký vliv na mě ten kluk má.

„Máš v kufru invalidní vozík?“ zaskuhrala jsem. Usmál se tak, že když mě vzápětí velmi rychle a velmi jemně popadl do náruče, nezmohla jsem se ani na sebemenší náznak odporu. Nevypadal nijak mohutně, přesto mě nesl, jako bych vážila jen pár kilo. Celou cestu na ošetřovnu se mi díval do očí. Napadlo mě, že to určitě klouže i tady, že by se měl dívat na cestu, ale nedokázala jsem se od jeho očí odtrhnout. Kombinace té děsivé černi a plavých vlasů, které mu neposlušně padaly do čela, mě přinutila zapomenout na bolest. Vlastně jsem se zmohla jen na jednu skutečně jasnou myšlenku.

Lauren neměla šanci. Jemu se nedá odolat.

Než jsme opustili parkoviště, na okamžik jsem vnímala i dva jiné lidi.

Edward stál u jejich auta. Jeho obličej byl naprosto… prázdný. Stál ztuhle, jako by ani nedýchal, a jen divně zaťatá čelist prozrazovala, že se s ním právě něco děje.

A pak Angela. Všechno to, co se tehdy v jídelně pokoušela zakrýt. Bolest. Vztek. Strach. Bezmoc.

Odpusť, Ang…

Počkal, dokud mi postarší ošetřovatelka nevylovila pinzetou poslední kousek štěrku. Slyšel moje sykání i nadávky. Posílala jsem ho pryč, vyučování už dávno začalo. Jen stál, opíral se o rám dveří, ruce v kapsách a úsměv na tváři.

Do náruče jsem se už nenechala vzít. Zavěsila jsem se do něj, ale noha pořád neposlouchala, a tak mě vzal levačkou kolem pasu a pravačkou podpíral můj loket. Bylo to tak… intimní, že jsem děkovala bohu, že při téhle cestě už můj obličej nevidí. Hořela jsem. Jeho ruce byly ledové. Zřejmě jsem ho nechávala naprosto v klidu.

„Co teď máte?“ prolomil dusné ticho.

„Biologii,“ odpověděla jsem a lekla se vlastního hlasu. Jako by se i on přizpůsobil Jasperově vlivu. Jako bych mu tím jedním slovem prozradila všechno o svých pocitech. Nereagoval na to, jen si mě pevněji přitáhl k sobě.

Přede dveřmi do učebny mě opřel o zeď a pustil mě. Stál ale tak blízko, že to bylo mnohem víc, než jakýkoliv dotek. „Půjdeš se mnou na ples?“ zeptal se hebce. Měla jsem chuť oběma rukama zatlačit na místo, kde se mi srdce chystalo prorazit hrudník. Aspoň trochu ho ztišit. Zpomalit. Zabránit tomu, aby mi dál pumpovalo tu horkou rudou lávu do tváří. Zavrtěla jsem hlavou a výmluvně sklonila oči k ovázanému kolenu. Uchechtl se. „Je to až za čtrnáct dnů, do té doby budeš v pořádku.“ Musela jsem se strašně soustředit, abych si vzpomněla na hlavní důvod, proč nemůžu jít na jakýkoliv ples.

„Já… netančím. Ne, to je slabé slovo,“ rychle jsem zvedla ruku, abych zarazila jeho námitky. Stál tak blízko, že jsem se chtě nechtě dotkla jeho ramene. Neodolala jsem a vteřinu tam ruku nechala položenou. Mrzelo mě, že přes tlustou bundu necítím teplo jeho těla. „Já skoro neumím ani chodit. Tanec je pro mě skutečné ohrožení na životě.“ Samozřejmě jsem si při tom posledním slově vzpomněla na Lauren. Okamžitě jsem vnímala, že teď blednu. Zadrhl se mi dech. Jako by mohl vědět, na co myslím, udělal dva kroky zpět a tím mě propustil. Nepřemlouval mě. Jen pokrčil rameny a bez rozloučení se obrátil k odchodu.

Dívala jsem se za ním. Na konci chodby se mihl nějaký stín. Na biologii jsem ten den seděla sama.


xxx


Čtrnáct dnů do plesu mě Jasper ignoroval. Ale ne uraženě. To by znamenalo aspoň něco. Jak to řekl Edward při výslechu? I lhostejnost byla příliš silné slovo. Nemohla jsem si nic nalhávat. Nedokázala jsem nemyslet na jeho náruč, na jeho oči. Na jeho ruku kolem mého pasu. Na jeho úsměv. Sama sebe jsem ponižovala: No jo, i mě dostihly hormonální reakce. Skončily časy, kdy jsem si mohla říkat, že jsem vůči hezounům imunní. Nepomáhalo to. Ani trochu. Protože v tom bylo něco víc. Mnohem víc.

Na ples šel nakonec s Jessicou. Hodí se k sobě, hudrovala jsem, když se to ke mně doneslo. Dva povrchní hezouni.

V sobotu po plese mě vzbudil telefon. Nevadilo mi to. Já seděla doma. Táta to vzal překvapivě rychle. On měl za sebou posezení s kamarády. Myslela jsem, že bude vyspávat. Pomalu jsem sešla dolů. Seděl u kuchyňského stolu, podpíral si bradu a zamyšleně se díval z okna.

„Stalo se něco?“ zeptala jsem se a zívla. Hlasitě polknul.

„Je to tu zas,“ řekl vzdáleným hlasem. Zpozorněla jsem.

„Jessica Stanlyová zmizela.“

 

 

 

povídky od ambry

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

kajka

36)  kajka (09.04.2016 07:37)

Teda, to je tajemný.
Edwardův výslech je excelentní. Ten kluk něco skrývá, jako kdyby v sobě zmrazil všechny emoce. Jsem natěšená, jak to zamotáš.

Pilly

35)  Pilly (06.01.2012 16:38)

Jessica zmizla??!! Bol to Jasper? Alebo niekto iný?
Toto je naozaj skvelá poviedka rýchlo idem dalej

Anna43474

34)  Anna43474 (09.09.2011 17:11)

Jessica?! Tyvole, já fakt nevím... Kdo to byl??? Kdo to udělat??? Kdo jí CO udělal?!
TKSATVO

magorka

33)  magorka (23.02.2011 10:41)

to je, to je normálně thriler!!! a skvělej!!! (proč se pořád divim, žejo :))ježiš, jak mně se stejskalo po čtení:) :) :)

32)  Lejla (10.01.2011 10:39)

Ten sen na začátku byl zajímavý, že by se snažil něco nám napovědět? Edwardův výslech na policii mě nepřekvapil, jeho lhostejnost asi skrývá jiné city, které nemají vyjít na povrch. Bella omámená, ale také zmatená. Nebylo pro ni jednoduché odmétnout Jasperovu nabídku jestli v tom bylo jenom to, že neumí tančit a nebo jí podvědomí varovalo? A zmizení Jessicy...

nikolka

31)  nikolka (07.01.2011 18:36)

ehm edward ľahostajnosť, neľahostajnosť sama
zakaždým ma dostanú tvoje príbehy a zaľúbené páry,, pri ktorých zabudnem, že svieti aj červená žiarovka, ktorá oznamuje : Ešte nie je koniec! Ešte niečo príde!
a ono? prišlo... Jessica zmizla a posledný s ňou bol Jasper,,,
naozaj sa začínam báť konca..

30)   (06.01.2011 22:06)

Ech, fakticky som chcela koment nechať až nakonci, ale musím sa pristaviť už tu a nechať tu svoje očné boľvy,ktoré poprekliknutí na pokračovanie snáď nejako nájdem...

Já jen koukáááám a válím oči a čumím...
Vďaka Ambri, že ma čakajú ešte ďalšie kapitoly


Evelyn

29)  Evelyn (04.01.2011 13:58)

Ambro! Výslech Edwarda... I lhostejnost by byla moc... Uf, až mi z toho jeho chladu šel mráz po zádech.
Přiznám se, že Jasper mě neděsí, to spíš Edward.
Zase jsem jednou ráda, že jsem vydržela na dokončení povídky

Nebraska

28)  Nebraska (03.01.2011 08:40)

Hustáááááá!!
Já vůbec nevím, co si mám myslet o těch dvou Cullenech, tyjo!
A Bella, přestože stále pohybový idiot, je super!
A ten výslech byl geniální - ledový nadřazený Edward, který ví, co si k němu múžou dovolit a nehodlá se nechat někam vmanévrovat nebo několu lézt do zadku! Výborný!

ambra

27)  ambra (02.01.2011 18:52)

Al, . Opovaž se, si Tě taky pověsímB) .

Alaska

26)  Alaska (02.01.2011 18:48)

Znovu jsem si přečetla ten výslech a mám chuť si ho vytisknout a někam pověsit...

Alaska

25)  Alaska (02.01.2011 18:46)

Konečně aspoň jedno mi je už jasné - ambra se dala na detektivku.
A to s nedkutečnou grácií. Edwardův výslech se už díky komentářůmpro mě stal pověstný, ale to jsem ještě netušila, že jsou jeho slabým odvarem. Zdrtil je špatné slovo, ale naprosto mi vytřel zrak. Řeknu ti, oni dva jsou fakt dvojka. Jestli Edward skutečně čte myšlenky a Jasper ovládá emoce - nemá Forkská policie šanci ani v čele s náčelníké Swanem.

Gassie

24)  Gassie (02.01.2011 10:28)


Tohle je něco jiného, než se tu obvykle objevuje a je to zatraceně dobré
Líbí se mi Edward i Jasper. Oba působí nebezpečně. Omamují.
A pořád tu hlodá ta otázka: Co se to děje?

23)  Contaester (28.12.2010 14:23)

No sakriš teda, tady se to nějako rozjíždí :D Ten Jasper je čudnej, valím na další a smekám Ambří!

henna

22)  henna (28.12.2010 11:17)

Ptám se správně, že kdyby s ním Bella šla, byla by na místě Jessici ona?
... anebo ne?

Tolik tajemství... a já se tolik nemůžu dočkat jejich rozuzlení...

Ewik

21)  Ewik (27.12.2010 21:33)

Úžasná kapitola. Jsem napnutá a moc se těším na rozuzlení, mám plno otázek.

ambra

20)  ambra (27.12.2010 14:50)

Silvi, nerozhoduj se, klidně si je užívej oba
Astrid, všimla sis, že jsem začala s dočítáním restů? A že tam od Tebe není nic kompletního?! Díky za to, že se mnou přežiješ i detektivku. Ale potěším Tě, ono se to "zvrhne" trošku jinam:D
Bye, byla bych domýšlivá, kdybych napsala, že jsme napojené na společné mimozemské centrum, páč jinak si neumím vysvětlit, žes naprosto PŘESNĚ (opět!!!) vyhmátla to, co jsem chtěla-nechtěla, aby čtenářky zaregistrovaly . Jsi absolutně na správné stopě;)
Twilly, dáváš rozepsanou povídku? Jupíííí!!!!
Děkuju, lásky moje

Twilly

19)  Twilly (27.12.2010 14:15)

...hmmm... tak detektívka... hmmmm... líbi

Bye

18)  Bye (27.12.2010 13:53)

ambro, víš, co mě naprosto uzemnilo? Čistě technicky. Ten záznam Edwardova výslechu! Jsi spisovatelský génius, o tom není pochyb, ale toto???
Takže, jde o to, že to bylo jen pár písmen na starým papíru, který si Bella jenom četla. Hmm... tak jak mi vysvětlíš, že já ho přitom nejen slyšela, ale i viděla?! Dokázat tohle, bez jakýkoliv uvozovací věty, bez popisu výrazů a gest, to je UMĚNÍ!!!
No, kromě toho tu máme taky příběh...
Je to detektivka, tak se do toho snažím trochu proniknout. Zaujala mě třeba věta: "Můj bratr by nikdy nevztáhl ruku na žádného člověka." Dá se tomu věřit? Pokud ano, co to znamená?
Nebo to, že (asi) narozdíl od Edwarda, Jasper evidentně žádné problémy s krví nemá...
Nebo to, jak si Jasper (jenom on???) vyhlídl zrovna Bellu. Proč se jí o něm zdaj takový sny?
Co znamená vlastně ten název povídky??? ten druhý - to beru, ale co "ta druhá"? atd. atd.
Je v tom tolik tajemna!!! A to já ráda
Hele a jako řetězy a náledí - to bylo takový dejavu, že jsem čekala i Taylorovu dodávku ;)

Astrid

17)  Astrid (27.12.2010 12:43)

Ahoj, tento diel ma nadchol - ako vždy:D Idem aj ja oprášiť rozpísaný "thriller" :D sa klepem

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse