Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Edw%20a%20Jasp.jpg

Bella. Ta nová ve městě. A dva podivní bratři. Hodný a zlý? Anebo nic není ani černé ani bílé?

Bella, Jasper, Edward. A možná ještě... Ne, to stačí.

Zatím.

 

Dopoledne se neskutečně vleklo. Samozřejmě jsem se stala absolutní atrakcí – šerifova dcera mezi námi! Kolem oběda ta nežádoucí pozornost vrcholila. Jessica, ta děsivě zvědavá a upovídaná holka, mě očividně využívala jako reflektor, v jehož záři se může chvilku producírovat. Přesto jsem ji nedokázala poslat do háje. Představa, že bych teď v jídelně seděla sama, byla ještě horší než její nekonečné plácání o nesmyslech. Brzy jsem ji dokázala vypnout, zaregistrovala jsem, až když nečekaně zmlkla. Zvědavě jsem zvedla oči od hot dogu.

S pootevřenou pusou zírala na dveře jídelny. Automaticky jsem se přes rameno obrátila směrem, kde se nacházel důvod jejího úžasu. Ještě než jsem je uviděla, stihla jsem si všimnout, že stejně omámeně vypadá v tu chvíli polovina osazenstva jídelny, vesměs holky. Dokonce i ty, které se ještě před vteřinou objímaly nebo líbaly se svými kluky.

Ti dva nějak patřili k sobě. Ne, nemluvili spolu, ani se na sebe nedívali, ale nějaký neviditelný signál způsoboval, že jsem to věděla dřív, než Jess zašeptala:

„Edward a Jasper Cullenovi. Dvojčata. Zas tak podobný si nejsou, ale rozhodně jsou oba nádherný,“ vzdychla nešťastně. To mě zarazilo.

„Ty… tobě se některý z nich… líbí?“ pokusila jsem se být taktní. Samotnou mě ta otázka překvapila, na tohle jsem se nikdy nezeptala ani holek ve Phoenixu, které jsem znala mnohem dýl. Jessica se nespokojeně zavrtěla a nervózně si začala okusovat nehet na prostředníčku pravé ruky. Měla jsem chuť ji přes ni plácnout.

„Strašně moc,“ zasténala. „A který?“ nesmyslně jsem se dožadovala upřesnění.

„To je jedno, oba,“ šokovala mě. Jen jsem překvapeně zvedla obočí.

„Copak ty by sis dokázala vybrat?“ dodala tónem, jako by mluvila s retardovaným dítětem. Znovu jsem se k nim otočila. Nabrali si jídlo, posadili se ke stolu pro dva v rohu jídelny a s nepřítomným výrazem se přehrabovali v podivné směsici, kterou si navršili na podnosy. Ano, kdybych byla agentka a hledala takový ten úžasný typ do reklamy na něco voňavého nebo krásného, tak bych mezi nimi váhala. Dokonalé rysy, bezchybné postavy, překrásné vlasy. Přesto z nich vyzařovalo něco, co mi způsobovalo pocit stísněnosti. Ale možná to byla jen obyčejná tréma. Znala jsem to. Příliš dokonalí kluci mi prostě připomínali, že patřím do jiné ligy. Mezi mimoně, kteří čtou, a roztřepené konečky vlasů si pižlají doma před zrcadlem.

„Který je který?“ uvědomila jsem si, že zatím neznám základní rozlišující faktor.

„Jasper je ten blonďák, Edward vlastně taky není úplně tmavý, ale je malinko nazrzlý, což je divný, já byla vždycky jasně na tmavý typy, tihle dva mi úplně zbourali moje žebříčky, například takový…“

Znovu jsem ji vypnula. Jídelna se probrala z chvilkového strnutí, vrátila se k původnímu šumu, z kterého až trapně často zaznívalo jméno nové studentky. Moje jméno. Bella Swanová.

Otočila jsem se ke svému vystydlému jídlu, ale nedokázala jsem si pomoct, každou chvilku jsem se obracela jejich směrem.

Jasper působil trochu živěji, občas se rozhlédl kolem sebe, Edward se tvářil, jako by mu měli trhat zub.

Přesto mě nakonec nachytal. Na tu dálku jsem nedokázala rozeznat barvu jeho očí, bez sebemenšího zaváhání jsem ale zvládla pojmenovat výraz, s jakým se na mě díval.

Znechucení.

Rychle jsem ucukla. To je teda vážně sympaťák.

Když jsem o pár minut později sypala zbytky ze svého tácu do odpadků a samozřejmě mi krabička od džusu spadla vedle, seznámila jsem se s Jasperem. Stál nade mnou ve chvíli, kdy jsem se zvedla i s krabičkou z podřepu. Díval se na mě – drze? Levý koutek úst zdvihl v trochu škodolibém úsměvu. Pak se zhluboka nadechl, jako by se chystal něco říct, ale nakonec jen se spokojeným výrazem přivřel oči.

Už jsem věděla, koho bych si vybrala já. Na kratinký moment se mi podlomila kolena. Blesklo mi hlavou, že kdybychom tam teď byli sami, asi bych se na něj vrhla.

Teď už se tvářil neutrálně, pravou ruku měl zastrčenou v kapse kalhot a v levé držel podnos se zbytky. Naklonil hlavu k rameni.

„Dovolíš?“ zeptal se tónem, jako by mě požádal o kus mého spodního prádla. Polilo mě horko a vzápětí jsem ucukla.   Uvědomila jsem si, že před ním už pár minut stojím jako blázen, krabičku pořád v ruce a zírám na něj. Beze slova jsem se vydala pryč.

„Hej!“ zavolal za mnou polohlasem. Chtěla jsem se k němu otočit, ale už stál vedle mě. „Nechtěla jsi to vyhodit?“ zeptal se znovu s tím úsměvem – neúsměvem. A já na něj zase jen zírala, zase naprosto sevřená vědomím, že když ho hned teď neobejmu nebo něco, tak se zcvoknu. Natáhl ruku a opatrně mi vzal tu pitomou krabičku. Dotkl se mě přitom. Velmi jemně a velmi pomalu mi přejel prstem střed dlaně.

Nepamatovala jsem si, jak jsem se dostala na další hodinu.


xxx


V následujících dnech se můj život dostával do vyjetých kolejí. Přesně, jak jsem to měla ráda. Nebo spíš – jak mi to až doteď život servíroval. Táta mi až příliš rychle předal domácnost, učitelé pochopili, že je nebudu otravovat, ale taky je nijak neomráčím, Jessica se mnou u oběda sedávala čím dál míň. Moje atraktivita klesala každým dnem, a tím mizelo i kouzlo, kterým jsem ji u sebe mohla udržet.

Překvapivě jsem se sblížila s Angelou Weberovou. Nenápadnou tichou dívkou, která nevypadala, že hledá nové přátele. Že hledá vůbec nějaké přátele. Měly jsme společnou americkou literaturu, pro obě nejoblíbenější předmět, a to možná rozhodlo. U oběda jsme si často vystačily s pěti větami, přesto jsem si vedle ní připadala uvolněně, bez nutkavé potřeby udržovat společenskou konverzaci.

Nachytala mě asi po týdnu. Znovu jsem neovládla kradmý pohled k jejich stolu. Hledala jsem už jen Jasperovy oči – a nebylo to vůbec těžké, někdy se dokonce zdálo, že na mě čeká.

S Edwardem jsem seděla na biologii. Ne dobrovolně – když jsem tam dorazila poprvé, místo vedle něj bylo poslední volné. Původní znechucení v jeho očích se často kdovíproč měnilo v odpor a nenávist. Když jsem to zachytila poprvé, vyděsilo mě to.

Nepatřila jsem nikdy mezi školní oblíbence, ale mělo to tu zásadní výhodu, že jsem ani nikdy neměla skutečné nepřátele. Nikoho, komu bych opravdu vadila. Tenhle kluk měl zřejmě pocit, že člověk by měl mít kompletní životní zkušenost. Jinak jsem si jeho reakci na sebe neuměla vysvětlit.

Ten den u oběda Angela postřehla, kam pokukuju. „Vyhýbej se jim,“ řekla tónem, který jsem u ní ještě nezažila. Ledový, nepřátelský.

„Znáš je?“ zkusila jsem znít ledabyle. Ukousla si pizzy a pomalu žvýkala. Jako by váhala, jestli mi má odpovědět. Rozhodla jsem se předstírat, že mi na tom nezáleží, a zabořila jsem zuby do jablka.

„Jasper zabil mou nejlepší kamarádku,“ řekla potom Angela. Nahlas. Hodně nahlas. Několik lidí od vedlejších stolků se k nám otočilo. Šokovaně jsem se zajíkla. Vdechla jsem kousek jabka a rozkašlala se. Angela se postavila a jemně, přesto pevně, mě dvakrát udeřila mezi lopatky. Uslzenýma očima jsem na ni zírala.

„Stalo se to před rokem,“ pokračovala. Došlo mi, že ten chladný tón má obalit jiné emoce. Nechtěla plakat. Nechtěla nebo nemohla křičet a zuřit. Ale přesto jsem záblesk všech těch dalších pocitů zahlídla v jejích očích.

„Chodila s Jasperem. Jen pár týdnů, on to dost střídal,“ ušklíbla se. „Byla do něj blázen, rozmlouvala jsem jí to. Znáš to, taková středoškolská klasika. Jenže kdo by mu odolal. A pak zmizela. A on se pár dnů neukázal ve škole. Nikdy ji nenašli. Nic mu nedokázali. Řekli, že utekla z domova. Že k tomu měla sklony.“ Dívala jsem se na ni. Přestože se tvářila pořád stejně – naprosto vyrovnaně a klidně – po tvářích jí začaly stékat slzy. Vypadalo to, že o nich ani neví. Zírala do zdi před sebou. Najednou se ke mně prudce otočila.

„Jasně, jednou už předtím utekla. Jenže to jí bylo jedenáct a bála se, že dostane výprask, protože ukradla mámě peníze a utratila je. A utekla k babičce!“ dodala s bolestí v hlase.

Vyschlo mi v krku. Roztřesenou rukou jsem se natáhla pro kolu.

„Angelo, to je hrozně vážné obvinění. Měl nějaký… motiv?“ zaváhala jsem, jestli to slovo použít. Příliš to připomínalo špatnou detektivku. „Hádali se? Choval se předtím nějak… násilnicky?“ Bodlo mě u srdce, když jsem si vybavila jeho úsměv. Jeho oči… Ten dotek…

Angela si vzdychla. „Většina vrahů vypadá celkem v pohodě. Četla jsem o tom spoustu knížek. Ti nejlepší dokážou neodejít z místa činu a chovají se, jako by se nic nestalo. Ale on zas tak dobrej není. Proto několik dnů chyběl. Myslím, že ji chtěl nechat. Asi začala jančit. Možná to byla nehoda…“ Teď už vzlykla. „Její rodiče sami sebe přesvědčujou, že fakt utekla. S její mámou nemůžu mluvit. Mám chuť jí vrazit, zatřást s ní, zařvat na ni, ať se probere, že její dcera hnije někde v lese.“

Zachvěla jsem se. Věřila jsem Angele. Podle všeho byly s Lauren skutečné kamarádky. A ty ví o sobě všechno. Lauren by neutekla, aniž by Angele nejdřív neřekla, že to plánuje. Anebo by utekla a při nejbližší příležitosti by jí zavolala. Jako by mi četla myšlenky, Angela se ke mně obrátila a řekla toho dne poslední větu:

„Ona by mi zavolala!“

Nedokázala jsem už jíst. Dávala jsem si pozor, abych se k jejich stolu nepodívala. Bylo to zbytečné.

Když jsem se obrátila k východu, stáli vedle něj. Každý se opíral na jedné straně. Edward měl ruce založené na prsou, Jasper, jako obvykle, zastrčené v kapsách.

Oba na mě nepokrytě zírali.

 

 

 

povídky od ambry

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

ambra

38)  ambra (08.04.2016 16:24)

kajka

37)  kajka (08.04.2016 13:02)

Ambra napsala detektivku!!!! To mám radost, miluju příběhy, kde se vyšetřuje a pátrá.
Jak to, že jsem to nečetla?
Máš mě zaháčkovanou, těším se a předem díky.

Jalle

36)  Jalle (05.06.2012 16:29)

začína to dobre

ambra

35)  ambra (12.02.2012 18:26)

hani, znáš mě - motýlků trochu, víc olova .

34)  hanka (12.02.2012 18:23)

velmi jemně přejel prstem střed dlaně -
vyskočila mi husí kůže a je z tohoto mám motýlky v břiše
jestli to takhle půjde dál,tak smrt je vysvobození z extáze :)

Pilly

33)  Pilly (06.01.2012 16:16)

Páni to som vážne zvedavá čo bude dalej

Anna43474

32)  Anna43474 (09.09.2011 17:09)

Wau, to je tedy něco Ale líbí, moc líbí Jasper, to je moje gusto
TKSATVO

magorka

31)  magorka (23.02.2011 10:05)

týýýýýjo. Bella zakoukaná do Jaspera?!?!? nestačím valit očiska. Mám šílený skluz ve čtení, ale pokusím se napravit Držím palce v literární soutěži!!!

30)  Lejla (10.01.2011 10:25)

Tak to je jak výbuch. Hned od samého začátku. Nechutně otrávený Edward, nesmělá Bella, vychytralá Jessica a nehorázně flirtující Jasper s obviněním na krku od Angely...tak kdo z koho?

nikolka

29)  nikolka (07.01.2011 18:22)

ou ou ou
od samého začiatku hneď takto rozbaliť? Mám sa začať báť konca???

Evelyn

28)  Evelyn (04.01.2011 13:50)

Ty jo, ambro, nikdy bych neřekla, že mě zaujme příběh s takovým námětem... Bella mezi Edwardem a Jasperem. (kdybys to nepsala ty, jen bych se nad tím ušklíbla a pustila povídku z hlavy, ale protože je to dílko ze tvé dílny, pustila jsem se do něj, i když možná původně trochu skepticky)
A jsem nadšená

Nebraska

27)  Nebraska (03.01.2011 08:20)

Nejen, že dokážeš člověka rozebrat tíživejma emocema ve svých vážných dílech, způsobit čtenářovo roztečení v těch romantických, ale ještě způsobuješ zježené chloupky na krku, protože si jen tak mimochodem začneš psát thriller/detektivku.
Jsi trapná, fakt jo (Doufám, že shluk těch smajlů dostatečně zdůraznil, že jsem zas rádoby vtipná a ve skutečnosti ti ležím u nohou ;-) )

Alaska

26)  Alaska (02.01.2011 18:30)


Tak to byla rána pod pás. Čekala jsem nějaký rozezd, ale ty ne vybalíš na mě hned takovou pecku...
Zdálo se mi to, nebo tahle kapitolka měla míň písmenek než obvykle? Zhtla jsem je tak, že se až divím, že mi nezaskočily. No neví, co napsat, protože tohle se nedá strávit tak rychle.

ambra

25)  ambra (02.01.2011 00:53)

Gassie, děkuju, neboj, zítra bude poslední;)

Gassie

24)  Gassie (02.01.2011 00:45)

Ambři, tak jsem se konečně dostala k Tvé další povídce. Stydím se, že se mi to nepovedlo dřív a je mi líto, že jsem nevydržela až do posledního dílu
Zdálo se mi to trošku jiné, než další věci, co jsem od Tebe četla. Ale rozhodně se to neliší v jedné podstatné věci. Je to čtivé a krásné
Jsem napjatá, kdo byla Jasperova přítelkyně A co se s ní stalo.
Jedu dál.

Ewik

23)  Ewik (27.12.2010 14:53)

Moc zajímavé. Rozhodně jsem zvědavá, jak se to všechno bude odehrávat dál.

Twilly

22)  Twilly (27.12.2010 14:00)

... a heleme se, tak ty si zmenila tému... tak to teda zírám . Zatial, Ambri, to vyzerá celkom nádejne... uvidíme, povedal slepý

Astrid

21)  Astrid (27.12.2010 10:54)

Toto bolo ako kybel studenej vody. Ten zavádzajúci začiatok z TW - vravím si: Kruci čo to je?? škola...
A teraz akosik huh zimomriavky mi naskočili, nepríjemný pocit sa priplížil, tá Angela! brrrrrr ja kukám horory cez vankúš a som strachoprd. Ale dostala si ma!

Silvaren

20)  Silvaren (27.12.2010 10:23)

Páni, tohle je nebezpečně tajemné! Edward nebo Jasper? A který je nebezpečnější? Strašně se těším, jak to rozehraješ.

Bye

19)  Bye (27.12.2010 01:24)

No... tak... to... je... něco... jinýho...
ambra se právě převtělila do středoškolačky - věc, která se mi už asi nikdy nepovede
A navíc tu roztáčí nějaký děsivý trojúhelník.
Dokud se o zmíněné pány zajímala jen Bella, a dokud jí Angela nevypověděla svou "strašidelnou historku", bylo to oká. Ale když jsem pak "viděla" Lorenin příběh a "dvojčata" Cullenovic jak na Bellu nepokrytě zíraj... Pocit, jak při Eddie Crugrovi!

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella