Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/robstenllll.jpg

Milé drahé, kdybych na začátku neslíbila, že půjde o regulérní pokus o NA romanci, tak by se následující kapitola nejspíš vešla do desíti řádků :-). Tak to berte s pořádnou rezervou, "psát erotiku" není ani zdaleka tak zábavné jako ji dělat :-))).

 

Asi tak trošku 15+ ;)

 

Bella

(před třemi lety)

 

„Bello, stůj!“

„Pusť mě, Jacku! Nesahej na mě!“

„Nebuď hysterická! Kam bys asi tak chtěla jít? Ona za chvíli vypadne. Pak si v klidu promluvíme.“

Před očima mi tančila fialová kola. Chtělo se mi zvracet. „Pusť mě! Musím ven! Nějaká… nějaká… V mojí posteli, Jacobe!“ Rvala jsem se s ním, jako by mi šlo doopravdy o život.

Rychle mu došla trpělivost. Popadl mě za rameno a smýkl mnou vší silou ke stěně. Narazila jsem hlavou do dřevěného obložení. Na pár vteřin jsem ztratila pojem o tom, kde je nahoře a kde dole.

„Vidíš, co děláš?“ zasyčel. „Neovládáš se! Měla jsi být u matky celý víkend. Kdybys nedělala tyhle svoje… nenadálý rozhodnutí, nemuselo k tomuhle trapasu vůbec dojít. A ta postel je moje, mimochodem. Já platím nájem a všechny účty, zlato. Sem tam malý uklouznutí je něco, co bys měla ve vlastním zájmu přehlížet.“

Zašátrala jsem rukama po zdi a pomalu se narovnala. Zem zase byla tam, kde měla být. „Sem tam?“ zopakovala jsem nejistě. „Tohle nebylo poprvé?“ Pocit, že se každou chvíli pozvracím, byl teď mnohem silnější. Přímo souvisel s intenzitou obrazu, o kterém jsem si byla jistá, že ho mám v mozku vyleptaný navždy.

Jacob na zádech. V obličeji výraz, který jsem tak důvěrně znala. Výraz, o kterém bych ještě včera přísahala, že ho u něj můžu docílit jen já.

Jenže ta holka, co na něm seděla a pomalu a pravidelně se pohybovala, to jsem nebyla já.

„Bello, proč mě nutíš, abych byl na tebe hnusnej? Víš přece, jak moc tě miluju. Víš to, Bello? Musíš to vědět!“ Opatrně ke mně přistoupil a nečekaně něžně mě objal. Už jsem se nebránila. Bylo to, jako bych zmrzla. Uvnitř i navenek. Vzal mě kolem pohmožděných ramen a pomalu mě odvedl do kuchyně. Posadil mě na židli a podal mi sklenici vody. Vzdáleně jsem zaznamenala, že klaply vchodové dveře. Jacob si zřetelně oddechl.

„Dej mi pět minut. Osprchuju se a někam vypadneme.“

Noc jsme strávili v jednom z hotelů jeho matky. Když jsme se druhý den vrátili do našeho bytu, stála v ložnici nová postel.

 

 

 

Edward

(současnost)

 

Sykla bolestí. Při pokusu o co nejtěsnější objetí se praštila o tu pitomou věc. Tu noc už asi podesáté.

Nemělo cenu dál to odkládat. Nejvyšší čas slíznout hořké kapky.

„Můžu si to sundat,“ navrhl jsem tiše. „I pro mě by to bylo pohodlnější.“

Na okamžik zatajila dech.

„Tak proč už jsi to neudělal dávno?“

Protože jsem si vzal do hlavy, že takhle ti budu připadat skoro normální.

Nesmysl, jak jinak. Tanya si můj pahýl i protézu prohlížela často a se zájmem. Aspoň zpočátku. Ale před Bellou jsem měl pocit, že bychom se tím dostali na nějaký vyšší, zatím neprozkoumaný stupeň intimity. Nebyl jsem si jistý, jestli je na něj připravená. O sobě jsem nepochyboval.

Od Halloweenu u mě trávila dvě nebo tři noci týdně. Odjížděla pokaždé kolem čtvrté ráno, ještě za tmy. Šílel jsem z toho, ale odbývala mě s tím, že nejhorším následkem našich striktně nočních schůzek je její totální vyčerpání. Rozuměl jsem jí, byl jsem na tom podobně, přesto jsem zároveň cítil nečekaný a matoucí příval energie. Vybíjel jsem ji jediným možným způsobem – uklízel jsem, jak jen mi to hendikep dovoloval. Alice si s ironickým úšklebkem stěžovala, že když to takhle půjde dál, nezbude na ni v domě dost práce.

S Bellou jsme si – se značnou a nejspíš komickou dávkou ostychu – vytvořili trochu zvláštní rutinu. Po první noci, kdy se mnou šla do postele, si tu následující přinesla vlastní pyžamo. Když jsem si uvědomil, co se zrudlými tvářemi a sklopenýma očima vytahuje z tašky, zalil mě příval naděje. Ten teplý pocit v hrudi už jsem uměl pojmenovat. Trvalo to pár vteřin – do okamžiku, kdy se ukázalo, že její pyžamo se od obvyklých džínů a roláku liší jen tím, že je trochu volnější. Ale i tak – byl to víc než jasný důkaz, že se minimálně v několika příštích hodinách nechystá utéct.

I já si udělal pohodlí. Na tričko jsem se vykašlal – naše tichá dohoda zněla, že můj hrudník a její dlaně jsou jediné nahé plochy našich těl, které se můžou dotýkat – a volné pyžamové kalhoty mi pomáhaly přežít všechen ten přetlak. A taky kryly protézu, samozřejmě. Neodkládat ji pro mě představovalo čiré utrpení. Každý večer jsem se těšil na okamžik, kdy se protézy zbavím. Nejspíš jsem byl jediný invalida, který nesl na pahýlu váhu celého těla, ale jinak to nešlo, neměl jsem nic jako zdravou nohu. To ovšem Bella nevěděla. Nebo to možná tušila, ale její tázavě zvednuté obočí jsem zatím úspěšně ignoroval.

A teď přišel zlom. Odložit před Bellou umělý kus svého těla připomínalo skok do neznámé vody. Záviděl jsem svému mladšímu já, které kdysi podobné dilema nemuselo řešit. Tanya měla dost odvahy a drzosti za nás oba.

Nakonec to trvalo možná pět minut, během nichž jsem Bellu roztržitě hladil po vlasech, než jsem se překulil na bok a posadil se. Skoro vzápětí se zvedla na lokti, ale ne proto, aby mi nakukovala přes rameno; její rty mi přejížděly po páteři a volnou rukou mě celou dobu hladila po zádech.

„Máš tělo vrcholovýho sportovce,“ prohlásila uznale. A taky trochu zadýchaně.

Opatrně jsem si lehl zpátky k ní. Předchozí napětí se někam vytratilo. Připadal jsem si lehký a dokonale uvolněný. „Na hřišti jsem trávíval každou volnou chvíli. Bude trvat pár let, než se ze mě stane rozměklá troska.“

Cítil jsem, jak se celá rozvibrovala tichým smíchem. Tenhle drobný podnět stačil, abych na ni znovu bouřlivě zareagoval. Tentokrát uklouzlo zasyknutí mně.

Utrápeně si vzdychla. „Tohle je mučení.“

Položil jsem jí ruku na bok a přitáhl si ji dost těsně na to, aby cítila, jak moc trpím. „Nemáš ani tušení.“ Snažil jsem se být vážný, ale nedařilo se mi to. Usmíval jsem se jako pitomec.

Objala mě kolem krku. „Pořád to odkládáme, Edwarde, ale musíme si promluvit. Brzo. Nechci mít před tebou tajnosti. Protože je možný, že až ti všechno povím, tak už nebudeš mít zájem.“

„Bello…“

„Nepřeháním, Edwarde. Měl bys mě vyslechnout dřív, než tohle mezi náma… než to bude moc… vážný.“

Nemohl jsem jí říct, že to podstatné už stejně vím. Ale aspoň jsem ji díky tomu mohl s čistým svědomím ujistit, že ať řekne cokoliv, nic to mezi námi nezmění. „Neexistuje nic, čím bys mě od sebe mohla odehnat,“ zašeptal jsem a našel její rty. Chtěl jsem ji znovu líbat, ale taky jsem ji toužil umlčet. Na trable a trápení bylo vždycky dost času.

Usnuli jsme dlouho po půlnoci. Jako obvykle ji ale dostihly noční můry. Několikrát sebou prudce trhla a zanaříkala. Okamžitě jsem byl vzhůru. V tu chvíli už mě od sebe odstrčila. Snažila se obejmout si břicho.

„Bello, Bello!“ Opatrně jsem s ní zatřásl. Nepomáhalo to, a tak jsem se pootočil a rozsvítil lampu. Vytřeštila na mě oči, ale i tak ještě nějakou dobu trvalo, než se aspoň částečně probrala.

„Edwarde…“ Její hlas byl pořád plný zoufalství. Sklonil jsem se k ní, abych ji jako obvykle v téhle situaci políbil na čelo. Nechala mě, ale než jsem se odtáhl, zajela mi oběma rukama do vlasů a prudce si mě k sobě přitáhla. Tohle byl nečekaný a jiný polibek. Necítil jsem v něm povědomý přídech varování, které mi říkalo, že víc než polibek nemám čekat. Ve stejném okamžiku, kdy jsem si to uvědomil, mě vzala za ruku a navedla si ji pod tričko. Chtěl jsem se jí zeptat, jestli si je jistá, ale nepřestávala mě líbat. Snažil jsem se aspoň pohybovat pomalu, ale s netrpělivým zanaříkáním se proti mně prohnula jako luk. Ještě nějakou dobu jsem se dokázal držet zpátky. Moje ruka se zastavila pod horkou křivkou jejího ňadra a můj jazyk jen nejistě reagoval na její výpady.

Na vteřinu se odtáhla. „Prosím,“ zasténala. Oba jsme lapali po dechu.

„Co když…“ chystal jsem se protestovat, ale to už se prudce zvedla do sedu. Vzápětí si klekla, bleskově se přese mě natáhla k lampě a zhasla ji. Oba jsme ale věděli, že za pár minut přivykneme tmě, která se díky nezataženým závěsům změní v šero. Jako by chtěla využít naší dočasné slepoty, stáhla ze sebe pyžamo tak rychle, jak to jen šlo. Viděl jsem jen její nezřetelný obrys, ale poznal jsem to podle toho, jak se vedle mě a pode mnou houpala matrace. Napadlo mě, že bych se možná měl štípnout. Možná to nebyla Bella, kdo měl šílené sny. Možná je tohle všechno – ona, můj pokoj, vyhřátá postel, horko sálající z jejího těla – nějaký rafinovaný a krutý sen ve snu. Možná se probudím do špinavé beznaděje, kterou můj život připomínal ještě před pár týdny. Možná, že…

„Edwarde…“

Něco v jejím hlase mě vrátilo do přítomnosti. Do reality, která měla ze snem společné jen to, že byla milionkrát lepší než ten nejlepší sen.

Zatlačila mi na rameno, dokud jsem neležel na zádech. Pak se na mě obkročmo posadila. Nepochyboval jsem, že jestli se ještě jednou nebo dvakrát pohne, bude po všem dřív, než vůbec začneme. Ale nehýbala se. Dokonce jako by se bála i dýchat.

Předklonila se, až mě její vlasy zalechtaly na hrudi. Vzala mě za ruce, předklonila se ještě víc a položila si moje dlaně na krk.

„Ukážu ti je zatím jenom takhle, nevadí?“ zašeptala. Měl jsem chuť pootevřít pusu, jen abych nenechal přijít na zmar její horký dech. Místo toho jsem jen přikývl, i když jsem si byl jistý, že to nemohla vidět. Zřejmě ale pochopila, protože mě vzala za zápěstí a pomalu mě navedla kousek pod klíční kost. Tam jsem ucítil první vystupující nerovnost. Vedla mě dál, kolem ňader, na jejichž horkou blízkost jsem se zoufale snažil nemyslet, protože jsem si i ve stavu těsně před totálním výbuchem jasně uvědomoval, jak je pro Bellu tahle chvíle bolestná. A jak je zároveň důležitá pro nás oba.

Trvalo nekonečně dlouho, než jsme se dostali k poslední jizvě. Když jsem i tu několikrát pohladil tak něžně, jak jsem to jenom zvládl, došlo mi, že na tváři necítím jenom Belliny slzy.

„Miláčku, pojď sem,“ vrátil jsem ruce co nejpomaleji na její krk a s nevyslovenou otázkou si ji přitahoval zpátky k sobě. Pomalu se na mě položila a nechala se ode mě nekonečně dlouho líbat. Její předchozí nečekaná dravost zmizela, ale i tak se jí po pár minutách zrychlil dech.

Tiše zasténala. „Víš, nenapadlo mě, že to někdy řeknu, ale nejsi jediný, kdo tu už pár týdnů tak trochu strádá,“ postěžovala si a já z jejího hlasu konečně uslyšel náznak úsměvu.

V duchu jsem zaúpěl. „Bello, víš, že to chci, ale taky víš, že počkám, jak dlouho budeš chtít a potřebovat.“ Pohnula se v bocích přesně tím způsobem, který znamenal přímé ohrožení téhle noci. Bleskově jsem ji chytil za boky a šokovaně si uvědomil, že kalhotky, které má na sobě, jsou naprosto miniaturní krajková záležitost. Oblíkají si holky něco podobného, i když – byť jen podvědomě – neplánují něco víc? Okamžitě jsem si představil, jak by to dnes mohlo dopadnout. Fajn, konečně bych měl pocit, že ze mě nebude příští super vulkán. Za pár minut by bylo po všem. A co Bella? Odcházela by s pocitem, že jsem ji použil?

„Pojď sem,“ zvedl jsem ji, položil ji vedle sebe a rychle ji napůl zalehl. Je těžké si představit, jak komplikovaná je tahle situace bez opory kolen. Než mohla zaprotestovat, začal jsem ji líbat. Jednu ruku jsem jí vsunul pod šíji, druhou si konečně získával její tělo. Hladil jsem ji bez zábran. Dotýkal jsem se jí všude; zpočátku ztuhla pokaždé, když jsem přejel přes některou z jizev, pak se ale uvolnila. Když jsem si byl jistý, že už nezpanikaří, dovolil jsem si posunout se níž – k jejím nádherným prsům, k bříšku, ke stehnům. Zůstával jsem na boku, abych nemusel myslet na to, jak dlouho ještě vydržím bez opory. Teprve když jsem se posunul dost na to, abych se dostal mezi její stehna, přetočil jsem se na břicho.

Už předtím jsem ji prsty dovedl skoro k vrcholu, ale nechal jsem ji – zadýchanou a netrpělivou – těsně na okraji. Přece jen se ve mně ozval sobecký chlap. Bella nejspíš neměla tušení, jak často jsem snil právě o tomhle. O tom, že ji ochutnám. Že ucítím na jazyku, jestli na mě bude reagovat aspoň z poloviny tak, jak na ni reaguju já.

„Edwarde, počkej,“ natáhla ke mně ruce a zastavila mě těsně před tím, než jsem se jí dotkl. „Tohle jsem zkusila, kdysi… Bolelo to. Nebylo mi to… příjemný.“ Třásl se jí hlas a nebylo to jen vzrušením.

Bolelo ji to? Jak ji tohle mohlo bolet? Co byl zač ten… Ne, nechtělo se mi ztrácet čas přemýšlením o tom, že někteří idioti dokážou něco takového.

Beze slova jsem se posunul níž, vrátil jsem se těsně nad její kolena, k neskutečně hebké pokožce jejích stehen. Znovu jsem ji začal líbat, jen ještě pomaleji, ale zároveň naléhavěji. Když jsem se dostal zpět k jejímu rozpálenému středu, zmohl jsem se jen na tři slova. „Věříš mi, Bello?“ Přikývla, ale počkal jsem, až to řekne nahlas.

Bylo to, jako když jsem se poprvé dotýkal jejích jizev. I teď strnula. Pochopil jsem, že některá její zranění jsou starší než ta, která utržila při nehodě. Pochopil jsem, že když se mi nakonec rozechvěla pod jazykem, nepostaral jsem se jen o to, aby prožila orgasmus. Tohle byl první krok. Moje skořápka byla možná víc patrná na první pohled. Ale krusta bolesti, která obrostla Bellu, byla mnohem silnější. Mnohem vytrvalejší a mnohem, mnohem nebezpečnější.

Když odešla, už se mi nepodařilo usnout. Ovládla mě ochromující směs štěstí a strachu. Roky, během nichž se ze mě měl stát chlap, jsem prožil ve svém vlastním světě. Nebyl tu nikdo, kdo by mi potvrdil, že jsem tou změnou skutečně prošel.

Dokud to bylo důležité jen pro Jaspera nebo pro mě, mohl jsem s tou nejistotou žít. Teď jsem měl pocit, že se udusím.

Necelou půlhodinu po jejím odjezdu mi zabzučel mobil.

Nenapadlo mě, že ještě někdy budu šťastná. Potřebovala bych víc slov, ale mám jenom jedno. Děkuju.

Konečně jsem se pořádně nadechl. Čeho jsem se vlastně tolik bál? Poslední roky jsem nevytáhl paty z domu, který se pro mě pomalu stával vězením. Přesto jsem ji potkal. Celé to připomínalo zázrak.

Trochu hystericky jsem se rozesmál. To bude ono. Všechny zázraky, které se kdy staly, určitě nejdřív každého vyděsily.

Úžas se dostavoval s lehkým zpožděním.

 

 

 

 

 

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

kajka

21)  kajka (19.04.2018 21:37)

Jako romantik bych řekla, že je jedno kolik mají jizev na duši či na těle, jejich vzájemná láska to překoná.
Mé cynické já mě hned opraví, že je potřeba potkat chlapa, který.... to se pod ten skvost prostě nehodí.
Je to nádherné a úplně přirozeně to vyplynulo ze situace.

kajka

20)  kajka (30.09.2017 15:21)

Jacob je fakt psychopat a sadista. Jsem navztekaná a chtěla bych ho praštit. Vystihla jsi ho opravdu dobře.
A ta erotika ti jde taky skvěle. Sice není spravedlivý, že čtenářka si užívá, zatímcom autorka při tvorbě trpí. Ale zas ti to můžu vynahradit: .
Děkuji.

19)  Leylla (16.02.2017 00:03)

Jacob je teda pořádnej hajzl

B+E, použiji jen jediné jako Bella.
Děkuju

18)  Anna43474 (06.02.2017 01:37)


Iwka

17)  Iwka (05.02.2017 14:20)

Ach...
Neboj se nic, jde ti to skvěle, i když to pro tebe třeba není taková zábava, své čtenářky si jistě potěšila A to je teprve pisatelské umění
Dnes jen takhle krátce, promiň, jsem celá ňáká vláčná

leelee

16)  leelee (03.02.2017 22:42)

já sem hvězda a kdo je víc, tak zrovna v týhle povídce by Jacob zasloužil jednu do zubů

tak nějak to vyplynulo ze situace,
nebylo to škrobený,
prostě se tak posunuli se vzathem, že najednou nebylo důležitý, kdo má kolik jizev na těle a kdo kolik na duši, prostě záleželo jen na tom aby měl jeden druhého, ale ne nebudu najivka tím to nekončí, to rozhodně ne,...

Q

15)  Katka (03.02.2017 21:33)

Jsi vazne skvělá spisovatelka! :) :) :) :)

14)  Sneja (03.02.2017 21:17)

Tomuto Jacobovi by som najradšej zakrútila krkom nemám slov na tieto silné nočné chvíle medzi E a B...Toľko lásky a utrpenia v jednom dotyku...A Edwardova ohľaduplnosť, to musí byť pre Bellu veľká zmena oproti predchádzajúcemu "vzťahu". Prenádherne si to napísala, veľký obdiv a vďaka

Fanny

13)  Fanny (03.02.2017 20:18)

Sakra... ještěže se na Jacoba nemusím doopravdy dívat... Asi by se mi obrátil žaludek. Hajzl. Takhle v představě jsem si ho důkladně "začtverečkovala"
Za to druhá část... Tentokrát mám asi taky jen to stejné slovo, co Bella. Děkuju.
P.S. Možná tě to fakt nebaví, ale jdou ti ty scény moc pěkně :D ;)

12)  a. (03.02.2017 14:42)

Ambro, znovu za všechny - děkujeme za další kapitolku! Neboj, rozhodně nenaštvala, ani neotrávila, jak by to vůbec mohlo být možné?! Každá jedna kapitolka je skvost! Je to báječné počtení, ač s trpkým pozadím Jacob je děsný parchant, chudák Bella, je to ještě horší, nežli to vypadalo :( Těším se na pokračování, ale strašně se jej bojím...
Top část kapitoly "Potřebovala bych víc slov, ale mám jenom jedno. Děkuju."

GinaB

11)  GinaB (02.02.2017 22:38)

Jacob psychopat. Chudák Bella. Asi ještě není konec. Tihle magoři to neradi vzdávají.
A Bella + Edward? Prostě :D

Kdy že bude další??? :D :D

ambra

10)  ambra (02.02.2017 22:37)

Děkuju moc, milé vytrvalkyně , zdá se, že ostatní jsem vyděsila (otrávila, naštvala, zklamala) ;) . Ech, líp to fakt nezvládnu, už aby bylo nějaké to drama ;) .

kala

9)  kala (02.02.2017 20:06)

Děkuju.
Užívám si každou kapitolku... jen... no, nějak tuším, že jim ještě něco vyvedeš

Děkuju

8)  betuška (02.02.2017 16:20)

týraní ludia si neuvedomujú, že sú týraní a ked tak sa málokedy dokážu s tým vysporiadať sami...chudák bella...jacob je ešte väčší debil ako som myslela a to som ho nešetrila...našťastie na všetko trápenie je liek
krásne sa ti to podarilo

Jalle

7)  Jalle (02.02.2017 14:40)

Súhlasím. Dokonalééééé.
Bella bola poriadne naivná.:'-(

Marcelle

6)  Marcelle (02.02.2017 14:06)

Ááááááá , fakt nemám dneska slov, díky moc

5)  Iva (02.02.2017 13:33)

krása

4)  martisek (02.02.2017 10:10)

Psaní romantiky i erotiky ti jde vážně skvěle byla to dokonalá kapitola jen toho Jacoba bych vzala něčím po hlavě a pak ještě jednou. A jednou. A znovu asi tak milionkrát, protože si nic jinýho nezaslouží..
Díky ambro, za super zážitek

wuzinka

3)  wuzinka (02.02.2017 08:26)

2)  Dommy1 (02.02.2017 06:05)

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek