Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/robstenllll.jpg

Snažím se dostát pravidlům žánru, takže drámo se ještě chvilku odkládá :).

A viděla bych to tak na 14+ :-)

 

Bella

(přede dvěma lety)

 

„Bello, holčičko, proč jsi tak strašně hubená?“ Máma mě objímala, jako by hrozilo, že na mě každou chvíli přestane působit gravitace.

„To se ti zdá, mami. Měla jsem toho moc ve škole. Vždyť víš, že když jsem ve stresu, tak vždycky trochu zhubnu.“ A taky měl Jacob dojem, že mám moc velký zadek. Pár týdnů bez večeře ti jen prospěje, ty můj cvalíku.

„Trochu? Bello, máš doma zrcadlo?“

„Mami, prosím! Máme na sebe jen pár hodin. Můžeme se bavit o něčem jiném?“

Na okamžik sevřela rty do nespokojené čárky a zamračila se. I tak ji ale nejmíň půlka chlapů v restauraci sledovala s pootevřenými ústy. Věčná škoda, že jsem nezdědila víc jejích genů.

„Tak fajn,“ přikývla. „Co ten tvůj Jacob? Uvidím se s ním ještě v tomhle životě?“

Očividně se na mě připravila. Tušila jsem, že mi několik měsíců bez jediné návštěvy jen tak neodpustí.

„Ale mami,“ zaškemrala jsem. „Vždyť jsem ti to vysvětlovala už stokrát. Je šíleně vytížený. A nemá jen svou práci – musí se taky ukazovat na spoustě akcí, které pořádá jeho rodina.“

„Ty ne?“ přerušila mě.

„Co já ne?“

„Ty se na těch akcích nemusíš ukazovat? Jeho rodina tě nechce poznat?“

Dotkla se citlivého místa, a i když jsem se snažila udržet uvolněný výraz, viděla mi až do žaludku.

Pomalu jsem si vzdychla, abych získala pár vteřin.

„Oni jsou… jiní, mami. Berou tyhle věci hrozně vážně. Možná, když se zasnoubíme…“

„Když?“

„Mami, táta byl o generaci starší než ty. Já vím, že tě požádal o ruku na šesté schůzce, ale dneska se to bere jinak, dneska…“

„Dneska s tebou může chlap spát a až ho to přestane bavit, tak tě prostě vykopne. Jak jsem na takovou skvělou vymoženost mohla zapomenout?“ Nepatrně zvýšila hlas. Neklamný důkaz, že je ve varu.

„Je ti pětačtyřicet, mami!“ naklonila jsem se přes stůl, abych své obhajobě dodala na důrazu. „Ale máš řeči, jako by ti táhlo na osmdesát!“

Sáhla pro sklenici s vodou a zhluboka se napila. Pak se mi odhodlaně podívala do očí.

„Máš pravdu, jsou to pitomosti. Záleží na jiných věcech. Miluje tě, Bello? Je na tebe hodný?“ Slovo hodný zdůraznila způsobem, kterému jsem úplně nerozuměla. Nemohla přece tušit, že… Mimoděk mi blesklo hlavou, že v šatech, které mám na sobě, nemůže vidět žádnou z mých modřin – ani ty starší, ani ty, které se teprve vybarvovaly od minulého večera.

„Miluje mě, mami,“ řekla jsem pevně. Miluje mě možná až moc. „A já miluju jeho. Nedokážu si představit, jak bych žila bez něj.“ I to byla pravda. Navíc mi dal Jacob několikrát dost důrazně najevo, ať si život bez něj ani nezkouším představovat.

Natáhla se přes stůl a vzala mě za ruku. „Tu první část beru, miláčku. Ale to další…“ Zhluboka si vzdychla a zahleděla se někam za mé rameno. „Víš, Bello, i když někoho miluješ, pořád jsi na tomhle světě hlavně sama za sebe. Nestáváš se něčí součástí. V některých věcech se člověk samozřejmě musí přizpůsobit, ale…“ Další povzdech. Nepoznávala jsem ji. Nikdy nebyla zrovna veselá kopa, ale dnes působila až příliš vážně.

„Mami…“ Stiskla jsem jí prsty. Chtěla jsem ji uklidnit, ale najednou mi vyschlo v krku. Napadlo mě, jaká mě asi čeká budoucnost. Co kdyby se mi stalo tohle? Co když taky budu sedět u stolu se svou dcerou a ona přede mnou bude schovávat modřiny?

„Promiň, Bello.“ Konečně se trochu usmála. „Nevím, co mě to popadlo. Nějaké zmatené mateřské instinkty nebo co. Už se nebudu zlobit, že na mě nemáš čas aspoň jednou za měsíc. Jen potřebuju vědět, že jsi v pořádku.“

Najednou byla pravda nebezpečně blízko. Jazyk mě pálil touhou říct jí, že je všechno úplně jinak, než jak jsem jí to líčila před rokem.

V tu chvíli ale dorazil číšník a začal nám servírovat předkrm. Debata o tom, jaké víno se hodí k lososovi, mě vrátila do reality. Jsem dospělá. Nemám žádné právo zatěžovat mámu svými problémy.

 

 

Edward

(současnost)

 

„Tak jaký je to pocit?“ Snažila se znít neutrálně, ale mě neoblafla. Skoro se nadnášela pýchou.

Nemusel jsem nic říkat, můj výraz byl určitě dostatečně výmluvný, ale zasloužila si slyšet to. Pomalu jsem pohladil volant. „Pravdu? Uf. Zapomněl jsem, jak hladina mýho testosteronu přímo souvisí se zařazeným rychlostním stupněm.“

Teď mohla s klidem použít něco jako vidíš, já ti to říkala, ale místo toho se jen se spokojeným povzdechem opřela, rozepnula si pás a protáhla si nohy. Vnitřní prostor Jeepu ji nepřestával fascinovat.

Měli jsme za sebou třetí zkušební jízdu mimo oficiální silnice – na ty jsem si ještě netroufal. Chlapík, který mi upravené auto předával, mě varoval, že bude chvíli trvat, než si zvyknu na kompletní ruční řízení, ale šlo to mnohem líp, než jsem čekal.

„Moc pěkný místo,“ poznamenal jsem. Lesy kolem Forks byly plné napůl zarostlých cest. Zůstaly tu jako pozůstatek šílené těžby, která skončila až na začátku osmdesátých let. Příroda si jich spoustu vzala zpět – hlavně těch, které přímo nenavazovaly na silnice, ale hodně jich zůstávalo aspoň částečně sjízdných. V každé generaci bylo dost puberťáků, kteří potřebovali zaparkovat na klidném místě.

Bella se zavrtěla. „Člověk by neměl koukat na Záhadu Blair Witch, když se chystá zrovna sem.“

Znovu mě rozesmála. „Pojď sem.“ V normálním autě bylo snadné přitáhnout si ji k sobě. Na sebe. Bundu ze sebe shodila dřív, než mi obkročmo dosedla na klín. Teprve před týdnem mi poprvé ukázala svoje jizvy. Potmě. Ale každé další setkání znamenalo další výrazný pokrok. I když – na skutečný sex ještě pořád nedošlo. Ještě pořád to bylo hlavně o ní. Musel jsem znovu a znovu přísahat, že mi to nevadí. A že nevadí ani zdaleka nevystihuje, jak jsem šťastný, když vidím, jak je šťastná ona.

Ale rozhodně mi to neulehčovala.

„Zmrzneš,“ zasténal jsem, když se sotva pět minut po bundě zbavila teplého roláku. Dost teplého na to, aby pod ním měla už jen podprsenku.

„Hořím,“ zalapala po dechu a natiskla se klínem proti mým napnutým džínsům. Tentokrát jsme zasténali současně. Skoro poslepu jsem jí sáhl do vlasů. Už před pár dny jsem jí vysvětlil, co se mnou dělají její rozpuštěné vlasy. Místo do gumičky je začala stahovat jen do skřipce. Potřeboval jsem jeden dotyk, abych je osvobodil. Naklonila se tak, že jsem se v nich skoro ztratil, ale vzápětí si je sama na jedné straně odhrnula, abych se dostal k tepající kůži na jejím krku. Uběhlo pár dalších mučivých minut, během nichž se úplně zamlžila všechna okna. Z minulé vyjížďky už jsem věděl, že teprve teď se Bella doopravdy uvolní. Sotva mi to blesklo hlavou, její boky zopakovaly ten šílený protipohyb. Zabořil jsem jí nos a ústa do krku, abych nezaúpěl moc nahlas, a zároveň jsem sáhnul po zapínání podprsenky. S tichým zasmáním mi vzala hlavu do dlaní a na okamžik mě od sebe odtáhla.

„Líbí se ti?“ vypnula se proti mně. „Byla jsem nakupovat. Všechno prádlo. Všechny věci. Nechci, abys mě viděl v něčem…“ Nedopověděla, ale oba jsme věděli, co chtěla říct. A i když to nemyslela jako narážku, okamžitě jsem si umínil, že moje první výprava po oficiální silnici povede do nákupního centra. Pro nové oblečení. A pro nové ložní prádlo.

Sundal jsem ruce ze zapínání a místo toho je položil dopředu, na jemnou krajku. Byla dost pružná, stačilo jemně zatáhnout a shrnula se pod prsy.

„Je to nádhera. Všechno,“ vydechl jsem.

 

Zastavil jsem se u dveří a opřel sebe i ji tak, abych ji mohl aspoň jednou rukou obejmout. To, co měla být rychlá pusa před návratem domů, se znovu bleskově změnilo v předehru.

„Panebože, já bych snad byla za pár minut znovu. Ani nechci počítat po kolikátý,“ zasmála se roztřeseně. Odstrčila mě od sebe opatrně, ale jednoznačně. Pořád trnula, že nás přistihne Jasper. „Ani jsem nevěděla, že jsem něčeho takovýho schopná,“ zavrtěla nevěřícně hlavou, ale oči jí při tom zářily.

„Ty?“ přitiskl jsem se k ní znovu, ale už jen lehce, abych ji pozlobil. „Chceš říct, že je to jenom tvoje zásluha?“

Nečekaně rychle zvážněla a položila mi ruce na tváře. Už jsem začínal chápat, že je to její způsob, jak mi dát předem vědět, že mi chce říct něco důležitého.

„Je to jenom tvoje zásluha, Edwarde. Byla jsem… byla jsem jako mrtvá. Před pár lety… zpočátku… myslela jsem, že by se mi to mohlo líbit. Jenže pak…“ Ztěžka polkla. „Fakt jsem uvěřila tomu, že je chyba ve mně. Hledala jsem si na netu diagnózu, věřil bys tomu? Napadlo by tě dneska v tom lese, že ses právě třikrát postaral o frigidní ňoumu?“

Z jejích slov se mi chtělo brečet. Trochu. Mnohem víc jsem toužil potkat se s tím hajzlem, který jí tohle provedl. A znovu jsem si musel připomenout, že Bella se ještě pořád odhodlává, aby mi řekla to nejhorší. To nejhorší, z čehož jsem většinu už věděl. I teď jsem se děsil, že mi pravdu vyčte z obličeje. I proto jsem se k ní rychle sklonil a zabořil jí tvář do vlasů. Fungovalo to skoro zázračně. Po chvíli se její dech uklidnil.

„Takže sis je přece jenom počítala?“ neodpustil jsem si nakonec.

„Ty!“ zahrozila mi naoko a já se to odpoledne počtvrté tetelil blahem při pohledu na její horké tváře.

 

Jasper usnul na gauči. Měl jsem kvůli němu trochu výčitky, na druhou stranu se beze mě vždycky uměl pár hodin obejít. V televizi zrovna dobíhal filmový Star Trek. Sáhl jsem po ovladači a Bella se automaticky naklonila nad prckem.

„Má špinavé nohy,“ vzdychla utrápeně. „Už jsi mu to lezení po stromech zkusil rozmluvit?“ Prosila mě o to při každé návštěvě. Já ale zatím neměl to srdce připravit bratra o jeho nejmilejší zábavu.

„Je jako opička. A zbytečně neriskuje. Mockrát jsem ho při tom pozoroval.“ Bezděčně jsem ji chtěl pohladit po rameni, ale ona ode mě rychle odstoupila. Jasper se začínal probírat.

„Je to strašný a zbytečný risk,“ zašeptala ještě.

Na seznam toho, co vyřídím v nejbližší době, jsem si ten den v duchu připsal další položku.

 

„Víš, co je za tři dny?“ zašeptala o pár hodin později. Její nové prádlo už nějakou dobu leželo na podlaze mé ložnice, zatímco Bella ležela na mně.

„Hm.“ Samozřejmě jsem to věděl, ale nechtěl jsem narušit křehkou rovnováhu posledních dnů. Jaké jsme měli možnosti? Bella se nám postará o kompletní nákup a pak tu bude celý den otročit v kuchyni? Nebo něco napovídá šerifovi, vezme nás k sobě a bude celý den otročit v kuchyni u něj? Nic z toho se mi nelíbilo. Dokonce i Tanya tohle vzdala bez většího boje. K obvyklému nákupu jsem jí dovolil přidat jen hotový dýňový koláč a zmrzlinu pro Jaspera.

„Už máš nějaký… nějakou představu?“ Trochu se zajíkla.

Do té doby jsem ji hladil po zádech, teď jsem ji zlehka zatáhl za vlasy, aby se mi podívala do očí.

„Neslavím svátky, Bello. Žádné. Dokud nebudu schopný postarat se o všechno…“ Zarazil jsem se skoro okamžitě, protože se jí podezřele zaleskly oči.

„Zůstávám tady,“ řekla tiše. „Už minulý týden jsem mámě řekla, že domů nepřijedu.“

Rychle jsem se snažil doplnit si to, co nevyslovila nahlas. Jasně, jsem idiot. Vykašlala se na svou mámu kvůli mně a Jasperovi a já jí tady blahosklonně oznamuju, jak mi všechny svátky můžou být ukradené. Opřel jsem se o lokty a vytáhl se napůl do sedu. I ona se zvedla, ale zůstala sedět na mně. I v tomhle naprosto nevhodném okamžiku mi tělem projel zášleh šťastného tepla. Tohle že je holka, která si myslela, že už se nikdy před žádným chlapem nesvleče?

Začal jsem opatrně. „Podělal jsem to. Měl jsem tě pozvat. Minulý týden, ale spíš dřív.“ Uvědomil jsem si, že ona svoje rozhodnutí udělala určitě dřív. Týden před Dnem díkůvzdání by neměla šanci sehnat letenku.

Uhnula pohledem. „Nic nemusíš, Edwarde. Nikdy v životě nebudu žádnýho člověka do ničeho nutit. Ale pro mě jsou svátky důležitý. Zvlášť posledních pár měsíců. Doufala jsem, že bychom… Možná je načase, aby Jasper…“

Poskočilo mi srdce. Chce o nás říct Jasperovi? A to jsem si myslel, že její pyžamo pod mým polštářem je obrovský úspěch.

„Ježiši, já jsem fakt kretén, Bello. Pojď ke mně, prosím, a vymysli mi nějaký hrozný trest. Třeba že budu muset sníst ty děsivě suchý krocaní prsa úplně sám,“ rozevřel jsem náruč a nasadil zkroušený výraz.

Založila si ruce na hrudi a chvíli se mnou bojovala – její pohled plný nejistoty proti mému, který – aspoň jsem doufal – byl plný upřímné lítosti – ale nakonec se široce usmála a posunula se tak, aby mě mohla obejmout.

„Víš to jistě?“ zeptala se při jedné z kratičkých přestávek, během níž jsme se snažili popadnout dech.

Místo odpovědi jsem jí zabořil ruce do vlasů. Byl to jeden z těch okamžiků, kdy se o mě otřel skoro posvátný strach. Bylo možné někoho takhle milovat? A bylo možné přežít to bez následků?

„Ten trest,“ ozvala se Bella znovu o něco později. Už jsme zhasli lampu, protože zvenčí se k nám začalo probíjet svítání. Zbývala nám sotva hodina.

Neubránil jsem se nespokojenému zabručení. Dotýkal jsem se jí právě způsobem, který jí pokaždé během pár minut spolehlivě dokázal, že rozhodně netrpí žádnou sexuální dysfunkcí. Vypadalo to, že se rozhodla potrestat sebe, ne mě.

Zhluboka se nadechla. „Máš tady někde…“ I tentokrát očividně doufala, že si domyslím, co chtěla říct.

Neměl jsem nejmenší tušení.

„Kondom?“ šeptla.

Pokolikáté za posledních dvanáct hodin se o mě pokoušel infarkt?

Beze slova jsem ukázal na zásuvku nočního stolku. Věděl jsem, že se chovám jako sobecký parchant, ale když se mi na jazyk znovu drala ta otázka – víš to jistě? – kousl jsem se zevnitř do tváře, abych vydržel mlčet.

Ani já to nevěděl jistě. Jak by mohla ona?

Odtáhla se a já se posadil jako tu noc, kdy jsem si před ní poprvé sundal protézu. A ona mě úplně stejně hladila a líbala na páteři. Když jsem se k ní otočil tentokrát, skoro jsem nemohl uvěřit, že vedle mě leží stejná dívka.

„Už nemáme moc času.“ Musel jsem si odkašlat. Nepoznával jsem vlastní hlas.

Kousla se do rtu a usmála se. „To je v pohodě. Myslím, že s předehrou to nemusíme přehánět. Těch posledních pár týdnů určitě bohatě stačilo.“

 

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2

4)  evelsten (07.02.2017 23:41)

Ambrička najdrahšia ďakujem veľmi krásne za ďalšiu krásnu kapitolu Ako vždy neskutočne potešila, vždy mám také súkromné Vianoce, keď vidím novú kapitolu z tejto prekrásnej a strhujúcej poviedky od teba
No a dnešná kapitola bola fakt fantastická, len ten začiatok z Bellinej minulosti mal riadne trpkú príchuť:'-( A začínam sa pomaly obávať, aké veci teraz nastanú. Či bude ďalej prebiehať ich zbližovanie a prehlbovanie ich lásky, alebo nastanú problémy...
Ďakujem ešte raz veľmi krásne a už teraz sa neviem dočkať pokračovania

kala

3)  kala (07.02.2017 22:12)


další díl

Úžasné. Zapomněla jsem dýchat. Děkuju
Jen se bojím, kdy se to pokazí

leelee

2)  leelee (07.02.2017 21:36)

maminky tohle prostě poznají...

Edward očividně nechal rychlost všech kroků vpřed na Belle, která ho vždycky mile překvapí, ale až/jestli vyplave všechno budou se brodit po kolena v... bude čím dál tím víc riskantní když si neřeknu všechno dost brzo

Q

wuzinka

1)  wuzinka (07.02.2017 21:18)

Krasa. Jako vzdy Jen cekam, kdy se to vsechno nejak pokazi

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek