Sekce

Galerie

http://www.stmivani.eu/gallery/Lure.jpg

Když mysl probouzí se do nového rána, je jako čistý papír nepopsaná. Kdo vrátí vzpomínky té duši ztracené? Kdo mraky z nebe pochmurného zažene?

41. kapitola - Epilog, uzavření kruhu

Bella

 

Aniž bych někdy závratně přemýšlela nad budoucností, v jedné věci jsem měla jasno. Nemohla jsem si přát víc. Nikdy jsem ani v nejdivočejším snu nepřemýšlela o tom, kde za sto let budu. Kdybych tenkrát věděla, kam to povede, možná bych se do Forks i těšila. Opouštěla bych mámu s radostí, že pro mě je v tom malém městě připravena růžová budoucnost. Kdo měl kdy víc než já? Získala jsem perfektního manžela, který mě miloval a uctíval. Dokonalou dceru Renesmee z vlastní krve. Nejlepšího přítele Jacoba. Jejich dvě děti, Auroru a Joshuu. Skvělé sestřičky Alici a Rose. Nepřekonatelné bratry Emmetta a Jaspera a skvostného tchána Carlislea s tchýní Esme. Během těch vášnivých let, co jsem byla s touhle rodinou, k nám přibyla Skylar s Manu, kteří se vyloupli z Edwardovy minulosti, a moje vnučka Rory si našla finského Taavettiho a nakonec…

Joshua. Nejmladší z rodiny a novopečený otec. Jeho láska, Lure, se objevila v nejvhodnější dobu a porodila mu před čtrnácti dny novou generaci. Tiše jsem se zasmála, když se mi vybavila vzpomínka na ten šok v jejich tvářích.

„Asi máš špinavý monitor, dědo! No koukej, miminko je zkreslené,“ ukazoval Edwardovi Josh. Edward se totiž ujal Carlisleovy role. Můj tchán neměl čas tu s námi být. Přeci jen jsme od sebe byli přes půl světa, a Edward měl za sebou několikeré studium medicíny i zkušenost z porodu Renesmée.

„Obávám se, že to není zkreslené,“ vysvětlil a já si všimla, jak Lure bledne. Byla to chytrá holka a došlo jí to.

„No tak co to je?“ vyhrkl Josh. „Dvojčata?“ Jeho hlas přeskočil o oktávu výš v přívalu šoku. Byl roztomilý, když zlíbával Lure celý obličej a ona se smála. Ze srdce se smála.

Mrňouskové jako kdyby si uvědomovali, co to pro ni bude, vyšli na svět po dvou měsících. Typičtí poloupíři. Lure to chudák nezvládla a Edward opakoval situaci s injekcí do srdce. Kvůli té přeměně se vedly dlouhou dobu vášnivé rozhovory. Lure , na rozdíl ode mě, která jsem se do toho kdysi hrnula, se pokoušela přeměnu oddálit i přes množství lásky, kterou cítila, ale pak se nedalo nic jiného dělat.

Teď tu seděli na gauči, svírali v náruči děti a ukazovali jim, jak venku padá sníh. Edward hrál vánoční koledy a Nessie s Rory zdobily stromeček. Taavetti s Jacobem jeli na letiště pro zbytek rodiny. Naplánovali jsme večírek, jak viděla Alice. I to mi poté došlo. Zvláštní bylo, že je Alice viděla a mlčela. Z mých úvah mě vytrhl zvuk kol a ještě než se ozvalo bouchnutí dveří od vozu, otevíral se vchod do domu.

„Kde jsou?“ ječela Alice s Rose a obě se vrhly k dětem.

„Jezusky, koukej! On má zlatá kukadla!“ rozplývala se Rose nad naším malým Danielem, kterého tetička Rory podle tradice zkrátila na Dannyho. Jméno vybrala Lure a Josh jí vyšel vstříc. Pojmenovala obě děti po svých rodičích, které znala jen ze vzpomínky svého druhého „já“.

„A princeznička taky! Ona je jak panenka, miláček!“ trylkovala Alice a tiskla k sobě Hannah. Pro menší zmatky jí Rory sesekala na Hanny.

„Kde je dítě?“ zařval od dveří další hlas. „Děti!“ opravil se Emmett a vpochodoval do obýváku. Hanny i Danny vytřeštili svá malá očička a naráz se rozbrečeli.

„Zmiz, obludo! Děsíš je!“ vrčela na něj Rose a pokoušela se Dannyho utišit. Ten se však odtahoval a sápal zpět k Lure.

„Jen si tam zůstaň,“ culila se na něj jeho máma a vstala. Jako upír vypadala božsky. Její zlaté oči ještě víc nabraly na sytosti a medové vlasy se leskly jako paprsky slunce. V jednu chvíli mě napadlo, že má Rose silnou konkurenci. Hanny byla z Alice unešená. Osahávala jí vlasy a štípala ji do tváře. Na to, že jim bylo čtrnáct dní, vypadali oba na půl roku. Když jsem si prohlížela svého vnuka, Joshe, neubránila jsem se úsměvu. Sledoval svoje děti s takovou láskou. Stejný pohled věnoval pak jediné osobě v celém světě, Lure.

Edward přestal hrát a přešel k nám, aby se uvítal s rodinou, když se objevila i Esme s Carlislem a Jacob, který pro ně jel. Jasper byl v sedmém nebi. Co mohl cítit jiného, než klid a mír a lásku?

„Hannah je který,“ vyzvídal Emmett.

„To v tom růžovém, Emmette,“ ujistila jsem ho a on se rozesmál.

„Vypadají stejně, kdo to má vědět?“

„Nejsou stejní! Vždyť Daniel je větší! A Hannah má tmavé vlásky!“ odporovala Alice a Jasper s Emmettem kývli naučeným gestem.

„Prostě jsou to andílci se zlatýma očima a jeden je jak hranatá kostka cukru a druhý jako kulatá,“ bručel Emmett.

„Cukr jako cukr, nemyslíš?“ sykla na něj Rose.

„Vždyť to říkám, že jsou stejní! A oni se budou pořád hádat,“ smál se Emmett. Stála jsem opodál a vychutnávala si rodinu pohromadě. Edward se ke mně připlížil mlčky a zezadu mě objal. Přitiskl mi své rty ke krku a já slastně zavrněla. Odtáhla jsem štít.

To stojí za to, viď?

Edward souhlasně kývl a usmál se.

Vidět je šťastné a spolu. Pod jednou střechou, že jo? Ujišťovala jsem se pořád a můj manžel se opět usmál a zesílil sevření.

„Jsi šťastná?“ zeptal se a obrátil mě čelem k sobě.

„Je něco víc, než být šťastná?“ zeptala jsem se.

„Bohatá?“

„Jsem bohatší než nejbohatší člověk na světě. Mám tebe, Nessie a celou rodinu.“ Edward mě políbil. Ani po sto letech mě jeho polibky nepřestávaly podlamovat nohy a přivádět k mdlobám.

„Dárky!“ ozvala se Skye ve dveřích. Edward mě zaměstnal natolik, že jsem nepostřehla další auto. Taavetti přivezl Skye s Manu.

„A sakra,“ zasmál se Edward.

„Fido?“ vyhrkla jsem zvědavě a modlila se.

„Ne. Fido ne,“ ujišťoval mě a dusil se smíchy. „Jak se řeknou dva Fidové?“ zeptal se šeptem a všichni, kdo měli dokonalý sluch jako já, se k nám otočili.

„Ne ne!“ bránila se Skye a hodila po Edwardovi těžítkem. Ten jej mistrně chytil a rozesmál se.

„Omlouvám se Skye, ale tomu se nedalo odolat,“ vysvětlil.

„Páni, ta upířata jsou generaci od generace hezčí!“ vyhrkl Manu, když na něj Hannah flirtovně zamrkala.

„Hele! Ten je můj!“ osopila se Skye a omotala kolem Manu své ruce. Hanny se rozplakala a my rozesmáli. „Vidíte ji, koketu?“ stěžovala si s úsměvem.

Rozhlédla jsem se po pokoji a něco tu nehrálo. Cosi mi unikalo a pak jsem začala počítat.

Kde je Lure? Zeptala jsem se v duchu Edwarda a ten jen pohodil hlavou směrem ven. Odtáhla jsem se od něj a vyšla ze dveří. Lure seděla na schodech a sledovala měsíc.

„Ahoj,“ špitla jsem tiše.

„Ahoj, já už jdu. Jen jsem chtěla chviličku klidu od těch ďáblíků,“ ospravedlňovala se.

„Nespěchej. To je výhoda plného domu, víš? Nech je, ať si zvykají. Máš taky právo na odpočinek. Jsi šťastná?“

„Jsem, a moc. Myslela jsem, že jako novorozená budu divoká. Edward mě s tou variantou seznamoval a já ji tak nějak očekávala, ale zarazilo mě, když jsem zjistila, že nejsem.“

„Víš, možná tvoje kouzla neplatí na jiné lidi, ale Edward říkal, že jsi v těch třech dnech, kdy jsi byla mimo, odříkávala pořád dokola jedny verše. Když mysl probouzí se do nového rána, je jako čistý papír nepopsaná. Ať osud pošle mě na kteroukoliv z cest, svou důvěru i lásku s sebou chci si nést,“ vysvětlila jsem jí a ona se chápavě zasmála.

„Tak to potom jo,“ dodala a s omluvným úsměvem se vrátila do domu k dvojčatům. Zůstala jsem sedět na schodech.

Bylo to, jako kdybych se vrátila na začátek celého svého příběhu tady. Lure byla jako já. Nepopsaný list, který neznal náš svět a objevoval ho. Ano, Manu s Taavettim taky nevěděli nic, ale Lure byla holka a dá se říct, že prošla hodně podobným příběhem jako já. Jenže kam se na ni hrabu s Jamesem, Victorií, nebo Conorem s Jane? Lure prošla jiným světem, ale vrátila se, aby tady, v tom našem, uzavřela rodinný kruh.

Už dávno jsem věděla, že historie se po nějaké době pokaždé opakuje, ale nikdo to nepozná, pokud není upír a nemá věčnost, aby to mohl zpozorovat.

Z domu se ozval smích a radostný výkřiky. Táhlo mě to zpět. Naposledy jsem se rozhlédla po tmavém lese, který mi kdysi naháněl hrůzu, a s úsměvem jsem před ním zavřela domovní dveře.

V obýváku mi však tvář zkameněla. Celá rodina stála kolem stolu a sledovala modrou záři vycházející z hnědé knihy.

„Co to do háje je?“ vyhrkla jsem. Lure se přitiskla láskyplně k malému Dannymu, kterého držela v náruči a mateřským pohledem se střetla s tím mým.

„„Pozdrav od tety,“ zašeptala s radostným úsměvem a pomalu otevřela deník. Na původně sněhobílé stránce se začala objevovat nějaká slova… sloky a Lure začala číst.

 

„Když mysl probouzí se do nového rána,

je jako čistý papír nepopsaná.

Kdo vrátí vzpomínky té duši ztracené?

Kdo mraky z nebe pochmurného zažene?

Z nás každý nosí sebou v duši rány,

před další bolestí zavírá pevně brány,

pak  potká kohosi a vmžiku je tu strach,

ta duše bolavá je náhle na vahách.

Jen těžko otvírá se srdce polámané,

a často slza lítostivá z oka kane,

když v lásku nečekanou uvěřit bojí,

jen čas a náruč hřejivá ho zhojí.

Ať osud pošle tě na kteroukoliv z cest,

tvůj život bude jako louka v máji kvést,

vždyť ve dvou dokážeš i vesmír v dlaních nést,

a s vírou v lásku můžeš se i dotknout hvězd.“

Lure dočetla už skoro šeptem a po tváři by jí stekla krokodýlí slza, kdyby nebyla upírkou. Zavřela deník, na jehož deskách ještě pořád zářil medailon.

„Zvládla to,“ vzlykla šťastně a pozorovala ten jas.

Medailon zablikal, a když se jeho modrá záře rozpálila doběla, z ničeho nic zhasl.

Definitivně? Možná.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

MisaBells

37)  MisaBells (28.06.2013 15:46)

Alespoň to nečteš ještě od epilogu k první kapitole. Děkuju za pochvalu, Jalle.

Jalle

36)  Jalle (26.06.2013 19:19)

Áno, uvedomujem si aký som blbec, že čítam túto sériu od konca. Pravdupovediac som si to uvedomila neskoro, a tak to už takto musím dočítať. Musím povedať, že je to veľmi zaujímavé, keď postupne zisťujem kto sú tie nové postavy a podobne. Túto časť série som čítala týždeň, pretože som striedavo bola bez internetu, Inak by som ju mala prečítanú za dva dni. Vždy keď som ju nemohla čítať, som o nej rozmýšľala, čo dokazuje, že sami veľmi páčila. Lure som si veľmi obľúbila. Ach tie ich dvojzmysly

35)  AddyCullen (26.08.2011 13:55)

brečím... nevím co to se mnou je, ale brečím jak dítě, kterému vezmete hračku :`) bulím jak želva... nádhera :)

Never

34)  Never (12.08.2011 18:56)

Opět to čtu. Opět koukám a obrazovku s pusou dokořán... Opět a opět. Again! ;)
A jsem si naprosto jistá, že ne naposledy. Neomrzí mě to... Nikdy. :)

leelee

33)  leelee (06.07.2011 17:03)

hezký zase úplně něco jinýho, než je běžný

32)  ClaireStew (31.05.2011 21:07)

Chci další řadu!
:D

31)  Anna43474 (17.04.2011 21:00)

Teda... Teda... No teda...
Zase!!! Už zase jsem to dočetla, už zase nevím co psát, zase fňukám jak mimino :'-(
Tenhle jsem četla jako první
Tak znovu (a snad ne naposled):
TKSATVO

Marketa

30)  Marketa (14.10.2010 19:49)

tak teď už chápu když kočka není pes ono to tak nějak navazuje že? krásný

29)  katy (29.09.2010 21:00)

Nádherná povídka. V první chvíli jsem litovala, že jsem ji objevila až dnes. Teď, poté, co jsem ji jedním dechem přečetla, jsem ráda, že jsem ji přečetla naráz. Nevím, jak bych vydržela mezi jednotlivými kapitolami. Opravdu super povídka. (P.S. konečně jsem pochopila rodinné vztahy v Kočce)Gratuluji a přeji ať Tě múza neopoušští.

Karolka

28)  Karolka (08.09.2010 21:20)

ženská, já ani nemůžu psát. To byl dokonalý konec. Hrozně ráda bych ti ted napsala nějakej nádhernej komentář, aby tě zahřál u srdíčka a já tu místo toho brečím a brečím... Tak snad jen můj vděk a hold z nejvyšších, měna nedevalvovaná, má upřímná úcta:
Hip héj!
P.S. Hanetko, na ty verše bys měly mít zbrojní pas.

Yasmini

27)  Yasmini (08.09.2010 20:24)

Úžasné, krásně propracované, celá série je super. Ještě že se na web nedostanu z práce, nic bych neudělala

26)  Diblik (08.09.2010 10:19)

Myšlenka Bellina pohledu v epilogu je naprosto fantastická a rozhodně se odlišuje, moc se mi na Tvém příběhu kromě skvělého slohu líbí i promyšlenost do posledního detailu. Acho, Lure a Josh mi budou chybět:'-( :'-(

25)   (08.09.2010 07:09)

Tak jo, už několik minut tu civím do klávesnice a hledám slova, která Ti napsat. Ale pořád je nemůžu najít. Můj pocit se ani slovy nedá vyjádřit. Ale zkusím prostě psát...
Pohled Belly byl naprosto úžasný. Myslím, že to shrnula nádherně. Dvojčátka jsou úžasná Lure a Josh... muah
Píšeš Míšo (a teď hledám to správné slovo). Má slovní zásoba je na tom pěkně špatně. Prostě píšeš úžasně a nádherně, překrásně, skvěle a vybav si všechny poklony, protože Tobě patří. Tvá povídka si mě naprosto získala, stejně jako příběh Skye a Manu, Rory a Taava
Doufám, že chystáš další povídku, jinak se... ne, radši ne, já teď vůbec nemám čas a jak vidíš, píšu Ti až teď.
Ale samozřejmě piiiiš! Bez Tvých povídek se snad ani nedá žít .
Tak, a jdu si přečíst tečku :).
Míšo, přenááádhernééé!!!!

Texie

24)  Texie (07.09.2010 22:41)

Překrásné. Naprosto mě dostal fakt, že je to z Bellina pohledu, jako divák, který má možnost vidět to štěstí všude okolo.
A teď k celé povídce, byla naprosto strhující, nepředvídatelná a člověk nemohl než ji vždy zlhtnout během pár vteřin. Moc ti za ni děkujem.

krista81

23)  krista81 (07.09.2010 22:41)

Dokonalý závěr ten pohled Belly mě příjemně překvapil .
Celá povídka byla moc krásná, propracovaná a perfektně navazovala na předchozí. Strašně ráda jsem četla co se Cullenovými i Blackovými děje dál a takové ukončení dvojčátky prostě dokonalé - a jak jsou oba zlatoocí po mamince .
Povídečka mi bude moc chybět a doufám, že se brzo můžeme těšit na něco nového.

Iwka

22)  Iwka (07.09.2010 20:04)

Náááááádherný! Ani jsem nic jinýho nečekala
Tuhle povídku sjem si hrozně zamilovala, valstně - jak už jsem psala - celý tenhle příběh přes Skye, Rory atd... A pořád upřímně doufám, že ještě nekončí. Máme tu Dannyho a Hannah! - Tak hurá do psaní jejich životů Rozhodně se klaním až na zem...

21)  nathalia (07.09.2010 20:01)

Je to krasny epilog nadherne povidky!!! Malem jsi me rozbrecela, coz u me neni tak jednoduche!!! Fakt uzasne!!! Jsem stastna, ze to zvladla i ta druha Lure.. ale prece jen bych se rada dozvedela, co se u nich presne odehralo... jestli opet omladla, nebo tak nejak... chtelo by to jeste jeden epilog, pro druhou realitu :D Co ty ne to??? :D :D :D
Jinak jako obvykle FANTASTICKE!!!!!!!

20)  Anna43474 (07.09.2010 19:55)

40. kapitola mi připadala jako konec a tohle je spíš taková nitka... Kampak asi povede?! Budu doufat... a zatím si třeba přečtu ty ostatní povídky, ať nemám mezery a zase se někdy neleknu, jo???
Miso, nebudu říkat, že to byla nádherná povídka, protože:
1) JE to nádherná povídka - příběh přece nekončí, ne???
2) ty to už stejně víš :) Tak snad jen... hodně štěstí do další tvorby. A naposledy...

Team Josh & Tleskám, Klaním se, Slintám A To Všechno Okolo

A třikrát bouřlivý aplaus, samozřejmě

sfinga

19)  sfinga (07.09.2010 19:36)

V únoru jsem hledala na jednom webu informace o Stmívání a narazila na povídky FF, nejdřív jsem na to koukala nedůvěřivě, ale pak jsem se jimi začala probírat a narazila na dvě autorky, které mě zaujaly. Jedna psala psala pod nickem Nebraska a ta druhá MisaBells. Zalíbily se mi povídky, které tam vycházely a dnes se souborně jmenují Tři trůny. Když jsem konečně sebrala všechnu svou odvahu a napsala svou první fanfiction, měla jsem šílenou radost, když se mezi komentáři objevilo známé jméno MisaBells a má oblíbená autorka mě nabádala, ať píšu dál a víc. Poslechla jsem ji a psaní se mě drží.
Míšu jsem neopustila. Po Třech trůnech následovala Nomádka, Jahodové nebe a teď Tabula rasa. Na ní jsem se stala opravdu závislou a ona teď končí!!!
Míšo, doufám že se tu brzo objeví další tvé dílo a já si zase budu kousat nehty a čekat, kdy už už přibude další díl.

Zatím díky

18)  mary (07.09.2010 18:50)

krásně zakončená povídka

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still