16.07.2015 [10:00], Chloe, ze série Tak to je haluz!!!, komentováno 0×, zobrazeno 1728×

„No ne? Vidíte všichni to, co já?“ zvolal někdo a v tu ránu se na nás vrhla banda novinářů.

„Takže Robsten opět spolu?“ vyptávali se jeden přes druhého.

8. kapitola

Edward

Sice mi díky zdržení s Jasperem chvíli trvalo ji znovu najít, ale přece jen se mi to nakonec povedlo.

Zdálo se, že se už mezitím někde upravila, a tak už zase vypadala dokonale. Ne, že by potřebovala nějaké líčení. Byla hodně krásná sama o sobě.

Právě odpovídala na nějaké otázky ženě s mikrofonem, za jejímiž zády stál kameraman. Nervózně se pohupovala na špičkách bot s těmi vysokými podpatky a prsty pevně zatínala do stříbrného psaníčka, kterým doplnila a rozzářila svoji černou, místy krajkovanou garderobu.

Hodnou chvíli jsem jen tak procházel kolem a váhal se přiblížit, dokud žena s mikrofonem a kameramanem v závěsu neodešla vyzpovídat někoho, kdo mi velice připomínal Laurenta. Ale bez těch všech dredů se to dost těžko rozeznávalo, kor takhle na dálku…

Konečně byla fuč a já sebral odvahu přistoupit k falešné Belle, jak by řekl Emmett.

„Eh. Kristen?“ oslovil jsem ji.

„Ano, Roberte?“ tázavě ke mně zvedla pohled.

„Já… Omlouvám se ti. Choval jsem se jako úplný idiot. Neměl jsem to vytahovat. Já jen, že…“

Sakra! Nevím, jak to zakončit. No, to se mi moc nepovedlo, jenže když teď změním téma, budu vypadat jako ještě větší idiot. Kéž by se ona ujala slova. Jenže neujala. Pouze na mě jen vyčkávavě hleděla.

„Prostě chci říct, že se omlouvám,“ zakončil jsem to inteligentně a v duchu se za to propleskl.

Kristen se zatvářila lehce zklamaně a odvrátila se ode mě.

„Ty mi na to nic nepovíš?“ nechápal jsem, avšak ona jen lehce pokrčila rameny.

„Tak přijímáš moji omluvu?“ naléhal jsem, abych ulehčil svému svědomí. Nedbaje na to, že se už zase chovám nevhodně.

„Přijímám,“ řekla po chvíli. „Ale nemysli si, že to je jednoduché. Představ si, že bys byl na mém místě. Udělala jsem chybu. To ano, ale odsoudil jsi mě za to nejen ty, ale celý svět. Máš vůbec představu, jaké to je?“ vyjela a já na ni zůstal pouze oněměle zírat.

„To jsem si myslela,“ řekla s jistým zadostiučiněním v hlase a vydala se pryč.

Když mě však míjela, musela nějak škobrtnout, což by při výšce jejích podpatků nebylo nic zvláštního, a začala padat. V poslední chvíli jsem ji přidržel, aby doopravdy nespadla.

Díky tomu jsme se ocitli v objeti tak těsném, že se naše tváře a nosy málem vzájemně dotkly.

„No ne? Vidíte všichni to, co já?“ zvolal někdo a v tu ránu se na nás vrhla banda novinářů.

„Takže Robsten opět spolu?“ vyptávali se jeden přes druhého.

„Cože?“ nechápal jsem.

Vždyť ona jenom zakopla a já ji zachytil. Nechystali jsme se přece líbat nebo tak něco. Na to mám Bellu a tohle byla jen čirá zvědavost. Nic víc.

Teda, možná v tom bylo i něco víc, ale kdo by se mi divil...

***

Emmett

Seděl jsem na schodišti a prohlížel si všechny ty trapné fotky účastníků, které jsme s Jacobem nafotili.

Kochat se pohledem na trapasy celebrit bylo vážně něco. Jen škoda, že u toho nebyli i ostatní. No nic. Později jim ukážu alespoň ty fotky…

Nevím, kde ten kluk tak rychle splašil lepidlo, ale přilepit Tanyu k židli, Kate shodit do mísy s punčem a Angele, která se z nenápadné a milé dívky stala sexbombou, jsme na šaty přilepili ceduli, na které stálo Team Jacob.

Cedule s nápisem Edward je pako a volte Emmetta se nacházely na většině osazenstva. Avšak herci, co hrál Jamese, jsme pro změnu dali ceduli s nápisem: Kdyby v jedničce byli vlkodlaci, určitě bych to nepřežil, a speciálně pro Leah tu bylo smrdím jako prašivej čokl.

Jo, byla to švanda, a když se Jacob nedíval, i on dostal cedulku s nápisem dej mi pac.

A když už jsme u něj… Byl to pohodář, ale co s ním? Domů si ho stejně vzít nemůžu, a tak jsem se mu asi před půlhodinou ztratil i s tou jeho novou hračičkou…

„Představ si, že bys byl na mém místě. Udělala jsem chybu. To ano, ale odsoudil jsi mě za to nejen ty, ale celý svět. Máš vůbec představu, jaké to je?“

Co to? Á, to je Kristen s Edwardem, uvědomil jsem si. Ale co to proboha vyvádí? Proč se hádají?

„To jsem si myslela.“

„Tak to ne, děvenko. Ať už jsi, kdo jsi. Edwarda urážet nebudeš,“ řekl jsem tiše a zrovna, když se falešná Bella chystala od Edwarda odejít, zatáhl jsem za opodál ležící kabel, jakých tu bylo všude plno, s jasným cílem.

Tenhle kabel totiž nebyl ledajaký kabel. Tenhle totiž začínal u mě a končil pod nohama té rádoby Belly. Měl jsem výbornou příležitost a hodlal ji naplno využít...

Cuknul jsem kabelem a s úsměvem sledoval, jak se kácí k zemi. Bohužel, ale Edward je prostě džentlmen až do morku kostí. A tak naši malou dámu v nesnázích zachytil…

Zřejmě ale nevěděl, co tím spustí. Vrhlo se na ně asi tucet novinářů a kameramanů a dožadovali se vysvětlení, zda jsou pár Kristen a Robert opět spolu.

„Já prostě miluju showbyznys!“ A na tomhle si zítra bulvár pěkně smlsne...

„Emmette, co to tady vyvádíš?“ zeptala se mě Alice, která se sem přihnala, jak velká voda.

„Nic. Coby? Já jsem naprosto způsobný. To Edward lítá v pěkným maléru,“ hájil jsem se.

„Co?“ nechápala.

„No, tak se podívej támhle,“ řekl jsem a ukázal prstem na chuchvalec novinářů, uvnitř něhož jsem se mohl pouze domnívat, že je Edward s Kristen.

„Oh né! Musíme je nějak odlákat…“

„Jak, prosím tě? Mají před sebou největší trhák měsíce! To nenechají být, ani kdybychom se tu všichni vysvlékli do naha!“ Ta Alice je tak naivní…

„Tak ale co budeme dělat?“

„Však ono je to jednoho dne přejde,“ odmávnul jsem to.

„My na to ale nemáme den!“ zavrčela podrážděně.

„Proč? Kam spěcháš?“ nechápal jsem.

„Asi jsem našla způsob, jak se vrátit domů,“ řekla a stále bezmocně sledovala pohybující se chuchval.

„Ty?“ podivil jsem se. „A jaký prosím tebe?“

„Uvidíš,“ odbyla mě.

„Tak jo, fajn. Mám návrh, jak se jich zbavit.“

„No? Já poslouchám,“ pobídla mě a vypadala, že se v duchu modlí, aby to nebyla zase nějaká volovina...

***

Jasper

„Jackson Rathbone je gay,“ ozvalo se zčistajasna.

„Co že to jsem? Vždyť přece, já nejsem gay,“ bránil jsem se, ale nevypadalo to, že by to někoho zajímalo.

Všichni se totiž právě sápali na nějakou tulící se dvojici, kterou v jejich středu nebylo téměř vidět.

Kdože to vůbec zvolal tu hloupost?

„Emmette, já myslela, že máš plán. Dobrý plán a ne, že tady začneš rozhlašovat takovéhle nesmysly,“ rozčilovala se Alice. „Můj Jasper není gay a tudíž ani Jackson.“

„Jak to můžeš vědět? Vždyť ho ani neznáš,“ hájil se Emmett.

„No hlavně, že ty o něm toho tolik víš. Jednou si přečteš něco na netu a hned seš na dotyčného expert, že?“ uchechtla se Alice.

„A hele! My o vlku,“ řekl Emmett, který ke mně na rozdíl od Alice nestál zády.

„Nemusíš o mně rozhlašovat, že jsem gay, aby dali Edwardovi pokoj, a stačí, když…“

„Když co?“ vyhrkl Emmett.

„Kdybys mě nechal domluvit, tak už to dávno víš,“ postěžoval jsem si a chystal se jim ve stručnosti nastínit náš plán.

Rosalie

Seděla jsem na jedné z vysokých stoliček u baru a líně si míchala barevný drink nazdobeným paraplíčkem. Začínám chápat, co na těch drincích lidé vidí.

Vždycky vypadaly krásně, ale s pachem bláta to prostě nešlo dohromady. Teď, když jsem ale člověk, tak musím uznat, že to bylo výtečné a osvěžující.

Můj takzvaný manžel mě neustále objímal okolo pasu a postával vedle mě. Nemluvili jsme a já bych byla tak šťastná, kdyby to tak i zůstalo, ale ne vždy dostaneme to, po čem v dané chvíli toužíme. A tak už zase začal žvatlat cosi o plánech na příští víkend.

Blbec jeden. Doufám, že do té doby už budu někde pryč. Kdekoliv pryč. A s Emmettem samozřejmě...

Právě kolem nás prošel někdo s nápisem přilepeným na zádech. Okamžitě jsem v tom rozpoznala Emmettovu práci a pobaveně sledovala, jak ten nic netušící kolega pózuje před novináři.

Byl to Alec Volturi a jeho nápis na zádech byl vážně něco.

Team Cullenovi! Na trůn s nimi!

Prostě pecka.

„Miláčku, vnímáš mě?“ zeptal se.

„Ne,“ odpověděla jsem bezmyšlenkovitě.

Nevěřícně mi hleděl do tváře a skoro to vypadalo, že tentokrát už se opravdu zlobí.

„Víš, přemýšlel jsem. Ty tvoje nálady začínají být nesnesitelné. Nejsi náhodou těhotná?“ zeptal se.

Jako by do mě v ten moment uhodil blesk, což vzhledem k tomu, že jsem právě pila, byl docela problém. Vyprskla jsem mu to přímo do obličeje.

Překvapeně pomrkával, zatímco mu bledě modrá tekutina stékala po obličeji. Ulpívala mu na řasách a skončila na jeho perfektním obleku.

Možná jsem člověk, ale myšlenka na to mít děti je to poslední, co se stalo. Ano, já vím, že jsem vždycky chtěla děti, ale s Emmettem a ne s nějakým cizákem, vedle kterého se jednoho rána prostě vzbudím!

Byla jsem vnitřně tak rozložená, že jsem si ani neuvědomila, že bych se mu měla omluvit, nebo tak něco… Prostě jsem v tu chvíli nemohla…

Najednou se v budově ozvaly sirény a z protipožárních hlásičů se spustila voda. Stříkalo to všude okolo a lidé začali jančit.

„To jako, že v budově hoří?“ nechápala jsem.

„Pojď, musíme opustit budovu,“ řekl a chopil se mého předloktí.

Sklouzla jsem z barové židle, ale nemínila ho následovat. Musím přece najít ostatní, jenže on se mě na názor neptal a táhnul mě k nejbližšímu východu z budovy spolu se zbytkem davu. Byla to hotová tlačenice, ve které by se dalo snadno ztratit. Vůbec ale nevidím ostatní. Kde můžou být?

„Rose!“ ozval se Emmett a natáhnul po mně paži.

Chopila jsem se jeho ruky a nechala se vytáhnout stranou od proudícího davu. Manžela to táhlo dál, takže jsem ho měla z krku. Aspoň na chvíli.

„Ani nevíš, jak ráda tě vidím,“ zajásala jsem a vrhla se mu do náruče.

„Já vím. Taky se mi stýskalo, ale musíme za ostatními.“

„Počkej, vždyť v budově hoří, tak proč mě táhneš dovnitř místo ven?“

„Protože tady nehoří. Alice říkala, že ví, jak se dostat domů, ale potřebovali jsme dostat novináře od Edwarda. Byl to sice Jasperův nápad a trochu radikální, ale přesto účinný. Teď alespoň máme to tolik potřebné soukromí…“

„Tak jo, ale kam máme jít? A jak nás odsud chce vůbec dostat?“ nechápala jsem. „Vážně, kam mě to vlastně táhneš?“

„Támhle.“ Ukázal před sebe na zbytek naší rodiny krčící se pod deštníkem.

***

Jasper

„Co děláme na holčičích záchodech?“ zeptal se Emmett a sebral mi tak slova z úst.

„No, já… Myslela jsem, že tu je,“ blábolila Alice a zmateně se rozhlížela po místnosti.

Lehce jsem ji podezříval, že si něčeho cvakla, protože byla chudák holka nějaká zmatená.

„No bezva. Tak jste všichni,“ ozval se dívčí hlas a dveře kabinky se otevřely.

Stála v nich drobná blondýnka v sytě růžových šatech s černými doplňky a velkými černými linkami okolo očí.

„To je ta, co za všechno může!“ zvolal Emmett.

„Na ni,“ rozkázal jsem a všichni až na Alice mě poslechli.

***

Alice

„Uvědomujete si, že jsem teď taky jen člověk a vás je pět? To vážně budím takovou hrůzu?“ rozčilovala se záhadná blondýnka.

„Dobře, nemyslíte, že by to už stačilo?“ okřikla jsem je. „Pusťte ji!“

Měli kliku, protože mě poslechli. Kdyby to neudělali, musela bych je pokropit vodou z bidetu, aby se zklidnili.

Způsobně od ní všichni ustoupili a začali se upravovat, protože boj jejich šatstvu zrovna dvakrát neprospěl. Což mi samozřejmě neušlo.

„Hele, já vám chci jenom pomoct. Pošlu vás tam, kam patříte. Teda, pokud budete spolupracovat,“ řekla a pokoušela se spravit si utržené ramínko od šatů.

Vůbec byla celá rozcuchaná z toho náhlého útoku všech mých sourozenců.

„Proč ses v té kabince tak schovávala?“ nechápala jsem.

„Protože vám to strašně trvalo a vpadly sem nějaké dvě blondýnky a klábosily spolu. Jednu z nich někdo přilepil k židli a musela si z dlouhé plesové róby udělat mini šaty a ta druhá si zase drhla skvrnu od punče velkou jako Texas. Prostě síla a k tomu ještě ten poplach…“ vysvětlila.

„Jo, to byla tak trochu naše práce,“ přiznala jsem.

„Aha. Chytré. Teď si alespoň můžeme dopřát nepozorovaný odchod.“

„Proč bychom s tebou měli někam chodit? Vůbec tě neznáme,“ konstatovala Rosalie.

„Jsem Ave Lanceová. Pomůže vám to?“ zeptala se.

„Ne.“

„Vůbec,“ souhlasil s Rosalie Jasper.

„Tak jinak,“ povzdechla si Ave. „Máte jinou možnost?“

Tohle byla chytrá otázka. Navzájem jsme si vyměnili několik stísněných pohledů. Odpověď jsme totiž znali a moc se nám nezamlouvala…

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře