Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/slash%20jacob%20edward.jpg

Zvýšená teplota nebo dlouhý pobyt za volantem u mě tradičně spouštějí divné nápady. Tentokrát nastala verze B :-).

Ale lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem si tohle nechtěla odjakživa zkusit.

Slash - a záměrně nepíšu varování, děti tu snad nemáme.

Jacob a Edward.

 

15+

 

Je mi to líto, Jakeu. Vždycky tě budu milovat, ale nestačí mi vídat tě dvakrát ročně. Jasně, že někoho mám, ale není to nijak vážný. Zatím. Jmenuje se Matt, je se mnou v ročníku. Nemáš zdání, jaký to je, nemuset se schovávat. Ještě si to s tím stýpkem rozmysli, ve městě je úplně jinej život…

Paul byl o dva roky starší než já. Ve třinácti mě poprvý vytáhnul běhat. Ve čtrnácti mi dal první pusu. V šestnácti… V každým případě bylo dost těžký vystačit si tak dlouho jenom s líbáním a s hlazením. Hlavně pro něj. Počkal si na mě do svých osmnácti. Prožili jsme úžasnej rok. Pak odešel na vysokou. Další dva roky jsme se navzájem ujišťovali, že to nějak zvládneme. A teď jsme se už několik měsíců rozcházeli. Přes mail. Přes telefon. Bylo načase ujistit ho, že jsem z toho venku. Že už to nebolí.

Neboj se, Paule, zvládám to. Znovu jsem se zabouchnul. Věřil bys tomu?

Vynechal jsem ten trapnej fakt, že do heteráka.

 

Edward Cullen. Ježiši. Už v patnácti měl šest stop. Na tenhle základ každej rok poctivě nabalil pár kilo svalů. Jedinej syn nejbohatší rodiny ve městě. Kapitán fotbalovýho mužstva. Taky šprt s volnou vstupenkou na Harvard. A školní děvkař. Jak jinak. Kdyby neexistoval, musel by ho někdo vymyslet.

Šikanoval mě odjakživa. Koledoval jsem si o to. Ve třinácti mě trenér prosazoval na kapitánský místo a Cullen to tehdy nezkousnul. Po půl roce jsem z toho vycouval sám. Děsil jsem se, že se mi jednou postaví přímo v šatně. Našlo se tam dost vizuálních podnětů. Edward ale ani potom nevynechal jedinou příležitost, aby mi dal sežrat cokoliv ze seznamu mých hříchů. Lůzr z rezervace. Jetý hadry. Napůl rozpadlá kraksna, ve který jsem vozil upištěnou partu svých sester. Sotva průměrný známky. Ruce jako lopaty a v nich nevratně zažranej šmír.

Ne že bych se nedokázal ubránit, ale většinou na mě nešel sám, a i když jo, nikdy jsem se s ním nedokázal rvát doopravdy. Nějak jsem nemohl sevřít pěst a zničit mu ten jeho perfektní nos. Rozrazit ty dokonalý rty. Převálcovat ten pevnej hrudník.

Nechal toho až v posledním ročníku. Nejspíš se bál, že to jednou přepískne a ředitelka mu zařídí černej puntík v jeho bezvadným hodnocení.

Až teď mi docházelo, že jsem z něj byl vlastně vždycky vedle. Stejně jako Bella Swanová. Nebo jako Lauren Malloryová. Nebo Jessica Stanleyová, jeho poslední oběť.

 

Předposlední měsíc na střední nezačal Edwardu Cullenovi nejlíp.

Nejdřív celým městečkem otřásla zpráva o smrti jeho otce. Carlislea Cullena, hlavního chirurga portangeleský nemocnice, sklátil infarkt přímo na operačním sále. Jako bolestný dostal Edward od svý mámy nový Porsche, ale nejspíš to nijak zvlášť nezabralo. Jen o dva dny pozdějc se opíral o sytě modrou karosérii a s pohledem upřeným někam nad střechu školy dával Jessice kopačky.

„Tohle nemůžeš myslet vážně, Edwarde!“ vzlykala. Po tvářích jí stékala spousta šminek a z hlasu jí zmizel obvyklej afekt, se kterým vyslovovala věty jako Ty džíny jsi zdědil po tátovi, Blacku? Vzlykala doopravdy. Byla doopravdy zoufalá.

Cullen si promnul obličej. „Za pár měsíců jdeme oba na vysokou. Každý na jinou, Jess. Jestli sis myslela, že to má mezi náma budoucnost…“

Nenechala ho domluvit. Se zakvílením se na něj vrhla a začala mu drobnými pěstmi bušit do hrudi. Stihla to sotva třikrát. Vzal ji za zápěstí a pomalu jí stáhl ruce k bokům.

„Uklidni se, ty pitomá hysterko,“ zasyčel na ni. Po zádech mi přeběhl mráz. Ježiši, vážně mi bylo líto Jess Stanleyový? Prásknul jsem s dveřma auta víc, než bylo nutný, a natáhnul jsem krok, abych se co nejrychleji dostal z dosahu tý nechutný scény. I tímhle byl Cullen pověstnej. Tou teatrálností. Všechny jeho zásadní akce s holkama se odehrávaly před svědkama.

Když si některou vyhlídnul. Když ji poprvé oslovil. Když ji pozval ke svýmu stolu v jídelně. Když jí dal první pusu. Když se s ní poprvý pohádal. A když jí dal nakonec kopačky.

Aspoň že sex si nechával na doma.

Odhadoval jsem, že než vypadne z Forks, další holku už nesklátí. Pohřeb, závěrečný zkoušky, stěhování. I tak měl dost napilno. A já měl radost. Radost, za kterou jsem se příšerně styděl, protože musel umřít jeho otec, abych si aspoň pár týdnů nemusel Edwarda představovat, jak to dělá s nějakou holkou. Mohl jsem ho mít jenom pro sebe. Aspoň ve svý hlavě.

 

„Já ji roztrhnu!“ Zase ten hlas, ze kterýho mi po páteři přebíhalo trnutí. A i když jsem věděl, že to není správný, pustil jsem ten pocit dál, až do slabin. Nebyla náhoda, že jsem se i tentokrát ocitnul u Edwardova dalšího výbuchu. Nemohl jsem si pomoct, parkoval jsem se svou kraksnou co nejblíž u jeho nablýskaných hraček. Měl jsem poměrně slušnou šanci, že ho uvidím hned ráno, a pak zase odpoledne, po škole. Zvlášť když jsem tý šanci různě napomáhal. Nebylo tak těžký vysledovat Edwardovy zvyky a zjistit, jakej má rozvrh.

Dřepěl u Porsche a prsty přejížděl po rýze v laku. Zhrzený holky mají různý nápady. Objet klíčema auto kreténovi, který jim zlomil srdce, se nabízí jako snadno dostupná úleva.

Stál jsem u zadní části auta. Neodolal jsem. Mohl jsem se dotknout snu, kterej se mi nikdy nesplní. Jednoho ze snů. Pohladil jsem elegantní oblinu zádě, a když jsem nahmatal začátek – nebo konec – Jessiny práce, pomalu jsem se sunul směrem dopředu.

A pak se stalo něco šílenýho.

Edward mi vyšel naproti.

Vlastně jen konečky jeho prstů.

Možná se jen zamyslel.

Možná jen dumal o tom, kolik bude stát oprava a jestli pošle Jessice účet.

Jeho ruka – velká, jemná a pěstěná, ale v každým případě pomalu putovala po čáře, kterou mu vyznačila jeho bejvalka, a zhruba v její polovině se setkala s mou rukou. Ošklivou. Sedřenou. Znecitlivělou prací s kovem, s kůží a se dřevem.

Trvalo to možná tři vteřiny. Přesto dýl, než aby to bylo pouhý nedopatření. A skončil jsem to . Schoval jsem do dlaně zašedlé obloučky nehtů. Nedokázal jsem koukat na ten kontrast. A taky jsem se bál, že jestli počkám ještě další vteřinu, neudrží mě nohy.

„Taková škoda,“ vydechl Edward.

Chvíli trvalo, než jsem pochopil, že mluví o autě.

„Mohl bych to zkusit přeleštit. Bude to chtít pořádnou opravu, ale na pár dnů by to mohlo stačit.“ Věděl jsem, že mluvím, ale v uších mi hučelo tak, že jsem se skoro neslyšel.

Souhlasil překvapivě rychle. To odpoledne bylo všechno překvapivý. Děsivě překvapivý.

„Dneska nemůžu, ale zítra jsem celej den doma. Hodí se ti to?“

Kývnul jsem.

Nepamatoval jsem si, jak jsem se dostal domů.

 

Vzbudil jsem se v pět ráno a už jsem nezabral. V sedm jsem to vzdal. Natáhl jsem na sebe tepláky a triko a ze dna bedny s botama vylovil svoje nejstarší Reeboky. Nejdražší dárek od Paula. Než jsem je zničil dost na to, abych mohl tvrdit, že jsou z druhý ruky, musel jsem je schovávat. Takhle vypadal celej můj vztah s Paulem. Schovávání. Tajnosti. Ukradený chvíle v lese. Nejdřív jen na protivně studených mezích, pak v malý chatce, kterou Paul objevil dál od našich obvyklých tras. Tiskli jsme se k sobě a snili o tom, jak jednou vypadneme a ztratíme se spolu ve městě.

Jenže jsme nepočítali s tím, že nás předběhne moje máma. Zmizela bez varování a táta získal konečně ten správnej důvod pustit svý pití z uzdy úplně. Během dvou měsíců bylo na mně, abych zaplatil účty, a rozdělil mezi sebe a svý sestry záležitosti, o který se v normálních rodinách starají rodiče. Vaření. Úklid. Nákupy. Praní.

Sehnal jsem si práci u jedinýho automechanika ve Forks. Šlo mi to, brzo jsem zvládal vlastní zakázky. Ale škola šla do kopru. Ani na Paula už jsem neměl tolik času. Vlastně jsem to byl já, kdo náš vztah začal už tehdy rozleptávat.

Ale běhat jsem nepřestal. Ještě ve třeťáku mi dvě menší univerzity na Východě nabídly sportovní stipendium. Jenže nepadalo v úvahu, že bych opustil svoje sestry. A taky tátu. To, co z něj zbývalo.

Běhal jsem už jenom kvůli sobě. Pro ten pocit. Iluze svobody. Iluze samoty. Iluze lásky.

 

Dal jsem si dlouhou sprchu a skoro hodinu jsem se pokoušel udělat něco se svýma rukama. Když se na umyvadle objevila krev, vzdal jsem to. Idiot, idiot, idiot, nadával jsem si polohlasem. Edward si včera nejspíš něco dal. S největší pravděpodobností si ani nepamatuje, že tam mám dneska přijít. Vysměje se mi.

Jo, přesně takhle to skončí. Nejdřív povytáhne obočí – přesně tak, jako to dělal dřív, v dobách kdy mě pravidelně teorizoval – a pak řekne některou z těch vět. Někdy to ani nebyly věty. Stačilo, jak říkal moje jméno. Black. Jako by se mu odporem lepil jazyk na patro.

Na tohle a spoustu dalších hnusných věcí jsem myslel celou dobu, co jsem si vybíral prádlo. Aspoň jediný slušný boxerky, bože, dej, ať najdu aspoň jedinou neroztrhanou a nezapranou věc.

S pracovním overalem to bylo ještě horší. Ten novější byl děsivě špinavej po týdnu odpoledních směn. Ten starej byl zas tak prodřenej, že se daly spočítat nitě, který Rachel spotřebovala na jeho zašívání.

Nakonec jsem na sebe hodil starý džíny a triko. Konec konců, tohle bude jen rychlovka. Trochu hystericky jsem se uchechtnul. Rychlovka bylo Paulovo slovo. A používal ho v úplně jiným významu.

 

K Cullenovic vile jsem dorazil tři minuty po domluveným čase. Dalších pět minut jsem zvonil. Otevřel mi Edward a bylo zřejmý, že právě vstal. Ne že bych mu to měl za zlý. Měl na sobě jen pyžamový šortky a roztržitě se škrábal na hladký, vypracovaný hrudi. Drobné bradavky mu ztvrdly pod náporem chladného vzduchu.

Otřásl se.

Já se klepal celou dobu.

„Kolik je? Kruci, nějak mi to vypadlo,“ prohrábl si rozcuchané vlasy. Pod očima měl fialové kruhy. Litoval jsem, že jsem se na to nevykašlal.

„V pohodě,“ začal jsem couvat. „Máš teď důležitější věci v hlavě než nějaký podělaný auto.“ Z mýho hlasu přesto ukapávala hořkost. Doufal jsem, že si ji vysvětlí jako lítost. Lítost s jeho rodinnou situací.

Nečekaně prudce se vyklonil přes práh, hrábl po mně a za tričko mě přitáhl zpátky. Pustil mě stejně nečekaně, takže jsem na něj setrvačností skoro spadnul.

Neuhnul. Jen se trochu kysele ušklíbnul. Zachytil jsem stopu jeho ranního dechu a úšklebek jsem mu oplatil. Byl jsem si jistej, že ze mě rozhodně cítí jen zubní pastu a možná stopu kafe.

„Dej mi pět minut, jo?“ zašeptal. Díval se mi do očí a bylo to stejný jako před pár hodinama na parkovišti. I tohle trvalo dýl, než aby to bylo normální. I tohle jsem uťal .

„Fajn,“ odkašlal jsem si. „Můžu zatím do garáže?“

Vzal mě za ramena, otočil mě směrem ven a nasměroval mě doleva, opačným směrem, než odkud jsem přijel.

„Je to támhleten dlouhej barák, co se tváří jako stáje. Zatím to tam omrkni. Možná pro tebe budu mít větší džob.“ Položil mi ruku mezi lopatky a jemně mě vystrčil ven. Musel jsem se soustředit, abych zvládnul sejít schody.

 

Trvalo mu to nejmíň patnáct minut, ale já za ně byl vděčnej.

Především jsem se potřeboval trochu uklidnit. Všechny části svýho těla. Plíce. Mozek. Srdce. A… tak vůbec.

Dál jsem si musel ujasnit, že nemá cenu, abych se zrovna teď snažil pochopit, co to má všechno znamenat. Nejpravděpodobnější vysvětlení – že Edwardovi po smrti jeho otce přeskočilo – se ani vzdáleně neblížilo tomu, co jsem si jako vysvětlení přál. A tak jsem to prostě vytěsnil komplet.

A pak tu byl obsah garáže. Ježiši. Všichni věděli, že Carlisle Cullen sbírá veterány. Ale nikdo je nikdy neviděl. Aspoň nikdo z místních. Na údržbu přijížděli lidi až ze Seattlu a na srazy nebo výstavy odvážely ty poklady speciální kryté návěsy.

Ve stájích stálo celkem dvanáct aut – devět pod plachtou, tři odekrytý. Při pohledu na ně se mi málem znovu postavil.

„Ty k nim čicháš?“ ozval se za mnou povědomej spouštěč mrazení v zádech. Než jsem se otočil, zhluboka jsem se nadechnul a zkusil nasadit kamennej výraz, na kterej byl u mě zvyklej.

„Zkusils to někdy?“ odpálil jsem jeho otázku svou vlastní. „Tahle kůže je původní,“ pohladil jsem zadní sedadlo Mustanga z čtyřiašedesátýho. „Celou dobu pečlivě ošetřovaná. Je to… neskutečný. Skoro mě to…“ Rychle jsem polknul. Málem jsem řekl vzrušuje. A okamžitě mě vzrušilo, že jsem před Edwardem skoro řekl vzrušuje. On se ale tvářil naprosto nevzrušeně. Jako by můj přešlap nepostřehnul. Přišel těsně ke mně – zase ta ztráta povědomí o osobním prostoru – sklonil se k sedačce a zhluboka se nadechnul. Zadržel dech, se zavřenýma očima se narovnal a pomalu mi vydechnul do tváře. Zubní pasta. Ústní voda. Stopa kafe.

Couvnul jsem. Nerad. Ale potřeboval jsem se opřít.

Edward otevřel oči. Mihnul se v nich záblesk zklamání.

„Tak co, troufnul by sis na to?“

Zase jsem měl zpomalenou reakci. A on tentokrát bezpečně poznal, jak jsem si jeho otázku vyložil. Spokojeně se uchechtnul.

„Chci to prodat. A ani mě nenapadne volat sem ty předražený sráče ze Seattlu, kteří si za otření prachu z palubní desky účtujou pětistovku.“

„Chceš, abych je…“

„Nepotřebujou opravu,“ uklidnil mě rychle. „Jen takovýto předprodejní přeleštění. A běžnou kontrolu, jestli startujou na první pokus.“

„Uf,“ vydechl jsem pomalu.

„Tisícovka za jedno,“ dodal věcně. „Když objevíš problém, budeme řešit, jestli to zvládneš, nebo jestli zavoláme někoho dalšího. Bereš to?“

Ježiši. Dvanáct tisíc? Vždyť ty auta jsou v dokonalým pořádku. Zbláznil se?

„Tisícovka je moc. V týdnu na ně mrknu a řeknu ti odhad. Jde spíš o čas než o práci.“

„Není to moc. Je to slušnej plat, který může slušnýmu a diskrétnímu pracantovi udělat radost.“ Poprvý sklonil hlavu a zadíval se na špičky svých zářivě bílých běžeckých bot. „Nějak mě napadlo, že bych ti chtěl udělat radost, Jacobe.“

Podlaha z jemný stěrky se pode mnou zhoupla. Nikdy mě neoslovil. Nikdy ne křestním jménem. A už vůbec ne tímhle tónem.

Polknul jsem a bylo to slyšet. Zíral jsem na jeho najednou nejistě nahrbený ramena. V hlavě jsem měl úplně prázdno, ale zbytek mýho těla byl plnej. Plnej… všeho.

Konečně zvednul hlavu. Měl pootevřenou pusu a trochu oschlý rty. Potřebovaly navlhčit. Potřebovaly olíznout.

„Mrkneš teď na ten škrábanec? Nachystám zatím něco k jídlu. Pro tebe oběd, pro mě snídaně. Máma odjela ke svý sestře, takže to nebude nic extra, ale hlady snad neumřeme.“

Znovu si prohrábnul vlasy a vydal se směrem k pootevřeným vratům. Zachytil jsem čerstvou vůni jeho potu.

Edward Cullen byl ze mě nervózní.

Podíval jsem se na svoje ruce.

Mírně, ale zřetelně se třásly. Edward v tom nebyl sám.

 

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

eMuska

13)  eMuska (07.05.2016 14:27)

Ťa veľmi potrebujem objať. Najlepšie okamžite.

kajka

12)  kajka (05.05.2016 09:51)

Chacha, je to rozkošně živočišný a roztomile vtipný.
Jsem z toho úplně paf a skvěle se bavím. ;) ;)
Jo, a Jacoba umíš napsat ze všech nejlíp... puberťáka, zamilovanýho, nešťastnýho, dospělýho... je to fuk, prostě kteréhokoliv... vždycky se zabouchnu.

Marvi

11)  Marvi (04.05.2016 21:45)

Ambri vcera jsem to nestihla tak ten rest dohanim dnes. Tvoje pismenka opet neskutecny, jsi talent ;) ;) ;) ;) ;) ;)

10)   (04.05.2016 20:51)

cha.... jsem zvědavá, na kolik kapitol se ti to rozjede

ambra

9)  ambra (04.05.2016 20:27)

Děkuji, vy moje statečné (a dospělé ). Pokusím se do hodinky vložit zbytek, jdu to dobušit

8)  Sneja (04.05.2016 18:41)

Oooch, ambra, som naozaj rada, že si sa rozhodla to skúsiť. Dosť ma to medzi J a E berie, sama som prekvapená...je to divné, ale v istom zmysle sa mi páči tá predstava no zrejme je to iba vďaka tvojmu neprekonateľnému pisateľskému štýlu akokoľvek, teším sa na pokračovanie.
PS: ten spôsob, akým J opisuje E...

7)  Seb (04.05.2016 15:23)

Ale napsalas to skvěle, takže jsem hodně zvědavá, co ti dva dál

Děkuji

Marcelle

6)  Marcelle (04.05.2016 12:06)

Ty kráso, to bude silný, vlastně už je, ale ty jim to neulehčíš

5)   (04.05.2016 09:56)

NO....DO PR..... CO TO JE SAKRA VE VZDUCHU??????
uff, Jakob a jeho věčné podceňování
"Nějak mě napadlo, že bych ti chtěl udělat radost, Jacobe.“
a tak nějak nevím, jestli z Edwarda ty náznaky padaly připraveně nebo silou okamžiku - vůně kůže auta nebo člověka je dost silný impuls

TeenStar

4)  TeenStar (03.05.2016 23:57)

Nedýcham Neviem sa dočkať pokračovania, perfektné

ambra

3)  ambra (03.05.2016 23:32)

Kočičky děkuju

2)  betuška (03.05.2016 21:47)

akurát som čítala jeden slash od yasmini...vidno,ambruš, že sa nebojíš...myslím vo výbere postáv;) ...pre mňa zatial prekvapivé a skvelé
(zjavne edward nebol až taký hetero;) )

kytka

1)  kytka (03.05.2016 21:23)

No kurnik. Marusko, dekuju za super cteni. Rikas, ze jsi to chtela zkusit. A jde ti to skvele.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella